smrt syna

Milá Dášo,po dlouhé...Dášo,Eliz,Zdeňko,Nelly a další,které bohužel tyto stránky vyhledali nebo vyhledají ze stejného důvodu... můj syn odešel před půl rokem a tehdy jsem si neuměla představit,že bude nějaké jaro.Že se ho dočkám,že ho přežiju,že se nic nezmění,že rozkvetou stromy - jen moje dítě už to neuvidí.Dnes je to šest měsíců ,co měl pohřeb.Ta bolest je jiná,ale není menší.Do zoufalého stavu mě dokáže i po půl roce hodit zmínka o Beskydech,kam jsme plánovali dovolenou.Nevím,co bude dál,připadá mi,že nic nemá smysl,že bez něho nemám budoucnost.Nevím,proč jsem tady,jaký tu mám úkol,pokud jsem se jeho odchodem měla něco naučit,tak jsem totálně selhala.

Milá Dášo,po dlouhé době jsem se podívala opět na tyto stránky.Máš čerstvou ránu a bolest v srdíčku,vím jak Ti je a co prožíváš.Já jsem o svého syna přišla před čtyřmi roky.Byl starší.Taky jsem myslela,že bolestí umřu,nechodila jsem skoro nikam,vyhýbala jsem se lidem,nechtěla jsem nikoho zatěžovat,ale hlavně jsem tu bolest musela odžít.Šlo to strašně pomalu,den za dnem,někdy líp,někdy strašně.Střídaly se vlny uklidnění a vlny které mě hodily na úplné dno.Dnes si říkám jak je to možné,že žiju,směju se.Nic není jako dřív ani nemůže,protože milované dítě stále chybí,ale já na něho myslím s úsměvem a láskou.Ale to jde jedině až po nějaké době až ta bolest ta ukrutná bolest,která Ti rve vnitřnosti trochu odezní.Na mého syna myslím denně v duchu s ním mluvím-je stále se mnou.A jsou chvíle kdy mě sevře děsný stesk a touha po něm,že to nejde vydýchat.Přesně jak to píše pan Honza,se smrtí svého dítěte se nelze smířit,ale naučit se žít-jiná možnost opravdu není.Změnilo mě to moc,ale k lepšímu,více vnímám jiné lidi,přírodu a jsem ráda za svoji rodinu.Milá Dášo tak ráda bych Vám zmírnila Vaši bolest,ale můžu Vám poslat jenom pohlazení a říci Vám,že na Vás myslím..........

Ahoj a dobrý večer všem přeji ze srdce.Nemám kouzelný proutek,ani prsten princezny Arabely,kterým bych otočil a vrátil do Vašich životů štěstí a radost.Ale mám jednu jistotu,z osobní zkušenosti a věkem potvrzenou.I největší bolest,která se zdá nesnesitelná,jednoho dne otupí své nejostřejší hroty a člověk se s ní naučí žít.Nic víc.Se ztrátou blízkého člověka se nikdy nelze smířit.Ale naučit žít ano.Není jiná možnost.Myslím na Vás.

jsem moc ráda že jsem našla tuhle stránku mám taky ten problém co ostatní a taky se snažím najít někoho kdo by mi pomohl utěšit moje srdce zemřel mi devítiletý miláček 10.6.2010 a já se s tím nemůžu vyrovnat nevím co mám dělat nejradši bych se roztrhala pomozte mi prosím jak mám utěšit svojí bolest,když mě nic netěší ani nebaví ani mě nebaví chodit ven a s někým mluvit

Vím Nelly,vím a rozumím.Každé slovo.

Honzo,přijímám tvou podanou ruku, ne proto, abych ti brala energii, ale proto,že si velice vážím tvé citlivé a laskavé duše.Ani nevíš, jak moc pro mne tvoje slova znamenají. Moc. moc ti za ně děkuji.

Nelly - promiň špatné i.

Nelli,podej mi ruku.Už ji mám ve své.Nic neříkej,jen si vezmi teplo a energii.Přečetl jsem,co jsi napsala a nejsem schopen ničeho jiného,než podat ruku.Tady je.

