CO DĚLAT, KDYŽ ZBABĚLE PŘESTAL KOMUNIKOVAT?

Aby nebyl zmatek:-))Jo ty vzpomínky...Jenže ti chlapi fakt nemaj rádi sentiment.Obdivují samostatné, tvrdé, nepřístupné holky(teda asi ne všichni, někteří mají rádi ty v zástěrách...) ano oni je obdivují, ale taky z nich mají strach.Víš s tím mým, jsme to předloni po oboustranné domluvě odpískali(ikdyž si nedovedeš představit jak mě to štvalo) ale ten smutek a to trápení bych před ním nedala najevo ani omylem.Radši jsem se zžírala uvnitř.Dělala jsem hrdinku.Pak to proběhlo s tím jeho kamošem, chodili jsme spolu na houby, na pivko, prostě jsem se dobře bavila.A na mém bylo vidět, že žárlí.Když jsme šli z hospody,tak mě sledoval(to jsem se dověděla až později,od známých)On si taky mezi tím našel holku, ale pořád dolízal a fňukal, jak s ní nemůže spát, protože myslí jenom na mě, že se mu o mě zdá apod.Takové srdceryvné žvásty.Ale já už věděla, že ho mám v hrsti.No a pak se rozešli a my se dali dohromady.Stejně jí pořád zahýbal se mnou.Ale já jsem ta tvrďačka, ke které se pořád vrací a snažím se být nad věcí.Uděláme si třeba pěkný večer a já ho po sexu vyhodím.Prostě mu řeknu, že už je pozdě ať jde.Je to hnusné a možná asi nejsem normální, ale zatím to na toho chlapa působí jako magnet, to mám vyzkoušené.Čím víc jsem nepřístupná, tak tím víc je neodbytný.Taková hra ale nemusí každému vyhovovat.Mě jo, protože nejsem romantik.Peťa.

Tak včera jsem ho zase viděla, ach jo, já fakt na něj mám štěstí? A nebo smůlu? Já už sama nevim. Docela jsme se spolu bavili, až mě to samotnou mile překvapilo, a pak jsem zase z toho byla taková špatná, rozmrzelá, vrátila jsem se vzpomínkama na léto, ach jo, chlapi zatracený :-/

aby nebyl zmatek :-)

Je to tak no. A shodou okolností jsem měla taky románek s jeho kámošem.. ne na truc, byla to fakt náhoda, ale on to nevěděl, a já vlastně nechtěla, aby to veděl, protože jsem měla strach, aby si právě nemyslel, že jsem to udělala na truc a já ho ztratila i jako kamaráda. I když přesně nevím, zda se tomu co mezi námi je kamarádství dá říkat a tohle mi snad rve srdce ještě víc, než to, že už semnou není. Je fakt, že když něco potřebuju nebo se potkáme, tak pár slov padne, to zase jo, ale je tam prostě to "něco" co tam předtím nebylo a proto to bylo lepší. Ale asi to tak má bejt, já se s tím musím smířit a jít dál. Ale už mě to úplně děsí, je to skoro 7 měsíců a já ho nemůžu nějak vyhnat ze svého srdíčka

Liško je těžké radit, když to srdíčko nechce poslouchat.Ale pravdou je, že to musíš vydržet.Nedávat mu najevo, že chceš aby se ti víc věnoval, nebo aby se vrátil.Znám to z vlastní zkušenosti.Jakmile chlap cítí, že ho uháníš apod, tak se stáhne, přestane brát telefony, přestane komunikovat.Pokud samozřejmě nejsi ta první.Přistoupila jsem na jeho hru(ikdyž mi to rvalo srdce a chtěla se mu ozvat)absolutně jsem s ním přestala komunikovat, jen jsme se pozdravili, ale pařila jsem dál.On viděl že se kvůli němu svět nezbořil a když jsem si začala naoko s jeho kamošem, to bylo najednou zle.Začal mě vyhledávat, párkrát jsme pokecali a plakal, že ho pořád ke mě něco táhne, že si myslel, že rozchod bude lepší apod.Teď je to jako na začátku.Vím, že to tak vždycky bude,ikdyž bude mít někdy někoho jiného, manželku nebo děti.Možná jsem moc domýšlivá, ale asi jsem jeho osudová žena.P

No, já taky obdivuju ty kluky, že prostě když to skončí, tak to pro ně skončí, se vším všudy a nedělá jim to sebemenší problém. Ale tad je pak vidět, jak oni cití a přemýšlí. A už vůbec nechápu,že prostě pak dokážou dělat, jakoby se nic nestalo.

