záchvatovité přejídání

Milá Katy, já jsem se ke zvracení ještě nedonutila, ale koupila jsem si projímadlo a dokud to ze sebe všechno nedostanu....nebudu mít klid

Re:jsemhubena. Ja mam uplne to same, ale navic se zvracenim uz nekolik let. nevim, co s tim. JE to kolotoc, ze ktereho neni uniku.

dneska jsem si konečně přiznala, že je jídlo moje droga...když si tak pročítám vaše zápisky připadám si jako,kdybych potkala spoustu starých známých. Poslední dobou je mým největším koníčkem JEN to jídlo. Ráno vstanu a přemýšlím co uvařím prohlížím si recepty nějaký vyberu potom nakoupím potraviny a sežeru všechno...pak výčitky...a zase žeru...vydržím třeba tři dny hladovku,...Je to bludný kruh a nevím jak z něj ven.Kdybych to někomu řekla, smál by se mi přece to není nemoc....je to moje vina...že jsem slaboch.Být to anorexie...jsem aspoň společensky přijatelná,ale takhle....

Ahoj děvčata,já mám taky ten problém přesně jako má Lucka pár dní jím vzorně zdravě,pár týdnů chodím do posilovny a do sauny a na solárko,cvičím jak divá a pak stačí se podívat na svůj obličej,mám půlku zmrzačenou,nádor mi sežral ne jen kosti v hlavě ale i licní nerv,doktoři mi zachránili život,ale tu tvář mi zpravit nedokáže nikdo,no a jdu zase do lednice a obložím se jídlem a čumím na telku.Jsem sama a to je ten problém!Celý život jsem měla 48až52kg a už jsem se dopracovala na 63kg při výšce 155cm.Sama to prostě nezvládnu i když si říkám že ano,ale nechci chodit k terapeutům aby mi pokládali blbé otázky,to si radši popovídám s vámi.Když se mi ozvete budu moc ráda a držím nám všem palce! Ahoj Simona

Ahoj holky, chci vás ujistit, že v tom nejste samy, i já v tom "lítám" (a myslím, že nás je mnohem, mnohem víc). Před lety jsem měla anorexii, pak to bylo v pohodě a teď jsem skončila u přejídání. Je to přesně jak píšete- psychika, psychika a psychika. Já se pár dní držím, jím absolutně vzorově a zdravě, ale pak přijde stres v práci nebo se cítím strašně sama a jídlo je to první, po čem sáhnu. A tyhle situace přichází čím dál častěji. Marně si říkám, že příště už to nedopustím...Věřím, že to nakonec všechny zvládneme!Dejte vědět, jak "bojujete".L.

Cecil,dík za reakci a za výzvu.Už tohle samotný dovede povzbudit,nebo tak nějak.. Koukám, že ses také ,,vypracovala" z podobné postavy jakou jsem měla nedávno i já.Četla jsem dnes i starší příspěvky(zdravím vás holky-Lenku a spol.)já jsem tedy zvracela jen jednou a naposled.To je už úplně špatně.Ale to není nic novýho, všechny máme v malíku zásady zdravýho stravování, co je to ale platný, když nervy pracujou na maximum.Cecil, doufám, že biopsie dopadla dobře a můžem se do toho pustit.MUSÍME!!Protože, uděláme to pro sebe. Ale právě bych to všechno nerada probírala tady.S mojí důvěrou se určitě počítat dá a já si tím chci být taky jistá. Na občasný vstupy dealerů s doplňky výživy nejsem zvědavá.Bohužel to tady tak funguje.zatím ahoj.

Tak co s tím Markéto uděláme?Já jsem teď pár týdnů procházela dost psychicky náročným obdobím a slíbila jsem si, že když všechno dobře dopadne(biopsie), že zhubnu z těch svých 77 na 54, které jsem ještě před pár lety měla(měřím jen 160). Prostě to MUSÍM to dodržet, jinak bude zle zase někde jinde, protože obezita zasahuje opravdu do všeho.Nechci své tělo brát jako CIZÍ, to ,Markéto,není dobrý postoj, prostě je obezitou nemocné.My mu musíme pomoct.Stejně jako ty chci tu tlustou čáru taky udělat, ale nejsem natolik silná, abych to zvládla sama a k odborníkovi nepůjdu, stydím se a chci zůstat v anonymitě.Myslíš , Markéto, i jiné holčiny,že bychom to nějak společně zvládly, že se můžem navzájem motivovat, vyslechnout se, podporovat se aspoň slovem a vědět, že někdo nám tu osobní výhru přeje a zajímá se o nás? Samozřejmě podmínkou je naprostá vzájemná důvěra. Popřemýšlejte a napište.

