Panic po dvacítce

Viz:No mně je 19 a jsem pan*a... a nevidím v tom nic neobvyklýho. Okolí možná jo, ale na to kašlu. (Katka)Katko, jsi muj clovek! Diky za povzbuzeni. Potesi, ze nejsem jedna z mala... :)

Jeste vzkaz Honzovi...Psal jsi, ze neznas ani jednu dvacitku-pannu. Mne bude 20 a jsem stale panna. A vubec toho nelituji, proste cekam na ten spravny okamzik...

To Honza (6.4. 2002 21:49:30)Honzo, rozhodne neni nic divneho byt ve triadvaceti panicem. Ja osobne to spis obdivuji. Vzdyt je to prece krasny!To neni zadny handicap, ba naopak! Jak jsem psala jiz Skely... Nepodlehej vnejsim vlivum-bud svuj.Delej vse podle tveho vedomi a svedomi a myslim, ze nebudes litovat.Hodne stesti a zdaru. Terry

To SkelyAhojky,myslim, ze jestli jsi stale zamilovana do (drive) tveho kluka a on je do tebe, tak neni co resit...A jedna rada. Nepodlehej cizim vlivum, pak muzes moooooc litovat, ted mas docela stesticko, ze mas sanci to napravit, ale ne vzdy je to mozne.Hodne stesti.Terry

Myslim,ze je to roztomily.Nemusis prece hned s nekym hupnout do postele jen proto ze jsi panic.Jen si pockej na tu pravou ktera to naopak oceni.Nakonec vzdycky jsem si myslela ze dobri milenci jsou muzi kteri meli hodne zen a je tomu prave naopak.Dobry milenec muze pouze ten co ma zajem o tvoje stesti a proto experimentuje a zkousi co mas rad az je sex s nim proste neprekonatelny.Myslim ze clovek ktery ma stalou partnerku se nauci vice nez kdyby mel 100 zen jen na jednu noc.

Mile panny a panici, prajem Vam, aby ste to vydrzali az do svadobnej noci. Ma to svoje caro a verim, ze Vam to bude prinasat pozehnanie v zivote. Mala som 22 a moj manzel mal 24, ked sme sa brali ako panna a panic. Nase manzelstvo je uz dva roky rozpravkove. To nie preto, ze to akurat tak vyslo, ze sa k sebe hodime, ale preto, ze mame svoje pevne stanovene priority a pevne rozhodnutie pracovat na nasom vztahu bez ohladu na okolnosti.

Vazim si tech, kteri vedi proc a na co cekaji. Ja cekala temer do svych 20 let - vim, neni to nic neobvykleho a cekala bych i dele, kdybych nenasla toho praveho. On bohuzel nebyl cekajici, a ze zacatku me to trapilo, ale pak jsem hodila tu jeho minulost za hlavu a bylo nam hezky. Jenze on to ten pravy nebyl - ackoli jsem si to moc prala a po dvou letech se se mnou rozesel kvuli jine...Ja ho porad mam rada a nelituji ani chvili, kterou jsem s nim prozila. (a ani toho panenstvi) Je mi jen lito, ze muz, ktery jednou bude stat po mem boku nebude pro mne tim jedinym - tim komu bych dala sebe celou a nikym jinym nepoznanou. :(

Lidi, lidi ...vsechno to precist dalo nemalou praci :)Jedno vam reknu: ten, kdo je "jiny" (a v tomto forum mam na mysli panny a panice), muze byt jako ostatni behem chvilky - vecera, ale ti ostatni, uz nikdy nebudou moct byt jako oni. Tak nespechejte - abyste nelitovali. Pannenstvi ci panictvi je po mem soudu opravdu cistota - a stoji to za to :)

VRAT SE K NEMU A TO HNED? NEJSI PITOMA! HONEM HONEM AT SE NETRAPI!

Jednou větou: Vrať se k němu...důležité je co si myslíš Ty, ne co rodiče. Je to Tvůj život, jdi za srdcem

Souhlasim s tebou Alenko,ano je to nejhezci,to urcite.Mas moje sympatie.Evidentne vis o cem mluvis.Klanim se ti-takovejch jako ty,uz je malo.Ale hlavne jsem rad,ze jeste jsou.Dik

Ahoj kluci!Já osobně si myslím,že se úplně zbytečně trápíte. Je mi teprve 17 a myslím, že když mi to už v tomhle věku něpřipadá jako něco nenormálního, tak je to upřímný. Já bych si svého přítele vážila, kdyby byl ve 23 panic! Měla bych z toho prostě dobrý pocit, že jsem jeho první a že jsem to zrovna já, komu chce dát to nejdůležitější.A ještě něco bych chtěla napsat k těm názorům, podle čeho si dívky vybírají chlapce. Asi 4 měsíce jsem chodila s klukem, který se zrovna nedá zařadit mezi ty typu Tom Cruise. Jinak byl skvělej a moc mě miloval (to ještě pořád). Rozešla jsem se s ním kvůli jeho vzhledu. Ne kvůli tomu, že by to vadilo mně, ale jak by se na něho dívali rodiče, kamarádi. Byla jsem pitomá puberťačka. Teď toho moc lituju. Miluju ho takového, jaký je. Jsem s ním stále v kontaktu a on chce, abych se k němu vrátila. Chci vás zároveň poprosit o radu. Mám nebo nemám? Klidně mi napište, že jsem husa, nebo i něco horšího. Jen mi, prosím, napište svůj názor. Určitě by mi moc pomohl a poradil. Předem vám moc děkuju. P.S.Takže, kluci, klid.Panictví není žádnej problém