TO MAS PRAVDU,ZADNY CHLAP ZA TO NESTOJI,JENOM SI K VULI NIM DELAME HLAVU.A NEJHORSI JE,ZE NA NE MYSLIME PORAD.

Ahoj holky!
Čtu tady vaši debatu a vře ve mně krev.Jsem na tom stejně a nenávidím se, že nejsem studená a lhostejná, abych dokázala to co cítím hodit za hlavu a povznést se nad to.Vždyť on za to nestojí a jak tak koukám, je jich víc.Můžu nám všem jen popřát:hodně štěstí!

Jo, holky obě máte pravdu. Úplnou pravdu. Ale přesně, je to tááák strááášně těžký, nevolat, nepsat, nemyslet. Jak říkám, nevidět ho, tak to celkem jde, ale jelikož máme spoustu stejných kamarádů, tak mě neminou i akce, kde je právě on. Snažím se si ho odpoutat od těla, říkat si, byl to on, kdo to skončil a nemyslet proč a co za tím stálo. Ale asi to chce čas. Ale na mě už to trvá moc moc dlouho... :-(

Liško,
přesně to stejné se stalo mě. Měl přítelkyni, na čas se spolu rozešli a začal si se mnou. Já si bránila se do něj zamilovat, ale nakonec jsem do toho spadla. Po pěti měsících se k přítelkyni vrátil a mě řekl, že mezi náma se ale vůbec nic nemění. Ale od té doby se neozval, neodpovídá na sms......Když jsem to nevydržela a zavolala mu, tak mi řekl, že je konec, že už mě radši nechce vidět. Je mi z toho nanic, ale snažím se držet a nepíšu mu, ani nevolám. Ale chtěla bych si s ním o tom aspoň promluvit, ale on absolutně odmítá komunikovat. Recept na to, aby bylo líp nemám, ale asi je nejlepší nevolat, nepsat, neponižovat se, uvědomit si svoji cenu a říct si, mám na víc, než někomu hrát druhý housle.

Moc tě chápu. Ale trochu ti nastíním mužské uvažování. V momentě když řekne, že je konec, už to dál nepitvá, už nad tím nepřemýšlí, nevrací se k tomu, pro něj to zkončilo. Nedělej si falešné naděje, byla bys jen nešťastná a jemu by časem zase bylo příjemné zažít nějakou změnu a šlo by to stále dokola. Nestojí to za to, věř mi. Spíš mu ukaž, že nejsi chudinka, ketrá musí žebrat o přízeň.

:-)

Jojo, já vím, nejsi první, kdo mi toto říká, já to beru i můj mozek to bere, ale bohužel srdce jedná jinak. Jsem v klídku, když ho nevidím, ale kdykoli ho potkám, začnu mít v žaludku divný pocit a mrzí mě, že spolu moc nejsem schopní normálně komunikovat, jako by byla mezi námi zed, která nějakým zvláštním způsobem a nevím proč nejde odbourat a mrzí mě to. Je to parchant, nechci ho v žádném případě omlouvat, ale je fakt, že to je přesně můj typ, takovej, co by mi fakt vyhovoval.. ale :-( :-(

Akorát se před ním ponižuješ,liško.Svým chováním mu jenom dáváš najevo,že si s tebou může dělat co chce.Pamatuj si,že každý člověk má svou cenu,i ty.Vymazat ho z hlavy asi jen tak nepůjde.K čemu by ti byl takový slaboch,který ve svých 25 letech ještě neví co chce!Jsi asi ještě hodně mladá a život máš před sebou.Na světě je plno skvělých kluků,tak proč se trápit.Přeju ti štěstí.

