být jen milenka

Můj muž měl taky milenku. Skoro 6 let. Byla vdaná. Časem se zamilovala a velmi zatoužila žít s mým manželem oficiálně. Nic jsem netušila, tak on nemusel nic řešit a ona už tak moc potřebovala nevyhovující situaci vyjasnit. Napsala mi dlouhý anonym, ve kterém se snažila mi manžela zprotivit a mě ponížit. Četla jsem to snad stokrát, řádky se mi rozmazávaly v slzách, ale pak jsem začala číst mezi nimi o jejím neštěstí, o tom, že je ve svém manželství tak nešťastná, že je ochotná rozbít i svým dětěm rodinu, že se se svým tajným vztahem nechce stále schovávat, že ji bolest tlačí k urážkám a ztrátě sebeúcty... Cítila jsem tu bolest a bezmocnost, rozervanost a smutek, snad ještě větší, než ten můj.

Ano,toto jsou slova životního poznání.Trochu smutná, ale hodně nadějná.Chlapů,mužů,pánů,ale i jen seladonů je všude nepřeberně,jen s klidem a rozvahou hledat a vybírat, přiměřeně svému věku a stavu.

Také jsem měla ženatého muže, plné tři roky jsem ho milovala. Byl starší a bězdětný, takže žádný problém odejít od manželky,se kterou si už léta neměl co říct. Manželka o mne věděla a obě jsem čekaly, jak se můj milovaný rozhodne. Samozřejmě chtěl mne, ale jen slovně, protože byl moc pohodlný na to, začít se mnou nový život. Tak víc jak dva roky jsem čekala, na to, jak to doma vyřeší, jak je to složité, ale hlavně abych vydržela, že je vše na dobré cestě.Tak jsem čekala přibližně dva roky, byla v nervech, špatně spala a brala léky, protože můj šestý smysl mi napovídal, že mi neříká pravdu a že chce manželku, aby mu uklízela a měl u ní zázemí a mne na to krásné milování, vím zcela určitě, že mne moc miloval, ale také se mne bál, byla jsem o 25 let mladší. Tak jsem čekala a nakonec jsem z toho čekání byla unavená a začalo mne čím dál tím míň zajímat, jak to doma
řeší.Rozešla jsem se s ním, on byl nešťastný, slibovat ještě víc, kupoval velké dary, ale já věděla, že si zachovám ještě trošku důstojnosti tím, že už ho zpátky nevezmu (jak jsem předtím monohokrát udělala. Teď jsem sama, připadám si strašně opuštěná, o muže bych neměla nouzi, ale já jsem z toho vztahu tak unavená a zklamaná, že se na mužskýho nemůžu ani podívat. Už nikdy nechci být jen milenka, nechci být ta druhá, nechci čekat až ten můj si na mne udělá chvíličku čas, ne! Chci být už jen ta první,bude mne za pár měsíců 41 let a ve svém věku už být jen milenkou je pod moji důstojnost! Už jsem se ženáčem zratila pár let života, vlastně jen čekáním, tak teď až se z toho dostanu, chci aby mi léta ubíhala vedle někoho pro kterého budu jednička. Chce to jen čas a rozum.

Myslím, že diskuze by se také mohla týkat můžů-" byl jsem milencem vdané ženy ", je mi 40 a jsem 5let rozvedený,zamiloval jsem se po rozvodu do vdané ženy a ona do mě,ona byla na pokraji rozvodu,takže jakoby idyla, byla a dlouho,ale po nějaké době začala s rozvodu couvat,děti,a pak si není jistá,a pak manžel je přece jen dobrý otec,atd.,a tak jsem měl dlouho to, po čem muži touží, volnost a svobodu,kamarády, sport,hospodu a milenku , která přijela 2xtýdně a pak zase odjela v noci, jak mi mnozí záviděli,ale po roce a půl, uteklo to jako voda, jsem najednou zjistil, že se z její strany nic nehýbe,a že najednou jsem o víkendech a večerech sám,nemám ani komu co říct,chodila s manželem do společnosti, na dovolené, trávila víkendy s rodinou,a já jsem většinou trčel doma,abych byl jen pro ni,a najednou jsem se začal na milenky ženatých mužů dívat jinak,a dnes můžu říct, že je nechápu,je to prostě ztracený čas,čekáním na někoho či na něco,marnost,bylo to krásné,přesto jsem to ukončil,ale dnes mám přítelkyni,rozvedenou,nemiluji ji tak hluboce,ale miluji,velice si cením toho, že v pátek někam vyrazíme, či si dáme v neděli snídani a neposlouchám slova možná a někdy,plánujeme společnou dovolenou a je mi fajn,pokud vám milenkám, vaše pozice nevadí nestěžujte si,pokud čekáte změnu,asi se jí nedočkáte,maříte svůj drahocený čas čekáním,myslím, že je pořád spousta zajímavých a nezadaných můžů

