strach ze samoty

Četla jsem si trochu z PP2,3 a asi to nebude můj případ.Mají hrozná ataka, bušení srdce a tak...já jsem naopak nějaká mimo, odsouvání problémů a odsouvání myšlení..zpomalená, unavená, těžko se to popisuje.Za hodinu končím v práci a mám sraz se svou přítelkyní, zase jí budu dělat starosti tím jak vypadám..ach jo..asi se radši budu přetvařovat

Ty to cítíš taky tak Jani?A myslela sis taky že to přejde, že je to jen období?Ono je to sice už dlouhé období u mě, ale bojím se toho, jakehokoliv, označení co mi je.Proto se bojím i jít k psych.Nepochopí mě a vysměje se mi, a mně bude hrozně.Musím mít třeba otevřené okno skoro pořád a puštěnou nějakou hudbu..nebo tv..

Milá Sofi,byla jsem na tom úplně stejně a jsem do dneška.Strach je mi v patách.Táhne mi sice na 40,ale toto prokletí mě pronásleduje 18let.Zkoušela jsem vše počínaje psychiatrem,homeopatem i léčitelem.Má úplně stejné pocit jako ty.Taky jsem neměla žádny důvod ke strachu,ale byl tu,nesnáším být sama.Musím si být jistá,že je vždy někdo na blízku.Přečti si příspěvky o panické poruše 3 nebo 2.Je to podobné.Psychiatr mi to také vysvětlil,že se jedná o panickou poruchu,jsou na to i léky.Je třeba opravdu navštívit psychiatra,jinak to bude horší.alespoň u mě to tak bylo.Strašně dlouho jsem se odhodlávala.Tak držím palce.

Nevím, jestli je tu ještě někdo z rána...chtěla jsem se ještě zeptat, jestli máte někdo zkušenosti s tím, jak to chodí u psychiatra..Jinak ještě jednou dík všem za podporu..

Brrrrr....jsem z toho nějaká vytřepaná nebo co.Tak mě napadá, nejlepší nic neřešit, teď je mi z toho blbě.Nejradši bych šla z práce teď domů a spát. vzbudit se a zjistit, že je krásný den a vše je pryč

Hodně štěstí,Sofi.

Asi si napíšu lísteček, seberu odvahu a něco s tím zkusím udělat..Děkuji všem za rady a povzbuzení,pomohlo mi to!

Ani jsem nevěděla, že to nezvládám..už jsem na to tak nějak prapodivně rezignovala, patří to ke mně..když nemůžu, zavřu oči a spolknu TO.Jste první, komu to říkám.Možná vám teď připadá divné, že píšu že už to ke mně patří..nechci to..Chci se těšit na svoji přítelkyni, smát se opravdově, mluvit opravdově...Jen jsem nevěděla, že to nezvládám..

Překlep-mělo být-nerušený spánek.

Věřím Ti,že bys to raději zvládla sama.Ovšem narušený spánek-to je jedna ze základních potřeb člověka pro psychické zdraví.Pokud důvěřuješ obvodnímu lékaři-tak můžeš začít u něj.V případě,že by to bylo nedostatečné tak Tě sám odešle k psychiatrovi.Ovšem-psychiatr je spíše specialistou.A doporučení k němu není nutné,nejlépe je předem zavolat a domluvit se telefonicky.Přece jen je doba dovolených.

Ano, bylo by lepsi, kdybys to zvladala sama, ale ne vsechno jde zvladnout o samote. Promin, ted budu trochu kruty. Podle toho, co si nam zatim rekla, to evidentne uz delsi dobu nezvladas. Lekar ti opravdu muze pomoci.

Bez lístku by to asi nešlo, díky za dobrou radu!A fakt mám zajít k někomu se poradit?Bylo by lepší kdybych to mohla zvládnout sama..

Jen mě tak napadá-napiš si na lístek,co chceš lékaři sdělit,mnohdy to napoprvé pomůže a není na tom nic neobvyklého.Pokud se Ti nedaří dát myšlenky dohromady,tak si přepiš to,co jsi psala tady-tedy ve zkratce.Pomoc neodkládej,čím dříve to budeš řešit,tím dříve Ti bude lépe.Přeji Ti hodně úspěchů a klid.

:)děkuju!Nějak mi ukáply slzičky,ani nevím proč, asi že se bojím..nebo já nevím.Psycholog nebo psychiatr?

Neboj se, od toho tam ten člověk je, když se ti to nepodaří vylíčit napoprvé, podaří se napodruhé. Udělej to alespoň kvůli nám a dej vedět, jak to dopadlo.

Děkuju moc za radu a za pochopení, za názor...nevím jestli seberu odvahu.Jak jsem psala, nejde mi moc přemýšlet, on se mě bude ptát na moje pocity a já je řeknu špatně, vymyslím si je. abych něco cokoliv odpověděla, protože je nebudu moct uchopit, lítaj někde kolem mě a já je moc neznám.Můžu jen říct, co se mi zdálo, co jsem viděla atp.ale co cítím ne, to už jsem v koncích

Teda... nechtela bych byt ve Tve kuzi. Zavolej k doktorovi a objednej se. Myslim, ze to vyzaduje peci lekare. Neboj se toho, psychiatr je odbornik. Predstav si jenom, ze Tvym desum udela konec.

Možná je to trochu podobné.Já moc ale nepřemýšlím, je to jako bych zapomněla jak se vůbec přemýšlí, nejde mi to, jako že na to nemám sílu.Teď jak píšu přemýšlím nad sebou a začínám se bát, že začnu psát hovadiny, které nejsou pravda, že se do toho zapletu.Musím se na to co píšu moc soustředit, aby to bylo fakt o mně.Mé noci jsou často ve znamení hrozivých představ a vidin, kterých se nemůžu setřepat.Vzbudí mě hrozný sen a jak otevřu oči, vidím na posteli mrtvé miminko, úplně reálně..vím že je to jen tak pokrčená peřina, ale kolikrát začnu brečet protože se té představy že je to fakt dítě nemůžu zbavit..a já tam žádné mrtvé miminko nechci.Zavřu oči, abych ho neviděla a objeví se mi nějaký obličej, pokřivený, zhizděný...to jsou mé noci.Není taková kažá, ale převažují..

Nocni desy? Dlouhe premysleni, co Ti hrozi, co hrozi Tvym blizkym? Co vsechno se muze stat? Poliva Te stridave horko a zima? Mozna je to neco podobneho. Stavalo se mi to, vsugerovala jsem si myslenku, ze se nekomu neco stane nebo me, ze me nekdo zavrazdi a kvuli tomu jsem nemohla usnout dlouho do noci... Proste to neslo. Jestli mas podobne stavy a trvaji uz delsi dobu, zajdi k psychiatrovi. Zna tisice takovych pripadu - mozna Ti predepise i nejaky lek.

Doufám, že ten "vzestup" nebude trvat dlouho, stoupám už dlouho..vědomí by se mohlo posunout aspoň o stoosmdesát stupňů.Hlavně když už zmizí ty noční děsy..