Já byl panic tak do 22 a pak to najednou přišlo samo. Normálně jsme se mazlil se slečnou a řekl jí že jí chci a ona řekla, že chlap musí vědět co chce... a bylo to. Ani mi to nevěřila, že jsem panic. Tak nevěšte hlavu... to přijde

TAK TO JE TO NEJHEZCI CO SEM KDO NAPSAL!!!!!!!!JE MI TAKY LITO ( ZVLAST hOLEK)CO O TO PRISLI V PATNACTI NEBO NEDEJ BUH JESTE DRIV, PAK TO JEDE A KDO BY CHTEL HOLKU KTERA MELA V 18 TREBA 6 KLUKU....SOU TAKOVY

Ahojky kluci. Je mi 26(skoro 27) a o panictvi jsem prisel ve svych 24. Mel jsem z toho sileny deprese a byl jsem totalne rozhozenej.Navic koncil jsem zkousky na VS a to byl taky zahul, takze fakt NAREZ!!Bylo to pro me neco nesmirne duleziteho,abych uz panic nebyl.Ale nikdy bych neudelal to,ze bych zasel za prostitutkou.Mel bych pak strasny vycitky,ze jsem si nedokazal najit tu spravnou a musel jsem to resit takhle.Ale TA PRAVA/PRAVY na kazdeho CEKA.Poznal jsem se s uzasnou slecnou.Ta je muj pokladek,moje stesticko,moje slunicko.A od zacatku jsem se prestal zabyvat tim,jestli budu jeste panic pul roku, nebo 14dni.Proste jsem pochopil,ze o tom to vubec neni.Byla moje prvni a bylo to a je naprosti nadherny.Nasel jsem mnohem vic,nez jsem hledal!!!Absolutne toho nebudu nikdy litovat,ze jsem sexualne zacal zit az s ni a az pozdeji nez ostatni!!VERTE MI,kdyz uz z toho clovek ma "rozum" je to uplne o necem jinem.A mam porad co objevovat!!Vubec nezavidim tem, co o to prisli v 15ti!!Vim jak to dokaze nicit a bolet a zrat,ale ja uz se na to koukam trosku jinak.Drzte se,pevne nervy.Ta prava se najde a pak se s tim prestanete trapit.Nadhernej vztah je MNOHEM MNOHEM vic,nez se nekde na zachodku na diskosce zbavit panictvi a byt druhy den strasnej KING!!Pockejte si..stoji to za to.

Pane X: Určitě nějakou najdeš. Nechce se mi věřit, že by vada chůze nebo čehokoli měla zapříčinit, že nenajdeš partnerku. Můj přítel je na vozíku, jsme spolu už pět let a v srpnu se budeme brát :-) Na vozíku byl už v době našeho seznámení (já jsem v pořádku). Strašně ho miluju!!Držím Ti palce, určitě to svoje štěstí taky najdeš.

Jo a jeste by me zajimalo, jestli je chlapec panic jeste ted, skoro po 2 letech :o)

Absolutne nechapu, jak muze nekdo napsat, ze mame sveho partnera nejdrive sexualne poznat a potom teprve zjistovat, jestli se k sobe jinak hodime. Pane boze kde to jsme??? Vetsi stupiditu jsem fakt neslysela, kdyz nekoho fakt miluju, tak mi s nim pripada vsechno krasny a o sexu se snad da mezi sebou mluvit, takze k souladu musi dojit, ne?

Pulnocni mysko, diky za podporu, uz to zacina byt lepsi, mluvime o tom spolu a zlepsuje se to. Hodne mi pomaha, ze mi rika, ze me miluje vic nez tu predtim, ze jsem lepsi atd...pro me je to o slovech a cinnech a to on se snazi. Rika, ze jsem se ho meli najit driv :o)skoda...

Rád bych přidal i svůj názor na toto téma. Je mi 24 let a jsem pořád ještě panic. Myslím si, že budu panic až do smrti, protože mám viditelnou vadu chůze. A to je potom těžké nebýt panic, když s Vámi nechtěj chodit zdravý ani postižený holky! Někdy se mi zdá, že se v dnešní době špatně shání holka ve věku 18 až 25 let, která by byla panna. Ale na druhou stranu na tom možná tolik nezáleží, když se mají dva rádi a jsou si věrní.