jsem milenka ženatého muže

Začla jsem si se ženatým ...Proč pomstu? Jsi normální? Je to jen tvá chyba, že sis začala se ženáčem, tak si posyp hlavu popelem a buď ráda, že to takhle dopadlo. Mimochodem, kdyby ti to bylo jedno a bylo to přebolené, nepomýšlíš na pomstu. Lžeš si do kapsy.

Pro akinoM-Moniku:
Nikomu se nemsti, není vůbec za co, a jednou bys toho litovala, že ses tak zachovala - věř mi.
Já také patřím mezi ty, které mají manžela i milence, ale nikdy bych neublížila jeho ženě. Není proč.
Jediná její vina je, že u něj byla dřív než já.

Anoelafrant - jestli chceš, napiš e-mailovou adresu.

Začla jsem si se ženatým mužem. Manželka to zjistila a udělala mi dusno na pracovisti. On to doma nemohl vydychat,tak dostal infarkt. Mesic se lecil a ze chce pauzu. Mi kamaradi manzelce psali z meho mobilu (kolik mel milenek, jak byl uzasny sex apod). Manzelka, ktera by se uz manzela nedotkla, tak se s nim znovu po 5 letech usmirila v posteli. Ted nevim jak to u nej doma je, a jeslti to provozuji dal a nebo to byla jen pomsta na jednu noc. Co dodat? Ted si uvedomuju, ze 3/4 roku jsem ze sebe nechala delat stojnou kravu, kterou jen ojel a ze ja se do nej zamilovala. Ted jsem ve fazi, ze je mi to jedno a uz to prebolelo. Mam prichystanou perfektni pomstu ji i jemu. PS: jsme naivni kravy, ktere si nenechavame zadni vratka a dame se cele. Tak caute. M

nevím jestli si z mého příběhu něco vezmeš.nebo jestli řekneš to se nedá pochopit.žila jsem s manželem osum on si našel jinou a rozvedli jsme se.Běžná normální věc.Se svoji novou manželkou žije asi taky tak přibližně.Teď ale příde to podtatné .měla jsem také po ním vztah ,ale byl naprosto nefunkční a já jsem občas tomuto gaunerovi byla nevěrná s bývalým manželem,ale teď se s bývalým manželem scházíme častěji.SAma nevím proč a ani to neřeším a co je na tom nejhorší nemám žádné výčitky svědomí

Takhle, jeste bych...Holky všimly jste si že pořád a pořád si stěžují jenom ženy,nebo alespoŇ píší jenom ženy. Už v tomto asi něco je, nevěra nebo láska mimo "zákon" je vnímána více ženami než muži. Taky jsem se setkala s nevěrou, taky jsem poznala že bohužel ale je to tak je mě líp než s otcem mých dětí, je to strašné některé z nás to pohoršuje, ale je to tak. Vidím to bohužel kolem sebe dnes a denně. Tolerance je na místě v případě dětí a v případě, že Vaše nevěra nebo "velká láska" se nedotkne jejich malé a nesmělé dušičky. Bohužel děti nechápou lásku a nevěru nás dopělých. A samozřejmě děti na ty naše prohřešky nejvíc doplatí. Vůbec Vám tady nechci kázat o etice či o čímkoli jiném, jenom se snažím říci že my ženské jsme citlivější a více se svěříme se svými problémy než ty naše protějšky. A taky nejsem svatá, mám poměr se svým dlouholetým kamarádem asi pět let, navíc mám děti 1,5 a 9 let - jsou to teda děti mého manžela. Dnes konkrétně jsem si v duchu řekla, že můj manžel je "debil", je to silné slovo, já vím, ale dnes už se asi skloubily všechny křivdy vůči mě a nevydržela jsem. Nevím, vůbec nevím jsme spolu 12 let a on je na mě jako pes, přitom nemá sebemenší důvod o mě pochybovat a to jsem si jistá. Jenom jsem si dovolila pracovat na mateřské, ....... no nevím jestli to má cenu vůbec řešit - je toho tak na knížku - možná bych si moc ráda popovídala s někým kdo má stejné zkušenosti - tak zatím ahoj

