Alergie na hluk

Mám pod okny park, kde řvou dopoledne psi, odpoledne psi a děti, večer mládež (a psi). Začne-li řvát pes, rozeřve se obvykle i majitel, který si najednou vzpomene, že je potřeba vychovávat ("Punťo! Ticho! Necháš toho!"). V patře nad námi bydlí nějaký pokojový blbeček, který celé odpoledne postává na balkóně a každých dvacet sekund ňafne. Pro ty děti mám ještě celkem pochopení, i když už mě z toho někdy bolí hlava, chápu, že se potřebujou vyblbnout, a kam jinam jít ve městě než do parku... sama bych taky nenechala běhat děti někde po ulici. Horší jsou hulákající puberťáci večer - ti už by mohli mít rozum a být ohleduplnější. A psy jsem se už naučila nenávidět. Každý druhý člověk má čokla a vůbec ho nenapadne, že tím obtěžuje lidi kolem sebe. Zaplaťpámbu za majitele, kteří mají psy vychované, že štěkají doslova jen na povel, a za lidi, kteří si do města pořídí kočku nebo fretku, ta neřve a neochcává ulice...

Taky se snažím eliminovat ruch od sousedů tím, že si pustím televizi nebo rádio. Moc mi to ale nepomáhá.

... jo a ještě dodatek: Jak nemám ráda rádio a jiné "kulisy", tak bohužel tím teď řeším to, abych tolik neslyšela ty hluky zvenčí. Tedy u TV dokonce i usínám. Stálo mě to hodně sebezapření, ale fakt to částečně pomáhá "tlumit" zvuky od sousedů.

Já to takhle částečně vyřešila s holkou pode mnou. Strašně dupala, vším třískala, že i když bydlím nad ní, tak mi duněla podlaha. Tak jsem jí začala dělat ozvěnu. Chodila jsem po bytě a notně dupala, vrzala židlemi atd. Vždy jen ve chvíli, kdy to dělala ona. Po pár dnech pochopila. Škoda jen, že nedokážu odnaučit jejího psa štěkat. Rozštěká se, když se má jít venčit takovým tím vysokým ňafákem. A to i když slečna přijde domů v noci, často i k ránu.
Druhý problém je moje sousedka, jejíchž předsíň sousedí v mou ložnicí. Takže od rána dupání, třískání dveří až do noci, jak se tam střídá celá rodina. Několikrát jsem ji prosila, ať to omezí aspoň po 22h. Leč marně. Ne, že by to dělala schválně nebo se s ní nedalo mluvit, ale prostě za 5 minut neví, že jsem jí něco říkala. Přemýšlela jsem o izolaci stěny, ale mám mezi futry a zdí jen 7 cm a je potřeba minimálně 12 cm. Takže bez šance.
Jediná šance možná je, si propíchnout bubínky. Jenže mám tinnitus, takže ticha bych se stejně nedočkala. A to jsem teprve v půlce života (doufám).

Pro Viki: Super nápad. Na takové pitomce se musí jejich vlastními zbraněmi. Já bydlím v bytě a hluk, kteří produkují naši sousedé, je naprosto nesnesitelný. Domluvy nepomáhají, a proto jsem se rozhodla k podobnému kroku jako ty. Snad to bude mít nějaký efekt, jinak se totálně zblázním.

Zdravím všechny, rádio na pracovišti - NIKDY! Moji kolegové se občas snaží pustit hudbu z počítače, ale dám jim okamžitě najevo, že mne to ruší a že si to nepřeji. Naštěstí pravidla na pracovišti to také nepřipouštějí a nemají tedy na mne (zatím) páku. Nicméně, žijeme tady v open space, takže každý si hluku užijeme až až a po čase i ti nejnovější mají chuť na trochu klidu.

O víkendu si sousedé na venkově pustili repráky s disko hudbou a duněli několik hodin. Byla jsem na prášky a manžel to odmítl řešit. Takže jsem se tam nakonec vydala sama a slušně je požádala, aby to ztlumili, což ihned udělali, ale tak, aby se neřeklo....90 db. slyšíte, i když zalezete do sklepa. A muž - ten mi vynadal, co bych tak ještě chtěla, vždyť mi vyhověli. Chtěla jsem vraždit. každou chvíli domácky kolem vyrobený traktor, neustálé štěkání psů, řezání dříví, křik a tůrování motorů těch nových sousedů (neumějí se vůbec chovat) a ještě do noci ta jejich diskotéka k tomu.
Přemýšlím, co udělám, jestli se alespoň toto nezlepší a vymyslela jsem, že brzy ráno vstanu, zaparkuji auto pod jejich okny, chvíli si budu hrát s motorem a pak pustím naplno nějakou vážnou hudbu, zamknu auto a odejdu na procházku do lesa. Třeba pochopí.....