Na začátku prázdnin jsem začla chodit do jedné hospody, kde se mi strašně líbil číšník, který tam pracoval. Jednoho dne jsme se s kamarádkou trochu připili a já to i trochu přehnala. Musela jsme se ven nadýchat čerstvého vzduchu a číšník (Ondra) zamnou přišel a přinesl mi vodu s citronem:-) druhý den jsem si na něj sehnala číslo a jelikož měl volno tak jsem mu napsala, že mu děkuju za vodu, že mi moc pomohla. Odpověděl hned, že nemám zač. A od tohoto dne jsme si každý den psali min. jednu sms denně. Já začla cítit, že se mi moc líbi a je mi sympatickej a tak jsem se ničemu nebránila. Po sms jsem se dozvěděla, že je mu 25 let a tvrdil mi, že přítelkyni nemá. Po asi 14 dnech psaní jsme se sbližovali víc a víc až jsem s ním jeden večer odjela domů. Vyspali jsme se spolu a já to spíše brala tak,že z toho nic nebude a nechtěla jsem se do ničeho pouštět abych pak nelitovala. On ale mi hned odpoledne napsal, že mu semnou bylo hezky a že mě má rád. Tohle trvalo asi měsíc. Za měsíc jsem se začla od jeho kamarádů a mých kamarádů co ho znali dozvídat, že má přítelkyni a každej mi říkal nebuď blbá, dej od něj ruce pryč. Jenže já ho začla mít ráda, ale zamilovaná jsem nebyla a říkala jsem si , proč si odpírat něco, co mi dělá dobře a že já nikoho nepodvádím, takže vlastně mně o nic nejde. Dny plynuly, my jsme se spolu začli objevovat na veřejnosti. Jednou jsem se ho ale zeptala jak to má s tou svojí údajnou přítelkyní. Tak z něj vylezlo, že přítelkyni nemá, ale že má už tři roky holku s kterou ale není jako s přítelkyní, že jí snad ani nemiluje, ale prostě už jsou to tři roky a nechce to asi nijak měnit. Taky řek,že je strašně věcí, v kterých si nerozumí a prostě že mu z tý holky hrabe a že s ní spíš není, než je. Ale řekl mi,že mi nechce v ničem lhát a chce semnou jednat na rovinu aby mi neublížil. Já i přes to všechno jsem to neskončila a dál se s ním stýkala a spala. On mi načal psát sms, že sem mu zamotala hlavu, že mě má rád a že mu jë semnou dobře:-) K narozeninám mi dal 20 růží... ptala jsem se ho proč to dělá, že spolu nechodíme, a on,že to prostě chtěl udělat a tím mě totálně dostal. Dny plynuly jako voda a on když měl volno tak se čím dál tím míň ozýval a vždycky napsal třeba až po týdnu. Vždcky se omlouval, že neměl čas, že ho přeci znám, že je hroznej, že to ví, ale že s tím nic nenadělá. Mně to zase tolik nevadilo, protože furt jsem stála nohama pevně na zemi a říkala si, že spolu vlastně nechodíme, tak proč bych ho měla furt tak uhánět. Jednou naši odjeli na týden pryč a já mu nabídla, že nemusí jezdit domů a může zůstat u nás. Celý týden spal u nás a bylo nám fajn. Pak zase měl týden volna a neozval se a to už mi začlo vadit. Jednou dokonce přijel do hospody i když měl volno, ani mi nenapsal, že přijede a tak jsem dělala naštvanou a smutnou. Pak když zase pracoval, tak to bylo nějaký divný, moc se semnou nebavil a já cejtila, že se něco děje. Když jsem s ním chtěla jet domů, tak napsal, že nemůžu, že ráno potřebuje něco zařizovat a já poznala, že se něco děje. Pak sem se dozvěděla, že ta jeho jako že přítelkyně se s ním pohádala a dala mu asi nějaký ultimátum bud že ona nebo že konec. Ondra mi to řek, a mluvili jsme spolu asi hodinu. Tak z něj nakonec vylezlo, že ona ho strašně miluje, žárlí a že dokonce i o mně ví, což mě velice zarazilo. Jednou jsem to nevydržela a když u mě Ondra spal, vlezla jsem mu do telefonu a tam si přečetla jak odeslané tak přijaté sms. Oba si psali, že se milujou a tím mi bylo jasný, že mi vlastně lhal. Druhej den jsem se ho na to ptala, jak může někomu říkat, že ho miluje, když ho nemiluje, nebo mi to teda alespoň tvrdil. On jen zakýval hlavou, že sám neví. Bylo to asi období, kdy sám nevěděl, co nebo spíš asi koho chce, jinak si to nedokážu vysvětlit. Když měli s tou svojí holkou tu krizi, tak mi večer napsal, že bysme to měli na nějakej čas ukončit, že je to lepší dřív než později, že mi nechce pak nějak ublížit. Mně bylo jasný, že tím myslí konec úplnej a mrzelo mě, že mu na to stačí jedna sms, ani nemá na to mi to říct a ještě mi lže, protože sám věděl, že to chce asi skončit nadobro a ne jen na nějakej čas. Od té doby jsem do té hospody nemohla jít, protože jsem do toho spadla, uvědomila si, že mi bude chybět a i když jsem nechtěla a dlouho se držela, asi sem se do něj zamilovala:-( Asi po dvou dnech mi napsal, že ho mrzí, že se k němu chovám tak odtažitě. Tak jsem mu napsala, že se mi nesmí divit, že mě to bolí a kdyby měl rád tak, jako já, že by to asi pochopil líp. Od té doby do hospody moc nechodím, ale každý den ho vidím, jelikož tu hospodu mám pár kroků od svého baráku a i když nechci, tak když jdu kolem , tak ho vidím a strašně to bolí.... Včera měl narozeniny a když jsem mu napsala, že mu přeju vše nej a že doufám, že jsem první, kdo mu přeje, tak mi obratem přišla sms z cizího čísla, které se pak ukázalo jako číslo jeho přítelkyne a tam bylo napsáno,, já byla první,,, Tereza.... to byla pěkná rána pod pás. Druhý den mi naspal, že se za Terezu omlouvá, že je trochu víc žárlivá, že on v tom prsty nemá a že děkuje za přání.