Takhle, jeste bych nezahazovala sanci s tim clovekem, ktereho znate nejlepe, s kterym jste velmi spojeni, je to prece jen " svedek vaseho zivota"...Ale pokud selzou tyto mirna dloubnuti,urcite nezabere jedno dve, ze, pak chapu, ze je treba utect za chvilkovým stestim nekam jinam a to jakkoliv. Neni nic horsiho nez vyprahla duse.

Ja ted prochazim tim, ze jsem dala malo lasky /prace toho meho pitomeho EGA/ a vratilo se mi to neverou, dobre mi tak, ale rikam si sakra, nemohl me nasmerovat drive, aby mi konecne v hlave svitlo,ze bude jina zena, kdyz to bude takhle dal stejne?...Skutecne az po odhaleni teto veci mi moc veci doslo...a velmi me to mrzi.

Nicmene pokud je to takovy brucoun, nic moc se asi nezmeni. A v tu chvili se stotoznuji s kazdym, komu chybi laska a neha, at ji nikdy neprestane hledat. Dava neskutecne nespoutany pocit blaha, a to si myslim, ze po dlouhe dobe prazdna potrebuje kazdy.
Proto asi paradoxne jsme schopna stravit moje pocity. A vlastne pokud by to bylo obracene, udelam totez...

Je to tak, jak píše Petr....S touhle zkušeností se hodně ztotožnuji a zrovna hledám řešení co dál. Přemýšlím nad tím, jestli taky dopadnu tak, že nad sebou jednou budu kroutit hlavou. A momentálně mi připadá, že bez dopingu a nebo celkové změny to asi nepůjde vyřešit:)

Nevěrná...a bylo to krásné :-)

Tady je spousta chytrých vět a dobrých poznatků.
Četli jste si tu někdy?

Je to tak, jak píše Petr.

Mnohokrát jsem doma nadnesla téma jak žít lépe, nebylo pochopeno.
Mnohokrát jsem doma plakala, prosila, nic to nebylo platné. Odešel si sednout k počítači. Odtrhne se od něho jen na jídlo a pospat si.

Nezajímali mě jiní pánové, měla jsem svých problémů dost, navíc sebevědomí někde u země, až jednou jeden.
Však víte, víc snad psát nemusím, stejně si tohle každý řeší sám a na druhých rady nedá.
Ale : mám komu dávat, mám kde brát. Po tolika letech vás někdo obejme, přimáčkne k svému tělu s touhou a s chutí. Maličké vzájemné radosti jsou kořením dnů.
Najednou je s kým jít do kina, na koncert, na výstavu, nebo zajet na kole do přírody.
Ukradená půlhodinka společně strávená mi dodá sílu na dalších pár dní a dokonce se doma i usmívám, práce mi frčí od ruky a podívat se na sebe do zrcadla už jde s větší chutí.

Výčitky svědomí? Tak to je velký oříšek. Dlouho trvá, než si přestaneš pořád říkat, že na to vlastně nemáš právo, že máš doma vařit, prát, uklízet a mlčet.

Stojí to za pokus. Aspoň podle mýho názoru určitě.

Terezo, myslím, že pokusy mluvit o tomhle s mužem nevyjdou. Chlapi jsou občas hrozní pařezi a nějaké řeči s nimi nehnou - a je jen riziko, že si Tě pak začne víc hlídat a jen zkomplikuje to, co by Ti možná mohlo přinést radost do života.
A s tím bilancováním života souhlas, viděl jsem pár takových co se obětovaly a po mnoha letech jen nevěřícně kroutily hlavou, že neví proč vlastně a čemu že ten svůj život obětovaly.