Zdeni, já vím, jak ti je. Nemysli si, že mě to neválcuje.Válcuje, a jsou chvíle, kdy téměř všechno v mém životě ztrácí smysl a nejraději bych šla za svou Káťou.
Vím ale, že nesmím vzpomínat. Snažím se o ní vůbec nemluvit a zaměstnávám mysl něčím jiným.Proto v poslední době ani nepíši.Vím,že bych se rovzpomínala a to znamená ,že z té bolesti ulehnu, jako se to i stalo.Snad bych opravdu zemřela, ale mám ještě syna a ten má právo na to mít ještě nějakou chvíli svoji matku.Vím, jak moc mě má rád a jak hodně by ho bolelo, kdybych nebyla.
Zítra přijede a já nesmím být smutná.Chci, aby věděl, že ho mám nesmírně ráda a že on je ten důvod,který má pro mne smysl dalšího života. Opravdu nejsem sama, koho postihlo tolik bolesti.Jsou rodiče, jejichž dítě někdo surově zavraždil a to je pro ně stokrát horší bolest než ta má. Myslím, že tohle bych asi už nezvládla. Proto se snažím o Kátě nemluvit.Stačí, že nemohu spát a tak to řeším četbou až se oči unaví a já usnu.Vždycky jsem měla hezké, pohodové sny a mám je stále. Přála bych si, aby se mi někdy o mé dcerce zdálo, ale nezdá. Možná je to tak dobře, asi bych po probuzení hodně plakala.
Zdeni, já napíši, ale teď mi to nejde. Já vím, že ty to pochopíš. Ale jestli ti psaní uleví, klidně mi napiš.Nemusíš čekat na odpověď. Tohle všechno bych ti mohla napsat na mail, ale je to vlastně určeno i Janě.Proto to píši sem.
Janičko a Zdeni, neplačte, jsem s vámi, cítím to co vy, jen to jinak prožívám. On vlastně každý člověk prožívá bolest i radost trochu odlišně, než ten druhý.To ale neznamená, že by se navzájem nechápali a necítili spolu.
Objímám vás, hladím vás a utírám vaše slzy.

Zdeničko,
děkuji Vám za...Ach janinko,dnes je to půl roku a od rána to nezvládám!Doporučuji knihy od Moodyho,tak jak mi je doporučila zde moje prímová Nellka.Dala jsem na její radu a knihy sehnala.Píše tam tolik věcí,které se nás týkají.Dnes po přečtení,jsem si jistá,že můj klouček tu je snámi!vŠE VIDÍ,jak se zase trápím,pláču,......
Jani ,podívejte se na starší diskuse a tam je doporučení a názvy knih,které mi doporučila moje drahá NELLKA,které takto DĚKUJI!!!Nejsme jediné které mají takový trápení a smutek.Je nás tolik,každý den přibývá smutná maminka!Bohužel je to tak-nehody,nemoci,....SMUTEK.
Přeji VÁM VŠEM příjemný víkend!!!
Nellko a TOBĚ patří veliký DÍÍÍÍKY!!!

Jani,buďte silná!Proč...Zdeničko,
děkuji Vám za milá slova. Je mi moc líto co se stalo vašemu synovi. Ani jsem netušila, kolik maminek má takové trápení jako já.Rovněž Vám přeji hodně sil k zvládnutí tak tíživé situace!!! Věřím, že pokud se nám podaří se stím nějak smířit, že v příštím životě nás to už nepotká.Zdravím všechny nešťastné maminky.
Jana

Každý člověk si...Honzo,
děkuji Vám za povzbuzující slova. Je to od Vás moc milé. Je vidět, že na světě jsou ještě hodní lidé, kterým záleží na ostatních.
Jana

Každý člověk si myslí,že ta jeho bolest je největší,to je samozřejmé.Ale rozhlédni se okolo sebe,ve světě,ve kterém žijem - já tomu říkám sám za sebe hnus - není snad rodina,kde by nebylo nějaké trápení.Na pohodu,klid a mír nějak není čas.Přeji Ti,aby právě čas byl tím nejlepším rádcem a pomocníkem v Tvé hrozné a bolestné situaci.Všichni,co sem napíší,či spíše napíšeme,víme o bolesti své,to mi věř.Honza

Nejste sama, kdo má takové...Jani,buďte silná!Proč musí být tolik smutku a nešťastných rodičů.Tolik to bolí,už jsem to zkoušela vykřičet,slzy mi dochází,.....
Vím co Jani prožíváte,syn by měl 14.4.10 19 narozeniny.Byl to den plný smutku,ale Vy jste si určitě přečetla příspěvky s Nellou,tak víte co všichni tady prožíváme.Ještě jednou Vám přeji hodně síly!!!statečnost,pevné nervy.

