Panická porucha

Pre Grimi.Som rada že niekto zareagoval, neviem či si čítala dnešného Hansa, ale som na tom asi rovnako, Vieš, ja sa ráno budím so strachom, že ten dnešný deň bude opäť taký hrozný ako ten pred tým, nepomáha mi ani argument, že každý deň máme brať ako začiatok niečoho nového - možno lepšieho .Neviem sa takto klamať, a keď sa pošťastí a mám lepšiu chví?ku, práve to vedomie, že to len malinká chvílka, za ktorou zase prídu dni pohrôm závratov, trasu... /PP/, mi nedovolí ťešiť sa. Tiež ako Hans si ani nepamätám ,kedy som sa skutočne schuti zasmiala, či úplne uvo?nila. Moje dni sú plné pretvarovania sa a " hrania roli", v práci sa pretvarujem, že som O.K., cestov domov, keď sa mocem a mám PP tak sa prevarujem že si šnurujem šnúrky a preto čupím, doma pred detmi sa znovu pretvarujem, lebo nechcem aby si všimli že mi je zle- mne je totiž stále zle, pred mužom sa tiež pretvarujem, lebo hovoriť niekomu, je mi zle, je mi zle a vedieť, že ti aj tak nik nepomôže ma už nebaví a tak hrám toto divadlo a iba ak ozaj odpadnem, tak si to všimnú. Ale ako sa cítim to viem len ja - je mi hrozne, najradšej by som revala a asi ani nebola, určite si povieš to je ale hrozná krava, veď sú na tom iný horšie- no možno ale určite nie sú šťasný - skutočne šťasný. A potom si povieš veď skutočne šťasný nie je nik, no ja som do svojich 24 rokoch bola, a viem že toto je peklo a ten kúsok čo mi je OBČAS lepšie, je len akási krutosť - pripadá mi to ako keď dieťaťu ukážeš lízatko a povieš že je sladučké a keď dieťa natiahne ruku aby si ho vzalo, tak mu ho nedáš a ešte sa mu vysmeješ do tváre. No ja neviem, ale to dieťa asi bude ve?mi sklamané a možno by bolo lepšie, keby to lízatko ani nevidelo. Tým nechcem povedať, že by som nebola rada, keby tých dobrých chví? nebolo viac, práve naopak, ale žia?, viem že ich je stále menej a menej.To že si prišla o priate?ov, tak to chápem , ver mi aj ja, a ešte aj o prácu a zmysel pre humor a začínam neveriť ?uďo, lebo vždy ma len vysmiali ,lebo necítia to čo ja a nechápu tak ako ja , možno som sa skutočne už s toho zbláznila.Je mi nanič a už aby som bola doma, potrebujem sa vyrevať tam kde ma nik nevidí, lebo by aj tak nepochopil.Aj Tak ti ale prajem slnko v duši a optimizmus ak ho v sebe máš!!!!Mirka

Hansi, nic osobního, nikoho něco nebaví jen tak, musí se taky trochu angažovat. Co děláš proto, abys ses z toho dostal? Jestli tedy vůbec chceš ...Neřeším, zda jsem optimista nebo pesimista, beru život tak jak je. Třeba by si s tebou někdo ten tvůj, co stojí za ... s radostí vyměnil. Je to jen o úhlu pohledu a ten změnit můžeš.

Pajko, image to není, na tu kašlu, je mi fuk, kdyby mi bylo fajn, proč bych sem psal, myslíš že by mi dělalo dobře vydávat se za Hanse a psát to co si nemyslím, to by byla v mém případě ztráta času a čas jsou prachy, samozřejmě souhlasit spolu nemusíme, mimochodem byla doba, kdy mi právě Vašut připadal jako arogantní blb, ale pokud něco podobnýho nepoznáš, tak to pochopit nejde, uznej, že určitě není póza zhubnout za rok patnáct kilo, budit se ráno a spoustu jinejch maličkostí. Jestli mě něco baví, hele upřímně já nevím, je to šedivý, nic nevybočuje. Cokoliv se má stát vidím špatně, černě. Kdy jsem se doopravdy smál, věř nebo ne - nevím. Když se mě zeptáš co čtu, tak ti řeknu nic a to už hodně dlouho, rošták - hmm tak tuhle image jsem teda rozhodně nikdy neměl. Takže asi máš štěstí, že jsi optimista, který tu roli nemusí hrát, mě první co napadá, kdybych už optimista byl - no a co ? to je jako něco jinak ? zase ne. Fotky posíláš do PhotoLife, vyjdou Ti ? jseš první - no a, co je potom jinak. Ale rozhodně Ti tohle nenutím, já to tak vidím, přiznám se překvapuje mě ten počet lidí, kteří se tady považují za veselé a myslím si, že spousta lidí to jen hraje, všimni si - napsal jsem, pokud to pomáhá, proč ne, nikomu to neberu, jen mě to přijde takovej smích skrz slzy, je to prostě promiň na ...

