chci zemřít

"Krásný pocit radosti, když vidíš syna, či dceru jak trpí, a víš že jim nejsi schopen pomoci".A Tebe nenapadlo, že jsou lidé, kteří jsou za ty roky se svým trápením téměř samy. Ti kteří díky svým problémům ztratili kontakt z okolím? Myslíš, že zrovna to okolí po nich bude tesknit??? Uvědom si, že je spousta lidí odkázaných na druhých, a v podstatě je chtě nechtě zatěžují. Nemluvě o tom, že si myslím, že každý má právo rozhodovat o svém životě jak chce. Je to jeho volba.
Nepřál bych Ti to, ale zkus se vžít do toho, že si v kůži člověka který fyzicky a psychicky trpí a přeje si eutonázii, a druzí by Tě snažili držet při životě, a kázat Ti co by bylo správné z jejich hlediska, a že by si měl mít ohled k druhým. Já tvrdím: to se to kecá, když do toho pořádně nevidíš!

Pokud se někdo rozhodujete ukončit život, uvědomte si, že se tím nic nevyřeší, jen vaši blízcí, ti co vás mají rádi, už nikdy nepoznají pocit radosti, navždy budou vědět, že "teď už to není ono". A vždy je někdo komu na vás záleží. Přemýšlejte.

No mě zima spíš ulevuje vždycky, ta tma, že se jakoby venku do ní můžu schovat a nikdo mě nevidí tak úplně. nevim proč se mi to najednou vrací ted... nevim je to ted divný, ptž je mi třeba tejden, 14 dní dobře a pak se mi to na měsíc objeví ale prostě je to hrozně často, defakto žiju jenom pro tu chvíli, kdy je mi fajn a kdy se dokážu bavit...pro mě nejhorší období jara, bejlí kvete, začíná bejt světlo, všechno ožívá a to mě právě děsí, že všichni začnou bejt čilý a já mám pravej opak... 15 let?? tak to nevim jestli to vůbec vydržim, ale tak snažím se pořád... mě to trápí ,,teprve" asi 4 roky i když traumatickej zážitek jsem zažila před 8, 9, ale nevim asi, prostě to přišlo takhle pozdějc... Nejlepší jsou lidi ve škole, co maj rodiče pohromadě, prachů plný kapsy, zdraví, mají vztah, prostě všechno a ona přijde a řekne ty jooo, já jako mám fakt depku, jako máma mi včera nedala peníze na kalbu to je fakt kráva jako a taky mi koupila jenom jednu bundu... v tu chvíli bych jí nejradši praštila cihlou, ptž nesnášim nespravedlnost, bych jí přála,aby si tohle aspon na chvíli na den prožila :( koukám taky že máme stený myšlenky, jsem už o tom taky parkrát přemejšlela, jsem si říkala, co jsem provedla hroznýho v minulym životě, že jsem musela bejt asi děsná, fakt děsná mrcha...

Ahoj porky!
Já s tím válčím už 15 let. Loni se zdálo,že se to zlepšuje.Dostal jsem chuť do života, získal pár nových přátel. Ale zrovna tak, jak u Tebe, se Zimou se vše vytratilo. Na jaře jsem pookřál,ale bylo to horší, než loni. Přes léto se to zhoršovalo, a teď to na mě padlo z prvním sněhem a plnou silou. S přáteli jsem na tom taky na čtýru. Sice pár dobrých zůstalo,ale maj vlastní starosti, a rodiny, takže vídaní se jednou za čtvrt roku mě zrovna nevytrhne. S rodiči mám dobrý vztah, i když mám někdy pocit, že jsem jim spíš na obtíž(nejsem bez nich schopen vyjít z domu),ale i tak jim to nechci udělat. Vzdát to. Poslední dobou mám pocit, že život je jen přestupní zastávkou, čekání na smrt, trest, nebo snad neznámá role v neznámém dějství,atd.. Vždy jsem měl něco v zásobě něco, jak se bránit, co mohu ještě udělat, ale poslední dobou má pocit,že mám vystřílenej zásobník. Připadám si jako prase před porážkou zahnané do kouta. Už jen čekám kdy a odkud přiletí poslední rána. Někdy mi přijde,že pozitiva jsou jen iluze, skrývání se před skutečností, zapomenutí.
Z těch pozitivních rad od druhých mi je taky zle. Ber to ale z druhý strany. Oni nic takovýho nezažili. Berou to jen ze svých nejhorších zkušeností,které kdy měli. Už nejsou schopni připustit myšlenku, že by mohlo být hůř, páč to neznaj. No, a jim pomáhá zrovna tohle, tak Ti tak radí. Nemá smysl jim to ani vysvětlovat. Mě taky občas nadzvedne, když čtu,nebo slyším: "hrozně trpím" už půl roku (2,4roky),pokaždé když jdu do práce,tak mám problémy".Nechci to zlehčovat,je to děs. Stačí půl hodina, vím to, ale rád bych byl alespoň v jejich kůži. Já nejsem schopnej ani toho. Moje depka je nutné pokračování mojí "manželky" Agory,a její "prima" sestry paniky. Takže před tím někam utéct a něčím to přetlouct je skoro nemyslitelné. Kdo nezažil nepochopí.
Vždy se snažím uklidňovat ,že jsou horší stavy,že jsou na tom jiní hůř. Taky jim nezávidím (mániodepresivní stavy, schýza,spavka,nebo totální vyřazení z normálu, atd.. Ovšem mě to v mých stavech moc nepomůže.:-( Jen se občas ptám, jestli jsem v minulém životě zlobil, a toto je za trest, či je toto zkouška, a když ji zvládnu, tak budu mít vyšlápnuto do lepšího příště? :-?

