Duchovní cesta

Jeste k tomu "za vicky"
Zvlastni bylo, ze ne kazdemu se to zobrazovani nakonec ustalilo na necem konkretnim, a pokud, tak ten vysledny obraz mel ten dotycny vzdy jiny, nez kdokoliv jiny. Zajimave by bylo, kdyby jste to zkusili a povedeli, co jste spatrili. To by me moc zajimalo lidicky :o)

Krasny prispevek Niko :o)
Ja mam mozna neco podobneho, ale nevim.. tedy jako zkusenost. Jako dite jsem vzdy dvema prsty pritlacil trochu sva vicka a pozoroval, co se zacne dit. Zprvu se objevi svetlo, jako kdyz koukame dloho do slunicka a pak se to svetlo zacne formovat a vytaret vselikere obrazce a deje. Nevim z jakoho duvodu se to pak nakonec vzdy ustalilo na stejnem nametu. Nakonec jsem totiz koukal na obrovky stul pokryty nespoctem konvicek a misek a podsalku a salku a vselikereho mozneho porcelanu. Takoveho, co mivavaly nase babicky. Neuveitelna pestrost tvaru. Ucil jsem to vsechny sve kamaady ve skolce. Hnilicu, tu holku co jedla svoje soply, katku, co sem byl do ni zamilovanej, Honzu co bydlel u nas ve vchode.. Hmm.. je krasny vzpominat na to, kdyz cloveku bylo 5 let.

Jenom nerozumim, ma li to pozorovani za vicky nejaky vyznam.

Myslim si ale, ze je to urcity zvlastni zpusob, jak nahlednout do sveho podvedomi velmi hluboko a zaroven za naprosto jasne mysli. Ty obrazy totiz vytvari nase podvedomi. Je to jako sneni, ktere neovladame, pouze pozorujeme. Jenomze v tomhle zpusobu nelze ztratit vedomi, ze se jedna pouze o obrazy. Ve snu muzeme ztratit jasnou mysl, ale tady ne. Je to nadhernej kolotoc, kdy vlastne hledime na to, co jsme a zaroven jsme jakoby pozorovateli.

A potesila jsi me s tou vylitanosti a prirozenym spocivanim.
Vzpominam si ze sveho ranneho detstvi, jak nas ve skolce ucili, co je to turecky sed. A ja se radoval, ze to davno znam, protoze jsem to uz dlouho delaval. Ale misto toho, abych slozil chodidla pod sebe, tak sem si je dal na stehna. Pak sem se divil, ze to neni turecky sed. Dnes vim, ze je to nejaky posed meditatoru :o)))

Milá Niko,
moc krásné. Díky :)
Všichni jsme Bohové a máš pravdu, to dětské vnímání je mnohem více směřováno do nitra a do přítomného okamžiku. Pak ale nastoupí vláda rozumu, dospělácká výchova maminky a tatínka, babičky a dědečka, učitelek a učitelů ... s jejich to se nedělá, to nesmíš, tak se nemůžeš cítit, to je přece nesmysl a tak dále a neštěstí je hotovo. Dítko se nechá ovlivnit a obrátí se směrem ven, pozornost odkloní od svého Zdroje. Tak snadno je možné Podstatu překrýt, a tak těžké a zdlouhavé je se k ní vrátit zpět.
Niko, i Ty se měj moc hezky a zase napiš.
:)

