Ako ovlivnila interupcia vas zivot

ja som podstupila UPT pred rokom - prave som dokoncovala doktorat v zahranici a crtala sa mi skvela praca. Na dieta som sa necitila vtedy a necitim sa ani dnes. S priatelom sme sa zhodli ze to nebol vhodny cas. Po roku to nelutujem - mam super pracu, s priatelom sme nikdy neboli stastnejsi a dokonca netrpim ani ziadnou udajnou traumou ci podobne. Ked sa clovek rozhodne tak uz nie je co lutovat. Zivot ide dalej. Tak si ho zbytocne nedramatizujme ...

ja som podstupila UPT pred rokom - prave som dokoncovala doktorat v zahranici a crtala sa mi skvela praca. Na dieta som sa necitila vtedy a necitim sa ani dnes. S priatelom sme sa zhodli ze to nebol vhodny cas. Po roku to nelutujem - mam super pracu, s priatelom sme nikdy neboli stastnejsi a dokonca netrpim ani ziadnou udajnou traumou ci podobne. Ked sa clovek rozhodne tak uz nie je co lutovat. Zivot ide dalej. Tak si ho zbytocne nedramatizujme ...

Majko, co tě vede k tomu ještě s přítelem zůstávat? ... s mužem, který nepřijmul vaše dítě ...

v době, kdy mé dceři bylo ca 5 jsem musela volit, zda mít druhé dítě nebo ne ... srdce velelo "milovat" dalšího tvorečka, rozum říkal jít na potrat (partner v té době upadl do gamblarství, které si nemínil léčit, byla jsem živitelka rodiny a uvažovali jsme o rozvodu, tudíž bych šla do toho být se 2 dětmi sama, nechat práce, žít ze sociálek, což jsem do té doby neznala), zvítězil rozum (do nemocnice jsem jela na 2x, první termín jsem psychicky neunesla, potrat odporný, špatně mě uspali, všechny bolesti jsem si odžila) .... potrat urychlil rozchod s partnerem, s dalším partnerem (8 letý vztah) po téhle zkušenosti další děti mít nechci, ani se nechci vdávat ... mám strach se na kteréhokoli chlapa v tomhle ohledu spolehnout... dnes je dceři 17, máme hezký vztah - názor i dcery(ona i k otčímovi neb s otcem se navzájem ignorují), dala jsem se na kariéru, mám svoje svobody, snažila jsem se svůj život naplnit skrz existující (dcerka, práce, druh, pejsek, zájmy) a ne trauma z potratu (!) .... ještě dlouho po tom jsem častikrát plakávala a je fakt, že jsem se jednou i zhroutila, prý z přepracování, ale myslím, že potrat i rozvod byly 2 nezpracovaný zážitky ... už jen to, že naše tělo je od začátku těhotenství hormonálně naladění na růst plodu, optimismus a pak najednou takový zásach do hormonální skladby ... to se prostě už jenom z tohoto hlediska musí na hormonech úzce spojených s psychikou projevit ... dnes s letitým odstupem svého rozhodnutí nelituju ... dala jsem si život dohromady, mám ho ráda, jak teď posledních pár let je a už bych to tenkrát neudělala jinak ... a pokud budu karmicky v příštím životě trpět za potrat ? s tím už nic stejně nenadělám, tak proč bych měla trpět a sužovat se už teď?

Mato, máš to hodně složité a soucítím s tebou. Mě partner opustil, když jsem otěhotněla, dítě nechtěl. Šla jsem na potrat a zhroutila se z toho, dodnes i po 5 letech toho nesmírně lituju. Jenomže být sama s jedním dítětem a se čtyřma je sakra rozdíl. Nevím, jak jsi na tom finančně, jak je na tom tvůj manžel a jestli bys s ním mohla počítat, že bude mít do budoucna zájem alespoň o ty vaše první dvě děti. Máš rodiče, kamarády, kteří by ti mohli s dětmi pomoct?

