Evoluce nebo kreace ?

tzv biblicka kreace za 7 dni...Ke tvé smůle je celkem jedno, jestli měl bůh tvořit svět 7 dní nebo 7xN dní. Ledaže bys chtěla přijmout časový rozmezí o miliardách let, ve kterých bůh měl postupně přetvořívat svět tak, jak máme zdokumentováno, že to svět zvládnul sám a bez boha. Doporučuji raději přijmout hypotézu, že bůh zařídil jen Velký Třesk a vše ostatní se v jeho důsledku vyvinulo samo (jako ze semínka vyroste strom). I tak to bude postavený na hlavu, ale aspoň se to bude trochu opírat o zem.

Copak nemůžeš spát, že máš potřebu přispívat do všech diskuzí o Bohu a duševnu?

tzv biblicka kreace za 7 dni je nepochopeni bible.Puvodno hebr slovo -ro den, muze znamenat ruzne dlouhe casove obdobi. Fundamentalisti jeste neni bible

Dovolil bych si upozornit na...Hovory o evoluci
George de Pauli

Kniha je určena pro laickou veřejnost a jejím cílem je poskytnout čtenáři podrobné informace o problematice kreacionismu a evolucionismu. Autor v ní vychází ze svých dlouholetých zkušeností se stoupenci takzvaného biblického kreacionismu. Z tolerantní pozice agnostika přesvědčivě vyvrací nejčastější kreacionistické argumenty z oblasti vědy, filosofie i teologie a ukazuje, že převážná většina těchto argumentů je založena na naprostém nepochopení evoluční biologie. Nevyhýbá se přitom ani tématům jako je teistická evoluce nebo možný negativní dopad evoluční teorie na lidskou morálku.
Kniha chce oslovit především věřící křesťany, kteří si nejsou jisti, k jakému myšlenkovému proudu by se měli přiklonit. Mnoho užitečných poznatků v ní však jistě naleznou i ateisté a agnostici.

Dovolil bych si upozornit na novou, zajimavou knihu k tomuto tematu:

http://www.kosmas.cz/knihy/186139/hovory-o-evoluci/

jsi příkladem člověka,......jsi příkladem člověka, kterej si přečte jednu větu, vezme ji za posvátnou a začne odmítat vše, co by mohlo jen zdálky ohrožovat její pravdivost...

Naprosto trefná definice toho, kdo bere Bibli jako slovo Boží!
Dokonalé!

Zatím nic lepšího než...jsi příkladem člověka, kterej si přečte jednu větu, vezme ji za posvátnou a začne odmítat vše, co by mohlo jen zdálky ohrožovat její pravdivost.

K paradoxu může dojít, pokud se pokoušíš poznat, co právě teď probíhá v tvý mysli. Bezpochyby to není myšlený tak, že by nám něco zakazovalo pochopit, na jakých principech přibližně funguje naše myšlení. A UŽ VŮBEC NE tak, že by nám bylo zakázáno zjistit, jak jsme vznikali.

Kreací vznikají tzv. kreaténi.

Zatím nic lepšího než evoluci nemáme. Kecy o tom, že nás stvořil bůh (který? - jsou jich tisíce) jsou stejně na vodě jako Darwin. Podle postulátu kybernetika Norberta Wienera systém nemůže poznat sám sebe nebo systémy složitější, než je sám. Takže se bavíme zcela akademicky a řečeno slušně o ničem.

Darwin je hezky omyl minuleho...Charles Darwin zil v letech 1809-1882, cili ve stoleti predminulem, nikoli minulem.

A pokud se nasledujici generace bude ucit o tom, "jak jsme se nechali Darwinem zblaznit", bude to znamenat navrat spolecnosti nejmene do stoleti pred-pred-pred-minuleho.

Darwin je hezky omyl minuleho stoleti, nase deti se budou ucit, jak sme se nechali zblaznit

Tento optimismus se však postupně vytrácí. Od té doby už uplynula celá desetiletí, a tajemství života zůstává stále skryto. Asi 40 let po svém experimentu profesor Miller řekl pro časopis Scientific American: „Ukázalo se, že otázka vzniku života je mnohem složitější, než jsme si já a většina dalších lidí mysleli.“ Také jiní vědci se přiklánějí k této změně názoru. Například profesor biologie Dean H. Kenyon se v roce 1969 podílel na napsání knihy Biochemical Predestination. Ale docela nedávno došel k závěru, že „je v zásadě nemožné, aby se hmota a energie samy bez cizí pomoci uspořádaly tak, že by vznikly živé systémy“.

Počátkem padesátých let tohoto století vědci podrobili teorii Alexandra Oparina zkoušce. Bylo sice nezvratnou skutečností, že život vznikne pouze ze života, ale vědci teoretizovali o tom, zda život — jestliže podmínky byly v minulosti odlišné — nemohl pomalu vzniknout z neživé hmoty. Dalo se to nějak prokázat? Vědec Stanley L. Miller, který pracoval v laboratoři Harolda Ureyho, vzal vodík, čpavek, metan a vodní páru (předpokládal, že tyto látky tvořily prapůvodní atmosféru), zavedl je do baňky, v níž se na dně vařila voda (ta představovala oceán), baňku utěsnil a její obsah vystavoval elektrickým výbojům (podobným blesku). Do týdne tam byly stopy červenavé viskózní substance. Miller udělal její rozbor a zjistil, že je bohatá na aminokyseliny, které jsou základem bílkovin. Určitě jste o tomto experimentu slyšeli, protože se o něm léta psalo ve vědeckých publikacích a mluvilo se o něm při přednáškách ve školách, a to tak, jako kdyby tento pokus vysvětloval, jak život na zemi začal. Vysvětluje to však skutečně?