ahoj Evelyn a všichni. Asi před 5 lety jsem se začala zajímat o jógu. cvičila jsem podle knihy a tělo mi opravdu začalo sílit a krásnět. začala jsem i jinak přemýšlet ale to jsem si uvědomila až později. nejsem jogínka protože nemám výdrž a nejsem sebeukázněná. schází mi dodržovat pravidelnos. jsem ale šťastná, že jsem jógu poznala. začala jsem se vybavovat spoustu věcí z dětství. už jako malá holka asi tak 8-9 let jsem sama od sebe cvičila něco jako jógu. vedená nějakou silou, kterou jsem cítila v podobnou dobu, když jsem se vrátila vylítaná z venku. otevřela jsem okno a začala jsem dýchat nosem. pak jsem po chvíli vždy chytila jakoby pramínek vzduchu který mě vedl. hýbala jsem hlavou ze strany na stranu a prodýchávala jsem se. pak mě tělo samo vedlo do různých nenáročných poloh, které mě tělo chtělo. byla jsem dítě a dělávala jsem to ráda. jedna z těch poloh byly kleště. věděla jsem po čase, že když se několikrát správně a procítěně v kleštích nadechnu, vydechnu a setrvám při tom u sebe "tam vevnitř" tak potom když si lehnu a uvolním se tak ucítím dole na zádech v místě, kde se stáčí kostrč tak ucítím nádhernou teplou bolest, která vysílá něco mezi svěděním, pocitem mokra, pícháním, a hrozně příjemnou bolestí v jediném místčku. a ten pocit byl tak intenzivní a nesnesitelně krásný.
tenkrát jsem měla celé moje cvičení pod kontrolou a věděla jsem, že kdykoliv budu chtít tak můžu tu svojí hru hrát. ležela jsem potom dlouho a potápěla se do hlubin za očními víčky kde se mi otvíraly nekonečné světy. cítila jsem se bezpečně a krásně. říkala jsem tomu "co je tam dál"..za celých pět let kdy nepravidelně cvičím a snažím se o meditace jsem nezažila ani zlomek toho co tenkrát, ale díky józe jsem si na to vzpoměla. děti jsou malí bozi..měj se pěkně Evelýno i všichni ostatní..

Máte někdo vlastní prožitky s probouzející se či probuzenou Hadí silou a jejími projevy, o něž jste ochotni se podělit?
:)

Lokomotivo,
mě ani nenapadlo, že by to někdo mohl pojmout jako sobeckou lásku pouze sama k sobě. To otevření se druhým se mi zdálo jako naprosto samozřejmé, ale máš pravdu, že by to opravdu někomu mohlo vyznít jako narcismus. To jsem tedy zapomněla vzít do úvahy.

Je to fakt, že často je hledání a poznávání sebe sama pokládáno za sobecké konání a tak je mnohými třeba právě jóga odsuzována. Je to o neporozumění. Někdy však lidé ani porozumět nechtějí, ono je to pohodlnější.

Přeji Ti láskyplné harmonické přijímání a dávání :) I všem ostatním :)

Preji vsem sluncem prozareny den. A pokud uz to opravdu nemuzete vydrzet, skocte si do sauny. Nebo do solarka. Na zimu se obvykle tesim prave kvuli temto dvema vecem.

Evelyn, mas pravdu s tim co jsi napsala. Ale nekteri lide nerozumi rozdilu mezi, nalezenim sebe a narcismem. Nelze najit v sobe a o vic se nestarat. Naopak s tim vedomim vstoupit zpet do bezneho zivota, ale uz jako strom s koreny az k zemskemu jadru. Ovsem je to jenom zdani, ze ten, kdo miluje jen sam sebe (narcis) skutecne prijima sam sebe zcela a bez vyhrad.

to co jsi napsala mne oslovilo. Ale to naproste sebeprijmuti by melo cloveka otevrit. To je dulezite. Jedine tak se muze vyrovnat prijimani a davani.

Preju slunce, klid a mir do vasich srdecek

Jééé, Evelyn, Ty jsi hooodná. Už je mi mnohem mnohem tepleji :-)

Milá Lindo,
těším se z Tvé přitomnosti zde. Namaluj si hodně velké zářivě žluté sluníčko, třeba na papír nebo i přímo na zeď :), dívej se na něj a nasávej to teplo z jeho paprsků. A nebo si to celé jenom vymaluj v představě. A nebo řekni svým blízkým, jak moc je máš ráda a je to :) Já Tě mám ráda :)
Přeji hodně hřejivou koupel...

Ahoj lidičky!
Zahřejte mě teplým slovem nebo zmrznu. To je kosa, brr

Zdravím všechny a posílám hřejivé slunečné paprsky!

Lokomotivo, líbí se mi Tvé úvahy. Nevím, zda chápu zcela přesně... ale pro sebe jsem si to přebrala tak, že je nesprávné stále věci dělit na bílé a černé, pozitivní a negativní, duchovní a materialistické, ale snažit se uvidět ve všem Jednotu, celistvost. Snažit se uvědomovat si, že to zjevně viditelné v sobě v tomtéž okamžiku obsahuje i ono neviditelné, bílý papír v sobě skrytě nese i tu čerň, černý papír ukrývá v sobě bílou barvu. Nejprve se snažíme uvědomit si onen fakt, pak to uvědomění proběhne a máme naprosto jasno. Schválně zde píši, že nejprve se snažíme o pochopení a pak se teprve ten proces chápání uskuteční. Možná jsem vedle jak ta jedle, ale občas mám pocit, že se přeskakuje ona fáze snažení se pochopit a mluví se už jen o cíli a méně o cestě k němu, byť je cesta abstraktní pojem a je nesprávné uvažovat o něm ve smyslu dostat se od někud někam. Tak se mnou mějte trpělivost prosím, pokud se Vám zdá, že Vás zdržuji zbytečnostmi :)