Ahoj holky,ten problém mám taky. Je to bludný kruh a opravdu platí,že váha je o psychice.Vždycky jsem měla normální váhu165/52,mohla si na sebe vzít co jsem chtěla a bylo to O.K.Pak přišla tragédie v rodině,s níž se nemohu vyrovat,starosti s dětmi(jsem na ně sama),náročné zaměstnání a mám 30 kg nahoře jen to fikne.Od kolegyně,která všemu rozumí, vše viděla a všude byla jsem pořád slyšela jen:,,no nehubneš, to je vidět,že ještě pořád nemáš ty správný nervy"!!V té době jsem se potýkala s tak hroznou věcí, že bych to nepřála nikomu.Jsem smutná, zničená, kulatá a občs se mrknu na fotky a bych našla motivaci jak se dostat z toho cizího těla..nezabírá to.Takže jsem rozhodnutá udělat za vším silnou čáru a najít znovu chuť žít a radovat se a ne se bát dalšího dne.To ale na povel fakt nejde. A je to pořád dokola,protože to jak teď vypadám, mi v tom právě brání..a s... mě to,velmi.

Ahoj holky, jak tu tak pročítám všechny přísěvky, myslím, že příčina našich problémů je víceméně stejná. Je úplně jedno, jak moc a často se člověk přejídá, jestli trpí anorexií nebo bulímií, popř. obojím. Podle mě jde hlavně o to, do jaký míry se vlastně nemá rád a podle toho si pak ubližuje. Mně je 30 a stihla jsem bohužel projít vším možným. S jídle jsem se začala kamarádit v době, kdy jsem dělala au-pair v Anglii - spousta starostí, jedna změna za druhou, no a kamarádi žádný. Jídlo bylo vždycky po ruce a alespoň na chvíli jsem se necítila sama. Když k tomu připočtu, že mi táta odmala předhazoval, jak jsem tlustá (což jsem nikdy nebyla, jelikož jsem sportovala jak divá) a neustále mě hlídal a kontroloval, můj problém byl na světě.... Pak už jsem jen střídala období hladovek a přejídání.. Trvalo mi to dlouho, ale nakonec mi došlo, za tímhle vším je prostě nedostatečný sebevědomí a strašně málo sebeúcty - jednoduše řečeno MÁLO LÁSKY k sobě samý. Žádná dieta nás nespasí. Ani nějaký dietní režim - to můžeme udělat jedině my samy, když dokážeme přiznat a hlavně pojmenovat náš skutečný problém a něco s ním dělat. Jestli můžu něco doporučit, tak jedině naučit se mít sama sebe ráda a věřit si - doopravdy a za všech situací, bez ohledu na ostatní. Protože je to nejistota a strach, pocity osamění, nedocenění atd. co vedou tam, odkud se hrozně špatně vrací... Přiznejte si, co vás vlastně trápí a kde se to vzalo(jídlo jako takový to určitě není) a potom to začněte řešit. Držím palce !

Moniko, díky za příspěvek,od dr. Krcha mám jednu knížku o bulimii, podle programu dr. jsem se zkoušela řídit, bohužel vydržela jsem pár dní a spadla jsem do toho znovu.Výborná je i knížka od Jany Sladké - Z deníku bulimičky. Teď jsem si ještě na radu jedné paní, které se díky této knížce podařilo zhubnout 33 kg, koupila Zbavte se nadváhy jednou provždy(Dr. Phil Mc graw).Tak snad ještě jedna naděje.Byla bych moc ráda, kdybys mně, Moniko, napsala , až navštívíš odbornici.Třeba se někdy taky odhodlám.