Jestliže odborníci nedokážou objasnit ani původ, ani počáteční vývoj vesmíru, neměli bychom vysvětlení hledat někde jinde? Jistě je zcela odůvodněné uvažovat o některých dokladech, které mnoho lidí přehlíží, ale které nám otázku původu vesmíru skutečně pomohou pochopit. Doklady spočívají mimo jiné v tom, že čtyři základní síly, jež mají vliv na všechny vlastnosti hmoty a na změny, které ve hmotě probíhají, mají tu správnou hodnotu. Nicméně někdo by se při pouhé zmínce o základních silách mohl zarazit a říci si: ‚Takové úvahy jsou jen pro fyziky.‘ Ale tak to není. Určitě stojí za to uvažovat o těchto základních faktech, protože se nás týkají.

Mohou dnes odborníci vůbec objasnit původ vesmíru? Mnozí vědci, pro které je obtížné přijmout myšlenku, že vesmír byl stvořen vyšší inteligencí, spekulují o tom, že se vesmír stvořil na základě určitého mechanismu sám z ničeho. Připadá vám to rozumné? Tyto spekulace obvykle souvisejí s určitou variantou jedné teorie (modelem inflačního vesmíru), s níž v roce 1979 přišel fyzik Alan Guth. Nedávno však dr. Guth připustil, že jeho teorie sama o sobě „nevysvětluje, jak vesmír vznikl z ničeho“. Otevřeněji se v jednom článku v časopise Scientific American vyjádřil dr. Andrei Linde: „Vysvětlit počáteční singularitu — kde a kdy to všechno začalo — stále zůstává tím nejúpornějším problémem novodobé kosmologie.“

Většina vědců sice zjišťuje, že vesmír byl na počátku velmi malý a hustý (že byl ve stavu singularity), ale přesto se nemůžeme ubránit zásadní otázce: „Jestliže někdy v minulosti byl vesmír téměř ve stavu singularity o nekonečně malé velikosti a nekonečné hustotě, musíme se ptát, co existovalo předtím a co existovalo vně vesmíru. . . . Stojíme před otázkou, co bylo na počátku.“ (Sir Bernard Lovell)
Nejde však jen o zdroj ohromné energie. Musela tu být i prozíravost a inteligence, protože se zdá, že míra rozpínání je velmi přesně nastavena. „Kdyby se vesmír rozpínal o miliontinu miliontiny rychleji,“ napsal B. Lovell, „pak by dnes byla veškerá hmota ve vesmíru rozfoukána. . . . A kdyby se rozpínal o miliontinu miliontiny pomaleji, pak by gravitační síly způsobily, že by se vesmír během první miliardy let své existence zhroutil. A zase by tu nebyly žádné staré hvězdy a žádný život.“

Astronomové objevili pozoruhodný jev: když galaktické světlo nechali projít hranolem, bylo vidět, že se světelné vlny prodlužují, což ukazuje, že zde dochází k pohybu směrem od nás, a to velkou rychlostí. Zdálo se, že čím dále galaxie leží, tím rychleji se vzdaluje od Země. To ukazuje, že se vesmír rozpíná.
Tato skutečnost může velmi úzce souviset s naší minulostí — a možná i s naší osobní budoucností, což jsme schopni si uvědomit, i když nejsme ani profesionálními astronomy, ani astronomy-amatéry. Proces rozpínání totiž musel být něčím odstartován — nějakou silou, která byla natolik mohutná, že překonala obrovskou gravitaci celého vesmíru. Oprávněně se můžete zeptat: ‚Co mohlo být zdrojem takové dynamické energie?‘

Hitching kromě toho ukazuje, že živé organismy jsou naprogramovány tak, aby se reprodukovaly přesně, a ne aby se vyvíjely v něco jiného. Říká: „Živé buňky se reprodukují téměř naprosto věrně. Míra odchýlení je tak nepatrná, že žádný lidmi vyrobený stroj ani zdaleka nedosahuje takové přesnosti. Existují také různé vestavěné omezující mechanismy. Rostliny dorůstají do určité velikosti a dále již nerostou. Banánové mušky zůstanou banánovými muškami i za těch nejrafinovaněji změněných podmínek.“8 Po dobu několika desetiletí působili vědci na banánové mušky tak, že v nich vyvolávali mutace, ale nepodařilo se jim banánové mušky přinutit, aby se vyvinuly v něco jiného.

Jak může být evoluční teorie přezkoušena? Naprosto samozřejmé je prozkoumat, zda zkameněliny skutečně svědčí o postupné přeměně jednoho druhu v jiný. Docházelo k tomu? Mnoho vědců poctivě připouští, že ne. Jeden z nich, Francis Hitching, píše: „Jestliže hledáme spojovací články mezi velkými skupinami zvířat, prostě žádné nejsou.“7 Zkameněliny o ničem takovém nesvědčí, a to je tak nápadné, že zastánci evoluce již navrhli jiné teorie, než je Darwinova teorie o postupných změnách. Pravda však je, že náhlý výskyt živočišných druhů ve zkamenělinách svědčí daleko více ve prospěch zvláštního stvoření než ve prospěch evoluce.

Na tomto místě může...> Ve většině knih o evoluci se závažný problém, jak vysvětlit vznik života z neživé hmoty, rychle přechází.

Uz jsem tu na Doktorce nejmene tucetkrat zduraznil, ze teorie evoluce se nezabyva vznikem zivota, podobne jako se treba matematicka teorie matic nezabyva srouby.

Teorie evoluce pouze vysvetluje, podle jakych zakonitosti se vyviji jiz existujici zivot na nasi planete.

Vznikem pozemskeho zivota se misto toho zabyva teorie abiogeneze.