záchvatovité přejídání

Myslela jsem, že se přejídám, ale jak tak koukám jsem žabař. 5 plechovek Salka ??? a to je jen začátek? To by mně zabilo. Já jednou vycucla velkou tubu a myslela jsem si, že to se mnou sekne. Promiň , yanduo, ale fakt jsi mně dostala!!!

pro Kačku:Držím ti palečky ať se uzdravíš.Jsme na tom přibližně podobně.Párkrát do roka mě přepadne posedlost jídlem a drží mě několik týdnů.Úplně se vidim jak jako ty bloudim s vrchovatým nákupním vozíkem po obchodu.Mám snad hlad a nemám, nevím, ale už v obchodě něco sním, nevydržím.Pak za kasou,pak v autě,cestou se ještě stavím u mc drive.Domů to mám dvacet minut a ja mam snědený 4 hamburgry a litr coly.Doma všechny krabice s jídlem postavim na stůl a začnu je strašlivě plenit.Asi jako ty mám taktiku-samé jednoduché věci co se dobře koušou a nemusí se zdlouhavě připravovat.Saláty,chlebíčky,dortíky,buchty...Mám problém s jogurtama,uf...jsem strašná.Sleju si jich dohromady dva litry do nádoby a pak je najednou doslova zhltám.Nejhorší je ale salko,zase jich sleju pět najednou a pak najednou vypiju.Tohle udělám na začátek a potom teprv se začnu přejídat.Nevim jak je to možný, ale čim více toho sním,tím je můj hlad agresivnější.Potom jenom sedim a funim,ale při tom pořád ještě něco jím.Takhle to dělám tak čtyřikrát do roka po dva týdny až měsíc každý den.Další problém je že nedokážu zvracet,tak to vlastně jen všechno sním a strašně přibírám.Ještě je problém finanční.za třítýdení záchvat utratim kolem čtyřiceti tisíc a neumím si pomoct.uff...

nezerte tolik

Ahoj, já mám podobný problém. Neustále se přejídám. Stále myslím na to, co budu jíst. Moje myšlenky se pořád točí jen kolem jídla. Trpěla jsem tím vždycky, ale pokaždé jsem se z toho nějak dostala. V poslední době je to fakt hrozný. Nejsem schopna se přinutit jíst zdravě a necpat se k prasknutí. Je to psychická porucha, ale jak na ní vyzrát? Dříve jsem byla schopna hubnout, když jsem se k tomu odhodlala, dnes nevydržím ani den. A je to na mně už pěkně vidět. Mám 168/72 a mívala jsem také 168/57. Poradťe, jak se donutit? Nejhorší je, že i při mé současné postavě o mě mají muži zájem, takže mě to ukolébává v pasivitě.Ach jo!

žer dokud mužeš

Mozna to sem nepatri,ale muzete mi prosim poradit?Porad myslim na to,ze bych mela zhubnout,ale cim vic na to myslim,tim vic toho snim.Nezvracim,to nikdy,je mi to proti srsti a zvracet ani neumim.Zvracela jsem naposled ve 13,ted je mi 35.Otazka vlastne zni?Trpim nejakou poruchou,proto,ze se strasne prejidam a to i tak ,ze je mi tezko,ale nezvracim?

No....co dodat, prostě hrozný, snad přečtení tohoto článku pár lidiček odradí.

zadama,a nekdy i s chuzi,zablokovano neco v bederni pateri,cekam na ct...tak jen jim ,jim a jim,je mi ze me zle,ale jak na sebe ,sama to asi nezvladnnu,dnes v noci zase 4x jsem zvracela,k tomu duseni,atd...byla jsem kdysi v normalu,nekdy dost stihla ,nekdy zase oplacana,ale ted mam opravdu nejvic za leta,jasne ze se k tomu pridaly dalsi zdrav,potize,zadychavani,nervozita,atd...a tak jsem si na lednicku ,nalepila modelku v plavkach a snad me to donuti ,hlavne kvuly zdrav,potizim zhubnout,

po rocnich potizi se zady a chuzi,mrtveni nohou,zavrateatd...tak asi 4 mesice ,trpim prejidanim,proste snim na co prijdu,hlavne ale sladky,muj doktor mi dal tablety,ma podezreni na reflux jicnu,jim ty tablety,pomahaji,ale je jasny ze nezvladnou ,kdyz se pak doslova naladuju,nemam psichicke problemy,mam hodneho muze,ale co mi padlo 41 let,jsem naka divna,mozna proto ze mam potize se

