Feťák=slabá vůle

Kobe,tobě to pořád nedochází,na všechno nenalezneš hned odpovědi,nemůžeš tady moralizovat směrem k Lucii,nebo Martinovi.Není samozřejmostí,že každý má ten dar,nahodit motor.Tvůj přístup není správný,nespolkl jsi všechnu moudrost světa

No podívej Kobe, každý v životě udělá nějakou chybu, pak záleží jen na tom jak velká byla a jaké s sebou přinese následky. Já udělal velkou chybu, protože jsem neměl zrovna kvalitní zázemí a ve 14-ti letech člověk prd ví, jaké jsou následky. Já osobně si ten věk nepamatuju, jediné co mi z té doby zůstalo je závislost. Já chtěl tím co jsem napsal jen ukázat na to, že musíte mít něco mnohem silnějšího než je závislost, aby jste se jí zbavil.
Co se matky týče, proč žila tak, jak žila, ti nepovím, protože sám neznám všechny odpovědi, ale jedno vím, že to co dokáže snést toxík pro to aby dostal to svoje je nic oproti tomu co dokáže snést matka pro své děti.

Lucio, dělalas pro něj opravdu hodně? Hm,tak to měl ale lásky dost. Jestli neměl dost lásky tak si toho pro něj asi moc neudělala.

Kobe, tebe to nedochadza zrejme. Preco?Myslim, ze Martin napisal dost o tom preco.Ja sama nijake skusenosti nemam, nepijem, nefajcim, ani som to nikdy nerobila. Raz som sa nahulila a viac nechcem. To bolo tiez vtedy, ked mi umrel "imaginarny Brasko" tiez sa volal Martin. Tiez fetoval. Bral heroin 4 roky a k tomu kadeco. Vraj vsetko okrem extazy. Bol s toho uz niekolko rokov vonku. Nechcel uz. Je to zlozite a na dlhe pisanie. Robila som prenho co sa dalo. A nakoniec.... Strasny pocit! Tiez problemy v rodine..... nedostatok lasky!

Martine tvůj příběh vypadá pravdivě,ale taky si trochu protiřečíš,především sem v tvém story stále nenašel ten důvod začít brát drogy. Psal si že se o tvém fetování nesměla dozvědět matka abys ji nezklamal. Ne tvůj fotr,ale především tvoje matka byla ta která zklamala celou rodinu.Psals že jí a sestry fotr mlátil,tak můžeš mi vysvětlit proč s ním zůstávala? Rozumnej důvod asi nenajdeš co? A podle tvého příběhu s ním byla pěkně dlouho. S takovym chlapem nemůže normální ženská vydržet půl roku natožpak s nim mít 3 děti!!! A ještě ke všemu dovolila aby je taky mlátil!! Tak buď tvůj tatínek nebude zas až takový tyran a nebo je tvá matka labilní!! Mlátil jí i v těhotenství a nutil makat a ona neměla kam jít? Kecy. Sama musí mít bratra nebo snad nějaké rodiče a když ani tohle ne, tak jen v Praze je asi 50 azylových domů pro matky s dětma. Tvoje máti je chudinka padlá nahlavu protože tohle všechno by se vám nestalo kdyby ona nechtěla!!! Spousta lidí pochází z rozvrácených rodin,ale na ně to mělo jaksi jiný účinek než začít brát drogy,ale naopak jsou dneska hodně vysoko,právě proto že jejich rodina nebyla normální a to pro ně byl ten největší hnací motor k úspěchu. Někdo má totiž ten dar že i z hrozné věci nebo zkušenosti dokáže něco vytřískat,než by se nechal ztánout dolu.

Důležité je znát své děti a mít s nimi otevřený vztah. Nejkritičtější věk je 12-17 let. Když se člověk v tomhle věku teprve hledá a není pro něco zapálen, nikde nepatří nebo se cítí nedoceněný, tak hledá způsob jakým by se zviditelnil. Může se stát, že začne brát drogy, aby zapadl do party nebo aby unikl všednosti. Pak, už je mnohokrát pozdě. Braní drog se dá zpočátku velmi dobře skrývat. Dnešní informovanost je absolutně směšná, jak rodičů, tak i ve školství, kde to mnohokrát nepozná ani školní poradce přes drogy. A je tu ještě jedna věc, alespoň co se pervitinu týče, jeho výrobu zvládne takřka kdokoli, ale pouze se specifickými chemikáliemi a ty jsou všechny volně k prodeji, takže pokud tohle bude přetrvávat tak toxikomanů ubývat nebude, spíš naopak.

