Duchovní cesta

Vsem krome me.. tady na ten letni cas nehrajou :o)
Ale to nevadi.. probudil sem se smichy. Pani ja se vam v tom spani zase rechtal.
:o))

Všem přeji krásné prožití noční hodinky navíc!
:)

Subham Astu Sarvadžagatam

Zdravím!

Díky Loko za Tvé sdělení...d.,Q.,...

Tak Jest.

Subham Astu Sarvadžagatam!

Milý pozorovateli,
právě včera jsem přemítala o bdělosti. O tom, že když nás neprostoupí natrvalo, tak nás jakékoli, i třeba maličké, polevení v ní háže zpět do chaosu.
Krásně jsi vybral úryvek přesně O TOM. Díky.
:)

Stipka praxe
"Je-li člověk dokonale uvolněný a sleduje, co se děje, už to samotné plodí sílu. (tibetský básník a mystik Džecün Milaräpa)

Příčina mnoha útrap, kterým jsme v životě vystaveni, spočívá v nedostatku bdělosti. Naše nevědomost či omezené vědomí způsobují každodenně problémy a obtížné situace. S bdělostí však můžeme proměnit všechny své nezdravé stránky a stránky prospěšné přitom ani nezanedbávat, ani nemarnit. Pěstujeme-li bdělost, všechny situace se stávají snadnějšími, naše práce přináší lepší výsledky a všechny ostatní aspekty našeho života se obohacují a nabývají větší hodnoty.

Prosté a jasné vědomí zachovávané ve všech životních situacích a při všem, co prožíváme, nás osvobodí od citového zmatku, který působí mnoho strádání. A tak kdykoli v nás vyvstanou tendence vedoucí k činnostem, které nejsou prospěšné, snažíme se zpomalit, zklidnit a dělat věci jednu po druhé, důkladně a do konce. Právě to je plná bdělost.

Nemusíme být nábožensky založení, abychom si uvědomili, jak prospěšná bdělost je. Vede k růstu štěstí světského i duchovního. Ať už se věnujeme cvičením s použitím vizualizace nebo jen přecházíme ulici, plná bdělost nám může sloužit jako základ naší životní pohody. Můžeme ji pěstovat kdekoli a kdykoli - při práci, jídle, řízení auta nebo odpočinku na sluníčku.

Nerozebíráme tedy nějaký abstraktní filosofický pojem, ale něco, co se musí stát praktickou součástí našeho každodenního života. Není tedy správné domnívat se, že meditace a bdělost se v nějakém ohledu liší od naší současné činnosti, slov nebo myšlenek. Nesnažíme se tedy nalézt bdělost mimo své každodenní prožitky; cílem je spíše sjednotit ji se svou činností, ať už se právě zabýváme čímkoli.

Více pozornosti věnované potřebám a přáním druhých zmenší neshody a spory v práci, v rodině a v životě vůbec. Bdělost nám pomůže být pružnějšími a přizpůsobivějšími, mít více pochopení pro druhé a lépe chápat, jak se jich dotýkají naše slova a skutky. Dokážeme-li být méně neomalení a ukazovat světu svoji moudřejší a vlídnější tvář, podaří se nám uvést do souladu svoji činnost s činností druhých.

To však není snadný úkol. Přeměnit své egoistické, sobecké způsoby v péči o druhé a pozornost vůči nim vyžaduje mnoho úsilí. Máme-li s druhými dobře vycházet, musíme se naučit krotit mysl a neškodit jim vzteklým, potřeštěným nebo žárlivým chováním. I když se cítíme špatně, měli bychom se vždycky snažit jednat ohleduplně a nedopustit, aby naše obtíže trápily druhé.

