Bolest a tuzba

držím pěsti. Ale říká...Díky moc. Mám to přesně, jak píšeš. Doufám, že se odhodlám a nějak se to pohne, i když kdo ví, třeba to rande zítra vyjde a nebude to jenom na pár měsíců:-)

překvapuje mě, že se tak...V prvním případě ho napráskal anonym a v tom druhém zafungovala řekněme ženská intuice.

Mně manžel kdysi na...překvapuje mě, že se tak všechno o svém manželovi dozvíš. Když ti na služebce zahnul, hned jsi to věděla, a když se platonicky zamiloval, tak taky. To je to takový trouba, že na něm všechno hned tak poznáš? Nebo je to snad trouba ještě větší, protože se ti s oběma nevěrami svěřil sám? :-)

Doufám, že to tak nějak...držím pěsti. Ale říká se, že dokud se člověk "neoprostí" od vztahu k jednomu člověku, není schopen doopravdy milovat a začít vážný vztah s jiným člověkem. Proto tvé dosavadní pokusy o vztah vždycky ztroskotaly.

Mně manžel kdysi na...podle tebe jen vysypával pytel, tak to ale po té druhé ženě taky toužil, ne? Já vím, ty tím myslíš, že po ní toužil jen fyzicky, zatímco když ji miloval, byla to touha i psychická, srdcem, mozkem a k tomu navíc i ta touha fyzická, jako při reálné nevěře..
Ano z tohoto pohedu to musí být utrpení větší. Na druhou stranu zas ale víš, že city k tobě musí mít taky silné, když i přes svoji lásku k jiné ženě tebe neopustil. A když to bylo jen platonické, nemusíš se trápit představami, jak se ji dotýkal, líbal ji, apod.

když se ti to náhodou...Doufám, že to tak nějak dopadne. Zítra mám rande s jednou prima holkou. Jestli přeskočí jiskra, třeba to nebudu muset řešit. Uvidíme, protože takhle to u mě vždycky začíná, že se snažím nové holce dát šanci a pak se to bohužel podělá. Záložní plán mám, kdyby ho bylo potřeba realizovat, snad budu mít dost odvahy a nepodlomí se mi kolena:-)

Ano, opravdu se tyto věci...Mně manžel kdysi na služebce zahnul. Kufry jsem mu nesbalila. Však se dušoval, že to bylo poprvé a naposledy. Jenže za dva roky se platonicky zamiloval. Bohužel jsem o tom věděla. Trvalo to více jak rok a popravdě musím přiznat, že jsem se cítila mnohem lépe v době jeho úletu. Potvrzuji, že psychická nevěra mého muže pro mě byla mnohem horší, než když si někde zapíchal. Nemusí to být pravidlo, ale u mě to tak bylo. Víc mi prostě vadilo, že po někom touží, než když si někde vysypal pytel.

Tak to je moc dobře...když se ti to náhodou nepodaří, situace bude zase jiná. Protože ty budeš odmítnut. A tam zase zapracuje tvoje ješitnost. Takže tvoje touha sice zůstane nenaplněna, ale ta žena už pro tebe nebude představovat ideál, protože ty se "spálíš", bude tě s ní spojovat nepříjemná zkušnost a lépe se od ní a od svých citů časem odpoutáš. Určitě pro tebe pak už nezůstane do smrti nedostižným ideálem, jestli chápeš, jak to myslím .-)
Zkrátka, být tebou, rozhodně do toho půjdu, protože jedině tak máš šanci nekonečně dlouho netoužit a nenamlouvat si, že kdybys to zkusil, mohlo by to být úžasně takové nebo makové :-))

jenže to přesně odpovídá...Tak to je moc dobře popsáno, akorát k té realizaci mám ještě hodně daleko a bůh ví, jestli to vůbec vyjde. Tahle teorie totiž akorát počítá s tím, že mi to podaří:-)