Terezko, tohle znám a moc...Fialko, nechci vyzvídat, co je ta jiná meducínka-ale pokud je účinná, pak jen užívej dávky přiměřené -ale pravidelné-jak píše Dagmar-žijeme jednou, po omezenou dobu, nic se nevrací ... a jednou bude bilancovat každá z nás. Tak aby to nebyla bilance s lítostí, co by mohlo být , kdyby - kdyby je hodně špatné slovo.

Ahoj Terezo, zajimalo by me,...děkuju děvčata za Vaše názory, pohledy na věc. S mužem jsem dvacettři let a syn i dcera jsou s námi, oba studují a dá se předpokládat, že z domova nebudou spěchat, mají všechen servis a zázemí. Tak, jak by to děti mít měly-ale mně už opravdu potřebují jen na tu péči o žaludky a svršky, mají své zájmy, přátele, náplň života.
Manžel se hodně změnil se změnou zaměstnání, když musel odejít z firmy, kde strávil řadu dobrých let. Je to už jiné a on není v práci spokojený, povinností více, peněz méně, dojíždění, únava. Velmi dobře to chápu, žiju podobně, jen s tím rozdílem, že mně práce nedeptá, není mým koníčkem, je to prostředek k získání živobytí, ale nechodím do ní s odporem.
Když se sejde více okolností-nasupený manžel, a to dlouhodobě, věčně nabručený, hledající chyby na všem, takový, který komunikuje jen právě prostřednictvím výtek a pokud je zticha, je to tím, že u televize usnul - a k tomu jiný mužský, který o vás vytrvale projevuje zájem a přitom vám dává jasně najevo, že to budete vy, kdo bude řídit věci příští a přitom je tu pro vás kdykoli vy projevíte zájem-pak se začnete zamýšlet. To je můj případ, jistě to zná mnoho žen. Když jsem četla Alenčin příběh, uvědomila jsem si, že kdyby zůstal můj muž takový, jaký býval po řádku let našeho manželství, tak nějak předčasně nezestárl, pak by kolem mně mohlo kroužit ctitelů pět a moje myšlenka by asi těžko dostávaly hříšný nádech. V tom jsem zodpovědná. Hodně.
Jak to dopadne, nevím. V tomto směru opravdu nic neplánuju, co má přijít, to přijde.
Moje pokusy si s mužem promluvit o tom, co mi vadí, zatím úspěch nepřinesly. Maximálně obracení očí v sloup a nějaké poznámky o řešení nesmyslů, o jeho únavě a touze po klidu aspoń doma po večerech ... zatím tedy tudy cesta nevede.
Někde v nejskrytějším skrytu mojí duše je zasunuté velmi hluboko moje jisté přesvědčení, že k zapracování nad jeho sebou samým by ho možná varianta, že by mně mohl ztratit, dohnala... přece jen jsme spolu prožili tolik ...ale takto jsem to ještě nehrotila - k nějakým extrémům, ultimatům atd.
Hezký večer děvčata.

Ahoj Terezo, zajimalo by me, jestli tvuj muz vi, o cem premyslis. Nevim, jak na tom jste z komunikaci, ale pokud dobre, tak bych mu uprimne rekla, ze takhle uz to dal nejde. Mozna byses nekdy divila, jak tohle dokaze cloveka nakopnout k jistym cinum. Chybi ti neha a laska, tvuj muz si je tebou jisty, a zmeneny, proto nepotrebuje o techto vecech nejak hloubeji premyslet.
A pokud by to s nim podle tebe nijak nehlo, tak bych neverou, kterou nemam rada, asi klidne resila tvuj stav.

Ano, mas pravo zazit lasku a to se vsim vsudy...a opravdu bych se toho nebala, zivot je jenom jeden...

Terezko, tohle znám a moc dobře.

Jsem vdaná moc a moc let, všechno jeho chování se pomalu, pomaličku měnilo.
Děti už si žijí svůj život a já se po jejich odchodu pěkně trápila.
On má jen své záliby, sedí doma na zadku a bručí. A mně přehlíží.