Michale,plně s tebou souhlasím.Také jsem takové názory jako mají ostatní,dokud se mně problém drog nedotkl osobně.Mám přítele,který bral pervitin.Nyní je po léčbě,je už víc jak rok čistý.Musím přiznat,že to bylo někdy kruté,ale to jak se nám změnil život,jak to stmelilo celou naši rodinu jen k dobrému,v to jsem před tím nedoufala.A stačí láska,porozumnění,pochopení a podpora,a samozřejmě,že je hlavní aby ten nemocný toto vše chtěl sám,pak věřím,že je schopen se uzdravit.Takový postoj,že si za vše můžou sami,nechovají se slušně,dělají ostudu celé rodině,tak ten nepomůže.Proto nesuďte tak rychle,ale zkuste se jenom usmát na lidi okolo a uvidíte,že i úsměv léčí.

dokuď to lidé budou vidět tak zjednodušeně,jako ,že si fetáci za to můžou sami,tak se nikam v této problematice nedostaneme.Hraje tady více faktorů roli.Ten,kdo může tak lehce odsuzovat,to sám nemá moc srovnaný

Pokud vám to nebude vadit, tak bych vám tu taky něco přidal. Jsem bývalý toxík a alespoň některým, bych rád popsal jak vypadá taková feťákova slabá vůle. Nepíšu to proto, aby jste mě litovali, jen bych byl rád kdyby se někteří jen na chvíli pokusili vžít do života někoho jiného, kdo neměl moc na výběr.
Můj fotr mlátil moji matku i obě sestry od doby co si pamatuji, ale já byl jeho syn a na mě ruku nevztáhl. Měl jsem mít o dva sourozence víc, ale matka potratila, protože ji fotr nutil makat, i když byla v jiném stavu. Když se narodila sestra, tak se na ni v porodnici ani nepodíval. Já jsem neměl být, fotr nechtěl další nánu a kdyby matka neutekla, tak by šla na potrat. Jak dojemné bylo, když se dozvěděl, že má syna a byl šťastný, že se mu to konečně povedlo. Kolikrát jsem jen čuměl do zdi a slyšel je se hádat a pak mlátit. Víte jaký je to pocit pro 9-ti leté děcko jak se dívá na svého fotra mlátícího matčinou hlavou o zem? Já jsem ho nenáviděl, protože jsem nemohl nic dělat, já nevěděl co dělat. Ségry dodneška skoro neznám, jsou o 10let starší a navíc mě asi neměly rády, to už taky nevím. Jediná maminka mě měla opravdu ráda. Fotr mě v životě nic nenaučil a dostal sem od něj jediný pohlavek, zato mámi mě pěkně valila, ale tenkrát sem to ještě nechápal. Bydlel s námi ještě otcův tatík, fajn chlap, ale z toho, že celý život pil jen minerálky, se mu udělal nádor na mozku a on se oběsil v garáži. Babina mi v životě nedala víc jak 50Kč, a to jsem jí je navíc musel vrátit, nejsměšnější na ní bylo, že mi vždycky vrátila čokoládu, kterou jsem jí dal před půl rokem na narozeniny. Ve škole mi to šlo dobře, ale byl jsem problémový - rvačky, rozmlácené okna a podobné dětské machrovinky. Kouřit jsem začal v 5. třídě a paradoxně je to teď moje jediná závislost. S jedním kámošem jsme jednou, asi v 6. nebo 7. třídě ségře ukradli cíga, ale to měla brka od starého a my se poprvé zkouřili a ani nevěděli, co to je. Zalíbilo se nám to a začali jsme hulit, lépe se pak doma snášely hádky a postupně jsem se vůči tomu stal apatický. Když mi bylo 14, tak Robův tatík zemřel a jeho matka z toho snad zcvokla nebo už taková byla kdo ví. Mojí mamči se nedlouho po tom udělal nádor v děloze a odvezli jí do nemocnice. S Robem jsme zdrhli z baráku, protože on se svojí šílenou máti nemohl vydržet a já fotra nenáviděl k smrti, protože si k nám dovedl nějakou tupou krávu. Seznámili jsme se s nějakým Davidem, byl tak o dva ročky starší a dovedl nás na nějaký keros. Byli tam o dost starší borci a my měli prachy tak jsme koupili vodky. Někdy k