CO DĚLAT, KDYŽ ZBABĚLE PŘESTAL KOMUNIKOVAT?

V tom pripade to mam spatny... Treba budu mit jednou moznost se mu omluvit, mozna to vysvetlit. Fakt je, ze zivot uz mi to nekolikrat vratil.

Ja na svou pritelkyni myslim stale a to jsme od sebe 6let.vzdycky bude pro me ta nej,i kdyz mam jinou partnerku,Martina mela pravdu muzi nezapominaji.

rada bych se dozvedela s jakym pubertalnim traumatem jsi se mu tehdy sverila-neni z prispevku patrny,co se vlastne stalo.

Jsi chlap ?

SARO,CHLAPI NEZAPOMINAJI VIM TO PODLE SVE ZKUSENOSTI.

Kdysi davno jsem se rozhodla, ze se na muzskym pokoleni pomstim zrovna konkretnimu klukovi. Kdyz byl nejvic zamilovanej, tak jsem mu rekla, ze si musime dat pauzu. Vlasnte ji mame dodnes. No samozrejme, ze to byla a je blbost, je to 10 let a porad me to mrzi a kdybych mohla, tak se mu omluvim. Nakonec je z toho spatne me, on uz na to asi zapomel.

Taky se mi to stalo, já se vznášela v nebi, on najednou přestal komunikovat. Šok. Ale fakt - takoví chlapi nestojí za to.
Teď jsem chodila s jedním fajn klukem 5 měsíců, udělali jsme všechno, tak jak se má, dlouhé romantické chození, společné víkendy, 2 dovolené, dokonce jsme do toho zasvětili nejen kamarády, ale i rodiče. Já byla šťastná, myslela jsem si, že je vážně ten pravej. Na naše výročí 5 měsíců od seznámení mi řekl, že si není jistá, jestli jsem ta, s kterou chce zůstat do konce života. Byla to pořádná studená sprcha, brečela jsem týden, pořád jsem tomu nechtěla uvěřit, popírala. Pak jsme si ještě napsali dopisy na rozloučenou.
Rozchod je vždycky bolestnej, tenhle pro mě zatím asi nejvíc, ale aspoň si ho stále vážím, že mi to řekl z očí do očí a ještě jsme to probírali. Neřeknu o něm ani teď, že to byl hajzl. To hezké zůstává zachováno.

Obnovuji tuto diskuzi. Stalo se mi to, co Julii: po třech týdnech bez jakéhokoli emailu anebo sms, jsem ho potkala. Nevím to s jistotou, ale myslím si, že mě zasklil. Byla jsem z toho rozhozená, ale dostalo se mi takového komentáře. Takže pro ty, kteří stále řeší, co se stalo, co udělali tak hrozného, atp.:Myslím, že jsem také hrdý člověk, ale jestli něco chci, tak si za tím jdu. Když se mně to nedaří, tak se ptám proč. Když nevím odpověď, ptám se jiných. A tady to poslední je pro klid Tvé duše potřeba. Prostě ho natvrdo zastavit a zeptat se aspoň, co se stalo, že tak najednou, nebo proč. Když Ti nedá odpověď, tak je lump a omezenej nafoukanec, který se může chlubit jen tím, že má zařez na pažbě po Tvém sestřelu. A snaž se na něj zapomenout. Nestojí ani za kousek místa pro něj v Tvém nitru.

Přesně ty samé pocity, jaké vyjádřila autorka předchozího příspěvku, teď mám. Prostě jeden velký otazník. Ale říkám si, že bych ten otazník stejně měla, i kdyby se se mnou rozešel po vzájemném rozhovoru. Ono se toho u rozchodu na jednu stranu strašně moc nakecá (věci, které možná ani nejsou pravda, anebo jsou stejně nepodstatné a člověk se pak jimi zbytečně trápí), na druhou stranu se ale některé věci stejně nikdy nedovíš, protože mluvit o nich není jednoduché. Je tedy otázkou, zda takové vyšumění není lepší - myslím, že v případě, kdy se ty lidi už nemusí vidět, možná ano. Jiná situace nastane, pokud se vídat musí (v práci, ve škole...). To je pak asi maso a to dusno bych zažít nechtěla.Můžu tedy jen říct, že Julii, stejně jako všechny, co se podělili o podobnou zkušenost, chápu. Bohužel nezájem ze strany druhého je daná věc, kterou nezbývá, než přijmout. Asi nemá smysl se na to dívat nějak definitivně - věřím tomu, že lidí je hodně a ten pravý přijde, nehledě na to, že se mi už v životě osvědčilo, že nezájem vyvolává zájem.

Ahoj,potíž ale je, když se do toho člověka moc zamilujete a on něco na tenhle způsob udělá. Něco obdobného jsem zažila a mám dojem, že si tak můžete odnést jakousi nezahojenou ránu, pořád ten otazník co se vlastně stalo a proč a co s tím máte dělat ... mám dojem, že to ubírá energii, ze strany toho muže mi to připadá i něco jako určitý druh citového vydírání. Neb nefér se zachoval on, ale hlavu s tím co se stalo si pořád lámete vy (na co myslí on je ve hvězdách), máte-li ho ráda, může to být i nadlouho nepříjemný problém. V každém případě o nějaký druh zbabělosti toho mužského jde asi určitě. A je dost možné, že v jeho verzi situace není žádný důvod pro omluvu, což je na tom právě to hůř pochopitelné.

Ještě malá poznámka: mohu mít práce sebevíce, ale když budu chtít, tak 10 minut na pokec přes telefon si snad najdu. jinak souhlasím, jasné jak facka. Potkat se někde a nepromluvit si, to je sakra divné.