Furt na něj myslím ,nemůžu zapomenout a strašně mi chybí a já nevím, co mám dělat. Já vím, že byl neupřímnej, ale zase na druhou stranu já jsem věděla, do čeho jdu, protože on se pak přiznal, jak to má. I mi dokonce řekl, že nechce vztah a nechce se vázat a já i přes to všechno dál v tom pokračovala. Já vím, měla jsem to skončit, ale neměla jsem na to a i když jsem si nalhávala, že to beru s rezervou, tak jsem nebrala:-( Ješ to moje chyba já vím, ale i on má podíl na vinně, jelikož kdyby mi nepsal, že mě má rád, že mu semno je hezky , že jsem mu zamotala hlavu, nenosil mi růže,tak by to bylo o to jednodušší:-( Ted mi to přijde, jako že mě využil, když mu bylo nejhůř, protože jsem zjistila, že v době, kdy byl semno měl s tou svojí krizi a asi si chtěl od ní odpočinout a já byla snadná kořit,, asi ,, nevím, to je můj názor. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem mu pomohla rozhodnout se, koho miluje a co vlastně chce, protože dal přednost jí ,,,, a s ní i ted je,,,,a já? já se asi můžu jít klouzat. Mrzí mě, že mu na to stačila jedna sms, v které to všechno po tom všem skončil a ani neměl na to , mi to sám osobně říct do očí,, a ještě vlastně lhal, když psal, že to na NĚJAKEJ čas,, když stejně asi myslel na furt:-(

Jak mám zapomenout, jak ho mám vyhnat z hlavy ven? Vůbec nevím, co mám dělat, jsem docela zoufalá:-( Ted je to skoro 6 měsíců a Ondra dělá totéž. Dost často se vídáme a já z toho mám vždycky takovej pocit, divenj. Jsem ráda, že ho vidím, ale pak mě to zase chytně a jsem tam, kde jsem byla. A on? on se chová naprosto odměřeně, jako kamarád, ale nic víc,, včera jsme byli na akci kámoše, on tam byl taky, opili jsme se, tak se tak jakoby naoko ke mně měl, ale tak se měl i k jiným slečnám, co tam byli. Napsala jsem mu sms, že bych to chtěla vrátit, že ho mám ráda, a že mi chybí. Odpověděl, že chce vše nechat, tak jak to je, že má holku a i když ví, že není svatej, nechce podvádět, ale samozřejmě to mu nevěřím, protože zrovna včera, kdybych byla potvora, tak ho dostanu. A to mě na tom strašně láká, vím, že bych ho chtěla mít zpátky a že by to asi nějak šlo, ale jak? A má to cenu? vím, že ne, ale já ho miluju