nemůze krade dudzik ano ja ne krade

Odpověď Evě: Váš názor mi připadá absurdní. Musím také odlišovat, jestli někdo klepe kladivem ve dne, musí si něco opravit, také potřebuji občas i já zaklepat kladivem apod. To snad inteligent pochopí. To neřeším. Jsou věci, které si musíme navzájem tolerovat. Ale názor: nikdo se kvůli nám nezmění, musíme začít u sebe, to je takový parádní nesmysl, dnes právě používaný největšími paky a pitomci. Já např. uznávám, že každý má nárok na to, abych já nedělala bordel, neřvala s technem celou noc atd., ale já to opravdu nedělám. Beru ohled na druhé. Takže následně vyžaduji od druhých totéž, že tak jako já beru ohled na ně, budou oni brát ohled na mne. To se dnes ale nenosí. Bezohlednější vyhrává. To mi připadá, že by mohli říci zloději a vrazi, my se nebudeme měnit, vy se změňte, aby vám přestalo vadit, že krademe a vraždíme. Problém je ve vás, že vám to vadí. Dělejte to také a přestane vám to vadit. Dovedete si představit, jak by to vypadalo, podle této teorie? Tato teorie vlastně říká: Vadí ti, že v klubu hraje celou noc techno? Pusť si ho také a ruš zase někoho jiného. Až se zapojíme všichni bude na světě ještě větší bordel a takový rámus, že snad nás už konečně nějací mimozemštani zlikvidují, aby od nás byl definitivně pokoj a nezamořili jsme svojí blbostí celý vesmír. Také mantry typu: já vlastně to techno miluji, miluji i ty blbce, kteří ho poslouchají, miluji i ty vrahy a zloděje, a hned to se mnou bude lepší, zklidním se a budu jim to tolerovat, to už je opravdu na rozsypání smíchy.Já bych přidala ještě: "Nevadí mi naši příšerní politici, ať kradou a lžou ještě více, vždyť je miluji a hned se zklidním. To by se jim líbilo. Knih tohoto typu je úděsná řádka, tyhle kecy se sem šíří také od Amíků. Oni vůbec rádi radí celému světu, ale ty výsledky! Jsou v krizi! Kéž by tam zůstali hodně dlouho, ale sami. Také rada Vašeho manžela "povznést se nad to", je směšná. Jak se mám povznést nad něco, z čeho jsem na nervové zhroucení? On ale bude určitě flegmatik, sebevětší hluk mu nevadí šťastný to člověk. A nesouhlasím ani s tím, že hluk od sousedů, kteří jsou mi sympatiční snáším lépe a naopak. Další blbost. Svoji sestru mám opravdu ráda a když k ní přijdu, okamžitě jí požádám, aby tu rozeřvanou televizi ztlumila. Já například nesnáším žádný hluk jako kulisu, buď si záměrně pustím hudbu a poslouchám, jako kulisu vypínám všechno. Moje sestra je opačný případ, celý den rozeřvaná televize jako kulisa, nechtěla bych bydlet s ní ani jí mít jako sousedku. Takže to, že mám někoho ráda a on s něčím řve, mne neovlivní, leze mi tím na nervy stejně jako ten, který mi je protivný. Ale všimněte si jedné věci, že všichni ti, co mají neustále na úších sluchátka a perou si to do nich, ten hluk životně potřebují. Nedokáží být v tichu sami se sebou, nemají žádné myšlenky ani svůj svět, kam se ponoří a to ticho si přímo vychutnávají. Já ticho miluji a proto jsem napsala, jak bych chtěla mít ten ostrov pro sebe, jen mít žluťásky (viz příspěvek výše).

