schizofrenie!

Dík Petře,ptal jsi se také, jak se vyrovnat s bludy.Hodně o tom přemýšlím.Prostě si je uvědomit.Můj nějvětší životní blud byl,že jsem si vždy myslel,že dokážu vyjít s každým.Byl to veliký,až osudový omyl.Až dnes,rozborem minulosti, jsem pochopil,že existují lidé,kterým je dobré se vyhnout velkým obloukem,pak Ti ,kterým je dobré se vyhnout menším obloukem.S těmi zbývajícími lze se přátelit a kamarádit.Ono je správné snažit se udržovat přátelské vztahy s lidmi,ale pouze do určité míry.Co soudíš o tomto?Je to tak jak píše J.A.Komenský.

Myslím si to také, Pavle.

Petře,přemýšlel jsi někdy nad tím proč se u schizofrenie občas uvádí,že jsou pacienti více zranitelní.Myslím si totiž,že je to způsobeno chladnou,citově nevyváženou výchovou v dětství.Včera jsem si to uvědomil po návštěvě své lékařky.Člověk a možná,že i zdravý dopělý potřebuje jakési zázemí,kde se můžeš vypovídat,symbolicky Ti pofouká bolístky a třeba ani nepotřebuješ moc poradit,jenom takovou citovou účast,symbolické obejmutí a zase můžeš běžet dál se vyrovnávat se životem.Cítíš to také tak?

Petře,já jsem elektrokonvulzi nezažil,takže osobně nevím je-li účinná.Byl jsem,ale svědkem, kdy ji dostával jeden pacient a ten potom říkal lékařce,že je mu po ní lépe.Marně přemýšlím jak Ti odpovědět jak se zbavit bludů.Já bych totiž spíš řekl,že jsem byl zmatený,měl jsem poruchy myšlení,ale že bych byl o něčem tak pevně přesvědčený,jak je definovaný blud to říci nemohu.Naopak jsem jel na psychiatrii v domnění,že mně pomohou nalézt pravdu,uvažoval jsem jakoby ve dvou rovinách a nebyl jsem schopný sám usoudit která je správná,prostě se mně všechno pletlo dohromady.

Pavle, co Ti prosím pomohlo zbavit se bludů - zažil jsi elektrokonvulzi - nevíš, je-li to účinné? Nebo ostatním pomohlo?

Alic, souhlasím s Jaroslavou - zatracovat a házet všecky nemocné do jednoho pytle není to pravé - pokud je člověk seznámen s tím, že je nemocen a je právně za sebe odpovědný(nemá opatrovníka), tak se začne léčit a tato nemoc doznala dost slušných výsledků v zaléčení či dokonce ve vyléčení. Jen je třeba, aby si to přiznal sám nemocný a pak - co považuji za nejdůležitější další věc - pochopení a pomoc rodiny. Maminka by si možná měla ve dnech, kdy je jí dobře, třeba přečíst příspěvky na těchto stránkách. Můj muž, než se jakž-takž srovnal s tím, že dcera je nemocná, trvalo to strašně moc dlouho. Dcera byla v tomto směru sama nejrychlejší a chtěla se dozvědět víc. Jarča

ahoj jarko,mám také schyzofrenní maminku, bohužel se nechce léčit,ani neuvažuje o tom,že je nemocná. Její nemoc trvá už přes deset let. Teď bydlí s mou babičkou,její matkou, a žije si ve svém světě. Když její nemoc propukla,bývala často agresivní,pak myslím,že se to uklidnilo,začala se zabývat jinými věcmi,ale teď s ní nežiji a vídám jí sporadicky,takže si vůbec nedokážu představit,co si chudák babička musí prožívat. Jenom mám strašný strach,že pokud jí někdo překazí její nynější smysl života, začne být zase agresivní. Nevím co mám dělat,dřív jsem se s ní úplně chtěla přestat stýkat,ale to víte,nejde to,je to mooje máma a do svých čtrnácti let,se o mě starala úplně normálně. Nechápu,co se stalo.

Alice
Mám schyzofrenní maminku. Taky jsme si s ní mnoho zažili. Sice není nijak zvlášť agresivní (přece jen je to žena) ve chvílích, kdy to na ni přijde, taky nemá chuť se léčit; ale to neznamená, že by proto nemohla být na svobodě. Tvůj bývalý přítel je individualita, proto díky velice špatné zkušenosti, bys neměla zanevřít na takto nemocné lidi. Chápu, že jsi zhnusená, já taky.
A k tomu tvému sebevědomí. Mysli pozitivně a věř,že tím vším, čím jsi prošla, byla zkouška a teď Tě bude čekat jen to dobré.

