Co se stane po smrti?

Moc krásně jsi to, Mimo,...Ano, máš naprostou pravdu, je to Boží tajemství. Pokud část toho Božího tajemství pochopí, vždy dojde k zneužití.
Pokud věda pochopí, najde něco co je spojeno s Božím zákonem v přírodě, vždy tento vědecký vynález jde použít jak pro dobro, tak ten zlý ho v rychlosti zneužije. Proto možná je dobře, že podstatu co bude po smrtí neznámé, nemusíme se bát, že někdo tuto informaci zneužije.
Jen se podívejme jak člověk zasahuje do genetiky....

Kazatel = Shromažďovatel také člověka nabádá, aby pamatoval na Stvořitele v době svého mládí, „dříve než bude odstraněna stříbrná šňůra“. (Ka 12:1, 6) „Stříbrná šňůra“ podle všeho znamená míchu, jejíž poškození má za následek smrt.

pravdu mimo mimičko, sestro sestřičko. Dobré ráno.

pravdu mimo mimičko, sestro sestřičko. Dobré ráno.

pravdu mimo mimičko, sestro sestřičko. Dobré ráno.

pravdu mimo mimičko, sestro sestřičko. Dobré ráno.

Moc krásně jsi to, Mimo, napsala! Je to především Boží tajemství!
My tomu tak nerozumíme! Tyto věci řídí náš Bůh všemohoucí!

Na ten si asi musíme počkat...Myšlenka zajímavá. Taky jsem o tom přemýšlela. Rose tady píše, že je naše vědomí vázané na mozek.
Tak jsem se vrátila k našemu počátku, kdy jsme se tvořili, zrodili, žijeme, stavba těla je stejná jak u dospělého člověka, včetně mozku a naše vědomí momentálně nefunguje. Což nám napovídá, že mozek sám o sobě jako hmota nefunguje.
U Kazatele je psáno" Pamatuj na svého Stvořitele, dřív než se přetrhne stříbrná šňůra a zlatá mísa než se rozbije.... Ptám se, co si mám myslet pod slova " stříbrná šňůra"
Není náš mozek něco jak hudební nástroj. Sám od sebe nevydá žáden tón, musí zde být někdo, kdo ho rozezvučí, kdo ho přivede k životu. Pokud mozek odumře, pak ta síla se jen odpojí, stříbrná šňůra se přetrhne.
Že si nic před narozením neuvědomujeme, může být způsobeno ztrátou paměti. Známe to v případech, kdy po úrazu člověk zapomene své jméno, stav, identitu....

: A protože vědomí je...Na ten si asi musíme počkat :-)
Je fakt, že před vlastním narozením si žádný pocit jednotného vědomí (a nějakého vědomí vůbec) opravdu nevybavuju. Že by to byly až natolik separované stavy bytí?

Proč ta odevzdanost ? Máte...: A stačí si vzít vnoučka na klín, pohrát si s ním, povědět mu hezkou pohádku a budete žít v jeho vzpomínkách.

Podobně jako bude Ježíš Kristus i nadále "žít ve víře křesťanů". Taky modus existence za všechny prachy.

Ano, tak nějak bych to...: A protože vědomí je jedno, tak tím myslím MOJE i TVOJE vědomí.

A důkaz?

"nemyslím, že vesmír...Jestli se někam přetransformuje tvoje vědomí asi těžko,protože jak různí slavní a bohatí dobře vědí je jejich osobnost úzce spjata s jejich vlastním tělem a proto se všemožně zničení plně vydaným životem ještě snaží prodloužit si a žít druhý život po transplantaci orgánů.

Odletíš na jinou galaxii a tam založíš v jiné dimenzi další existenci.

Ano, tak nějak bych to..."nemyslím, že vesmír může zaniknout, ani si nemyslím, že může zaniknout vědomí. (A protože vědomí je jedno, tak tím myslím MOJE i TVOJE vědomí"

Kdo ví, ale je opravdu nepředstavitelné, co vlastně bude to jediné vědomí po "fyzické" smrti a bez smyslů vlastně vnímat. Anebo se v něm okamžitě po smrti vytvoří pocit vlastnictví nového hmotného těla? Ale to se pak vytrácí ona jednota všech vědomí.

Hm, zas už se v tom...Ano, tak nějak bych to popsal i já. Až na pár rozdílů, např. si nemyslím, že vesmír může zaniknout, ani si nemyslím, že může zaniknout vědomí. (A protože vědomí je jedno, tak tím myslím MOJE i TVOJE vědomí.)

"zásadní problém celého sporu je tedy v tom, že nedokážeme objektivně popsat hmotu."

I tak se to dá říct, ale spíš bych ho viděl v tom, že příliš separujeme hmotu od vědomí. Hmota existuje, ale jako jev. Chybou je přiznávat jí samostatnou, nejevovou existenci.

Hm, zas už se v tom...Ještě dodatek: zásadní problém celého sporu je tedy v tom, že nedokážeme objektivně popsat hmotu.