Máte děti?
Jsou ještě doma?
Kolik let jsi s ním?

Ani antidepresiva mi moc nepomohly, mám jinu meducínku.

pokr.:
její manžel...Alenko, četla jsem Tvůj příběh, zaujalo mně, že jsi se k tomu postavila hodně zodpovědně a včas sundala brýle s růžovými skly a uměla rozpoznat pravdu.
To, že muži často ve snaze naklonit si milenku a posléze si ji i udržet pro zpestření svého života, mnohdy lžou nebo překrucují pravdu, používají ony známé fráze-žena mi vůbec nerozumí, s ženou spolu rok nespíme, nebýt dětí, jdu pryč - ví každá z nás. Rozumná to zvažuje, slepě zamilovaná třeba načas uvěří.
Pravda bývá často jiná.
Já jsem vdaná mnoho let. Vždycky jsem se hodně snažila, do manželství investovala dost emocí, energie, lásky a práce. Ne vždycky se tyto investice ženám vrací. Ale když jsem si přečetla tvůj příspěvek, uvědomila jsem si, že poprvé mně napadla myšlenka na nevěru, na náruč jiného muže, na pohlazení, projev citovosti opravdu až dlouho poté, kdy se můj muž moc a moc změnil. Poté, kdy se z hodného chlapa, který měl jisté ohledy a dávku tolerance, snad i empatii stal z důvodů mně docela neznámých nabručený morous, který hledá chyby jen aby mohl kázat, kárat, obviňovat. Věděla jsem, že ho nebaví práce, že je unavený. Byla jsem ale unavená taky, ale to mně neospravedlňovalo k tomu ubližovat druhému, který za nic nemůže.
Až za dlouho po jeho proměně jsem zvažovala, zda mám žít život jen naplněný prací, povinnostmi a jeho bezohlednými výtkami nebo zda mám najít něco, co mi podaří to všechno přežít.
Abych to upřesnila-v té fázi zvažování jsem teď-napíše mi někdo názor, radu, co myslíte ?

pokr.:
její manžel poslední rok odtažitý, jak s ní ani nechce spát, atd. Všimla jsem si, že doma má krásně uklizeno, jak se dobře stará o jejich dítě, jak je bezva holka.
A tehdy mi došlo, že pravda je úuplně někde jinde. Dokonce mě začala brát jako kamarádku, i když jsem se snažila dělat vše proto, abych k ní držela odstup.
Pak mě zavezli v neděli domů a já byla sama doma a přemýšlela.
Po tomhle víkendu jsme se ještě pártkrát sešli. Ale z mé strany to prostě vyprchalo. Uvědomila jsem si, že to co říkal, nebyla pravda, že to byla jen únava z dlouholetého vztahu a jeho zamilovanost do mě. Že kdyby se s ní rozvedl, tak by to za čas bylo mezi námi stejné, protože jeho žena nedělala nic tak špatně, aby ji musel opouštět kvůli mě. Dokonce to pak i prasklo a ona se to dozvěděla, že tou milenkou jsem byla já. Ani nevíte, jak mi bylo. Abych se od něj odpoutala, odešla jsem z podniku a našla si práci jinde. A dnes na to vzpomínám jako na období, které se nemělo stát. Zbytečně jsme ubližovali lidem, kteří si to nezasloužili. A nedá se věřit zamilovaným zadaným lidem, že u nich doma je to k ničemu. Někdy je to třeba pravda, ale pak od teď se řídím tím, ať si to nejprve ukončí doma a pak začne se mnou. Pokud si teda zrovna nechci libovat v tom, že budu mít vztah se ženatým a nebudu mu chtít bourat rodinu a budu to brát jen jako románek. Což v mém případě nejde.