Postupně vysazuji léky a zjišťuju - odstrašuje mě, do jaké míry mám ochromenou osobnost a myšlení vysokými dávkami léků (vedlejší účinky) a bojím se, že se to nespraví. Při vysokých dávkách neuroleptik bývá také nápadná chůze, člověk chodí, jako by vstal z hrobu. Kdo můžete, obejděte se bez tohoto typu léků a kdo chcete, připiště svůj názor.

Děkuju.

Petře,myslím si,že mohu uvést,že atakům schizofrenie,v té plné podobě, jsem zamezil tím,že jsem si uvědomil tu touhu,přání,které jsem potlačil.Nemluvil bych o kompenzaci,ale o vývoji v názorech na tyto tužby,přání.Léky jsem vysadil několikrát,zatím se mně nepodařilo být úplně bez nich.Při snižování léků se totiž začnou uplatňovat ty povahové vlastnosti,které jsou léky jakoby uspané a které je dále třeba řešit.Zůstávám však optimistou a věřím,že budu nakonec úplně bez nich.Beru 100 mg Sulpirolu.Jinak k té Tvé otázce na problémy s logikou,tak ano,šlo u mě vždy o paralogickou poruchu myšlení.

Pavle, mimochodem, pokud Tě můžu tedy požádat.. Myslíš si, že u Tebe (když tedy došlo k nalezení problému) došlo ke kompenzaci? Co by se stalo, kdby jsi vysadil léky ?

Luďku, Pavle, mohl by se prosím zeptat? Měli jste v průběhu onemocnění (např. při atace) problémy s logikou ? (něco jako rozpadání se logiky, nelogické mluvení) Děkuju

Pavle, děkuji Vám. Také se trochu více orientujeme na bylinky a extrakty, které by mohly zlepšit následky dceřina úrazu co do uro-obtíží, i kdyby jen pomohly pro odhad, zase je to další plus. Ano - z mého pohledu bylo určitě příčin hodně a i když jsem je snažila řešit "u kulatého stolu", byla jsem vždy zastavena s poznámkou, že filozofuji a že dceři chybí práce, pak by neměla různé poraženecké myšlenky, atd.-tedy PŘED událostmi. Tam jsem se neměla dát.. Hodně zdraví a díky - věřím, že tyto diskusní stránky pomohou lidem zavčasu. Hodně sil a zdraví!

Petře,je v Tvém zájmu udělat s otcem dohodu,že nebude před Tebou diskutovat otázky víry.Jinak se z toho nemůžeš dostat,protože Ti bude svými přednáškami stále oživovat staré vzorce myělení.Hodně síly.

Nicméně teď, když beru léky, a po nich člověk skutečně racionálnější je, mi moje uzdravení pro změnu znemožňuje silně věřící otec.

Možná jako malé dítě, byli jsme silně vedeni jako věřící a věřili tomu, že vše je možné - nenaučil jsem se myslet racionálně a v pozdějším věku jsem za účelem víry racionalitu (stejně jako další) asi jen dále potlačoval.

Snažím si Pavle uvědomit, že vše v mojí hlavě je jedna nafouknutá bublina, ale ona i tak nechce splasknout.:-( Možná je k tomuto dpbrá meditace, nějaký druh terapie, nějak by to mělo jít.

Petře,velice nerad bych Ti způsobil nějaké komplikace,ale možná,že by Ti pomohlo kdyby jsi si uvědomil,že vnímáme metodou per partes.Takto jsem si to nazval já.V podstatě jde o to,že pokud Tvoje myšlenky zabloudí na duch a Ty si s tím spojuješ nějaké případné podivnosti,tak si uvědom,že někdy v minulosti,jsi již vše takto vyhodnotil.Možná,že u toho byly nějaké emoce.Zkus se rozpomenout kdy to bylo poprvé,za jakých okolnosti,neboj se toho a představ si,že je to hluboký omyl,který jsi si sám vytvořil nebo za pomocí někoho dalšího.Představ si jak je to správně.Hodně štěstí.

Pro flegmos: já jsem např. halucinace vůbec neměl, ale všechny ostatní příznaky ano. Také jsem si nedlvedl uvědomit, krom toho, jak jsem se cítil, čím to, že bych to mohl být nemocný.