Uz jsem tu zase pár dní nebyla, takže mi unikají poslední novinky, ale bylo moc práce a navíc sháním práci novou, takže je pořád co dělat. Libore, já má tu stejnou kombinaci léků jako ty, akorát seropram beru ráno, bylo mi řečeno, že povzbuzuje a že bych pak měla problémy se spánkem. Rivotril beru 1-1-2, ale záleží na tom, který Rivotril. Ten můj je prý ten slabší. Na tenhle lék nedám dopustit, protože díky němu jsem mohla zase začít normálně žít. Od pondělka ho začínám vysazovat, tak uvidíme, co se bude dít. Pro Katku:Vím, vím, MHD je hrůza, ale mě pomohlo čtení - po přečtení Zeleného Raula byl náběh na ataku pryč a taky mi hodně pomáhá pomalé dýchání, nejlíp do břicha. Pro Hanse:Jsem rozený optimista a ohrazuju se proti tomu, že bych měla být pozér. Když jsem měla nejhorší ataky a nemohla jsem ani přejít přes ulici, tak jsem samozřejmě byla v pěkné depce, protože jsem nevěděla, co to se mnou je. Po zahájení léčby se ale všechno vrátilo do normálu. Já mám život moc ráda a tu PP beru jako možnost vyřešit si určitý problémy a traumata, naučit se relaxovat anebo udělat ve svým životě nějaký změny. Tak pá a pěkný víkend, Irena

Hansi, Ty z toho nechceš ven, Ty si v tom libuješ, lituješ se, fňukáš si, že ses vůbec narodil, že to na tom strašným světě musíš nějak vydržet, aniž by ses pokusil hledat třeba jiné východisko. K čemu máš pozitivní vztah, baví Tě něco, rozesměje Tě něco, jsi někdy kluk rošťák, těšíš se někdy na něco, na někoho? Jaký byls, než Tvé problémy začaly? Mám taky pěkně smutné a beznadějné nálady, ale kdybych neměla, nevěděla bych, co je radost a naděje, bývám pesimistická, ale díky tomu poznám, jak chutná otimismus atd. Pokud člověk nemá diagnózu na depresi, tak s tím může něco udělat, jenže musí především chtít. Klidně vše považuj za pózu, mně je to jedno, podstatný je, jak s tím dokážu pracovat, jestli je možné, když chci ovlivnit psychiku nebo ne. Nesedím na invalidním vozíku, vidím, slyším, cítím a miluju spoustu věcí na tomto světě. Taky jsem po letech vzala foťák do ruky a i díky tomu přístroji se mi jde světem snáz, nutí mě popojít, odpoutá mou pozornost od mého horšího já a ještě potěším výsledkem oko své i jiných. Když si naprogramuju mozek Tvým směrem, vyjde mi zákonitě, že absolutně nic nemá smysl, vzdělání, rodina, děti, práce ani odpočinek, život se vším všudy, vůbec nic. Umím tak přemýšlet, ale ještě týž den by mě tyhle myšlenky zahubily. Jestli je náš životní čas vyměřen, tak ho neprofňukám, ale budu se radovat z blbostí, kterým Ty se posmíváš, možná, že by bylo pod Tvou úroveň zaradovat se, narušilo by Ti to "vašutovskou" image... Jo neberu si servítky, ale akce-reakce zafungovala. Navíc, co všechno víš o té psycholožce? Možná, že fakt, že vyšla z domu a "šťastně" přednášela, znamenal pro ni překonání těžké bariéry, neboť mohla zůstat zpitá někde v ústrání a kašlat na lidi i alkoholismus je psychický problém. Neberu Ti Tvou skepsi, ale napadlo Tě, že člověk se může radovat z každé chvilky, kdy se cítí bez problémů, volně a zdráv právě proto, že ví, že bylo a nejspíš bude zase na pár chvil hůř? Miluju svůj život, protože většinou je bez atak a tak, když přijdou, nerada, nešťastně, se sebezapřením, ale přesto je přežiju... abych mohla být zase uvolněná a vychutnávat si normální život... Lidí, kteří tohle neznají anebo toho nejsou schopni, je mi nesmírně líto, vnímám je jako ochuzené o mnoho krásného, ale nikdy by mně nenapadlo pokládat je za pozéry nebo karikatury...