Nečetla jsem příspěvky přede mnou, ale zaujalo mě téma článku a počáteční dotaz, tak přidávám svou zkušenost:
Před několika lety-bylo mi 32let, jsme se do sebe zamilovali s kolegou z práce. Na jednom vánočním večírku. On říkával, jak je to u něj doma špatný, jak manželka, která se stará o 4leté dítě, nechce jít pracovat,rozhazuje peníze a jak se chodí jen bavit, doma nic neudělá. Že s ní je jenom kvůli dítěti. A sex taky odmítá.
S kolegou jsme se začali scházet, vídali jsme se po práci skoro každý den. Chodili jsme se bavit s našimi známými, občas mi doma s něčím pomohl, opravil, zařídil apod. Někdy u mě i přespal s výmluvou na služební cestu. Nebo se prostě s manželkou pohádal a řekl, že nepřijede. Říkával mi, jak by mu se mnou bylo dobře, kdybychom spolu žili a že to nebude dlouho trvat a utne to doma. Já mu věřila každé slovo. Všechno tomu naznačovalo. Byla jsem strašně zamilovaná a viděla jsem v něm chlapa do života. Naopak jsem si říkala, jak si jeho žena ho nemůže vážit!! tak šikovného a pacovitého chlapa. Byli jsme spolu takhle rok, kdy jsem se hodně večerů a víkendů bez něj srašně trápila a byla nešťastná.
Pak ale přišel zlomový okamžik. Jednou mě nechtě musel seznámit s jeho manželkou, která si pro něj přijela po té, co jí řekl, že u mě-své kolegyně zrovna opravuje něco v kuchyni.Bydlel mimo město a zrovna nebyl autem, takže manželka toho využila a neviděla důvod, proč si pro něj nepřijet. Tehdy jsem ji poprvé poznala. Byla hezká, milá a protože o mě od něj už slyšela, že jsem fajn kolegyně, tak mě pozvala k nim na víkend. tehdy byl pátek. Ať jedu s nimi. On okamžitě souhalsil a začali mě přemlouvat. A já jela. I přesto, že jsem si připadala jako mrcha, představa, že nebudu víkend tesknit a budu mu nablízku byla pro mě přednější. Nakonec mi ten víkend otevřel oči. Večer jsme popili u skleničky, druhý den jeli na výlet s jehjich společnými přáteli a večer jsem strávila jen s ní, kdy on unaven dnem usnul. Tehdy mi řekla, jak je nešťastná, jak je k ní je

Ještě přidám další příbeh, možná si na něj někdo vzpomínáte bylo o něm v televizi. Kdy si mladou holku namluvil, nějaký starší vlivný muž, používal ji jako doprovod na společenské akce, jenže dívka začala pomalu přibírat. Když už to podle našeho vlivného muže nebylo dost representativní, prostě ji vyměnil.
Holka se z toho zhroutila, nevycházela několik měsíců vůbec z domu,totálně se sesypala a dostala se na psychiatrii.
Trvalo ji to několik let, než se z tohoto sprostého zacházení vzpamatovala.

Nezáviď!
Žádnýma bankovkama jí myšlenkové pochody netlumím. Ale zase já sám bych sám se sebou určitě do postele nešel.
Chtěl bych slyšet asi to, co vidím a prožívám - že jsem pro ní zábavný svými zkušenostmi, že holky láká vyzrálost, trochu i zakázaného ovoce ...
Ptám se ...

No, nevím, nevím jestli to to vždy kvůli penězům.Měla jsem ve svých 18 letech vztah s 42 letým, a byla to pro mne do té doby neuvěřitelně citová záležitost, byla jsem mu naprosto oddaná, byl pro mne vším.
Po nějaké době se však ukázalo, že ne já, ale on neměl ty pravé city. Šlo mu jen o sex, když nebyl sex ze vztahu pro něj nic nezbylo.
Takže bacha, bacha, abychom někdy neosuzuvali nevinné a neomlouvali vinné.