Dá se odpustit nevěra?

Já jsem nevěru zažila také z přítelovo strany. Rozešli jsme se asi na měsíc a pak se opět dali dohromady. Odpustila jsem mu, ale nikdy nezapomněla. Nešlo na to absolutně přestat myslet, protože jsme bydleli kousek od té ženy a každý den ji potkávali. Užírala jsem se uvnitř sebe a navíc jsem občas utrousila nemístnou rýpavou poznámku. Prostě jsem to nezvládla. Také jsem přemýšlela, jestli by mi třeba nepomohlo, kdybych mu to oplatila a trápila se pak svými výčitkami svědomí a vlastně nemyslela na jeho úlet. To jsem ale nakonec neudělala. I když jsem třeba měla. Fakt nevím. Stejně vše skončilo rozchodem...:-(((

Ty,co tady tak vehementne vykrikuji,ze by nikdy nedokazaly odpustit,by si mely uvedomit,ze odrikaneho chleba nejvetsi krajic...Jinymi slovy:Nikdy nerikejte nikdy!(nemuzete vedet,jak byste se zachovaly,pokud se primo v takove situaci neocitnete!)

Nikdy bych nevěru nedokázala odpustit...

Nemuzu jednoznacne rict,ze bych neodpustila...

Da se pochopit, ale treba ja ji pochopit nechci... je to pro me duvod proc ukoncit vztah...

cc a bb, diky moc za odpoved, je dobre videt, jak se na vec divaji dalsi lidi. Je pravda, ze si to musim vyresit sama, to nejtezsi je proste na me, ale o tom zivot je, o rozhodnutich, ktera nelze vzit zpatky...zatim jsem se akorat rozhodla stravit par dnu o samote, abych si mohla ujasnit veci sama v sobe....dam vedet na co jsem prisla :-)

Ivane, myslim, ze si me nepochopil, nebo jsem se mozna spatne vyjadrila. Fakt, ze je muj mily American byl vzdycky jenom problem a musela jsem se hodne obrnit a rychle dospet, abych mohla resit veskere denni problemy a papiry taky za nej. Takze odpoved je: ano, zamilovala jsem se do pritele, proto jaky byl ne proto, ze je American! (mimochodem prvni rok jsme zili z jednoho podprumerneho platu..)Ten sportovni fesak me zaujal, protoze si nejsem jista, jestli mi ten muj vztah plny tezkych situaci stoji za to, jestli to, ze diky nemu bych musela tento rok obetovat delsi studium na VS a odjet do USA (protoze pritel ma astma a nemuze tu kvuli kouri vylezt ani na ulici). Proste jsem po dlouhe dobe potkala cloveka, ktery ve vzbudil zajem a citim to tak nejak, ze by se rozum a srdce s timto klukem mohli vydat konecne stejnou cestou a prestat si odporovat . Opravdu nemam pocit, ze bych si lecila komplexy...

Musíš si poradit sama, radu tady nečekej, každý má jiný pohled na věc. Někdo vidí nevěru jako normální jev, jiný za nevěru považuje už jen intimní dopisování si...je to JEN a JEN na tobě..:-((

Phonka, kdyby nebyl ten tvůj první američan, zamilovala by ses do něj? Ale upřímně! Myslím, že si léčíš cizincem a druhým, sporovním fešákem, své komplexy a nevyzrálost. Rozhodně alespoň 5 let neuvažuj o vážném vztahu, ještě na to nemáš.

Odpustit se dá vše, ale pochopit ne ...

Dělej, co tí radí srdce, s kým se cítíš lépe. Snad ti to pomůže k rozhodnutí..:). Raději to vyřešit hned, než pak někoho vodit za nos a sama se v tom patlat

ahoj lidi, resim takovy problem. Muj pritel, se kterym jsem 4 roky odjel na pul roku do zahranici. Nas vztah je komplikovany: on 35 ja 22, on american ja ceska,on pracujici ja studujici, on citove hodne labilni a nemocny, ja sportovkyne..atd. je toho dost, ale presto, i kdyz to je mezi nama hodne narocne, jsme krize vzdy nejak ustali. V zivote bych si nedovedla predstavit, ze bych ho podvedla, protoze ho i pres vsechno miluju. Ted se tu ale objevil nekdo, kdo me trochu vyvedl z moji jistoty. Je to clovek hrozne mily, spotrove, atraktivni, ma vsechno co jsem vzdycky na muzich obdivovala a vzdycky chtela. Takze jsem dokazala podvest a ne jednou. Neni to o jen o sexualni pritazlivosti, je to spis o vyberu partnera pro zivot. Vsichni kolem mi radi at jdu do toho, ale ja se citim strasne a vubec nevim, jak to mam svemu klukovi v zahranici rict, jsem zkratka zmatena..moc by mi pomohlo, kdyby se nekdo tady vyjadril a treba poradil....