Co dodat? Lidičky držte se! Jednou to stejně přijde, a samo. Zkuste tu být(v těch lepších dnech,hodinách) ne kvůli sobě, ale kvůli druhým. Aspoň z něčeho by mohl být pozitivní pocit. Nebýt zbytečný.

Ahoj, ty jo ted jsem měla skvělý období, taky jsem sem nepsala, jen četla, bylo mi dobře,byla jsem veselá a teď cejtim, že se to vracé, zase to přichází... ta posraná deprese...:( je to zase každym dnem horší a nejde se tomu bránit nijak... hrozná úzkost:( jj zalezení do kouta, to dělám taky, ale taky jsem tim ztratila moc přátel, ptž to je období kdy fakt je mi všechno jedno, i přátelé, takže na ně kašlu... ale zase aspon si říkám, že zůstanou ty fakt nejlepší, celoživotní, co mě maj opravdu rádi:) imaginární sebevražda taky pomáhá, hodně, prostě uvolnění od problémů, od života... mě hlavně strašně pomáhá, když si pak představim, že pak by si konečně rodiče uvědomili, že jsem měla nákej problém, ten šok, když máti přijde domů a uvidí mě... bych se jim konečně pomstila, jednou pro vždy. A nesnášim, když mi pak někdo řekne, bože já fakt na tobě nesnášim, že bereš všechno negativně, bud nad věcí ne?? vem si ze všeho jenom poziva, nebo ještě horší věta: Ježiš to zvládneš, bude to dobrý... bych vraždila za tuhle jedinou větu, mi tu depresi ještě zhorší... Všechno je prostě nějak špatně...:(

Je vidět,že si asi ještě neměl pořádnou depku. Někdy se jeví smrt,jako jediná změna,východisko. Nechci přitakávat těm, kteří v tom zrovna lítaj,ale "když se člověk topí, a kolem sebe žádný jiný stéblo nevidí",tak takovýhle rady moc nezabíraj.
Já to "zatím" řeším tak, že zalezu někde do kouta, a nevylezu dokud mě to nepovolí.Někdy mi pomůže i představování, jak to ukončím. Tak zvaná imaginární sebevražda.Pak můžu zase chvilku volněji dýchat.

tyc sečs chitrej uz si to vyskusel

pokud máte deprese, zajděte si na psychiatrii. Kvůli protějšku nemá cenu se zabíjet, láska bolí, ale vždycky přebolí. Pokud máte v životě stereotyp, prostě to změňte. Romane, určitě se najde jiná práce co tě bude bavit. Člověk do toho občas spadne ani neví jak a najednou mu dojde, že všechno dělá setrvačností. A to je moc špatně. Říká se přece, změna je život:-)

nevim kudy kam,ale moje mysl a smysl spěchá tam...ono se o tom těžko mluví,ale když to člověka poznamená tak je to v p...a genitálie si řezat nenechám...jedu v tom už skoro 5 let a furt se toho bojím zajít si nechat ořezat 6 bradavic z koulí..to je psychicky strašně náročné a uspěch že se to nevrátí po operaci je asi tak 30%tak se snažím najít jiné východisko jak z toho ven ale neprovozovat sex to je i na mě moc...asi je nejlepší se ptát né kolik ale jak vysoko...