půlnoci tam dorazili další dva týpci a donesli piko. Byl jsem namletý jak dělo a když vytáhli jehly tak jsem to ani nepostřehl. Roba nastřelili jako prvního a ten se úplně skácel a naráz jsem to měl v pracce taky. Když sledujete jehlu, jak se vám dostává pod kůži, je to jako věčnost, než uvidíte jak se seta naplňuje krví a pak to do vás pustí. Začal jsem se dusit a brněla mi celá hlava a pak jsem jen lehnul a sledoval jak všechno bledne a mění se, zvuky se prohlubují, tělo neexistuje jen pocit místo něho, jako bych nevážil nic. Tak sem začal fetovat. Mamča se vrátila z nemocnice a jediné o co mi šlo bylo, aby nic nevěděla. Nikdo nic nikdy nepoznal. Ty další dva roky, jako by vůbec nebyly, jediné na čem záleželo bylo jak sehnat piko a jak to utajit, ale to už jsme nebyli my. Když uslyší závislý pikař o smahu, tak jakoby by se projevil někdo druhý v něm a navíc v takovém věku ani nevíte kdo jste, natož si udržovat zdravý rozum na máru. Robinovi bylo všecko jedno a navíc se začínal hodně měnit, ale to i já. Když jedete vkuse týden a víc, tak už se realita nedá pochopit. Stěny se hýbou jak z papíru, vidíte různé prostorové deformace nebo se vám naráz začne něco hýbat pod kůží, máte paranoidní představy, že vás někdo pořád sleduje, postavy schovávající se přímo za vámi, zvukové halucinace, které jsou tak přesvědčivé, že slyšíte jednotlivá slova, ale to teprve začíná, když přijde noc. Halucinace se ztrojnásobí, můžete vidět postavy nebo bytosti přímo na dosah ruky, obličeje hledící z oken a pokud tomu ještě navíc uvěříte, tak se těch vizí nezbavíte ani za nic, jedině se pořádně nakopat, anebo to vydržet a vyspat se, což na pervitinu jaksi nejde, když ho v sobě máte moc a když se o to snažíte, přicházejí polosny, kdy se třeba probudíte a po otevření dveří spadnete to černá a znovu se probudíte a máte strach ty dveře otevřít, ale chce se vám tak chcát, že je otevřete a zase spadnete a opět se probudíte, ale tentokrát zechcaný. Je to jako prožívat noční můru a když se vám podaří se vyspat a dát trochu do kupy, tak si říkáte, že už nikdy. Nikdy, ale nikdy nevydrží a najednou máte jehlu v ruce. Jakmile nájezd odezní, tak si nadáváte, proč jste to udělal, že to vlastně vůbec nechcete a ani jste nechtěl. Robin šel dobrovolně na léčení, ale já měl pořád tu jedinou věc a to, že se to mamča nesmí dozvědět, protože kdybych jí já zklamal, tak nevím co by si udělala. Fotr si našel jinou a ségry byly, už taky z domu, to bylo moje jediné štěstí. Škola se dodělat dala, i když jsem vystřídal pár tříd. Mezitím vším se u nás vytvořila taková větší skupinka pikařů a často jsme dělali piko se starýma. Rob se naučil vařit a já mu pomáhal, ale to nás dostalo ještě do větších sraček.
Poznal sem jak dokážou být i nejlepší kámoši skety, jen kvůli piku, ale to nebyli oni to byla jejich závislost. Ženské schopné pro vás udělat cokoli pro nástřel. A nejhorší ze všeho, vidět jak vašemu nejlepšímu kámošovi haraší ve věži a nemoct s tím nic udělat. Piko jsem bral 6-let a celkem ve velkým. To co jsem tu napsal, není ani zlomek hnusu co jsem dělal. Robin byl čtyřikrát v blázinci a pak se odstěhoval. Já ani jednou, protože jsem nechtěl zklamat mamču a hodně mi při tom pomohla moje holka. Už sem dva roky čistý.

I kdyby se uzdravil ze sta feťáků jeden,tak je to dobře.Nikdy neříkej nikdy!Rozdávej lásku a porozumněni,ale nesuď,to umí každej.Jitka

aLE TI SNAD NEMÚŽOU ZA SVOU SITUACI STEJNOU MĚROU JAKO FEŤÁK ?

