Pocit štěstí

wo,
také mě rozechvívala krutost, hrubost a vulgárnost. Tak jsem se stále ptala: proč to ti lidé dělají, proč se tak chovají? Tím jsem se stále zaplétala do dalšího a dalšího pohoršování nad nimi, litování jich i litování sama sebe, že s nimi musím žít, musím to poslouchat a dívat se na to. Jenže tato cesta nikam nevedla. A tak jsem to otočila. Začala jsem se ptát: proč mě to rozechvívá, proč mě to bolí, proč mě to vzteká? A objevila jsem, že já sama mám v sobě spoustu ran, které jsou otevřené, a proto mě to dotýkání s okolím tak bolí. A tak jsem se zaměřila na pátrání sama v sobě. Musela jsem vyčistit a změnit sama sebe, ne ty okolo. Objevila jsem v sobě spoustu chyb a nedokonalostí. Když jsem odstranila jednu svou hrubost, vyplavila se další. Už byla třeba o něco méně hrubá, ale stále bylo, a je, třeba co čistit. Postupně jsem se začala na ostatní lidi dívat jinak, snažila se chápat jejich slova, jejich chování. Vždyť oni tak jednají pouze ze strachu, z nedostatku lásky, je to jejich volání o pomoc. Čím méně mám já v sobě hrubosti a otevřených ran, tím méně se mě dotýká negativita z okolí. Čímž samozřejmě nemám na mysli lhostejnost k okolí nebo sobectví. Je to spíše naopak. Mohu reagovat s mnohem větším pochopením a láskou a lítost zaměnit za soucítění. A když se mě přece jen něco dotkne, pak nehledám chybu v okolí, ale sama v sobě. A pak je tu ještě jeden velmi mocný prostředek, a tím je odpuštění. Odpustit sobě a druhým nesmírně hluboce očišťuje.
Přeji hodně štěstí.

Evelyne. Aha - to je pravda, společnost už trochu vadí.Ale co dělat, když slyším všechny ty kruté řeči, řeči bez špetky lidskosti, řeči - masky.
No, ale rozumím tomu nebezpečí, pokusím se
, pokusím se, vždyť se pokouším stále.

wo,
rozumím Ti, prožila jsem si to také. Malinko zde cítím nebezpečí, že když začneš preferovat samotu, mohly by se pro Tebe stát okamžiky, které budeš trávit ve společnosti, nepříjemnými, obtěžujícími. Pokud dokážeš zvládnout to, že budeš šťastná o samotě a pak budeš stejně šťastná i mezi lidmi, pak je to super. Nauč se přenášet ty pocity štěstí a blaženosti i ven do světa. Jinak by se Ti mohlo stát, že přestaneš žít v přítomnosti, ale budeš stále v myšlenkách utíkat do budoucnosti, do okamžiku své samoty. To by nebylo moc fajn.
:)

V Samote je Sila,
len z nej netreba robit cnost.
Nema byt utekom (pred ludmi),
hoci je utociskom.
:)

Pocit štěstí. Jsem po krušných zkušenostech - rozvod, nezaměstnanost, pokusy najít lásku ,
ztráta společenského postavení, nemoc, uzdravení, nalezení práce, intenzivní prožitek lásky, její ztráta, boj o život- doslova-v cizině, návrat, práce. - V meditaci nebo co to je mám krásné pocity
bezpečí a usmívající se láskyplné ochrany.Blbnu? Stále víc cítím, jak se mi líbí samota. Má to někdo taky? Není to jen strach z lidí?