Tady už je to fakt...Hm, zas už se v tom začínám jaksi plácat. Je pravda, že cosi objektivního vlastně neexistuje, jsou věci subjektivní (moje qualie) a intersubjektivní (např. přírodní zákony, jazyk atp.). "Věci o sobě" nemůžeme nikdy poznat (nemají totiž žádné vlastnosti), jen "věci pro nás" jak tvrdil už Kant.
Připouštíš tedy, že vědomí povstává z hmoty. Hmota je ale "jen" další z hromady kategorií vytvářených vědomím. Souhlasím. Po smrti - zániku vědomí zanikne i "hmota" jakožto jeho obsah. Ve chvíli, kdy zaniknou všechna vědomí (nejsem solipsista, věřím v jiné qualie, je to jednodušší koncept), zanikne i celý vesmír, je to tak?
Ale potom jsi to měl asi lépe vysvětlit Déčku. Vědomí z hmoty povstává, ale zas jen v našem vědomí - tvrdit to jako objektivní fakt nemá smysl, jelikož všechno mimo vědomí je nesmyslné, bez tvaru, podoby a vlastností (včetně hmoty).
Je to vlastně oboustranný vztah, hmota stejně tak povstává z vědomí.
Můj duplikát, vytvořený teleportem, by tedy měl mít qualii jako já - může tvrdit, že vše ostatní je divadlo jeho mysli a já jsem chodící zombie, to samé mohu říci já, je to 1:1.
Takto to interpretujeme, není to objektivní fakt, ale intersubjektivní :-) Jak bych tenhle postoj nazval? Syntetismus - spojení a ekvivalence idealismu a materialismu?

Sorry, možná si sedím na...Tady už je to fakt složitý... Dobrá, popíšu ti svůj přibližnej model chápání světa:
Nepochybné je jedno vědomí (to moje). Všechno ostatní jsou jevy a nelze je vnímat jinak než jevy. (Nelze je vnímat bez toho, aby byly vnímány, nelze je nějak chápat bez toho, aby byly nějak chápány.) Zkrátka nelze vyskočit ze své subjektivity, čili nic, co by bylo mimo ní, nedává smysl.

Součástí jevového světa je moje tělo. Můžeš to chápat obráceně: kde je plamen, tam hoří nějakej materiál. Hořící materiál je vytvářen plamenem. Všechny ostatní živá lidská těla (a vůbec celej svět) jsou nějaký jevy vycházející z mého vědomí.

Pokud se dva lidi chovaj jako rozumný emocionální tvorové, tak nemá smysl o nich rozvíjet teorie, že jeden má vědomí a druhej ne. Tady vidím dvě cesty: buď nemá vědomí ani jeden z nich (protože ho přímo nepociťuju), nebo ho maj oba dva (protože s oběma cítím určitou formu souznění, komunikace, prostě v jejich vědomí věřím). Tohle nemám zcela vyjasněno. Spíš směřuju k tomu, že určitou formu duše může mít všechno, podle toho, jak se na to díváme, a tak celej vesmír je potenciálně jedna duše. A on taky je, protože je mojí blízkou či vzdálenou součástí.

Jak to souvisí s tim teleportovanym frajerem? O existenci jeho vědomí usuzuju podle toho, jak se chová. Čili ano, podle toho, co lze nazývat hmotným procesem. Jeho vědomí je tedy dáno "hmotou". Jenže co je to ta hmota? To je jev mého vědomí.

Gregor: "Teleportace...Sorry, možná si sedím na vedení či co, ale mám pocit, že můj dotaz opět nebyl zodpovězen. Napíšu to přehledněji:

bavím se čistě jen o té teleportaci, nevztahuji to na kontinuální život mě a druhých, to už se dostáváme k tezi, že všichni ostatní jsou "filsofická zombie" a jenom já mám skutčnou qualii, ale o to mi teď nejde

1. tvrdíš, pokud tomu dobře rozumím, že vědomí v oněch potenciálních duplikátech/simulátech přítomné je

2. teleportace je záležitostí hmoty, rozkládá ji a zase skládá na základě příslušné informace

3. z toho alespoň pro mě vyplývá, že vědomí musí být hmotného původu, jak by se jinak onen "plamen" vědomí zažehl? před námi by stála nějaká vosková figurína bez vlastního mentálního světa, jak by to vědomí, onen plamen vznášející se v nějakém n-tém rozměru či kde, poznalo, že je někde "připravené ohniště", které čeká na zapálení? třeba pomocí nějakého šému, jako měl Golem? to mi není jasné

4. pokud přistoupím na myšlenku, že vědomí povstává z hmoty, mám po problému...teleportací se prostě zkopíruje i schopnost uvědomění si sebe sama, protože se jedná o projev komplexně uspořádané neuronální sítě v mozku, která se jejím sestavením sama přirozeně zapne :-)

Teleportace není narození,...Gregor: "Teleportace není narození, ne? Život musí probíhat v určitých fázích a ne, že se najednou někde vynořím... teleportací... vzniká simulát, nikoliv duplikát, ... robot, který má sice fyzikálně všechny mé charakteristiky, ale nemá qualii"

Tomu opravdu věříš? V tom případě doporučuju začít panikařit, protože je možný, že spousta lidí kolem tebe vůbec nemá duši! Jestliže máš pocit, že duše se může k člověku jen tak mimochodem připojit, tak může klidně mimochodem během života odejít, nikdo si ničeho nevšimne! Musí to bejt strašnej bordel, když někerý lidi maj duši a jiný ne, ale přitom nelze žádnou fintou jedny odlišit od druhých...

Tady D aspoň věří (i když to musí jakoby popírat), že lidi kolem nás mají aspoň nějakou duši/vědomí. Když jedna zmizí, hned ji prý vystřídá další. Podmínkou k tomu, aby měl někdo duši, je, že se chová jaksi oduševněle.
Já taky duši přirovnávám k plameni (ale neviditelnýmu). Kde něco hoří (žije, chová se inteligentně), tam je plamen (vědomí).