Kačko,po přečtení tvého příspěvku,je mi hrozně.Za tebe i za sebe.Co všechno asi řešíš tím žrádlem,jinak se to nedá napsat.Moc ti rozumím.Já mám také problém s jídlem.Zpočátku se jednalo o mírnou bulimii-zvracela jsem jen občas a když se mi po jednom zvracení udělalo mdlo,tak jsem s tím přestala.Jenže nadále trpím záchvatovitým přejídáním.Nejsem už nejmladší,takže se mi to tak nerozjelo,jako se stává mladým dívkám.Vždy mi na sobě dost záleželo.Dokázala jsem se dostat z komplexů méněcennosti,podmíněných rozvodem a výchovou rodičů.Začala jsem se potýkat s problémy v manželství,úzkostlivostí,neschopností se vzepřít,poté jsem navázala osudový vztah na pracovišti,který mě nakonec velmi zranil,současně jsem prodělala gyn.operaci a v té době se rozjelo mé přejídání.Předtím,při partnerských problémech to byla bulimie.S tím člověkem jsem nadále na pracovišti,takže nemám šanci se z toho kruhu dostat,těžko seženu jinou práci,takže se přežírám,hnusím se sama sobě při 20kg nadváhy,nedivím se tomu,že se musím hnusit i jemu.Nechápu sama sebe,kam až jsem se to dostala,kde je má vůle,začít vše řešit.Možná,že můj problém je trochu jiný a patřil by do jiného tématu.Ale když jsem si ten tvůj příběh přečetla,uvědomila jsem si tvé utrpení a to ,jak jsi nešťastná.Cítím se podobně,i když mé žraní je o něco menší a nejsem schopna dál zvracet,naštěstí,protože můj pud sebezáchovy,je přece jen silnější.To,že tyto problémy mají původ v psychice,je každému jasné.Přeji ti,aby ses z toho dostala,vlastně bys mohla být mou dcerou.