S tím léčením bych to tak nebrala. Víš kolik se vynaloží na léčení obézních, různých sportovních zranění, kuřáků, anorektiček, bulimiček, sebevrahů... To bychom mohli vlastně o všech říct, že si za to můžou sami. To je nesmysl. A navíc, pokud se jde feťák léčit, tak je to snad pozitivní přístup.

Máte nějakou představu o tom,kolik stát ročně vynaloží peněz za jednoho feťáka?Např.za různý léčebny, detoxy,komunity, zdravotní péči, doktory a spoustu jiných věcí?A co lidi, kteří onemocní ne vlastním přičiněním?Feťáci vlastně dobrovolně hazardují s vlastním životem a ničí i životy svých blízkých, kteří je měli rádi.Můžu se do toho vcítit a pochopit?

Prodám za jedno balení Neurolu 1 mg 500,-Kč, za více balení a při rychlém jednání sleva. Volejte na číslo 606/892 175

No ja se taky priklanim k Harriete,libi se mi ze i kdyby ji nadavalo tisic lidi tak si stejne bude stat za svym a vira v sebe samu ji teda rozhodne nechybi,coz prave tu vetsina fetaku postrada. Myslim ze tu pisou vetsinou lidi kteri maj treba mezi fetakama kamose tak je jim jich lito,ale neco jineho je litost a opravdu neco jineho mit fetaka doma. Je hezky ze kazdej chce podat pomocnou ruku, ale kdyz vam z bytu casem zmizi video ba dokonce i akvarko se zelvou, tak pak mate akorat velkou chut kopnout ho spicatou botou do prdele.

Vy ste všichni idioti, Harriet má tady jediná pravdu. Vy vůbec nevíte, co to znamená, být závislý. Já teda nejsem, ale můj bratr je závislej na pervitinu, rozvrátil celou rodinu, celej můj ještě téměř mladý život, stěhujem se pryč, to vše kvůli němu. Jenže on se nechce léčit, nejde ho vyhodit z baráku, dal nám šach mat! Pochcípejte všichni zkurvení feťáci, i můj bratr, protože on už není on, ale "to".

Napadlo tu nekoho ze si za to opravdu ale muzou sami?Co takhle zakon karmy?Fetaky pravdepodobne ceka v pristim zivote kupa jeste vetsich problemu,protoze ty co meli vyresit v tomto zivote resili drogou...takze bych tady teto diskuze nechal...oni "dostanou to co jim patri" A ej sice hezke ze je vam nekoho lito,ale lepsi je se zamyslet nad tim proc do te situace dospel a zkusit mu pomoci...Tohle je na dlouho a ja sem v praci,tak se tu mejte,cao

To snad ne?Tohle přece není dané věkem.Dvacetiletý člověk může má velmi často za sebou větší trable než čtyřicetiletý.Toto přeci není hodnotitelné věkem.Znám spoustu padesátiletých,kteří troufám si říct,nevědí o životě nic a nevědí co je to trpět.A spoustu mladých lidí,kteří mají za sebou tolik,že by to vydalo na tři životy.Ted vůbec nemluvím od drogách,vyjadřuji se pouze k tomu nesmyslu,jaké může mít dvacetiletý problémy.Mimochodem,ve dvaceti začíná už málokdo.

Jiste, ja v tomto s tebou souhlasim, jsem ve stejnem veku a nezacala jsem brat drogy, protoze si uvedomuju, ze nemam pevnou vuli a spadla bych do toho. Ale je odsuzovat nebudu, protoze kazdej jsme jinej a nekdo si proste z mladicky nerozvaznosti neuvedomi rizika, nehazela bych vinu jen na ne, ale zcasti i na okoli, snazila se prijit na priciny, zda-li nechybi prevence (informace apod.), zda-li ma clovek u rodicu jistotu dusevniho zazemi atd atd. Nez jsem poznala tuto skupinu lidi, taky jsem citila odpor ke smazkam na Hlavaku a na Florenci. Ted je mi jich po vetsinou lito. Mne se jen nelibily tak radikalni vyroky, ze bys je nechala, s prominutim, pochcipat. Navstiv nekdy protidrogovou lecebnu, to ti vrele doporucuju. Byla jsem tam na praxi a mohu ti rict, ze videt zebrat smazku na Hlavaku a byt v kontaktu s nima v nejake lecebne je neco jineho. Proste se na ne zacnes divat. Nikomu to nepreju, je to k placi, ale kdyz fetaka pohladis, misto abys ho poslala do prdele, nic tim neposeres. Jde o tvuj pristup, ten muzes zmenit kdykoliv.