Bezohledné a vzpurné chování často vychází z toho, že bez rozmyslu vyjadřujeme, co se v nás odehrává, a vlastně nevíme, co děláme. To neznamená, že bychom v sobě měli neustále potlačovat své pocity, protože tím bychom jen vyrobili jakýsi niterný odpadkový koš na všechny své negativní reakce. V takovém případě bychom se mohli naplnit jedem do té míry, že bychom ho začali prudce "zvracet" a nebyli bychom se pak schopni vyrovnat s následky. Aby se tento odpad nehromadil, snažíme se přistupovat ke svým myšlenkám a emocím s větší lehkostí - jako by byly průzračné, volně prostupné.

Nutkání a tlaky emocí se mohou dostávat na povrch, ale bdělost nám pomůže zachovávat klid a předcházet tomu, aby se jejich škodlivá stránka odrazila na našem chování. Prostě se zastavíme a uvědomíme si negativní povahu a možné následky emocí, jako jsou vztek nebo žárlivost, a díky tomu se jimi nenecháme strhnout. Máme-li sklon nacházet racionální ospravedlnění pro svoji negativitu a nepřátelství, můžeme si svoji chybu uvědomit a už ji nedělat.

Snad to vypadá velmi jednoduše; do cesty jsme si však postavili mnoho překážek, a tak je i takové prosté cvičení skutečně velmi obtížné. Ve dvacátém století jsme vyprodukovali mnoho strojů a vynalezli spoustu nové techniky, ale náš život se tím nezjednodušil - právě naopak. Všechno, co prožíváme, ať už se nám to líbí nebo ne, vychází z toho, co jsme sami vytvořili, včetně našeho uspěchaného, hyperaktivního způsobu života. Lékem na takové nedobré a příliš složité věci je vše zjednodušit. Jak na to však jít?

Především bychom se neměli snažit dělat několik věcí najednou, ale vždy bychom se měli věnovat s plnou pozorností jen jediné. Potřebujeme žít více v přítomném okamžiku, právě teď, a ne stále přemítat, co bychom mohli dělat jiného nebo co budeme dělat dál. Snažíme se nerozptylovat věcmi, zvuky a vůbec vším, co se děje kolem. Přicházející myšlenky a pocity prostě zaznamenáváme s klidnou a uvolněnou myslí a nesnažíme se je zadržovat. Díky tomu bude mysl méně bloudit, méně se znepokojovat, méně se zaplétat do plynoucích myšlenek a emocí, bude vůči nim odolnější. Takové prosté, nepřipoutané vědomí nám dává možnost lépe chápat, čím se právě zabýváme a co se odehrává kolem nás. Stejně jako zkušený kuchař umí připravit výživné a chutné jídlo z nemnoha základních potravin, i my můžeme v nejvyšší míře využívat toho, co už máme, a dělat vše podle svých nejlepších možností. Pak se nám již nestane, že bychom si život přespříliš komplikovali.

Meditace vsedě poskytuje pro pěstování bdělosti vynikající výchozí bod. Podle jedné z metod se máme jen posadit, uvolnit se, nic nedělat a obrátit pozornost dovnitř. Potom si jasněji uvědomíme, co se děje v naší mysli, jak povstává zmatek, odkud se berou chyby, které obvykle děláme. Řítíme se obvykle takovým tempem, že si nestačíme uvědomit, co je dobré, co je špatné anebo kde chybujeme. Stejně jako si filmový střihač přehrává film zpomaleně, políčko po políčku, aby našel chyby a opravil je, i my musíme v životě zpomalit, chceme-li v něm něco pozměnit nebo vylepšit. Pokud necháme všechno přicházet a odcházet ve svůj čas a pozorujeme tento proud, pak se i naše myšlenky přirozeně zpomalí. Své špatné myšlenky nezaháníme jako cenzor, dobrými se nenecháváme uchvátit ani u nich dlouho nesetrváváme. Jen pozorujeme a nereagujeme. Oprostíme-li se od tělesné činnosti a od sklonu reagovat na každý přicházející podnět, máme možnost pěstovat klidné vědomí, které nakonec prostoupí celým naším bytím.