Kluci, nejste v tom sami....Ano, opravdu se tyto věci dějí. Já také chodím s přítelem na jeho firemní akce, kde jsem se zamilovala do jednoho muže - není to přímo jeho kolega. Opravdu se vidíme jen dvakrát za rok a řekla bych, že jde o oboustrannou náklonnost. Nenápadně se mě dotýká, vyhledává mou společnost, prostě cítím, že tam něco je. Přítel je úžasný táta a i jako chlap, takže bych asi neměla odvahu jít do nějaké akce. Však se taky cítím špatně, i když se nic nestalo. Toho druhého nemůžu pustit z hlavy a dost často na něho myslím. Někdy si říkám, že je to stereotyp a hledám nový podnět. Ale chtěla bych aspoň vědět, jak líbá. Musím se s tím sama poprat, ale řeknu vám, že taková psychická nevěra je snad mnohem horší než nějaký úlet!

Kluci, nejste v tom sami. Hlásím se k vám do klubu. V 18 letech jsem se zamilovala do kolegy v práci, jenomže pak nastoupila nová kolegyně a té se strašně líbil, tak jsem si na něj přestala brousit zuby. Nechtěla jsem kolegyni naštvat, nebo udělat na ní podraz- ona mi řekla, že se jí líbí, já jí neřekla, že se mi líbí už dávno. Tak ty 2 nakonec dal jiný kolega dohromady. Snažila jsem se ho násilím nemilovat, zapomenout na něj a mít k němu neutrální vztah. Já jsem se pak vdala za 1., který mi nabídl sňatek. O pár měsíců později. Po nějaké době jsme se odstěhovali na 2. konec republiky. Jenomže on se s tou kolegyní rozešel, pak ho uhnala jiná kolegyně, vzali se. Já se mezitím rozvedla, po 7 letech. On se asi rok na to také rozvedl. Loni, po cca 10 letech jsem se přestěhovala zpět do města, kde jsme se poznali. Potkala jsem ho asi tak 3x. Viděl mě také, očima jsme se setkali, ale nepozdravil, tak jsem také nepozdravila. Nemohu na něj zapomenout :-(. Nevím, jak to má on, někdy si myslím, i jsem si to myslela, že ke mně přece jen možná něco cítí. Pak to ale vezmu rozumově a říkám, nesmysl. Celou dobu, zvlášť posledních pár měsíců, mě také pronásleduje ve snech. Ale je to asi tím, že ho mám pořád v srdci. Byly doby, kdy jsem ho z paměti vytěsnila, ale on se pak připomínal ve snech. Takže tak. I my holky prožíváme něco podobného a vidím, že je to asi docela běžné. Je to už cca 17 let, co ho znám. Co ho tajně miluji. Něčím mě přitahuje, nevím čím, co mě k němu pořád táhne. Ale vím, že teď už je pozdě, já ho rozhodně otravovat nebudu a ani jemu, ani nikomu jinému nebudu říkat, co se se mnou děje a co k němu cítím. Neví to nikdo. Jen sem jsem to 2x napsala a to už je naposled. Nechci to ale víc rozebírat, prostě tyto věci se dějí.

jsem na to tehdy šel tak,...jenže to přesně odpovídá mé teorii, jakmile jen naprázdno toužíme, pak dokud to nedostaneme, budeme toužit dál, a když to dostaneme, ale jeden z těch dvou to ukončí dřív, než to zevšední oběma, pak se stane to, co jsem Lukášovi už psala, a co ty jsi teď jen potvrdil - pořád to totiž bude splňovat kritéria nenaplněné touhy - ale nevěřím, že to bolí víc, než když toužíš a nikdy jsi neochutnal, než když toužíš a už jsi ochutnal, ale chtěl bys ještě. Asi je to každé trošku jiná bolest a touha, to je pravda, ale nepříjemné je to tak i tak. Takže Lukáš má naději, že když ji ošustí, že bude mít kliku a přejde ho to, a nebo ji ošustí a nepřejde ho to, a bude se trápit dál, ale když to nezkusí, má jistý, že se trápit bude na 100%.

