Deprese

Vazena pani doktorko,mohla by jste mi prosim Vas sdelit podrobne neco o neuroticke poruse-neurastenii?je snadno zamnenitelna s depresi?Prosim nutne o odpoved.Dekuji.

Když jsem si přečetla příspěvky k tomuto tématu, dost se mi ulevilo. Taky jsem se léčila z deprese.Zažila jsem jako dítě autonehodu, při které mi zemřela matka. Od té doby trpím stavy úzkosti- je to už 22 let. Před pěti lety jsem měla zdravotní problémy a ty spustily depresi. Léčila jsem se Zoloftem- moc mi pomohl. Nejhoší je , že kdo nezažil, nepochopí, spousta lidí se domnívá, žepsychické problémy znamenají slabý charakter /JSI NERVÁK /.Jsem ráda, že se tady otevřeně baví lidé, kteří jsou na tom stejně nebo i hůř.

nejdriv si zjisti, co to vlastne deprese je, pak si mozna uvedomis, jakou kravinu jsi napsala.

presne tyhle problemy me trapi taky...je to takovy extremni nahoru a dolu...zmeny nalad, behem nekolika minut me to treba prepadne ten silenej pocit nicotnosti, co s zivotem, proc, k cemu...vzdyt to vubec nema smysl...a pak jsou dny, kdy jsem naprosto pozitivne naladena a vsechno vypada uplne jinak...Vadi mi tyhle extremy, da se proti tomu neco delat? nechci se cpat leky, i kdyz co by clovek dal za to, kdyby se z ty propasti dostal....

Ahoj Ivo,jsem tady nová ale chci ti odepsat.To co píšeš mi hrozně připomíná sebe.Vánoce a silvestra jsem prožila celkem v klidu ale místo abych si užívala pohody tak jsem měla šílenou úzkost.Těď mi je asi týden dost zle.Celá se klepu a zhoršila se mi i deprese.S tou se léčím rok ale je to síla.Nejhorší je že neumím vyjadřít co mi zrovna v danou chvíli je.Občas mám pocit že umírám a je to moje poslední hodinka.taky mám problémy s mzšlenkama a pokusem o sebevraždu.Nevím jak z toho všeho ven.Nějak mi docházají síly.Moc ti přeju aby ti bylo líp.Budu na tebe myslet a budu ráda když se ozveš

este ten mail, ze

Ahojte vsetci. Vidim Ivuska ze mas uz aj mailovu adresu tak aj ja semhodim svoju a ked chces tak mi napis. Ja som bola minuly tyzden v Prahe na dva dni a tak som tam sialene prechladla, poviem vam, ze som zabludila hned pri prvej prechadzke. Isla som sama vlakom, z BA do Prahy a tam som si vzala taxi bola som do piatej v robote (to som bola na sluzobke) a potom sa vsetci rozisli domov a ja na hotel. Sama na hotely, niokoho som nepoznala dokonca ani telefonne cislo v Prahe som nikoho nemala. Tak som sa vybrala na nakupy a zabludila som. Asi hodinu som sa tocila po I.P.PAvlova a s placom som nasla hotel. Kupila som si rozok a Aktivu napoj a to bola vecera. Potom mi sef vynadal ze com som nesla do restiky ved mam diety, to som nevedela. Tak som ostala sama na tom hotely , dost to bolo depresivne. rano som sla opat do firmy a po obede som isla rovno na Vaclavak a tam som opat zabludila ako idiot som hladala hotel kde bola konferencia sefov vsetkych krajin vych. Europy a tam som mala cakat na sefa. Akoby to nestacilo zasa som sa nudila tak som sla nakupovat a samozrejme debil ja opat som sa stratila. Sama som cestovala aj metrom, ze aky je to pocit, co pisete ked vam je v metre zle, ale potom ma napadlo, ze to by som musela cestovat predsa kazdy den aby som obcas pocitila nejaku tu uzkost ci paniku v metre. Tolko moje spomienky na Prahu, to viete sedlak v meste. Ale Praha je krasna, to fakt. Inak mi celkom dobre, az na to, ze uz tyzden som hnusna na mojho muza a neviem preco. Zacalo to minuly tyzden a od vtedy som odporna. Mala som obe deti chore aj ja som bola PN, v dome stavenisko, takze nic co by mi naladu zlepsilo, este ani tu telku nam nezapojili, teda antenu, ze by som si kukla nejaky pekny film - to mi obcas pomaha. Ivuska napis mi ako Ti je, ci uz dobre a depka len obcas, tak som na teba myslela ked som bola v Prahe, jak som tam sama, len neviem ci aj ty si z Prahy????