Napadlo mě, že lidská bytost v sobě nese mužský i ženský princip, který když se ve vědomí uvede do harmonie, uskuteční se onen prožitek celistvosti, naplnění. Pak se člověk cítí být celistvou bytostí, nemá pocit nenaplněnosti, nemá vjem, že mu něco chybí. A tak stojí vůči druhým lidem celý, sjednocený a nemá potřebu čehokoli. Pokud nežije v Jednotě, stále hledá u druhých, co jemu samému chybí, domnívá se, že oni mu to chybějící nohou doplnit, touží a má potřeby (nemyslím přirozené potřeby těla, aby fungovalo), třeba potřebu sdílet se, komunikovat, být milován, oceňován apod. Po uskutečnění či uvědomění si celistvosti, tyto potřeby odpadají a s nimi mizí vjem smutku a lítosti atd., které se objevovaly, když nebyly potřeby uspokojeny, a tak může člověka prozařovat radost za jakýchkoli vnějších okolností. Také proces přijímání a dávání se učiní harmonickým, odpadne-li očekávání, že když dám, chci dostat. Takový věčný samonaplňující gejzír...
:)

ja uz davno nejsem.

Co se tyce ty zdi, nesnazim se ji projit, chodím spiš dveřmi.

Na bezne urovni preci fungujeme bezne, ne?

Mne nikdy nezajimali dovednosti typu "jít přes zdi". Mne magicke a astralni zalezitosti nezajimaji.

Tak ted tomu rozumim. Ale budes li i hodne verit, ze ta zed tam stejne nejni, presto si rozbijes cumacek, kdyz se ji budes snazit projit. Aby si ji mohl pojit, musis totiz zrusit sebe. Zed asi nezrusis. Byli tamp pred tebou a budou tam i po tobe, i kdyz ty uz davno nebudes. To jsem chtel rici.

Pokud se TO hledá kdesi v diagrami jin jang, tak je to o nepřekročení duality. Ale lze je překročit když sloučením obou pólu po vyvstán harmonie odmítneme i ji a spočineme ve zdroji.

Všechny izmy a nábožentv jsou jen v rámci toho diagramu jin-jang a nikdy to nepřekračují. Co je v diagramu, je jen o procesu.

Nenene. Tak to jsi mne neporozuměl.
Znak jednoty protikladu jin-jang, mne nezajímá a neříklal jsem o ničem takovém. Vědomí nen nic, co by mohl znak jin-jang obsahovat. Ve vedomi se pouze jin jang da identifikovat. To, co já nazývám vědomm, je mimo nějakou identifikaci idealizmus kontra materializmus.
Jain jang je už dualita. To, co je před dualitou mne zajímá spíš. Lépe - před vyvstánm duality ve vědomí. I dualitu lze zakoušet jen díky toum, že se zformuje vjem bytí a jáství "já jsem".
Jin-jang, harmonie, je ono "já jsem" ve kterém se takhle spojuje princip byt a nebytí. A to, co je nad tm, to celé překračujíc, onen blý papír, je principem až na základě kterého lze mluvit o jednotě, nebo dualitě.

O DNA to platí ve vztahu k bytostem a lidem. Jistěže je karma definovatelná i jinak.

Já neodmítám P?eci látku jako formu projevu, jenom jako výlučnou skutečnost, což je ovšem velký rozdíl...

Q,
A taky tim nechci rici, ze to co si psal je blbost :o) Je to jen muj pohled a nerozumim tomu, co jsi napsal. Domnivam se subjektivne, ze tvuj popis je deformovany odmitanim latky. :o)
Nic ve zlym

Q,
ja nemyslim, ze je DNA nosicem karmy, jako celku. Je nosicem casti toho, co utvari nase tela. Ale tak jako nejsou jednovajecna dvojcata zcela stejna, tak neni ani DNA jedinou nositelkou celistve karmy. Je to forma latky, ktera umoznila hmote vytvaret veci, ktere jsou pouze slozitejsi, nez ty ostatni. Vite lidi.. ja vim, jak nesmyslne je divat se na svet z pohledu materialismu. Ale stejne nesmyslne je materialismus zcela odmitat. On existuje objektivni svet, spolecny pro vsechno zive i "nezive". V tom svete jsou pak vsechny ty veci skutecnymi.. i kdyz treba uz vis, ze jsou neskutecne podstaty. Kdyz vyjdeme z predpokladu, ze primarni je latka a sekundarni vedomi, dojdeme na scesti. Na stejne zcesti dojde ale zaroven v pripade, kdy si myslime, ze je prvotni vedomi a tudiz latka neexistuje. Ze je to jenom zdani se...Ale ve svete, kde zijeme, to mozne neni. Totiz v relativostickem svete.