Lucca, mas pravdu v tom, co by to bylo za muze, kdyby opustil zenu i deti, i kdyz kvuli Tobe? Uz tady nekde padlo, zda bychom si jej pak mohly vazit... zda si ho nevazit prave proto, ze se k rodine dokaze vratit, ze ji nerozbije, i kdyz to odneseme my. A druha vec - zkusenost mych 2 kamaradek - kdyz se z milenky stane partnerka ci manzelka, berou to tak, ze ji maji jistou a zacnou ji opet podvadet s jinymi. Nechci zevseobecnovat, omlouvam se muzum, kteri takovi nejsou. Ale to riziko tady je. Hra pak zustane stejna, vymeni se pouze akterky.

Ne,není mnoho mužů,kteří by opustili manželku:bohužel mám taky podobnou zkušenost se ženáčem.Trvalo to 3 roky a celou dobu jen sliboval a sliboval.Pak došel k názoru,že by musrl se mnou začínat znova--byt,děti ,budování zázemí apod.Jsem z celého srdce ráda,že jsem z toho venku a nikdy v životě bych toto neopakovala.Radši přetrpím jakoukoliv touhu a lákadla a jejich sladké řečičky,než se zbytečně trápit a čekat na něco,co se nikdy nestane--že bude jen se mnou.A kdyby to udělal?Co by to bylo za chlapa,který opustí rodinu,děti?A neudělá to zase?...

Moje zkusenost: mozna me tady nekdo odsoudi, pusti se do mne, napise, ze jsem husa hloupa, ze jsem naletela, a mozna bude mit pravdu. Ale snad me i nekdo pochopi.Takze: zenaty, dve deti. Nadherny chlap, zajimavy i po dusevni strance. Tezko odolat, zvlast kdyz jste dlouho samy a on vas chce. Od zacatku jsou karty rozdane, v manzelstvi je vicemene spokojeny a vy jste pro nej jen ulet a budete hezkou vzpominkou.Jenze: zacnete ho poznavat cim dal vic, i jeho soukromi. Zjistite, ze presne takoveho hledate. Neudrzite city na uzde a zacnete si predstavovat, jak by bylo fajn s nim zit a bolestne si uvedomujete, ze se to nidky nestane. Vidite po jeho boku tu jeho a je vam z toho smutno. Vite, co vsechno s nim jeho manzelka muze prozivat a co s nim vy nikdy nezazijete. Navic jsou tu deti. On je opatrny: ma vas rad, ale nikdy neohrozi svou rodinu, nebude riskovat. Vy to chapete, ale i tak se do toho zamotavate cim dal vic. Cekani na nej, vse v utajeni, kratke chvile stravene s nim, jeho odchody domu k rodine, nasledne osameni... to vse moc a moc boli. Trapite se. Vidite, co vse on ma a co vy ne: fungujici rodinu, jistoty, zazemi, ma se ke komu vratit. Vy ne - a to je nejhorsi zjisteni. Postupne o vsem pochybujete, vidite, ze jste do "vztahu" vlozila vic nez on, pocitate zisky a ztraty... a nakonec dojdete k tomu, ze tech ztrat je daleko vic. Mrzi Vas to, znova byste do toho uz nesla. V dusi vsak nosite jedno prani - aby vam jeste jednou dal najevo, ze mu to nebylo jedno, ze i pro nej to neco znamenalo. Ze i jemu to neco prineslo. Pak budete vedet, ze to cele nebylo uplne zbytecne.Damy, preji vam, pokud se Vam do cesty priplete zenaty muz, abyste zachovaly co nejdele chladnou hlavu. Lehce se to rika, spatne se to dela. Nekdy je to skutecne laska a on pro vas opusti minulost a vrhne se s vami do spolecne budoucnosti. Spise vsak da prednost tomu, co uz nejak funguje, nebo neodejde kvuli detem a vy zustanete samy. Myslim, ze neni moc muzu, kteri by se odvazili odejit - ale mozna se taky mylim... Tolik ma zkusenost, muj nazor. Drzim vam vsem palce.