Odpustit se dá nevěra, ale ne nedostatek lásky. Ten není možné odpustit, protože i v případě odpuštění tu chybí pravý důvod k pokračování vztahu. A tak vůbe nejde o to, zda odpustit nebo neodpustit. Otázka zní, jestli věřím v jeho lásku. A pokud ano, jestli v ní věřím i přesto, že vím o tom, že má ještě jiný vztah jsem schopen to tolerovat. Pokud ne, není to vůbec otázka schopnosti odpouštět druhému, ale otázka schopnosti milovat v jiných vazbách, než které jsme uvykli pokládat za jediné správné modely lásky - totiž monogamní. A jestli shledáš, že Tvá představa o lásce prostě ryze monogamní je, pak nemůžeš zároveň tolerovat jeho zálety, to je jasné. Není to otázka odpuštění, ale problém vlastního hodnotového systému. Buď mi nevadí vícečetnost milostných vazeb, anebo vadí. Je ale obtížné rozpoznat lásku od pouhé symbiózy. Jedinec s mnoha milostnými vztahy ve skutečnosti nemusí být vůbec schopen lásky ani k jedné partnerce, ale zrovna tak neschopen lásky může být naprosto monogamní věrný partner. A také naopak, člověk s mnoha milostnými vztahy může být láskyplnou osobností stejně jako vyznavač ryze exkluzivní monogamní vazby, a to navzdory tomu, že se nechová monogamně. A rozlišit tyto typy osobností může být obtížné. Popravdě řečeno, daleko nejčastějším případem nevěrných partnerů bývá bohužel to, že nejsou schopni milovat vůbec nikoho a tak ten deficit kvality nahrazují kvantitou.

Nemusis mi nadavat. U chlapu je to proste. Musi milovat, byt milovani a tedy semenit. Kdyz to nejde doma, hledaji si jinou. Nekteri treba uz brzy po porodu, jini to se sebezaprenim vydrzi az deti odrostou. (Nikdo jim pak za tu obet nepodekuje a oni jsou stejne ti spatni.) Nekteri to vydrzi cely zivot, tak jak se to vam zenam libi. To jsou ti nejvetsi charakteri? Stejne je to na jejich chovani videt, jak jen prezivaji. Asi by vas takova troska nenadchla. Jedinou opravdovou hodnotou ve vztahu muze a zeny je zivot milenecky, jen na tom se da stavet. Proc se to obema tak casto nedari zkloubit s peci o deti, domacnost, nebo jen delsim souzitim... Zeny jsou na tuto "zatez" citlivejsi nez muzi. Nebo neni tento zivot zenam vlastni a jde jim jen o to mit toho sveho a mit na nej papir, mit s kym pocit - proste mit jeden kus muze? Rad bych v tomto mel jasno. Kolikrat se divim (a i zeny samotne) jake typky si to pro zivot vybraly. Nebo jen pasivne cekaly, ktery o ne projevi zajem? Nebo se ti muzi chovali jinak, kdyz byli jeste milenci?P.S. Lepsi je hledat priciny, nez resit nasledky.

Uz jsem to nekde cetla a ztotoznuji se s tim:Nevera se odpustit da, ale nepomuze to jednou, musite ji odpustit pokazde, kdyz si na ni vzpomenete a zaboli vas to. Neni to vlastne odpusteni, ale nekonecne odpousteni.

Jo, odpouštět se má.I to je oříšek ovšem, nikdo nás to neučil...Ale mazání hlav (a paměti), to už je horší, co? :)Nevěra prej neexistuje ale? Prej je vše jen svobodná volba, nebo co..A taky nutná zkušenost - která umožňuje zase další volbu. To ale nepoznáte, tu možnost, když nepřipustíte onu Svobodu (na všech fronáCh), a tu zas neobjevíte, když neodpustíte... Je to zapeklité.Vztahy jsou zapeklité, vypadá to složitě a neřešitelně, bez nějakého "jasného a definitivního" výsledku (o smyslu ani nemluvě), vše platí jen teď a za chvilku už může stejně být všechno jinak...A Láska, co ta chuděra? To je prej jediná jistota, naděje co ji přináši vědomí, napojené kamsi výš než "normálně", říká se to mu Nadhled, a ticho, co ho doprovází je plné Poznání... Vzdát se tomu, zdá se slabostí, ale jak už to tak bývá u paradoxních jevů, ono je to naopak. Děcka, mějte důvěru ve svoji Cestu Životem, nikdy nevíte k čemu máte jít, a - stejně "nikdy nebude Konec",i když něco končí, třeba právě teď..

A Ty si honzo2 asi pekny idiot, co by jako mela delat? Zajit za ni na kafco a rict ze zivot je skvelej, ze si najde lepsiho a at to nedela? Ta zenska do toho sla s tim rizikem ze ji neopusti, za druhe ona taky nemela slitovani s jeho manzelkou kdyz s nim klidne spala 3 dny pred tim nez mu manzelka porodila dite. To nebylo hnusne?Jinak souhlasim, ze Milena nerekla, ze ji manzel to krvaceni nejak vycital.A MILENO prosim Te, napis jak to dopadlo, myslim ze jsme na to vsichni tady na foru zvedavi..prosim!

Souhlasím

Milena jen konstatovala skutecnost, ze z duvodu poporodniho krvaceni nemeli sex (ktery si jiste take prala...), ne ze by si jeji muz na to stezoval. Tak se prosim tolik navzajem nepodporujte v tom, jaci jsou muzi hajzlove.

Ty budes asi pekna drsonka, kdyz se najaka zena, byt milenka tveho muze, chce zabit a ty jsi ji schopna jeste "plivnout do ksichtu". Jste vsechny takove? Jak si muzes byt tak jista, ze to nemysli vazne?