Já taky nejsem mnohomluvný člověk, zvláště ne v depresi. při první návštěvě jsem to měla napsaný a s pomocí papíru jsem všechno odříkala. Zpočátku jsem byla spokojená, protože mi léky rychle zabraly. Nějakou dobu jsem tam chodila jen pro recept a víc jsem nepotřebovala. Proč bych se měla vykecávat s cizím člověkem, od toho mám partnera a přátele. Od doktora chci hlavně léčbu.Po čase mi lék přestal zabírat, tak jsem ho na to začala upozorňovat. Vůbec nereagoval, jedním uchem dovnitř, druhým ven, napsal mi stejný recept a nazdar, další prosím. Jak zvládám svoji náročnou profesi, to už ho vůbec nezajímalo. Asi mě už zařadil do kategorie uzdravených.Jenže já učím na střední škole několik odborných předmětů a musím být v pořádku. Ráno však stěží vstávám a dělá se mi zle i během výuky. Žáci toho rádi zneužijí.Tak jsem se ozvala důrazněji, a nestačila jsem se divit, jak se dotčeně ohradil. Prý mi ta léčba dost pomohla, víc udělat nelze a musím se přemáhat. Takové každodenní přemáhání bych nikomu nepřála. Taky si myslím, že by měl v první řadě vědět pacient, jak se cítí, neměl by to za něj říkat lékař. Zkuste ale ve stavu deprese prosazovat dlouhodobě svoje potřeby, mě vyčerpal ten jeden pokus.Konzultovala jsem svůj stav s nějakým psychiatrem na inetu a ten se nestačil divit, co je to za léčbu. Odepsal mi, že potřebuji rychle hospitalizovat a léčení infúzemi. Tak si vyberte z takových protichůdných názorů.Rozhodla jsem se udělat změnu doktora v místě bydliště, ale sestra v jiné ordinaci mi vynadala, proč nejdu tam, kde jsem evidovaná. Co má člověk dělat, když není dobře léčen a je v koncích? A kde je svobodná volba lékaře?Nakonec mě po dohadování na nějaký termín zapsala, tak uvidím, co se dozvím. Ten papír, který jsem měla s sebou před dvěma roky, si beru opět, a nestačím se divit, jak je všechno stejné. Až na to, že užívám poctivě léky a poctivě navštěvuji doktora.Přeji vám při hledání psychiatra pevné nervy.

Vando, psychiatr si s Tebou už sám poradí, je to jeho profese pomáhat poraněným a nemocným dušičkám. Dokonce si myslím, že by bylo na škodu, kdyby sis sama o léky říkala. On už Ti sám určí správnou diagnózu a napíše odpovídající lék. Zubař nepředepisuje ani antikoncepci nebo léky na cukrovku či srdce, natož antidepresiva. Chceš na to jít "snadnou" oklikou, ale běž k odborníkovi, kvůli sobě...Neboj se, uleví se Ti.

ale já moc k psychiatrovi jít nechci. v depresi jsem prakticky až na pár dnů a okamžiků v roce pořád,ale neumím si takovou návštěvu u psychiatra ani představit. to jako přijdu, dobrý den, jsem v depresi, mohl byste mi něco předepsat..??? nejsem příliš mluvný člověk a v depresi už vůbec ne, to je každé slovo příliš namáhavé...

vando, logicky ti je může předepsat jen odborník a tudíž to je psychiatr.. pokud ti ten napíše doporučení na určité léky tvému ovodnímu lékaři, potom ti je půl roku od vydání dokumentu může psat i obv.lékař... Mon

ahoj deniso, pokud ti mohu poradit, zajdi si ke specialistovi.Já mam pravy opak problemu, kdyz mam deprese neijim ahubnu.. prekrocilo to jednou u u mne az k sekundarni anorexii, kdy jsem vazila ctyricetjedna kilo.. prestala jsem podcenovat antidepresiva (dosud jsem brala jen lexaurin) a zasla jsem si k psychiatrovi... u tebe je opačný problem jis a pribiras a manzel se ti smeje... mela by jsi predevsim dat najevo manzelovi, že neni neco v poradku, protoze pokud se ti bude smat, tim te akorat potopi.. pri depresih kolem sebe clovek preci potrebuje dobre lidi, kteri ti porozumi a ne aby ti ty nejblizsí ublizovali.. s depresemiá se potykám, již od malinka...tak vim o cem mluvim.. doufam, ze ti aspon kousek meho prispevku v necem poradilo.. a preji jen lepsi zitrky vam vsem, koho sem nejake ty trable dovedly... Mon

ahoj, může antidepresiva předepsat i obyčejný doktor, nebo jen psychiatr? může třeba i zubař?

Ahoj všichni,Tak sem za se po delší době píšu. Včera mě přepadla taková depka, že jsem myslela na to nejhorší. Byla jsem smutná, protivná a každou chvíli jsem brečela. Nevím, co to na mě zase přišlo. A co ty, Danielko, jak ty se máš?

Meli jste zacatkem uzivani, ci i behem uzivani hormonalni antikoncepce, deprese ?? Ja je mela prvni mesic a ted asi po pul roce se mi to vratilo a nevim, jestli je to z toho. Slysela jsem totiz o vice pripadech depresi i behem uzivani (nejen zacatkem,kdy uz si organismus zvykl).. Dik za odpovedi

Je to vše těžké,ale ze sebe vím,že je nutno se pokusit vše hodit za hlavu,jinak je to fakt na mašli.Drž se I.J.