Později, až bude naše bdělost na vyšším stupni, budeme schopni zachovat klid a vyhnout se rozptýlení i v nejrušnějších a nejnepříjemnějších situacích. Všechna překotná a zmatená činnost, horko, hlučné nebo prašné prostředí, a dokonce ani lidé, kteří nás urážejí nebo nám nějak křivdí, se nás nebudou dotýkat. Tehdy už nás nic nevyvede z míry. Za jakýchkoli okolností budeme plni pohody a klidu. Bdělost nám dává uspokojení a potěšení ze života.

Naše cesta by měla směřovat ke klidu mysli. Podobně jako velvyslanec reprezentující svoji zemi by měl i každý z nás cítit odpovědnost za to, co dělá, co říká a co si myslí. Máme-li dospět ke klidu, musíme na sobě pracovat. Vypěstujeme-li klid ve svém nitru, nebudeme ho už muset hledat ve vnějším světě a půjdeme příkladem druhým lidem. S myslí, která dozrála k dokonalému klidu, nebudeme reagovat negativně, ať se děje cokoli.

V tomto okamžiku nám to snad může připadat jako velmi obtížný úkol, ale měli bychom chápat, že na světě neexistuje nic, co nelze změnit. Protože mysl podmiňuje naše vnímání okolního světa, jsme schopni překonat veškeré strádání a dojít štěstí. S vědomím, že oba tyto stavy jsou subjektivní a pomíjivé, se učíme neutíkat před trápením ani nelpět na štěstí. Namísto toho pěstujeme vnitřní klid a vyrovnanost ležící mimo běžné pocity radosti a žalu.

Učíme se také svou myslí spočívat - ne v polovědomé otupělosti, ale ve stavu vědomí nepřipoutaného k jevům. Dobrý malíř vidí na obrazu každý detail i celkovou podobu malby. Nic mu neunikne. Naším cílem je nejen vidět vše jasně a přesně, ale být si vědomi i průzračnosti a nepevné povahy jevů a toho, co je za jejich vnější podobou.

Všechno, co vnímáme prostřednictvím smyslů, se skládá z nepatrných atomů a elementárních částic. Ty tvoří dohromady tvar, protože je však nelze oddělit od prostoru, v němž se jeví, není tento tvar ve skutečnosti pevný a celistvý. Všechno se vlastně nachází v procesu neustálé proměny; všechno lze kdykoli rozpustit, zničit nebo uspořádat jiným způsobem. Tento náhled na hmotný svět dokázalo i mnoho pokusů v oboru fyziky částic.

Bdělost nám také pomůže oprostit se od klamných myšlenek a hodnot, které přisuzujeme okolnímu světu. Zdá se, jako by věci kolem nás existovaly nezávisle; skutečnost je však taková, že si na tyto věci pouze promítáme určité tvary nebo hodnoty. Dokud naše mysl není dokonale očištěná, mohou nám naše projekce připadat velmi skutečné, jakoby neprostupné, protože i my sami na sebe tak nahlížíme. Například mezi našimi prožitky v bdělém stavu a ve snu není žádný podstatný rozdíl. Intenzita prožívaného strachu, vzrušení a dalších pocitů se takřka neliší. Když se však probudíme, uvědomíme si, že to byl jen sen a že prožitky ve snu nemají takový význam a dopad, jako by měly v bdělém stavu. Stejně tak platí, že čím více je mysl očištěna, tím lépe si uvědomujeme nereálnost všeho, co prožíváme ve svém každodenním životě. Právě proto se očištěné a dokonale rozvinuté mysli říká "probuzená" - je oproštěna od spánku nevědomosti a uvědomuje si nepevnou, průzračnou povahu všeho prožívání.