Milé dámy, začíná to vypadat tak, že by všude měly být nápisy pitomcům, techno-magorům, harantům, slepicím a podobným živlům vstup zakázán. Víte, proč bych chtěla být miliardářkou? Můj sen je koupit si ostrov(to dnes jde), odejet tam, týden být úplně sama v absolutním tichu, pak si zvát občas svých pár dobrých známých a prostřídat to opět týdenní samotou. Jinak k těm řvoucím spratkům. Je mi 60, mám 34 let dceru, nepamatuji si, že bych ji někde nechala zběsile pobíhat a ječet. Ale pokud si pamatuji, nebyla sama, neřešili jsme tenkrát ječení a lítání dětiček v krámě. Myslím, že je problém někde ve výchově, že už jsou i restaurace se zákazem vstupu s dětmi. TO je tragédie. Ona je to vlastně ta americká výchova. Oni tomu říkají sebevědomí, já tomu říkat nevychovanost a spratkovství. Příklad: americký film. Otec kriminalista, jedna dospělá slepice (manželka), která vyseděla na vejcích další tři malé slepice - věk 9,7,5. Otec je všechny živil, vyřizoval telefonem důležitou pracovní záležitost a všechny malé slepice ječely, braly mu telefon, zkráta něco úděsného. Když je napomenul, aby byly už konečně zticha, zasáhla dospělá slepice a před spratkama na manžela začala ječet, co si dovoluje na děti zvyšovat hlas, hodila po něm nějakým vařeným jídlem a hromadně se mu pak všechny čtyři slepice začaly posmívat. Co vyroste z těchto kvočen? Takto opravdu probíhá výchova spratků v USA. To vím od lidí, kteří tam byli na delší dobu. Nemám na to slov. Jelikož teď je celosvětovým vzorem ve všem Amerika, tak to přebíráme všichni. My jsme ještě pouštěli starší lidi v tramvajích sednout, moje dcera také a dnes, když přidám do kroku a předběhnu osmiletého spratka, abych si s taškama sedla, mám pocit obrovského vítězství. Jinak bych se nad ním klátila. Nedávno jsem pouštěla sednout těhotnou tak v osmém měsíci, už jsem nemohla, teenegři hačali, chlapi hačali, tak to jsem už nezvládla. Také jsem alergická na "týmový duch" "mladý dynamický kolektiv", to mi zavání totalitou. Všichni do pionýra, SSM, kdo nechtěl, byl podezřelý a nekolektivní. Když chceš mít svého ducha a leze ti na nervy mladý dynamický kolektiv, máš smůlu. Měla jsem problémy s komunisty, vyčuhovala jsem, po revoluci jsem je měla dál, zase jsem se nevešla, nevejdu se už nikdy nikam, jsem ráda, že jsem se doškrabala do penze v relativním zdraví.A teprve teď se cítím konečně svobodná. Dnes bych to řešila profesí, kde bych mohla přejít na živnosťák a pracovat z domu, to zase za totality nešlo. Tenkrát ve vyšších úřadech vás rvaly na schůze KSČ (i nestraníky), úděsná ztráta času, dnes mnoho firem zase pořádá o víkendech praštěné hrátky (utužování týmového ducha firmy), přetahují se provazem, hrají se nablblé hry, kdo se nezúčastní, je podezřelý. Ať je jakýkoli režim, nikdy individualista nemá pokoj, pořád ho někdo do něčeho cpe. Fakt je, že kolektivním lidem toto problémy nedělá, oni se i na takový víkend těší, hrají rádi nablblé hry, já bych to prožívala tak, že musím na Nuselák, abych se tomu vyhnula. To rádio u Renaty mne nepřekvapuje, ať je ráda, že dnes je všude zakázáno kouření, co my jsme si s tím užili. Kdyby tyto vyhrávačky ještě kouřily, vyudily by jí, smrděla by jak psí kšíry, dýchala to do plic a nikdo by to neřešil. Tenkrát měli zelenou kuřáci, dnes zase rádiová paka. Až vyřešíme rádia, co nastoupí jako další problém?

Renatko...........kouření ,tak o tom bych mohla psát romány ,mám astma a jsem alergik,ale měla jsem kolem sebe fajn lidi,co mi vyšli vstříc v tomto směru.

V současné době to vadilo jen mně, ale mají tam prý velkou fluktuaci (v účtárně). Zřejmě ty, kterým to vadilo, odešly. Naštěstí se už dnes nediskutuje kolem kouření. Dřív se na pracovišti kouřilo bez ohledu na ostatní (i těhotnám).

Renatko tak to je houby ředitelka ,když si neumí udělat pořádek,neříkej mi,že to nevadilo ostatním?Já tyhle bezohledné lidi v jakémkoliv směru prostě nechápu

Paní ředitelku hlava bolet nebude, protože je ve firmě 2x týdně (jinak pracuje z domu) a má kancelář jinde. Sama prohlásila, že jí by to vadilo také. Je to celé na hlavu. Už mě dopředu děsí inzeráty typu mladý dynamický kolektiv, týmový duch apod...Potřebovala bych inzerát ve znění: Hledáme účetní, které nevadí samotka. Ten ale asi nenajdu.

Renatko tak až paní ředitelku začne bolet hlava bude nahluhlá a nervozní,tak alespon bude vědět z čeho to má.No dost zvláštní jednání.Vůbec nejsi individualista,ale normálně myslící člověk,protože chceš klid pro svoji práci.Držím palce,at najdeš něco ,kde budou lepší lidé.