Aj ja uvazujem o interupcii. mam uz dve deti a velmi som si priala tretie. otehotnela som, no teraz mi lekar povedal, ze cakam dvojicky. muz o tom nechce ani pocut, ked sa dozvedel, ze vobec este uvazujem o tom, ze ich budem mat, rozhodol sa ze ma aj s detmi opusti. vyzera to na rozvod. bojim sa ze to sama nezvladnem so styrmi detmi. neviem co mam robit.

no musím povedat ze napriek tomu ze som po psychickej stranke zvladla miniinterupciu relatívne v pohode,skusena urcite nie som!nemala som ziadne tazkosti ani najmensie bolesti,po dvoch dnoch som uz ani vobec nekrvacala tak som mala uz po piatich dnoch znovu zacala intimne zit,nieze by som bez toho nemohla vydrzat bolo to skor z neuvedomenia si moznych nasledkov,teraz si to začinam vyčitat,spravila som chybu

lutujtm,ze mi vtedy nikto nepovedal NECHOD,pozrela som videa americké ako detom odtrhnu nohy a hlavu atd a hodia to babo do koša. je mi zo seba zle. Tear mam dve detičky a prvého surodenca maju v kosi

tak poradi mi niekto?

Dufam ze tu odvahu najde kazda zena ktora sa na takyto krok odhodla,a nebude to nikdy lutovat a trapit sa tym!ked sa raz tak rozhodla a mala na to urcite aj padny dovod tak nesmie toho lutovat a riesit coby keby!zas na druhej strae viem pochopit ake je to ked si zena chce to dieta nechat ale okolnosti alebo blízky jej to neumoznuju,a urobi to v podstate proti vlastnej voli.myslim ze najvačší problem sa stym vysporiadat maju zeny ktore su silne veriace,co teda nieje moj prípad,tak mozno aj vdaka tomu som to zvladla bez problemov

zdravim pan doktor.chcem sa opytat ci po otehotneni sa da normalne sexovat na plno ci to
nevadi dietatku nenarodenom este alebo ci mozu byt z toho nejake komplikacie.aj ked je to len cerstve otehotnenie.Dakujem za odpoved.

jana, u odborně provedeného potratu nemusíš mít strach z potíží. Po zákroku bys neměla mít sex do menstruace, kterou dostaneš do 4 až 8 týdnů. Pamatuj, že i na Slovensku je další potrat povolený až po půl roce. Plodnost se rychle obnovuje, proto musíš být velmi opatrná a řádně se chránit!

XY, je vidět, že jsi zkušená baba, která ví, co chce a co ne. Bylo by zlé, kdyby o tom, kdy budeš mít dítě, rozhodoval roztržený kondom nebo nepozorný partner, který nezvládnul situaci. Je v pořádku, že jsi tu věc dokázala vyřešit a za ten potrat se rozhodně nemusíš hanbit. Je velmi sympatické, že o tom dokážeš otevřeně a bez rozpaků a dodáváš tak odvahu ostatním, kterým se taková nehoda též stala. Vždyť žádná zdravá žena, která vede normální intimní život neví, kdy se dostane do stejné situace.

Ahojte,ja mam miniinterupciu cerstvo za sebou,su tomu dva dni,osobne ma to nijak nevzalo,a nepripustam si myslienky ako ze som nejaka macocha bezcitna co zabila svoje dieta!pritom musim povedat ze som povahovo dost citliva,mavala som uzkostne stavy aj panicku poruchu,takze ma to aj prekvapuje,ale som rada ze som sa tomu nepoddala!bolo to moje rozhodnutie a nikoho ineho a myslim si ze kazda zena ktora to urobí si zato musí niest zodpovednost sama!a druha vec je ze mozem mat predsa este deti!aspon dufam...horsie ak tomu tak nieje!to potom chapem vycitky ale to uz je osud

jano, soudě podle Tvého hloupoučkého dotazu je Ti asi 15, ne? Jaký větší otvor ve vagíně? To si myslíš, že Ti jí tam jako vyfrézujou nebo co?
Ty by sis měla hlavně sypat popel na hlavu, že jsi se chovala nezodpovědně a necháš v sobě zabít zárodek nového života a ne se tady přiblble ptát, kdy si zase budeš moct zašu.at! Neuvěřitelné! Už máš děti? Přála bych Ti, aby ten zákrok byl bez následků jako je nemožnost mít další děti, ale to si ani snad nezasloužíš...