Zdroj: Akong Tulku Rinpočhe: Krocení tygra. Tibetská učení pro všední život, nakladatelství DharmaGaia"

26. 10. 2006 22:43:31, Lokomotiva
Popisu ten sen, dokud jeste nectu ty stranky, tak aby me mysl nemohla osalit. Tak aby nemohlo dojit ke kontaminaci, nebo dokonce projekci. To je totiz urcite nebezpeci toho, kdyz cteme knihy a hledame pravdu skrze cesty druhych, protoze pak se snadno stane, ze se s necim identifikujeme. Zase uz pouzivam skepci, ale neni to od veci.
***
Presne kvoli tomu som vedome nevyhladavala
literaturu. Clovek je tvor ovplyvnitelny s neuveritelnou davkou schopnosti autosugescie, totiz:)
Inak to elektrizovanie poznam, sranda, ze ked som citala tvoj sen tak prislo...

Krásné ráno!
Teď trošku odbočím, snad nebude vadit.
Tchán je už několik dní v kómatu a mě napadá, co se právě v těchto okamžicích děje. Rozhoduje se, zda se vrátí do života na Zemi nebo zda odejde? Má vůbec možnost volby? Nebo už je přesně určeno (kým?), co se stane a kdy?
Možná by mohli promluvit ti, co prožili klinickou smrt.
:)

Kvetoslav Minarik,
"zadny stupen mystickeho zasveceni neni konecny, pokud cloveku neudeli vsevydoucnost, vsudypritomnost, vsemohoucnost a nesmrtlnot ihned a s konecnou platnosti."

Proto neni potrebne se obavat nepochopeni druhymi lidmi, protoze paklize nas nechapou, pak jeste nedosahli praveho poznani, a tudiz nemohou rici nic k nasim zkusenostem, nez pouze to, ze je sdili, ci nesdili. Jakykoliv soud o nas, je pak soudem o nich samotnych. Takova vec se nas prirozene nemuze dotykat. Proto nemejte obavi vy, kteri ze stracu z nepochopeni, ci odmitnuti zustavate v anonimite.

Jak rika d,
castecne poznani neni poznani.. totiz ze nemuzeme rici nic ani o druhych ani o jejich nazorech.

:o)

Ono i v jakémkoli jiném pojetí a nauce kde se stav buddhovství bere v potaz platí, že ať už ho dosáhla žena nebo muž - pak už přestávají být s pohlavní polaritou svého těla jakkoli identifikováni. Ta energie se prostě zneutralizuje a pak použije jako palivo na celobytostní proměnu. Už se dále neprojevuje hrubě živočišně.

Ne, jde o světský manželský pár(:
Ale, považuje se za samozřejmost, že tímto sjednocením oba dojdou do stavu, že mají v sobě mužskou a ženskou polaritu naprosto sjednocenu. Tím se stávají nadpohlavními. Ale tato zdánlivá dualita plete jen zvnějšku nahlížeje. Jde o naprostou energetickou jednotu prožívanou ve dvou tělech. Na duševní úrovni indiference a klid.

A co kdyz se nejedna o dve ruzne bytosti, ale o jednu bytost. Bytost majici v sobe zenu stejne jako muze?

Jozefínko,
on vychází z "předpokladu", že u toho páru mělo dojít k vzájemnému prolnutí polarit, čímž také zaniká dualita a bytosti se navzájem dělí o zbývající, neprožité zkušenosti, čímž se de facto osvobozují. Tím ale uskutečňují nadsmyslovou, transcendentní jednotu, kde jejich zdánlivá oddělenost přestane nadále existovat. Jejich energetické podstaty splynou tak naprosto, že zbude jen jeden. Tam ovšem můžou realizovat Poznání jako vlastní bytost, jako její podstatu a tím i vyvanutí.

Jenomže... ((:

Jistě, on myslí konkrétní lidi. V těchto věcech nejsem moc entuziasta, protože poměrně znám ty poměry tam vládnoucí...

Kdepak by ten děda mohl posoudit jejich dosažení, nebo alespoň zkušenostní zralost... Vždyť nezná ani pravdu o sobě...