Ahoj Julie,už jsem sem psala víckrát, takže možná tušíš, že jsem na tom velmi podobně jako ty.Asi 2 měsíce jsem se podobně scházela s jedním mladým mužem, do kterého jsem se bohužel zamilovala. V jeho případě asi nemohu hovořit o nějaké hloubce citu. Podobně jako Ty jsem dost možná řekla několik takových hloupostí, které možná v nevyspělé duši zanechají hluboký otisk. Anebo jsem se zachovala blbě nějakým jiným způsobem...Náš "vztah" skončil taky naprostým utnutím komunikace z jeho strany. Naposled jsem ho viděla asi před 14 dny (horoucí objetí, atp.) a pak se najednou odmlčel. Asi dva dny poté napsal smsku, na kterou jsem z jistých důvodů odpověděla až za další dva dny. Dostala jsem odpověď, ale nic víc. Žádné další emaily, které do té doby byla prakticky na denním pořádku. Taky jsem z takového jednání poněkud rozčarovaná a mám pocit, že bych si zasloužila alespoň nějaké vysvětlení, byť třeba písemné. Jenže on se se mnou o nás dvou stejně nikdy nebavil Navíc když jsem sama začala z jeho strany cítit ochlazení, žertem i vážně jsem se ho zeptala, jestli je se mnou rád, jestli má pocit, že to mezi námi má smysl. Odpověď byla až na jednu výjimku velmi neosobní, načež jsem mu řekla i napsala, ať mi tedy už nevolá ani nepíše, pokud má pocit, že je to o ničem. Po každém takovém "upozornění" se však znovu ozval, takže jsem to asi dost naivně brala, jakože se mnou rád je... Jinými slovy za rozchod ve stylu "mrtvý brouk" si můžu stejně sama, protože jsem ho k tomu vlastně navedla. Je už stejně asi pozdě spekulovat nad tím, co se stalo, co jsem pokazila (jakože jsem to asi opravdu byla já). I když mi moc chybí a stále na něj myslím, beru to už jako uzavřenou věc a nechávám si čas na regeneraci. Když o tom přemýšlím, stejně by to asi mezi námi nemohlo klapat. Myslím, že i ten největší introvert dokáže říct, co cítí, pokud mu na tom opravdu záleží. Za takovými situacemi, jako jsou ty naše, bohužel v 99% případů stojí jen a jen lhostejnost a z ní plynoucí neochota nedorozumění nějak vyřešit.

Jéžkovy brejličky, to je jasný jak facka. Necítil se v tom vztahu pohodlně a to byla bezva záminka jak ze vztahu vycouvat. Dřív nebo později by něco našel.

Přeci v této situaci nelze nic poradit, pokud nikdo a hlavně ani zúčastnění neví, co se děje. Julie neví co se děje, Tom má zřejmě nějakou svojí interpretaci situace... dokud Julie nedokopeš Toma k tomu, abyste si někde sedli a otevřeně probrali, co se vlastně děje, jak se kdo cítíte a proč, nemá cenu nic podnikat ani jedním, ani druhým směrem. Akce "najdi si kamaráda na oko" působí v téhle situaci až naivně pitomě, jen by to roztočilo další kolo nedorozumění, sy myslym ;)

Julie, upřímně si myslím, že je konec. Asi konec něčeho co ani neexistovalo. Není pravda že se tak chovají všichni chlapi, vzhledem k věku Toma si myslím, že není normální. Abych se přiznal, na svobodné borce ve věku 36 let se do určité míry dívám s nedůvěrou. Asi jsi tomu dávala větší váhu než on. Taky 3 měsíce nejsou žádná doba.

Dík, Blaženko :)

Táňo, taky děkuju za názor, je to asi ještě větší slaboch, protože si myslím, že nikoho jinýho nemá. Myslím, že se skutečně zalekl, když jsem mu vyprávěla tu příhodu, konkrétně, jak jsem byla v 15 letech nešťastně platonicky zamilovaná a jednou večer jsem i uvažovala, jestli by nebylo lépe vyskočit z okna, což jsem si ovšem během pár minut rozmyslela. Jenže on, podle všeho, dostal zcela nelogický strach z toho, že bych mohla začít náš vztah brát vážněji, než on a pak bych jednou kvůli němu vyskočila z okna. :)

Můžu říct, že se mi také něco podobného přihodilo, ale bylo mi 17 a přiteli 18, byli jsme spolu 5 měsíců a ze dne na den se neozval. Občas jsme se vídali na chatě, ale přesně hrál hru jako Tom, jako bychom byli pouze přátelé a nikdy nic víc. Hrála jsem ji také, ikdyž mě to moc mrzelo ale nechtěla jsem dělat dolejzačku. Nakonec přišel on zpět, ale na to už já nereagovala. Takže být tebou nech ho plavat, pokud bude chtít tak připlave, ale pokud ho snad rozhodil puberťácký úlet tak to teda nevím nevím. Hodně štěstí

Dík, Tomea moc přeju, aby se Tvé dušičce časem přece jen ulevilo. Stejně je zvláštní, že podle tohoto modelu se chováte vždycky jenom vy, chlapi, aspoň pokud vím, a vždycky jenom vůči nám, ženským, a nám je to potom líto. To bude nějakej nepříjemnej zákon přírody.

Julie,nedělej nic.Je to zbabělec a slaboch,nejspíš tě nechce,asi má někoho jinýho.Nemá na to,aby to čestně s tebou ukončil,to chlapi dělají.Zapomeň na něj,nemá vychování.Dělej,že je pro tebe vzduch,ona mu to jiná za tebe určitě vrátí.