Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová
Takto se se mnou nebavte! Za takovéto názory byste byl v civilizovaných zemích popotahovaný. Vy v České republice se budete muset učit západním hodnotám, liberální toleranci a politické korektnosti. Lidský život je neopakovatelný, a stát není od toho, aby kohokoli zabíjel. Trest nesmí být odplatou, ale měl by být naopak cestou k rehabilitaci a plnohodnotnému životu.
Vyšší princip mravní: Vražda na vrahovi není zločinem.
Jestli je to pokus o citaci Jana Drdy, tak jste to podělal.
Asi ne, když reaguješ. Jde o aktualizaci, nikoli citaci. Ta, by byla v uvozovkách.
To není žádná aktualizace, nýbrž jen zprasení původní myšlenky. Olga byla nešťastné děvče, a žádný tyran. Copak máš s*ačky v hlavě, že to necheš chápat?
Co blbneš? Vzala osm nevinných životů. To je naprosto neomluvitelné!!! Nešťastní si většinou berou život svůj, což taky není správné, protože učiní nešťastnými jiné.
Neomluvitelné je především to, že byla ke svému zoufalému a tragickému činu dovedena svou defektní komunistickou společností a svou chorobnou rodinou!
Tak to jí určitě pozvali na komoušskou schůzi a usnesení znělo: "Zabíjej!!!"
mohla ovlivnit i průběh případné cukrovky Dr. Hepnarové nebo jejího manžela, Olžina otce Antonína!
Své vraždy, ty dokonané i ty budoucí, které měly být vykonány až po vyhotovení dopisu na rozloučenou, Kozák nepotřeboval řešit. Samotné byly z jeho hlediska řešením. Přesto však uznal za vhodné úkolovat lidstvo co do posthumózního nakládání s jeho tělem, a své zpopelnění a rozptýlení na neznámém místě nechtěl zadarmo!!
Výborný postřeh!
Jiným enigmatickým počinem Davida Kozáka bylo, že u jednoho ze dvou výtisků svého dopisu na rozloučenou, ve kterém vyjádřil mimo jiné i přání své kremace a následného rozptýlení na neznámém místě, řečený Kozák zanechal i jistý hotovostní obnos na pokrytí daných pohřebnických služeb.
Byla to směs výsměšného cynismu a naivity. Pochybuji, že legislativní pravidla pozůstalostního řízení umožňují zadluženému masovému vrahovi, aby tímto způsobem rozhodoval o posmrtném užití své hotovosti nebo jiného majetku. Na straně druhé však evidentně byl zpopelněn a rozptýlen na neznámém místě, jak si přál. Pochybuji, že jeho přeživší matka rozhodla o umístění jeho popela do rodinné hrobky Kozáků.
Jistě. Kozákova matka se jistě zřekla dědictví po svém synovi, aby po něm nemusela splácet jeho dluhy a odškodné poškozeným. Naopak věřitelé, zranění a pozůstalí po mrtvých jistě žalovali Kozákovu pozůstalost o nějaká plnění. Nakonec proto není vyloučeno, že náklady na zpopelnění a rozptýlení Kozákova těla dopadly například na bedra obce Houstoň.
Nebo, ještě pravděpodobněji, náklady na Kozákovo zpopelnění a rozptýlení zaplatila Kozákova matka, a Kozákova hotovost připadla nebo ještě připadne nějakým poškozeným nebo věřitelům.
Podle svého dopisu na rozloučenou učinil Kozák pozoruhodné rozhodnutí v tom Klánovickém lese, když tam odpravil toho dvaatřicetiletého muže a jeho dvouměsíční dceru v kočárku. Na procházce s tím mužem a její dcerou totiž měl být i jejich rodinný pes, a Kozák se toho psa údajně rozhodl ušetřit.
Je otázkou, zda byl ten pes ušetřen kvůli tomu, že byl příliš rychlý a hbitý, nebo kvůli tomu, že měl Kozák zájem zabíjet jen příslušníky svého vlastního biologického druhu. Buď jak buď, nechat toho psa volně pobíhat kolem místa činu i jinde po lese byl ze strany Kozáka zvláštní nápad. Co kdyby se tomu psovi podařilo někoho předčasně přivést k těm mrtvým?
Jak Olga Hepnarová, tak i David Kozák, se vyjadřovali kriticky k některým službám či úkonům, jež potřebovali, aby jako vrahové mohli likvidovat lidi svým kýženým modem operandi.
Hepnarová kritizovala autopůjčovnu za to, že jí pro její najetí půjčila stařičkou erenu, a neměla pro ni k dispozici modernější nákladní automobil, příhodný ke srážení chodců.
Kozák se zase ve svém dopise na rozloučenou pozastavoval nad tím, jak snadno získal zbrojní průkaz, a jak jednoduché následně bylo si na něj pořídit účinné střelné zbraně.
Právě v těchto dnech a týdnech tanou na povrch nové a nové okolnosti kolem fakultního střelce (!) Davida Kozáka. Vychází například na světlo velmi formální charakter Kozákova dopisu na rozloučenou včetně přiznání se k mimosoudní střelné popravě dvaatřicetiletého muže a dvouměsíční ženy v Klánovickém lese! Piďme se po těchto detailech, neochvějně vyzývejme zúčastněné orgány i jednotlivce k jejich dalšímu veřejnému doplňování a zpřesňování, a věnujme čas a energii jejich rigorózní (!!) analýze!
Zajímavou je otázka, zda by Hepnarová v době své popravy přijala nabídku jakéhosi hypotetického kouzelného dědečka-hříbečka, aby byl magicky navrácen život obětem Hepnarové, a současně aby bylo upuštěno od vykonání Olžina nejvyššího trestu. Já si myslím, že vpodstatě ne. Olga byla hrdá na svůj čin, a nestála o život ve společnosti, o které si myslela, že jí samotné, Olgy, není hodna. A na tom nic nemění ani případné pudové a instinktivní Olžino chování v jejích posledních dnech či v její poslední hodince.
Reklama
Takové jako ty, bych postavil na tu zastávku, nebo ještě lépe, abys byl pozůstalý po obětech. Ona by tě ta humanita přešla.
- Odpovědět
Pošli odkaz