On to dobre vystihuje znak Jin a jang. Vsichni ho zname. Na prvni pohled symbolizuje prolinani se opacnych principu. Zda se nam, ze jsou oba rovnocenne. Pak si ale uvedomime, ze prvotni je bily papir a ze to teprve cerny symbol je jakoby "pridanou" veci k tomu bilemu. Tak si muzeme na chvili myslet, ze prvotni je ten byly symbol a ten cerny je vznikly na podklade toho prvniho - bileho papiru.

Jenomze to jeste stale nestaci. A to je podstatne nakonec.. ze podstatou toho byleho symbolu je ten cerny, protoze nebylo-li by toho cerneho symbolu, nebylo by ani jin a jang a tudiz ani bileho symbolu. Pouze bileho papiu nemajiciho obsah. Takze znovu dospivame k vyjadreni rovnocennosti obojiho, s tim, ze to jiz nevnimame jako protiklady, ale jako jednu vec. A ze nelze vyjarit, ktey z nich je prvotni, protoze jeden symbol bez druheho nemuze existovat. V takovem pripade je jen bily papir. Jestli mi rozumite. A tak je to i s materialimem a idealismem. Idealismus je jako ten bily papir.. ten byli znak. Materialimus je pak tim cernym symbolem, ktery mu dava obsah. Jsou rovnocenne, ale uz je nevnimame jako protiklady. A hlavne nelze rici, ze jeden z nich je prvotni, nebo ze druhy je prvotni. V tu chvili vydime, ze uz neni cas. Ze nemuze existovat bily znak pred cernym.. ani cerny pred bilym. Ze existuji pouze zaroven. Ale kdyz jsou nekde pritomni oba, pak je v tom okamziku v tom prostoru obsazen i cas.. totiz pritomnost.

Omlouvam se za tu filosofii a vubec nevim, zda je z toho jasne, co sem chtel rici...
ale chci rici, ze jenom spojenim idelistickeho a materialistickeho pohledu na kutecnost, ji muzeme obsahnout. Proto mluvim o objektivnich vecech, protozeny jsu skutecne objektivni, i kdyz nase poznani je vzdy subjektvni. A tedy neni mozne s jistotou rici, ze DNA je bezpocatecni. Nevim proc se tvuj vnitrni filozoficky sve snazi dospivat tam, kam sel aristoteles. To nemuze prinest nic, nez novou cirkev. Proc oditas moznost velkeho tresku jako pocatku, od ktereho se zacne vytvaret cas a prostor a latka, jako zakladni nami vnimane slozky vedomi. Proc se snazis videt pouze bily simbol a tvrdit, ze cerny nejni.. A o bilem papire jistojiste nesvedcis a nemluvis, protoze o bilem papire neni nikoho, kdo by o nem mohl svedcit.

Tak nevim, sna ozumite tomu, co chci vyjadrit

Světlo,
zdravím tě!

Vždyť to - existence o sobě dává permanentně vědět skrze to, že se vyjadřuje neustálým vyjádřováním otázek o čemkoliv.
Kdyby tady nebyla mája, nebylo by tu ani sebepoznání. Chybělo by medium.

Ono se to často vidí jako jistá událost v čase a prostoru, ale to je jen představa.

Merline,
řekl bych, že je to něco, co se nemůže "někomu" přihodit.
V jiném smyslu řečeno, sjednocení a celistvost je evidentní prožívání Pravdy, kterou už nepotřebuješ mít nikým vysvětlenu ani komentovánu, zároveň je to událost vědomí, která nemá svědka a rovněž vyčerpávající zásobárna i dílčích poznatků o všem bez toho, aby bylo nutno lovit je kdesi v paměti. Prostě jsi zajedno s celistvostí a vůbec nemáš podezření, že by tam někdo byl v souladu s něčím.