Mirko,nesouhlasim s tebou, i kdyz jsem nejakou dobu mela pocit beznadeje, presto nesouhlasim. Prozivam taky tezke dny, ale o to vic si vazim a uzivam tech dni bez napeti. Stesti clovek pozna, jen kdyz pozna nestesti. Jasne, je to vycerpavajici, ale i tak to stoji za to. Diky PP jsem ztratila pritele, protoze jsem nemela odvahu kamkoliv chodit, jen do prace a i to mi delalo velke problemy. Mrzelo me to, ale ted to neresim, proste delam to co chci a nenechavam se do neceho nasilim vmanevrovat, jasne neco proste musim zkousnout. Prehodnitila jsem hodnoty, uklidnila jsem se a jsem relativne v pohode. Nasla jsem si konicek, zacala jsem fotky (tak zaroven musim i ven), dokazu si u toho odpocinout.Taky jsem parkrat hodila "flintu do zita", ale pokazde jsem ji sla zvednout, protoze to proste stoji za to ji zvednout.Jak tu Pajka psala, jsou horsi veci, treba telesne postizeni, zavaznejsi zdravotni problemy. Nechci ten jakoby boj s PP, kdo z koho, nikdy vzdat, protoze nechci prohrat a PP nedovolim vyhrat a ani nade mnou ziskat prevahu.Delej jen to, aby ses citila dobre...

Za tu skepsi bych se neomlouval, já bych řekl, že to k sobě i patří, nedovedu si představit, jak někdo, pokud mu je takhle blbě, za deset minut řve nadšením a těší se jak to přijde zas. Sice třeba rozlišovat mezi pesimistickým viděním světa a depresí, ale...Viděli jste Vašuta - ten dokument, přiznám se, jako by mi mluvil z duše, ať to přijde divný komu chce a jak chce. Docela obdivuju, pokud to někdo bere optimisticky a depresivním náladám nepodléhá, mě optimistický člověk přijde trochu jako karikatura a pokud trpí PP, trochu i jako učená póza - pokud to pomáhá budiž. Nezapomenu na psycholožku, která přišla na přednášku a téměř se pomočovala štěstím, nicméně téměř všichni jsme věděli, že chlastá první ligu a má dost problémů sama se sebou. Takže já celkem obdivuju, pokud někdo honí den co den plíce, srdce má v krku, klpe se a je z toho veselej, já tomu taky nevěřím, často přemýšlím proč a jednoznačně mi vychází, že jeden z největších přehmatů přírody je, narodit se. Je mi z toho na ... řekněme nic, samozřejmě kdo by neměl strach z umírání, ovšem to je jiný soudek - resp. další etapa téhož. Ostaně ona je i úzkostně depresivní porucha a ono to nemá jen podobné léky. Takže moje páteční moudrost, stojí to opravdu za nic.

Pajko napsala jsi to tak, ze jsi vystihla presne muj pohled na vec. Nevedomky jsem ji hodil do vody ... takze ted budu muset cekat nez prejde averze ... jsem zase na zacatku ...