Ono je to pěkné, ale rozeznávání těchto věcí si vzal Kv. sebou.

A uz jsem to nasel na strankach www.canopus.cz

Ok.
Tedy jsem pak rovněž nakoukla na ony probírané stránky a byla bych docela ráda, kdybyste mi někdo vysvětlil, víte-li to, jak to tam ten autor myslí s těmi dvěma:
"Zde se však odehrálo něco úžasného, a v dosavadních známých naukách Orientu nevídaného. Sedmý člen Bělostné Dynastie Guruů není jeden muž, jak bylo dosavad, ale je to pár. Muž a Žena.Dochází k vyrovnanosti principů. I ona dosáhla totéž co její muž v plné šíři. Jsou tudíž spojeni, jsou jeden. Tak to bude v novém věku. Tím ve skutečnosti nastává údobí ženy, o kterém mluvil Květoslav nedlouho před smrtí."
Myslíte, že on tím myslí jako nějaký konkrétní pár z jeho okolí?

Pak na canopus.cz jsou k stažení - ale ne všechny - jeho knížky v pdf.

Jistěže, jen si musíš kliknout na "publikace v češtině" a pak "rozhovory". Je tam kvantum autentických rozhovorů.

P.s.
je tam na tech strankach (www.mahayana.cz) vubec neco jineho, nez prihlpouple zvatlani o tom, ze vyvoleny cesky narod splodil noveho spasitele?
Nekdo tu zminoval jeho (Kvetoslavovo) dilo a rozhovory s nim. Jsou na techto strankach?

Polylog nekolika?
Naopak, at si kazdy pise co chce..
Ale tusim, ze mnoho z lidi, kteri zde procitaji tuto diskuzi, by se rado pridalo, lec jim v tom brani obavy. Obavy z toho, ze nebudou prijmuti, nebo budou kritizovani. Ja je v tom naprosto chapu. A myslim si, ze jakekoliv spochybnovani chapani druhych lidi je nesmyl. Kazdy z nas kraci svou cestou a neni potreba lidem vnucovat to, kde se zrovna nachazim ja, jako jedinou a universalni pravdu. Poznani, o kterem mluvime, je subjektivni. Jediny vyznam teto diskuze vidim ve sdileni. O zkusenosti a poznani nelze ani diskutovat, ani s tim nesouhlasit. Lze to jen prijimat a sdilet se a tak trosilinku spolucitit - soucitit. A tak, je-li zde nekdo, kdo by rad napsal neco ze sveho ja, ubezpecuji ho, ze nikdo jeho nazor kritizovat nebude. Nejni tu nikdo, kdo by mel poznani, nemo pravo kritizovat, ci odmitat poznani druheho cloveka. :o)

Preju klid a mir neobsahujici obavy
Prijimejme jeden druheho a budme si vedomi vyznamu bliznich a projevujme uctu vsem. Vsichni si to totiz zaslouzi

Popisu ten sen, dokud jeste nectu ty stranky, tak aby me mysl nemohla osalit. Tak aby nemohlo dojit ke kontaminaci, nebo dokonce projekci. To je totiz urcite nebezpeci toho, kdyz cteme knihy a hledame pravdu skrze cesty druhych, protoze pak se snadno stane, ze se s necim identifikujeme. Zase uz pouzivam skepci, ale neni to od veci.