Škoda, že na ni nemám jak získat kontakt, protože bych to si risknul, jak to tady čtu:-D

jsem na to tehdy šel tak, že jsem jí nabídl soukromé hodiny angličtiny a samozřejmě se to zvrtlo. Jenže po pár lekcích si to rozmyslela a vykašlala se na mě. Možná kdyby se to ještě o něco dýl táhlo, tak by mě to přešlo. Skončili jsme v nejlepším a o to hůř jsem se z toho dostával, když jsem věděl, jaká je v posteli. Takže i to ošustit není stoprocentní rada. Btw zajímavý téma.

Taky jsem nad tím...jsou nejlepší na sexuální hrát, když jim o nic víc nejde. Doma povinnosti, milence na dobití baterek. Myslím, že se tak moc často nestává, že by všechno zahodily a s milencem to zoficializovali. Ale je to jenom můj názor a osobní zkušenost. B.

Taky jsem nad tím...Já bych ji taky hned ošustil, jenže už musím trochu jinak uvažovat, protože mám doma dvě holky a manželku. Možná ta rada není špatná, ty v podstatě nemáš co ztratit, když se to vezme kolem a kolem.

podle mě tě to nepřejde....Taky jsem nad tím přemýšlel. Většinou tam bývá taková povolnější atmosféra a padají zábrany, takže pokud někde není v závěsu její manžel, dvojsmyslně spolu flirtujeme. Otázka je, jestli to není z její strany jenom hra. Nejbližší termín asi bude až vánoční večírek. Zkusil bych to, ale jak na vdanou se dvěma dětmi? Jako na každou jinou? Když se ztrapním, při nejhorším bych se tam už nemusel ukazovat, ale co když to vyjde a ještě víc mě to vezme? Už si kolikrát říkám, že bych zkusil zajít k nějakému psychologovi.

Míro, díky za info. U mě...podle mě tě to nepřejde. Jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc. Stejné je to s neuskutečněnou láskou. Pořád pro tebe bude představovat jakýsi imaginární a nedostižný cíl a ideál. Jak se říká, touhy bývají většinou mnohem krásnější než potom samotné jejich naplnění. Tak selským rozumem mi to dává, abys ji prostě jednou dvakrát někde ošustil, zjistil, že i ona je normální obyčejná ženská, že i ona má svoje chyby a že i ona má jen jako každá jiná mezi nohama dvě dírky :-) a třeba tak budeš mít šanci, že tě to přejde. Třeba taky ne, třeba se do ni bouchneš ještě víc, ale většinou každá láska časem zevšední a pomine. Ale musí být uskutečněná. Takhle si o ni budeš jen dokonce života snít a představovat si jaké by to bylo a toužit po ní a trápit se.

Pánové, tomu se říká osudová láska... A jak to je z jejich strany? Taky by po vás skočily, kdyby nebyly zadané?

Hele, chlape, jestli to máš...Míro, díky za info. U mě je to tak zakořeněné, že si teď nedokážu představit, že bych se ženil z rozumu. Vztahy zkouším, řekl bych, že nemám problém se seznámit. Jenže po pár měsících, kdy opadne můj největší zájem k nové přítelkyni, se zase dostanu do kruhu, kdy chci být akorát s ní a raději to ukončím, abych tu novou přítelkyni netrápil. Ta poslední mi dokonce řekla, že jestli v tom není nějaká jiná. Tak jsme ten rozchod spíš prodebatovali a říkal jsem jí, jak to mám. Kamarádství nám zůstalo a dnes už je šťastně zadaná a občas zajdeme na jedno a zkoušíme mě rozebrat. Já Ti nevím, jestli mě nějak uhranula, že nejsem schopný dát prostor jiné ženě (a třeba hodně kvalitní).