Tome a Moni,díky za Vaše...Nejste sama, kdo má takové trápení. 15.4.2010 mě zemřel můj 18 syn. Měl autonehodu - mikrospánek. Přesně stejné pocity mám i já. Taky jsme nesli urnu k novému pomníku.Chodím k psychologům, k léčitelce. Bolest je nepředstavitelná, kdo to nezažije nemůže nás pochopit.

Ahoj Zdeni.Celý den jsem na tebe myslela.Je dobře,že jsi to všchno zvládla.
Taky celý den sleduji zprávy o povodních.V Ostravě bydlí náš syn,zatím je u nich vše OK,ale jinde je to horor.Chudáci ty lidi.
Bydlíme také u řeky a sledujeme její stav.Zatím to jde. Kolem půlnoci se ještě půjdu podívat na řeku.
Opatruj se a je dobře,že máš práci s klasifikací,alespoň přijdeš na jiné myšlenky.

Zdeni,budu na tebe...Nelly,vzala jsem si silnější prášek a jela pro manžela domů,protože byl po noční.Objeli jsme se synem jeho milovaná místa a vydali se na hřbitov,tam už na nás čekal pán,který nám pomohl syna uložit.Dala jsem mu sebou fotky motorek,který si vždy opravil sám,byl moc šikovný,na co šáhl, tak opravil.A pak 2 vánoční fotky,kde je celá naše rodinka.
Bylo to vše tak smutný,stáli jsme tam s manželem,tak bezradný,nevěděli jsme co máme dělat,mlčky jsme po sobě koukli a plakali oba dva.Srdce mi bušilo,kolem krku svírání.Měla jsem strach o manžela ,má vysoký tlak,bere prášky,tentokrát to nesl hůř manžel,já se pak musela soustředit na jízdu,protože jsem se vracela do práce(příprava na zkoušky-praxe)

Zdeni,budu na tebe myslet.Snaž se být silná.My máme dcerčinu urnu ještě stále doma.Chtěla bych ji rozptýlit tam,kde to měla moc ráda.Vím,že se to nemá,ale udělám to.Je to daleko od lidí,daleko i ode mne.Proto stále ještě váhám a také proto,že nemám sílu to udělat.Mám strach,že se sesypu.
Zítra na tebe budu myslet,snaž se to všechno ustát,budu na tebe vzpomínat a v duchu tě budu držet za ruku.

Nelly a Zdenko,jen...Tome a Moni,díky za Vaše slova!!!
Nelly,zítra mě čeká další smutný den,volal mi kameník,že zítra nemá pršet,že by rád vyřídil naší objednávku.
Budou dávat celý pomník dohromady,Nelly já a manžel povezeme synovu urnu na hrob,čeho jsem se bála,tak je to tady!!!
Nevím jak budu zase reagovat,bude to poslední, co jako rodiče pro svého syna můžeme(musíme)? udělat.Vzala jsem si volno,protože nevím co bude dál......
Nelly moje neurolog.lékařka mě poslala na EEG,mám vyší dávku léků,necítím se moc dobře,zítra prosím, si na mne vzpomeň.
Ahojky Zdenka

Přeju vám hrozně moc sil,překonat tu velkou bolest.Je mi hrozně líto našich sousedů.Mají oba už přes 60 let,při autonehodě přišli o syna a zároveň o vnuka.Všichni měli autonehodu,oni to přežili- druhý vnouček taky.Toho vnoučka teď střídavě vychovávají (má asi 6 let),protože zároveň mu umřela maminka - jejich snacha na těžkou nemoc.Druhé sousedce zas umřel syn (24 let) při autonehodě- praskla mu pneumatika..je to moc smutné-hodně sil!!