já milenku měl. Svou žemu miluji a rozumíme si skvěle, ale v sexu si merozumíme. Milenka byla v posteli skvělá, ale jako svou manželku bych ji nechtěl. Teď milenku nemám a v podstatě sexuálně nežiju. (1-2 x do měsíce a nic moc - spíše nic) Prostě nejsme s v sexu kompatibilní. Nechci žít bez sexu ( je mi 32), ale ...

napsala jsem "vydet" misto "videt" takze mi asi fakt hrabe :-)jinak po kazdym skoku vedle, stejne zjistim ze sex s pritelem je lepsi takze v sexu problem neni....spis se mi chybi u pritele to mravenceni v brise a mokry kalhotky...to mam vzdy jen tak prvni 2-3 mesice s novym chlapem:-(

Me je 25, mam za sebou 2 vztahy a oba se starsim zenatym chlapem (jeden se rozvedl kvuli me). Nyni uz rok chodim s klukem stejne starym jako ja, rozumove vsechno klape, vim ze je to perspektiva, ma me rad, je verny, ma dobry priklad v rodine...bohuzel po roce sekaní dobroty jsem zacala mit pocit ze mi chybí vášen, zamilovanost, a hlavne nekdo starší, zkušený kdo má rozhled. Potkala jsem asi pred 2mesicema hned dva takove,jeden je zenaty(32) a druhy svobodny(35). Přitele ted podvadim s obouma, takže jsem mrcha a svine. Opustit ho nedokážu bohužel. Takže si myslim ze to skonci tak, ze mi na to jednoho dne přijde a bude konec. Rekne mi ze jsem ubozacka a bude me nenavidet. Popravde ale když to vezmu, tak by mi asi vyhovovalo byt s mym pritelem a udrzovat sexualni vztah s tim zenatym. On ma manzelku a 2 male deti a tak mam jistotu ze me nebude chtit odlakat od meeho pritele, ze si bude davat pozor aby se to neprovalilo apod. Kdezto ten svobodny, ten mi porad vola, pise, chce me vydet pokazde kdyz mam volno a to proste ja nemuzu. Na druhou stranu pokud bych se rozesla s mym pritelem, dokazala bych si tohoto svobodneho predstavit docela dobre jako partnera...splnuje veskere me pozadavky... Jsem z toho jelen a nenadavejte mi ze jsem kurva...i kdyz asi jsem ale neberu si zadny penize... me to nejakym zpusobem bavi delat s novyma chlapama nejlepe staršíma a zkusenyma a zenatyma, protoze je to vzrusujici nejakym zpusobem :-(

Já jsem milenkou ženatého muže.pro info je mi 34.jedno jsem se naučila : nikdy se nezamilovat, protože pak bych měla myšlenky, že to vlastně takhle nechci a začala bych mít pocit, že bych ho chtěla vlastnit a začala bych nenávidět jeho ženu a tím bych ho od sebe odradila, i třeba v mých myšlenkách.Začala jsem ho mít ráda a nyní ho miluji a je mi s ním dobře.Nesmím myslet na to, že má rodinu a že nejsem "ta první". V určitých okamžicích jsem pro něj první a jedinečná a jako milenka si musím uvědomovat, že toto je naplnění našeho "vztahu", že nikdy nebude víc a že nikdy nesmím chtít víc. Musím být jako milenka chytrá a hlavně musím být k sobě tvrdá, protože jinak bych nemohla milenkou být,ale hledala bych muže, který by tu byl jen pro mně.Hodně štěstí milenkám a milencům!

Všechny máte pravdu a vím to, jen jsem to potřebovala ještě slyšet. Musím jen překonat to nejhorší období a zase bude dobře, zkušenost k nezaplacení a jednou se mi v roli šťastné manželky bude určitě hodit vědět proč a za čím muž utíká k milence. Děkuji, nelituji, že jsem se tu svěřila

Ne nadarmo se rika:"Vrcholem lasky neni privlastnit si cloveka,ale umet se ho vzdat"Kdybych byla na tvem miste,tak bych se ho jistotne vzdala.Uz kvuli tomu malickemu...

je to těžké já vím...láska je o tom nechat ho jít a věřit, že bude i on štastný.V srdíčku ho budeš mít stále a také tam zůstane, ale budeš vědět, že jsi udělala dobrou věc.