Roman,20let.Mám práci a byt..Už mě nebaví život ,občas si říkam jaké by to bylo na hoře na neby a sledovat všechno ze zhora.Pořád chodit do práce a z práce domů,najim se a jdu spát,protože jsem unavený.jeden tejden ranní a druhej tejden odpolední..pořád jedno uzavřený kolo ..přijdu z práce najim se a jdu spat a zase vstávat,o víkendu jsme z moji prvni Holkou uz 4 roky..Ale už to není jako dřív..Nic mě nebaví na světe...Hodněkrát jsem přemejšlel jak se zabít:((Mám špatný sny skoro každou noc..Já nevím jak dál,co mam dělat...Už jsem jsi zamluvil pistoly..Chci se zabít,Kvuli tomu,že jsem poktal holku svých snu ve 16,tomu co jsem sní prožíl,tomu jak moc jsme si ublížili jednou--muj vstah to je nadlouho totu rozepisovat...Kvuli tomu,že je všechno pořad stejny muj zivot..skoro už nikoho nemam z kamaradu..nemůže mi někdo poradit?pleas my icq 280-017-366

Ahojky, moc děkuju za ty stránky, určitě se na ně mrknu co nejdřív, tohle povídání mi fakt pomáhá hodně:), ted jsem přijela domů od táty... no víkend byl fakt zajímavej, tátův kamarád měl totiž oslavu 30. narozenin a všichni se tam děsně opili... no to by nebylo nic zajmavýho, ale novinka je, že jak jsem byla trochu napitá, tak jsem tátovi řekla do očí to, co jsem měla těch 8 let na srdci, bylo to docela drsný, no byla jsem i hnusná, hrozně se mi ulevilo na jednu stránku, ale na druhou vim, že mámě to nikdy neřeknu a tý bych to potřebovala říct asi nejvíc... ptž se jí docela bojim, no táta si asi stejně nic nepamatuje, ptž byl vylitej jak váza a ptž dneska se o tom už nezmínil vůbec a mě to bylo taky blbý to začínat. nevim prostě... takže když to tak vezmu tak jsem pořád tam, kde jsem byla... asi to tak zůstane no... jo a jestli můžu doporučit fkat zkuš plavat, já ted chodím už 14 dní každej den a prostě je to skvělý, můžu si přemejšlet o čem chci a hrozně si odpočnu nervově a nebo běž do posilovny tam chodí lidí, tam se s někym seznámíš raz dva... no já už jsem to hledání vzala... jsem se o prázdninách rozešla s klukem, ptž mi dal facku jenom kvůli tomu, že jsem zůstala u kamarádky na chatě o den dýl a řekla jsem si, že mlátit se nenechám!! a od tý doby jsem o nikoho ani nezavadila... už na nic nečekám prostě až to přijde tak to přijde... u mě je to taky složitý navázat nějakej kontakt, nenávidim seznamování:( tak hodně štěstí

zkus netlačit na pilu,až přijde ta pravá,tak přijde,zatím zkus nějak úplně změnit svůj život,dělat něco cos nikdy nedělal,choď třeba plavat,hrát šachy nebo se přihlaš do turistickýho klubu,přijdeš mezi lidi a na jiné myšlenky

ahoj ja koukam takovyhle detstvi bych nepral nikomu.ja mel krasne detstvi hodny rodice kamarady hral jsem fotbal kterej me hodne bavil,proste uplnej ideal... .pak jsem zacal chodit s divkou od 19-do23.let meli jsme krasnej vztah plny lasky jezdili jsme na vylety za kamaradama,proste taky ideal, a pak zacal ten problem,pred pul rokem se semnou rozesla a me se zbortil celej svet skoro zadny kamarady nemam vsichni maj holku a vztah mam deprese ze si zadnou holku uz nenajdu nejsem nejak osklivej ale proste se neumim seznamovat kdyz se mi nejaka holka na diskotece libi tak jsem byl odhodlanej ze za ni dojdu ale je jasny ze proste nedojdu...mam rad vylety ale nemam s kym jet obcas jdu na fotbal,florbal ale to je malo. ja chci par dobrejch pratel a pritelkyni ale nevim kde je hledat.uz jsem z toho hodne zoufaleja k tomu jeste mam dluhy protoze jsem docela dost driv byl gambler.tak jeste mi zbejva splatit 140000kc rodice me nejak drzi nad vodou s penezma a i psychicky teda hlavne mama.takze vidite jak se mi krasnej zivot do mejch23let uplne zmenil o100%ted pred pul rokem.v zivote jsem nemel deprese a ted uz chodim i k psychologovi a jsem na dne.muzete mi nekdo poradit co by ste delali na mym miste.a jeste mam rad spolecnost ajsem rad mezi lidma...