Na začátku prázdnin jsem začla chodit do jedné hospody, kde se mi strašně líbil číšník, který tam pracoval. Jednoho dne jsme se s kamarádkou trochu připili a já to i trochu přehnala. Musela jsme se ven nadýchat čerstvého vzduchu a číšník (Ondra) zamnou přišel a přinesl mi vodu s citronem:-) druhý den jsem si na něj sehnala číslo a jelikož měl volno tak jsem mu napsala, že mu děkuju za vodu, že mi moc pomohla. Odpověděl hned, že nemám zač. A od tohoto dne jsme si každý den psali min. jednu sms denně. Já začla cítit, že se mi moc líbi a je mi sympatickej a tak jsem se ničemu nebránila. Po sms jsem se dozvěděla, že je mu 25 let a tvrdil mi, že přítelkyni nemá. Po asi 14 dnech psaní jsme se sbližovali víc a víc až jsem s ním jeden večer odjela domů. Vyspali jsme se spolu a já to spíše brala tak,že z toho nic nebude a nechtěla jsem se do ničeho pouštět abych pak nelitovala. On ale mi hned odpoledne napsal, že mu semnou bylo hezky a že mě má rád. Tohle trvalo asi měsíc. Za měsíc jsem se začla od jeho kamarádů a mých kamarádů co ho znali dozvídat, že má přítelkyni a každej mi říkal nebuď blbá, dej od něj ruce pryč. Jenže já ho začla mít ráda, ale zamilovaná jsem nebyla a říkala jsem si , proč si odpírat něco, co mi dělá dobře a že já nikoho nepodvádím, takže vlastně mně o nic nejde. Dny plynuly, my jsme se spolu začli objevovat na veřejnosti. Jednou jsem se ho ale zeptala jak to má s tou svojí údajnou přítelkyní. Tak z něj vylezlo, že přítelkyni nemá, ale že má už tři roky holku s kterou ale není jako s přítelkyní, že jí snad ani nemiluje, ale prostě už jsou to tři roky a nechce to asi nijak měnit. Taky řek,že je strašně věcí, v kterých si nerozumí a prostě že mu z tý holky hrabe a že s ní spíš není, než je. Ale řekl mi,že mi nechce v ničem lhát a chce semnou jednat na rovinu aby mi neublížil. Já i přes to všechno jsem to neskončila a dál se s ním stýkala a spala. On mi načal psát sms, že sem mu zamotala hlavu, že mě má rád a že mu jë semnou dobře:-) K narozeninám mi dal 20 růží... ptala jsem se ho proč to dělá, že spolu nechodíme, a on,že to prostě chtěl udělat a tím mě totálně dostal. Dny plynuly jako voda a on když měl volno tak se čím dál tím míň ozýval a vždycky napsal třeba až po týdnu. Vždcky se omlouval, že neměl čas, že ho přeci znám, že je hroznej, že to ví, ale že s tím nic nenadělá. Mně to zase tolik nevadilo, protože furt jsem stála nohama pevně na zemi a říkala si, že spolu vlastně nechodíme, tak proč bych ho měla furt tak uhánět. Jednou naši odjeli na týden pryč a já mu nabídla, že nemusí jezdit domů a může zůstat u nás. Celý týden spal u nás a bylo nám fajn. Pak zase měl týden volna a neozval se a to už mi začlo vadit. Jednou dokonce přijel do hospody i když měl volno, ani mi nenapsal, že přijede a tak jsem dělala naštvanou a smutnou. Pak když zase pracoval, tak to bylo nějaký divný, moc se semnou nebavil a já cejtila, že se něco děje. Když jsem s ním chtěla jet domů, tak napsal, že nemůžu, že ráno potřebuje něco zařizovat a já poznala, že se něco děje. Pak sem se dozvěděla, že ta jeho jako že přítelkyně se s ním pohádala a dala mu asi nějaký ultimátum bud že ona nebo že konec. Ondra mi to řek, a mluvili jsme spolu asi hodinu. Tak z něj nakonec vylezlo, že ona ho strašně miluje, žárlí a že dokonce i o mně ví, což mě velice zarazilo. Jednou jsem to nevydržela a když u mě Ondra spal, vlezla jsem mu do telefonu a tam si přečetla jak odeslané tak přijaté sms. Oba si psali, že se milujou a tím mi bylo jasný, že mi vlastně lhal. Druhej den jsem se ho na to ptala, jak může někomu říkat, že ho miluje, když ho nemiluje, nebo mi to teda alespoň tvrdil. On jen zakýval hlavou, že sám neví. Bylo to asi období, kdy sám nevěděl, co nebo spíš asi koho chce, jinak si to nedokážu vysvětlit. Když měli s tou svojí holkou tu krizi, tak mi večer napsal, že bysme to měli na nějakej čas ukončit, že je to lepší dřív než později, že mi nechce pak nějak ublížit. Mně bylo jasný, že tím myslí konec úplnej a mrzelo mě, že mu na to stačí jedna sms, ani nemá na to mi to říct a ještě mi lže, protože sám věděl, že to chce asi skončit nadobro a ne jen na nějakej čas. Od té doby jsem do té hospody nemohla jít, protože jsem do toho spadla, uvědomila si, že mi bude chybět a i když jsem nechtěla a dlouho se držela, asi sem se do něj zamilovala:-( Asi po dvou dnech mi napsal, že ho mrzí, že se k němu chovám tak odtažitě. Tak jsem mu napsala, že se mi nesmí divit, že mě to bolí a kdyby měl rád tak, jako já, že by to asi pochopil líp. Od té doby do hospody moc nechodím, ale každý den ho vidím, jelikož tu hospodu mám pár kroků od svého baráku a i když nechci, tak když jdu kolem , tak ho vidím a strašně to bolí.... Včera měl narozeniny a když jsem mu napsala, že mu přeju vše nej a že doufám, že jsem první, kdo mu přeje, tak mi obratem přišla sms z cizího čísla, které se pak ukázalo jako číslo jeho přítelkyne a tam bylo napsáno,, já byla první,,, Tereza.... to byla pěkná rána pod pás. Druhý den mi naspal, že se za Terezu omlouvá, že je trochu víc žárlivá, že on v tom prsty nemá a že děkuje za přání.