Ahoj Lenko,nech ho jít a vůbec nebudeš litovat. Teď to vidíš černě, jsi zamilovaná a nedokážež si život bez něj představit. Časem zapomeneš a nakonec budeš ráda, že ses na něj vykašlala. Uvědom si, že ty jsi z něj měla jen to nejlepší, nemusela ses o něj starat, poslouchat jeho nářky, nálady, vařit mu, prát, prožívat s ním dobré i zlé. Ty sis ho užívala jen když byl v pohodě a měl na Tebe čas, všechny základní potřeby mu uspokojila manželka (nemyslím sex) a ty jen slízáváš smetanu. To je jasný, že ti připadá jako úžasný, jedinečný a že máš pocit, že vám to klape. Kdyby se ale rozvedl a žila jsi s ním, poznáš, že je to chlap jako každý jiný. Že se o něj musíš starat, poslouchat jeho nálady, tolerovat hádky nebo neshody, tak jak je to v každém dlouhodobém vztahu. A taky si uvědom, že by měl 2 děti a hodně malé. Ty mu nikdy neodpáře a byli by s ním nadosmrti a taky by platil alimenty, což pokud není bohatý nebo ty, je zásah do rodinného rozpočtu. A nevím, jestli bys tolerovala lásku k jeho dětem, zvlášť, když je tak miluje, musela by ses o něj dělit!! Dovedeš si to představit? Čas už zpátky nevezmeš. Ona měla to štěstí, že ho potala dřív a uvázala si ho dvěma dětma. A přesně, jak tu někdo napsal, chlapi jsou srabi a nevzdají se pohodlí domova, když nevědí do čeho s Tebou třeba jdou. Jestli jim manželka nedělá nějaké velké scény nebo nejsou doma na nože, tak chlap se sám nikdy nerozvede, i když to slibuje. Prostě to neriskne, hlavně kvůli dětem. Tím si ho ty manželky drží v šachu. Takže bys jednou trpěla a byla naštvaná sama na sebe, že jsi si nedala množnost poznat někoho svobodného, bezdětného, který by tě udělal šťastnou a nemusela se o něj dělit!!! Zažila jsem to, takže vím o čem mluvím a vím, jak je těžké opustit milence, který je tak fajn a tak moc tě to k němu táhne. Já ho opustila a dodnes ho svým způsobem miluju, ale nelituju rozchodu. Teď už vím, že bych byla nešťastná. Hodně štěstí.

omlouvám se, to sem nepatřilo

a tady jenom kňourám

Lenko, mám pocit, že by sis zasloužila chlapa, který by spal jen s tebou a ne s někým (i manželkou) z povinnosti. co když by jednou byl on tvým mužem a taky by s tebou spal jen z povinnosti?

Ani všechny manželky určitě nejsou svaté, jak trochu vyznělo z tvé odpovědi,Rozárko.. a třeba otěhotní proto,aby si manžela připoutaly. Vzhledem k tomu,jak můj přítel byl překvapený zjištěním,že jeho manželka je těhotná, tak to s ním asi nekonzultovala. Nechci ho 100 % obhajovat, situace tak dopadla, protože se nemohl rozhodnout, ale to je docela pochopitelné, když už má s manželkou syna, ve kterém se vidí a strašně ho miluje. K ženě má přátelský vztah založený na dlouholetém soužití a synovi,takže taky žádný velký důvod jí opustit. Smiřiji se s tím,že náš vztah skončil,ale ne proto,že je to lhář a hajzl, ale proto,že je to zodpovědný a milující otec. Radši ti ho budu za tohle vážit než ho nenávidět

Lenko,mě se to nějak nezdá,s tím,že má přece povinnost s ní spát.V dnešní době antikoncepce,navíc,tuto záležitost manželky konzultují se svými muži dopředu(zvlášť druhé dítě)a když je dítě na cestě,tak znovu,aby se ubezpečily,že je všechno v pořádku.Takže on s tím těhotenstvím musel minimálně souhlasit.Lenko,je to slaboch a lhář,nehraje fér ani s jednou z vás,nech ho být,ušetříš si mnoho slz.