Dělám to opravdu vyjímečně, ale dám vám lidi nahlídnout aspoň do kousku z mého vlastního Deníku bulimičky. Trpím poruchami příjmu potravy, konkrétně bulimií a bohužel zároveň anorexií už devět let. Obě tyto zrůdné sestry se u mně střídají. Možná vám úryvek z mého deníčku bude místy připadat hodně zrůdný, ale je to vše dle pravdy a raději dopředu upozorňuju slabší povahy, aby si rozmysleli, zda to vůbec mají silný žaludek to číst.
Takže průběh jednoho z mnoha bulimických záchvatů:
Čas: 16,25-1745 hod. - naprosto naplněnej nákupní vozík jídlem, ani nemám celkem ponětí, co všecko jsem tam naházela.
17,45 hod. - po cestě autem při řízení zvládám hltavě už první bagetu a 2 tatranky
1800hod. - záchvat se už rozjíždí, vysypávám doma v předsíni obsah všech tašek a naprosto nad sebou ztrácím kontrolu.
Po bagetě a tatrankách v autě, sedím teď na zemi mezi neskutečně velkou haldou jídla a jím:
3 velké bagety, 10 koblih, 6 rohlíků s paštikou, 8 krajíců chleba se sýrem, celé balení smažených kroket s tatarkou. Po kraťoučké pauze pokračuju: 4 smaženými řízky, 2 instantní polívky, první polovina vánoč. cukroví (záchvat probíhal právě v období Vánoc), 3 tabulky čokolády 12 jablek, 5 mandarinek. ZVRACÍM!!!
Cítím se sice zle, ale psychicky vlastně dobře, když jsem se vyzvracela, cítím mírnou úlevu a záchvat pokračuje:
- druhá polovina vánoč, cukroví, 6 větších koláčů, 1 balení buchet, pytlík brambůrků. Zapíjím to litrem Coly a opět hodně zvracím. Zatim to jde samo, nemusim si zvracení vyvolávat tak jako jindy. Je to šílený, ale nemůžu to vůbec zastavit a ukočírovat. Po zvracení opět přichází stav určité úlevy, vracím se zpět ke svému jídlu do předsíně na zem a jedu dál:
1 balení dortů (asi 12 kousků menších), 3 papriky, 2 banány, 1 celá bonboniera, kuřecí nugetky, hranolky, 8 chlebíčků, 2 bílé jogurty a 2 ovocné. ZVRACÍM HODNĚ, HODNĚ MOC a zapíjím džusem 6 párků a dva krajíce chleba, kompot broskve. VŠECKO.
Začíná nejhorší noc v životě! Nutno podotknout, že za těch devět let jsem prošla mnoha záchvaty, ale tenhle byl ten úplně nejhorší a nejstrašnější!!! Na ten v životě nezapomenu!!! Je 21.30 hodin a po mých jídelních orgiích se v slzách a bolestech plazím k záchodu a v různých intervalech zvracím, zvracím a zvracím celou noc až do rána. V 5 hodin ráno jsem zvracela naposled a za celou noc celkem to bylo přesně jedenadvacetkrát! Teprv teď se navrací jakoby můj mozek zpátky do hlavy a uvědomuju si, co za děsivosti mám za sebou. Velmi vysílená se plazím k posteli, pláčem, depresí a zvracením zničená. Nemám teď bohužel vedle sebe svého blízkého človíčka Lukáše, na jednu stranu jsem ráda, že mně nevidí v tomhle stavu ale na druhou stranu bych ho tu teď dost potřebovala. Jako jedinýmu člověku ze všech lidí, se mu podařilo mně jednou, když jsem potřebovala opět vyzvracet jídlo, nepustit mně na záchod, dokázal mě tak zadržet a pevně držet, že jsem to prostě ten den zvládla díky němu a to jídlo nevyzvracela. Jen dodávám, že po tomhle příšerným vánočním bulimickým mejdanu, jsem se za to potrestala měsícem ostré hladovky, pila jsem jen vodu a kafe. Vydržela jsem to, ale tím o sobě začala naopak dávat vědět ta druhá "ségra" - ANOREXIE. Po několika měsících jsem po kolapsu z nejedení skončila v péči Psychiatrický kliniky v Praze na Karláku, kde jsem absolvovala tříměsíční léčbu pro anorektičky a bulimičky.
NA ZÁVĚR: Vy co třeba začínáte mít problémy s jídlem, dejte si bacha, protože jakmile se dostanete na to pekelný lano mezi anorexii a bulimii, je to hodně velkej průšvih!!! Velmi lehce a brzy se stane, že nad sebou ztratíte kontrolu a máte problém, který se vás taky třeba může držet léta. Kašlete na to dokuď je ještě čas! Já to prošvihla a sebralo mi to nejlepší roky, neboť mi je teď 27 let a lítám v tom stále. Sice intenzita je různá, ale trvá to. Život s anorexií, bulimií nebo dokonce obojim současně jako to mám já, fakt neni vůbec nic pěknýho! Říkám vám to upřímně jako už bohužel zkušená bulimarektička.

Ono to nic nestoji,jsi pojistena,ne?

Jenze to neco stoji,ne? Takovy psycholog mi asi nepomuze jen kvuli mym krasnym ocim:o/ kdybych se nebala, ze zacnu nekontrolovatelne tlourtnout,tak s tim zkusim prestat nejdriv sama,ale ta tloustka me desi jako nocni mura

Márinko, tak si zajeď za odborníkem někam do většího města, psychologové, nebo psychiatři tohle nikomu určitě prozrazovat nebudou.
Je to nemoc jako každá jiná a sama ji nezvládneš. Vím, o čem mluvím.

Tak k psychologovi...

Ne, to vazne nejde...Kdyby se to nekdo dozvedel,tak asi umru. Navic bydlim na malym meste. Navic pochybuju,ze mi zrovna doktor pomuze...Obavam se,ze to je spis o psychice

Ty ale musis k doktorce,je to moc nebezpecne,snad nechces dopast spatne a pak mit jesce vetsi zdravotni problemy,nemas se za co stydet,opravdu:-)

ja to nedokazu nikomu rict...Navic porad mam ten pocit,ze kdyz cokoli snim,tak to zase poslu ven a je to. A je mi ze sebe spatne:o(

Asi ti neco chybi,fakt nevim,mluvila jsi z obvodni?Treba ti da tablety,ty nebudes mit chut na jidlo a organizmus se na to zvykne.

No, a ja ani nemam pocit, ze bych nejake deprese mela,ale neco za tim musi vezet....Ze by male sebevedomi(byvala jsem celkem tlusta a ne moc hezka)? Mam uzasneho pritele, studuju, pracuju, doma v pohode, kamarady mam, tak proc??