porky,zabrouzdala jsem na tématech týhle diskuse a našla nějaké adresy na konzultace online,zkus,třeba to k něčemu bude . www.webmagazin.cz ,www.internetporadna.cz

porky,když si myslíš,že se ti psycholog vysměje,když budeš mluvit o problémech před 8 lety,jsi na omylu,většina z nás "magorů"má potíže právě z doby dětství,děsivý zážitky,nepochopené situace,týrání,někdy to člověku zničeho nic vypluje např když onemocní depresí nebo po nějakém stressu, ale když myslíš,že fakt nemůžeš mluvit s živým člověkem,zkus linku důvěry po telefonu,nebo možná najdeš nějakou která má např skype spojení,to je zadarmo.jestli chceš,napiš mi na renahim"centrum.cz,třeba spolu něco vymyslíme

Já nemůžu nikam jít, ptž sama uzenj, že když někomu řeknu, že mě nejvíc trápí situace, která byla před 8 lety tak se mi vysmějou do ksichtu... a hlavně ani nevim co bych jim tam řekla. stejně bych před nima hrála divadýlko zase, já už jsem tak na to zvyklá, prostě se silně chovám přede všema...no prostě se v tom patlám sama už takhle dlouho a neumim si představit, že bych to měla s někym moc rozebírat... ale jsem ráda, že jsem objevila tuhle stránku, fakt se mi vždycky uleví, když sem napíšu, to co jsem za tu dobu nikomu ani neřekla:) A taky se nechci třeba mých ,,kamarádů" doprošovat o pozornost, to je tak, že oni když mají problém, tak všichni přijdou za mnou, ptž mě je blbý jim říct, že nemám na ně čas nebo taka tak je vyslechnu, ale pak když něco potřebuješ ty, tak najednou někam všichni spěchaj nebo jsou unavený, ale jsou vypovídaný, je jim dobře a ještě mi pak nakonec vyčítají, že s nima nikam nechodim ven - KALIT, ale jako já nemám náladu s nima trávit volnej čas, ptž jim vůbec nevěřim... no stejně radši jsem fakt sama. aspon si můžu tak přemejšlet o životě a netvářit se silně a spokojeně, abych nekazila všem náladu. to je hrozně vyčerpávající... Při životě mě drží asi nejvíc myšlenky a přeedstavování, že jednou budu mít svůj vlastní byt, třeba malej, hnusnej, ale můj a nikdo se mi nebude míchat do života a rodiče navštívim kdykoliv budu chtít, aniž by to ten druhej věděl... bože to bude nádhera.

porky,tvoje líčení je naprosto šílený,já jsem si myslela že jsem měla děsný dětství,proti tobě to byla procházka růžovou zahradou.tví rodiče musej bejt nemocný,jak může tohle někdo dělat dětem,za to by se mělo zavírat,jsi dobrá že ses vůbec jakž takž dožila dneška.jsi dobrá že jsi dokázala napsat sem,určitě se ti trochu ulevilo když jsi to vyjádřila, řekla jsi to někomu a přitom u toho nikdo nemusel být,zaplať bůh těm kdo tyhle diskuse vymysleli,myslím že to může hodně lidem pomoct.holčičko,myslím že by ses neměla snažit vyhrabat se z toho úplně sama,zkus si zavolat na nějakou linku důvěry,ať tě nasměrujou na nějakou psychologickou poradnu,nebo si něco najdi sama třeba v telef.seznamu nebo tady na netu.existujou lidi,kteří se specializujou na zpackaný životy a na lidičky,co nevědí kudy kam.určitě někoho najdeš,kdo ti z téhle mizérie pomůže a pamatuj BYLA JSI DÍTĚ ZA NIC JSI NEMOHLA,jestli ti to ještě někdo řekne,dej mu přes hubu!!!jestli to nemůžeš doma vydržet,myslím že by se dalo sehnat nějaké chráněné bydlení,kde by se o tebe "příbuzní" nemohli otírat a ubližovat ti.

Andy, já tě nechci rozesmát, ale právě naopak. Však tady jsi v diskusi Chci zemřít.

A ty jsi děsná nudizna, opakovaný fór už nikoho nerozesměje!

Andy, ty jsi primitiv!! Člověk, kterej stojí na nejnižším stupni kulturně společenského vývoje! Zakomplexovaná dilina!