jano, soudě podle Tvého hloupoučkého dotazu je Ti asi 15, ne? Jaký větší otvor ve vagíně? To si myslíš, že Ti jí tam jako vyfrézujou nebo co?
Ty by sis měla hlavně sypat popel na hlavu, že jsi se chovala nezodpovědně a necháš v sobě zabít zárodek nového života a ne se tady přiblble ptát, kdy si zase budeš moct zašu.at! Neuvěřitelné! Už máš děti? Přála bych Ti, aby ten zákrok byl bez následků jako je nemožnost mít další děti, ale to si ani snad nezasloužíš...

ahojte.potrebujem radu.idem na interupciu a chcem vediet ako je to po nej.ci ostanu nasledky ako su vecsi otvor vo vagine alebo ci pri sexe je to potom ine.a kedy sa potom da sexovat po zakroku.dik za odpoved

Zažila jsem potrat samovolný. Byla jsem v nemocnici od chvíle, co jsem začala maličko špinit....bohužel, vše, co tam se mnou dělali, nepomohlo a jednou v noci...se to stalo.
Můj život to velice ovlivnilo, protože to byla holčička a narodili se mi pak jen dva kluci.
Pro ženu nemít dceru je velká tragédie.
Tolik k tématu.

Ja jsem tohle strasne prozila v listopadu, bylo to to nejtezsi rozhodnuti v mem zivote. Je to jeste kratka doba, ale mam strach, ze se s tim nikdy nesmirim. Nic me v zivote tolik netrapilo jak doba po tom. Rada bych znala vas nazor, ikdyz ted je uz pozde, bylo to me rozhodnuti a doted si rikam, kdyby jsem na interrupci nesla... co by se stalo. Byla jsem v rozvodovem rizeni, muj manzel arab,bil me, a ja mela strach, ze nastane den, kdy mi dite vezme do sve zeme a ja s tim nic neudelam, ceske zakony na tohle nemaji sanci. Tohle byl ten prvni duvod, dalsi, spis pro me vic dulezity, kdy jsem nevedela, ze jsem tehotna, brala jsem spoustu prasku, jak na nervy, protoze jsem byla ze vztahu s nim hodne znicena, pak jsem byla nachlazena, tak dalsi tabletky, mam nemocnou stitnu zlazu, kazdy den jim hormony, a dr.mi kdysi rikal, pokud zjistim, ze jsem tehotna, tak nejlepe uz v prvnim ci druhem tydnu mi musi davky zvysit, pak jsem podstoupila ockovani na brisni tyfus a zloutenku, jelikoz jsem byla na dovolene v zemi, kde ockovani bylo povinne. Nic z toho bych neudelala, kdybych zjistila, ze jsem tehotna. Proste to vse me primelo k tomuto rozhodnuti. Nechtela bych, aby se mi narodilo nemocne dite, nebo aby mi ho pak nekdy on vzal. Byla jsem v 10 tydnu. Jsem totalne na dne. Vek na to mam, bylo by to me prvni dite, ktere jsem si vzdy s nim-s manzelem prala, ale pak se zmenil a zacal byt velice agresivni. On o tom nevi, asi by me zabil.

No tak toto isté sa stalo aj...http://nejsemsama.webnode.cz/news/symptomy-a-faze-pas/

Tak se tím sakra řiďte!...přesně jak píšete s takovými rodiči by to dítě bylo chudák proto je pro něj štěstím že jsem ho neporodila do téhle společnosti.Jen uvádím že jsme se chránili a praskl kondom-víte stát se to může.V tu chvíli to bylo nejlepší řešení pro všechny a tím odpovídám i na to, že mi to to dítě jednou spočítá....kdo ví....vím že některé duše potřebují zde být jen okamžik-sami si tak zvolili a vše je jak být má...