Tak tedy ten sen.
Zdaval se mi pri plnem vedomi uprostred spanku. Mohl jsem ten sen ovlivnotvat, ale nebylo to nutne.. resp. nebylo mozne ho ovlivnovat, i kdyz jsem to delat mohl.
V tom snu jsem se najednou zacal stavat mensim a mensim. Bezel jsem skrze cele dimenze. Byl jsem mene a mene. Sledoval jsem strukturu veci, ktere mne obklopovali. Az jsem se ocitnul na strukture, kdy uz vsechno bylo velmi velmi male. Ta malost se dala citit. Jakobych se vtahoval do sebe. Na predposledni urovni jsem kolem sebe spatril do sebe zaklesnute koule. Jejich tvary se nedaly presne rozpoznat. Byly to koule jakoby s velmi hrubym povrchem, obcas nejaky hluboky vryp. Byly do sebe zaklenute, nektere se pojili neviditelnymi vlakny. Vsechno to bylo jako tuzkou nakreslene. Jenom sediva a sediva a zase sediva. A pak jsem sel jeste vice dovnitr. Stal sem se uplne tim nejmensim.. vice uz to neslo. Rozprostrela se prede mnou plan. Na te plani byla v dalce rada utvaru. Podobali se jehle. Meli nozicku a nahore otvor. Ale ten otvor byl stale mensi nez ja. Na te plani jsem se nahle rozpohyboval a cestoval proti tem utvarum. Moje trajektorie byla narusovanou neklidem, pochybami, myslenkami. Kdykoliv se neco takoveho objevilo, bylo stale tezsi se vratit se na trajektoii, kudy poletet "ouskem jehly". To ale popsiuji ted, v tom sneni nikdy nebyl nejaky ukol, ktereho bych se mel snazit dosahnout. Pokazde, kdyz jsem proletaval plani a diky vselikerym jevum v sobe jsem bud staval vetsim a pak jsem se nemohl vejit do toho ouska, nebo jsem zaroven stracel smer. Pokazde, kdyz jsem jakoby proletel tou radou jehel, bez toho, ze bych prosel "hlavickou jehly" spatril jsem zase sebe na zacatku te plane. A tak se to pokazde opakovalo po nekolikatero. Jako pozoravatel jsem chtel ten sen ukoncit, ale ackoli jem vedel, ze snim, nebylo to mozne. Obcas prisel strach nebo cokoliv z me strany... pozorovatele - ne toho JA, ktere tam bylo pritomno jako to nejmensi mozne - a sen se ukoncil sam.

Posleze jsem nejak intuitivne pochopil, ze to pohyby v mysli a bytosti jsou pricinou toho, ze nemohu projit hlavickou jehly. Ale netouzil jsem po projiti hlavickou jehly, jen nebylo mozne nic jineho. Sen odeznel jedne noci, kdy se mi to podarilo. Skutecne jsem tou hlavickou proletel. Nevzpominam si vubec, co po tom nasledovalo, pouze si vzpominm, co bylo ped tim.

Letel jsem skrze to pole a bez mylenek, bez cehokoli, uplne nejmensi... ze uz to ani nejde byt mene. Najednou jsem cosi pochopil, co citim, neb to nedokazu ani verbalisovat, ani to nikterak pripodobnit. Nemohu s tim ani pracovat svou mysli. Ted kdyz si uvedomuji pritomnot te veci, tak se vzadu na temeni shromazduje takova elektrizujici energie. Prijmul jsem nevyhnutelnost toho.. co prislo s tim poznanim.. odevzdal jsem vsechno co bylo ve mne. A pak sem proletel. Od te doby se ten sen nezdal.

Co ted pisu tyto radky, napadlo me vratit se do toho stavu vedomi, kde jsem byl, kdyz naposledy octl se tam, kde byla ta plan a "jehly". A zajimave je, ze jsem schopen ten stav obnovit.

Dychani to rusi.......

kdyz to se k tomu blizim, obrazovaka monitoru se rozklepe, jako kdyz koukate na televizni zaznam z mistnosti,kde lide koukaji na monitory, jak to pak blikaji ty monitory, to se ted

Dost experimentovani....

Uf... Prvni sen byl s letanim (realisovany lampami)
Tento druhy sen nevim co znamenal a ani jsem ho nerealioval.
Vim o tretim sbu, ktery si ale nejsem schopen ani vybavit.

No nevim proc to pisu ani. Asi se potrebuji sverit. Omlouvam se za tu dlouhost.