Ahoj,je možné,aby žena s maniodepresivním syndromem měla dítě? Zvládla by se o něj starat a dobře? A je tato choroba vyléčitelná, může se ztratit,zmizet?S věkem se zhoršuje? Děkuji za odpověd.

Milá Danielo a pane T. děkuji Vám oboum hrozně moc,ani nevíte jak jste mi teď pomohli.Za pár dní se v mém životě udály veliké změny. Můj manžel měl již nějakou dobu (tipuji tak dva měsíce) nějakou přítelkyni. Což já naprosto netušila a zjistila jsem to teprve v pondělí v noci.Jel údajně se svým bratrem ohledně práce (večer ve 20hod) někam asi 60km od našeho bydliště. To mi nepřišlo divné,ale vůbec se neozval a venku strašně sněžilo,tak jsem mu kolem 23hod volala,zda jsou v pořádku a bylo to celé podivné, neboť manžel mi nebyl ani schopen říct,kam to vlastně jeli atd. Řekl však, že tak do hodiny bude doma,ale v půl jedné ještě doma nebyl,tak jsem měla strach a on mi nebral telefon, když ho asi po půl hodině vzal,tak jsem ho právě probudila. Byl u ní (což mi pak i ráno přiznal) a usnul a hloupě se domníval, že nepoznám, že je právě probuzen. Mě to samozřejmě už došla a událo se spousta dalších věcí. Manžel přišel až ráno, a údajně zná slečnu 3 dny, které,s ní strávil,neboť já byla v práci. Celé mi to bylo podivné a po různých dohadech jsem ho požádala, aŤ si vezme nějaké věci a až do neděle spí u svých rodičů, že si musím rozmyslet co a jak. On nechtěl, že to nic neznamenalo, že mě nechce ztratit atd. Vzhledem ke všem věcem, které mi dělal jsem přemýšlela, že je to asi to nejlepší,a že snad teď už konečně to zkončím. Dnes jsem se dozvěděla, že není u rodičů,ale u té slečny. Veškeří kamarádi, kteří znali peripetie našeho manželství, mě zapřísahávají, že je to pro mě to nejlepší. Já to vím také, ale stejně to bolí. Teď si říkám, že v neděli to vše prostě ukončím. Teda spíš si myslím, že to bude on, kdo řekne, že končí, ale i tak mám strach, že když bude prosit, že zase podlehnu. Po přečtení Vašich dopisů si uvědomuji, že když to skončím, mám šanci na lepšího partnera a bude to opravdu vysvobození. Neznala jsem totiž osobně nikoho, kdo by žil s někým takovým. Vaše rady a zkušenosti jsou pro mne neocenitelné. Stále jsem ho omlouvala, že je to depresí a on za to nemůže, ale teď vím, že je to klasický tyran a já takhle žít nechci. Moc moc Vám děkuji. Určitě napíši, i přesto, že tato stránka je určena lidem, kteří mají jiné, dle mého názoru závažněší problémy.Jak jsem si tu četla, jsou to všichni velice citlivý a chápavý lidé, kteří rádi poradí a myslím, že následující týdny mi určitě bude hodně úzko a hlavně, když to dokáži, tak to bude i díky Vám, tak dám vědět. Ještě jednou děkuji. Pro Danielu: To co píšeš o svém bývalém muži, je jako kdybys psala o tom mém. Jsem za Tebe šťastná, že jsi z toho venku a hodlám si z Tebe vzít příklad! Je dobře, že máš tak hodného muže 100% si to zasloužíš! Žít s tyranem je strašná věc. A to co ti bývalý dělal po návštěvách, to jsem si prožila v úplně stejných detailech. Ještě jednou děkuji. I Vám "T". Pá pá.

Dobrý den Noro,Váš příběh mi hodně připomíná můj. Sice opačně, ale úplně stejně. Moje žena, když si začala být jistá svatbou začala bezdůvodně hystericky řvát, napadat, útočit, takže jsem pochyboval, jestli mám říct ano? Na neštěstí jsem to řekl. Žena vždy, když viděla vážnost situace, tak se ovládla, ale za 2-3 měsíce jsme byli ve stejných kolejích. Snažil jsem si to nějak vysvětlovat, tím že jsou malé děti, že nemůže najít zaměstnání, apod. Nemělo to žádný význam, až jsem skončil s depresemi, a následně stejně rozvodem. . Na veřejnosti se jenom usmívala, tam se dokázala ovládat (nejpříjemnější člověk na světě), ale doma bez zábran, oto víc záludné. Nyní akorát lituji toho, že jsem to neudělal dřiv. Radím neváhat, nemůže to být nikdy lepší (to je můj názor, ale rozhodnout se musíte sama). Naschle T.

Máte zkušenost s tím, jak je proti depresi úspěšná psychoterapie? (Nemám teď na mysli depresi jako diagnostikovanou chorobu, ta patří do rukou lékaři, ale depresi jako "dlouhodobě blbou náladu")