Ahojte!Tak som opäť tu, všera mi bolo tak hrozne, že som ledva odpracovala to čo som mala, večer znovu a znovu, bola som s toho tak ve?mi zúfalá, že som skutočne sa začala zamýš?ať, či toto trápenie má naozaj zmysel. Ja viem, že som samá seba?útosť a že sú, ludia, ktorý trpia rozličnými chorobamia žijú /možno šťastne??/, ale ja sa s PP trápim 15 rok, je pravda, že s liečbou som začala iba nedávno, ale akosi nemám síl viac bojovať. Myslím si totiž, že ani nie je dôležité, ako dlho žijeme, ale ako kvalitne.No a o kvalite toho môjho života by sa dalo len ve?mi ťažko hovoriť. Veď čo je to za život, keď v čase najlepších rokov /moje problémi začali pred 15 rokmi , keď som mala 24 rokov/ a od tej doby som len samí problém. Som na dne a vždy ma stojí ve?a síl za zdvihnúť sa a ako tak fungovať. Ospravedlňujem sa za pesimizmus , ale cítim sa tak.Tak sa majte!Mirka

Ahoj Libore,gratuluji ke tvému odhodlání.Jinak byla bych ráda kdyby jsi psal jak ti je,protože já jsem vyzkušela mnoho AD a bylo mi po nich hrozně.Nakonec mi chtěl dát seropram,ale to už jsem se bála a tak jsem ho nezkusila.Tak dej vědět.Rivotril beru taky a hodně mi pomhl,když mi bylo nejhůř.Nemohla jsem ani spát pomalu ani jíst jakou jsem měla neurozu,ale potom co jsem začala brát rivotril ,tak se to zlepšilo,ale stále to není ono.Mám strach sama cestovat a vůbec nerada někam chodím.Musím se stále ke všemu nutit.To by možná doladili ty AD,tak piš jestli ti to pomáhá.Pak bych se možná i odhodlala jít do seropramu.....Ať se ti daří a všem

Ahoj,tak to máš skoro stejnou kombinaci jako já,ale seropram beru ráno.A rivotril taky půl ráno a púl večer,Tak piš jak ti je.Hlavně nepřestávej i když budeš mít nepatrný ved. účinky.Ten rivotril by neměl tak tlumit,naopak říkají,že tě povzbuzuje,ale to nevím já jsem ospalápo všem.To mi říkala lékarnice když jsem se ji ptala na rivotril,protože mě bylo divný když je to na epilepsii,proč mi ho dávají.Ale v menších dávkách má právě dobré účinky na PP.Tak doufám,že budeš mít štěstí a sedne ti to.Tak zatím ahoj

Ahoj vsichni!Libore, Rivotril neznam, ale Seropram beru teď podruhe (prvne to bylo diagnostikovano u mne jako deprese, ted PP, ale stejne si myslim, ze ta deprese byla jenom druhotni zalezitost a mela jsem asi dele zustat u Seropramu). S tim lekem jsem strasne spokojena, prvni 2 tydny jsou skutecne dost spatne, ale to zavisi od toho, jak na tom momentalne jsi. Ja ho ted beru druhej tyden a zvladam to bez Neurolu, ktery se k nemu vetsinou dava. Zhruba po tej 2 tydnech to skutecne zabere a po mesici by ataky mely byt pryc. Pises, ze ho mas brat na vecer. Ja jsem ho radeji brala a beru i ted rano, protoze se mi jinak spatne spalo, je to taky individualni, ale neni to oblbovak, tak s tim pocitej. Drzim palec a nevzdej to pri prve nesnazi, mne to pomohlo.Pro vsechny - jsem rada, ze tady jste a ze se mam kde vypovidat. Jeste pred tydnem se mne rhotil celej muj svet a od vcerejska mi nejak svita na lepsi casy. Kdyby mi tak ta euforie vydrzela jeste aspon chvili, at zas nacerpam energii.alena

Katko,s cestovanim mam taky problemy. Kazde rano, kdyz jedu prazskou MHD do prace, mam takove ty stavy urkosti, kdy citim, jak se mi odkrvujou ruce a nohy, zacnu bejt dost nervozni. nejhorsi to je, kdyz je MHD precpany k blaznuti, to uz se pak modlim, abych byla na konecny. Hodne pomaha, kdyz se snazim uvolnit, nebo odvest myslenky na neco jineho (snazim se v mhd i cist, nebo hraju hry na telefonu).....A odpoledne, kdyz jedu domu, tak je to v pohode, vyjimecne s malou uzkosti.