Furt na něj myslím ,nemůžu zapomenout a strašně mi chybí a já nevím, co mám dělat. Já vím, že byl neupřímnej, ale zase na druhou stranu já jsem věděla, do čeho jdu, protože on se pak přiznal, jak to má. I mi dokonce řekl, že nechce vztah a nechce se vázat a já i přes to všechno dál v tom pokračovala. Já vím, měla jsem to skončit, ale neměla jsem na to a i když jsem si nalhávala, že to beru s rezervou, tak jsem nebrala:-( Ješ to moje chyba já vím, ale i on má podíl na vinně, jelikož kdyby mi nepsal, že mě má rád, že mu semno je hezky , že jsem mu zamotala hlavu, nenosil mi růže,tak by to bylo o to jednodušší:-( Ted mi to přijde, jako že mě využil, když mu bylo nejhůř, protože jsem zjistila, že v době, kdy byl semno měl s tou svojí krizi a asi si chtěl od ní odpočinout a já byla snadná kořit,, asi ,, nevím, to je můj názor. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem mu pomohla rozhodnout se, koho miluje a co vlastně chce, protože dal přednost jí ,,,, a s ní i ted je,,,,a já? já se asi můžu jít klouzat. Mrzí mě, že mu na to stačila jedna sms, v které to všechno po tom všem skončil a ani neměl na to , mi to sám osobně říct do očí,, a ještě vlastně lhal, když psal, že to na NĚJAKEJ čas,, když stejně asi myslel na furt:-(

Jak mám zapomenout, jak ho mám vyhnat z hlavy ven? Vůbec nevím, co mám dělat, jsem docela zoufalá:-( Ted je to skoro 6 měsíců a Ondra dělá totéž. Dost často se vídáme a já z toho mám vždycky takovej pocit, divenj. Jsem ráda, že ho vidím, ale pak mě to zase chytně a jsem tam, kde jsem byla. A on? on se chová naprosto odměřeně, jako kamarád, ale nic víc,, včera jsme byli na akci kámoše, on tam byl taky, opili jsme se, tak se tak jakoby naoko ke mně měl, ale tak se měl i k jiným slečnám, co tam byli. Napsala jsem mu sms, že bych to chtěla vrátit, že ho mám ráda, a že mi chybí. Odpověděl, že chce vše nechat, tak jak to je, že má holku a i když ví, že není svatej, nechce podvádět, ale samozřejmě to mu nevěřím, protože zrovna včera, kdybych byla potvora, tak ho dostanu. A to mě na tom strašně láká, vím, že bych ho chtěla mít zpátky a že by to asi nějak šlo, ale jak? A má to cenu? vím, že ne, ale já ho miluju

SARA,- jako chlap ti muzu rict ,ze kdyby byla moznost se vratit necekal bych.porad ji moc miluju.

Chapu,Romane.Taky jsem nezapomela ani po skoro 6 letech stastnyho manzelstvi...

To je zbabělost!!!!