To Cecil a Yandua: Už jste zkoušely dodržovat svépomocný program z nich Dr. Krcha nebo Coopera? Já se o to teď chci opravdu poctivě pokusit, tzn. nedržet žádnou, ale žádnou dietu a naučit se jíst normálně - taky se přejídám a jsem tlustá, ale doufám, že když se naučím jíst normálně, tak se taky srovná přiměřeně váha. Nejhorší bude smířit se s tím, že to bude za dlouho a rozhodně nebudu nikdy žádnej huběňour, ale je to asi jediná cesta, protože střídání diet a přežírání vede pouze tam, kde jsem a asi i vy. Už nejsem nejmladší, takže nejvyšší čas jít do toho. Taky jsem se objednala u odbornice, sama se s tím peru snad už odjakživa, tak to třeba bude motivace. Stydět se je blbost, odborníci jsou tu od toho, aby pomáhali, ne odsuzovali.

Yanduo, nnaprosto ti rozumím, jsem ten samý případ,jenže ty záchvaty mám tak snad obden, takže těch mých přibraných 30 kilo je jasných. Nejdříve to u mě byla bulimie, ale pár let už ani nemůžu zvracet , a tak jsem tlustá původní bulimička. Co s tím uděláme?Sama na to nestačím a k odborníkovi nepůjdu, stydím se, chci být v anonymitě.Myslím, že pokud toto nezačnu radikálně řešit, asi jednou zkolabuju.

ted koukam co jsem natukala,preklepu plno.ale snad se to da precist.Vzdy chvatam abych co chci napsat nezapomela,a takle to dopada,jinak nemam na klavesnici hacky a carky....

k Eve,mas pravdu,prejidat,tak zdrave,ja misto cokolad,se radsi prejim jabkama,a zeleninou,a kdyz mam chut na sladky,delas si teda hrozny michanice,ale oblbne mi to zaludek,treba ovesny vlcky z medem,kyselky jogurt,a kdyz to 1x za tyden nevydrzim jdu si koupit cernou cokoladu bez cukru,jednu malou.Jde mi sice hubnuti pomalu,ale cely rok predtim jsem do sebe ladovala dorty,pudinga dalsi.Vynechala jsem cukr,tuky,jem par kapek oliv.oleje do salatu,a maso delam v troube na pare...

Ahoj Aleši, je to od tebe strašně moc hezký, že si to sem napsal, spoustě z nás to moc pomže a myslím, že u většiny chlapů to tak opravdu je, ale je měla bohužel tu smůlu, že mám velmi hubeného přítele, s nímž jsem se seznámila těsně po anorexii (tedy jsem měla cca 40 kg). Teď mám 60 (výška 167cm) a on to nemůže strávit a já se moc trápím:-(

Chce to životní změnu, je to jako droga ... bez celkové změny to půjde mnohem hůř. Změnou myslim, jiné bydlení, práce, známí, láska ... Taky jsem si několikrát v životě takhle ujížděla na jídle, protože to bylo to nejzajímavější co sem mohla dělat. Takže změna - pak to přijde samo, nejlepší je rozumně jíst, hýbat se a neřešit to příliš, přijde mi že čím víc jsem se tim trápila a měla z toho téma, tím hořší to bylo.

vydělej si za nic nedělání u PC hezký peníze(-:
http://cz.iq-test.eu/?d=5006

A co zkusit přejídat se zdravě?
www.moudrasova.eu Fotogalerie-Fotky zdravých jídel. A navíc ještě recepty:
Kniha I - Celá kniha I, minutky od strany
62 (a další na předchozích stránkách.)
Přeji dobrou chuť. E.
P.S A k tomu zdravou kávu na straně 52.

Nevím jestli víš o čem tu píšu.Dělám to protože tak nějak musím,nikoliv že bych chtěla.Budu strašlivě vděčná komukoliv,kdo mě to odnaučí.Vím že je to nechutný,ale tvá odpověď je přesně to,co nikomu nepomůže.Píšu tu tak trochu kvůli tomu,že hledám pomoc...ale jinak ti přeji pěkný den

ahojky,
známá to měla taky ale brala přírodní doplněk stravy a nakonec už neměla takovou chuť na jídlo a dost schudla. Pokud vás to někoho zajímá tak mi napište mailík na Chalupovakatka"seznam.cz