Ahoj vsemTak mi neni v posledni dobe zase dobre, pres den to jde ale vecer jak lehnu do postele tak se to spusti i kdyz na nic nemyslim,a musim si vzit dva neuroly po pulhodine se mi uvolni svaly a je mi lip.Myslim si ze to mozek podvedome uz ocekava ze mi bude blbe,jinak si to neumim vysvetlit. Takze ctu i dost literatury abych se co nejvic o tom dozvedela ale problemy mi dela i cestovani kdyz se vzdalim od bydliste neni mi moc dobre a pokouseji se o me ataky.Jestly nekdo mate podobne problemy s cestovanim , byla bych rada kdybyste se ozvaly zatim preju vsem krasne dny bez atak a bez neurolu KATA

Ahoj,Tak beru Rivotril a z AD Seropram.Nevím čím to je ale dnes jsem se cítil téměř v pohodě.Jinak mi byla nabízena BHT v denním stacionáři v Praze (trvá to 6 týdnů),to jsem odmítl kvůli práci.Ale zase mi poradil silvovu metodu relaxace,o té nevím skoro nic. odkazy na tento druh relaxace jsem našel tady :http://www.atlas.cz/search/?q=silvova+relaxaceten rivotril beru 1/2 ráno a 1/2 večera seropram 20mg 1 večer?Má s tím někdo zkušenost?mějte se Libor

Ahojky,to pocasi je dneska opravdu hrozny, pripadam si jako " gumova", jakobych nemela v nohach ani zadny kosti, ktery by tam meli byt. A ty zavrate....ale alespon usetrime za Matejskou pout:-))

Pajko, s tou konfekcí máš pravdu - když jdu shánět něco na sebe, tak se u toho vždycky málem rozbrečím :-) V mém případě se ovšem nejedná o válec, ale o korpulentně vyfrézovanou kuželku ;-)))Denisa

Dobrá poznámka, Deniso... Na mateřství je nejobtížnější, ale taky nejkrásnější, že je to na celý život. Těhotenství je na tom nejbezstarostnější a pro PP hormonálně=chemicky nejpříjemnější období. Na druhou stranu, pokud nemáte drastické problémy, které vás zavedou až k opakované hospitalizaci v léčebnách a nejste odkázány na péči svého okolí, tedy absolutně nefunkční, tak on vás už ten malý a později i větší tvoreček donutí, abyste kvůli němu byly zdravé a veselé mamky, bude pro vás přepych hroutit se :)P.S. Na válec se dámská konfekce nakupuje fakt blbě! :) Dnes se mi to ale přesto povedlo :)

Mně taky není poslední dobou moc dobře, ale u mě to bude asi štítnou žlázou. Včera jsem byla na kontrole a zase se mi to zhoršilo, takže musím brát víc léků. A taky pořád přibírám :-((( Jestli to takhle půjde dál, tak budu muset zabrousit do diskuze "dieta & hubnutí", protože to začíná být dost tristní.A k té genetice, já jsem tam samozřejmě byla a nedozvěděla jsem se nic, protože doktoři v tomto směru taky zatím moc neví. Bylo mi řečeno to, co se dočtu v každém příbalovém letáku - lze podávat, ale riziko zde je. Spíš mě ta doktorka ještě víc znechutila, když mě řekla, že se mám zamyslet nad tím, jestli vůbec mám na to vychovávat a starat se o dítě. Což na druhou stranu člověka hecuje k tomu, aby si řekl: přece nejsu taková srágora, abych nezvládla to co, co zvládnou jiný ženský, v mnoha případech při IQ menším než číslo bot nebo alkoholičky a narkomanky!!! Tak čau a hlavu vzhůru!!!

Všem, kteří se necítíte dobře: Ani já.Je ulítaný tlak, měsíc leze do úplňku a zítra bude jeho zatmění, některým z vás jistě pracují i hormony. Dnes jsem měla už dopoledne vyčerpánu denní dávku Neurolu, ale nedám se, tak neupadejte na mysli ani vy. Mám dojem, že s vyjímkou mužských, se kolem mě smutně plouží každá ženská... Vydržte, určitě bude zase dobře, není vyloučeno, že dokonce vesele :)