Renata: To je teda síla. V práci je snad člověk především proto, aby pracoval, ne aby poslouchal rádio. Myslím, že by se měl brát ohled na toho, komu hluk vadí. Já zažívala něco podobného s mladším bratrem: přijel ke mně na návštěvu, pustil si hlasitě hudbu a na mé námitky, že mi to vadí a aby to ztišil, reagoval, že jsem přecitlivělá, v lepším případě hudbu ztišil, ale jen nepatrně. Takovéhle chování mi připadá jako velká bezohlednost a přístup tvé bývalé šéfky tomu jen nahrává. Přeju ti, abys brzo našla zaměstnání, kde takovéto problémy nebudou.

Zdravím všechny,
3.10.08 jsem psala příspěvek o problému s vyhráváním radia na pracovišti po celou pracovní dobu. Takže....až do pátku jsem situaci neřešila (doufala jsem - naivně - že se mě kolegyně konečně zeptají, jestli mi to nevadí). Nikdo se na nic nezeptal a hrálo se dál (celý den). Zašla jsem tedy přímo za nadřízenou (ředitelkou) a vylíčila situaci. Prohlásila, že radio je ve firmě zakázané a účtárna nebude mít žádná privilegia - je to nefér vůči ostatním. V pondělí jsem tedy očekávala změnu....k té ale nedošlo. Šla jsem za ní tedy znovu a paní ředitelka mi vysvětlila, že si vše rozmyslela, situaci řešit nebude (mám si to s kolegyněmi vyřešit sama). Nechce prý jim nic dávat příkazem. Na moji námitku, že radio je přece zakázané, odpověděla, že dívky ale hrají přes mobil. Myslela jsem, že si dělá legraci, ale ne! Prý je účtárna páteří firmy (dobře, to chápu). Ony jsou tam dlouho a pracují perfektně a proto se jim bude tolerovat i toto. Pokud mi to vadí, musím si to řešit já. Vzhledem k tomu, že jsem zde byla teprve týden a je mi jasné jak by to dámy osolily, dobrovolně vyklízím pole a k dnešnímu dni jsem skončila. Na paní ředitelce byla vidět zřetelná úleva - opět jeden narušitel kolektivu pryč. Silně mi to připomíná socialismus - jsi jiná? Hm, to budeš mít dost velké problémy. Dokonce mi řekla, že kdyby věděla jaký jsem individualista, nikdy by mě nepřijmula. Jinak...všem děkuji za předchozí odpovědi a rady.

Ahoj Viktorie, jak já ti rozumím. A to dítě mám. Poslední dobou mám děs chodit do obchodů, protože tam pořád nějaké křičí. Nevadí mi malá miminka, ale ty větší, co si křikem vyžadují pozornost. A maminky už to ani nevnímají. Jenže jim nějak nedochází, že to vnímají ostatní. Je jedno, jestli jdu do obchodu ráno, v poledne, večer. Zrovna dnes jsem si říkala, jestli by nebylo dobré vymezit v obchodech čas, kdy do něho nesmí děti např. do 6ti let. Jako např. v Makru. Stačily 2 hodiny denně a já udělám vše pro to, abych se do toho času vlezla. Vím, že někde ve světě jsou i restaurace, kam děti nesmí. Poslední dobou mám pocit, že světem vládne fotbal (hrají mi ho celý den pod oknama), psi a kuřáci. A ještě k těm dětem. Já jsem dceru nikdy nenechala řvát, prostě jsem ji zabavila. V MHD jsme počítali kolik pejsků na ulici potkáme apod. V obchodě dostala rohlík nebo pitíčko a byl klid. V horším případě jsem pohrozila, že bude čekat v autě sama než nakoupím. K čemuž samozřejmě nikdy nedošlo, ale hlavně to zabralo. Teď už jezdím autem, ale obchodům se vyhnout nedokážu. Stejně tak mě vadí, jak v restauracích a obchodech řve rádio. V restauraci tuplem, kdy ho musíme překřikovat. Přitom zrovna toto vadí i jinak pohodářům. Tak nechápu, proč se lidi neozývají. Já, když je to moc hlasitě, tak je požádám o stlumení.

Victoria.........chápu,že ti vadí asi hluk celkově,mně také,víš mně už je 52,takže to beru tak trochu podle sebe,posl.dceru jsem měla v 39letech,o jedno dítě jsem přišla,to ,že někteří rodiče neumějí své děti vychovat je pravda,ale já se snažím,třeba i kvítko dítě vždy nějak zabavit,většinou se to podaří.Já bych ho třeba nazvala roštákem.Tak ti přeju hlavně hodně zdraví ,to je totiž nejdůležitější,jsi asi mladá vid,třeba budeš jednou hodná teta ,co ty víš.Mojí velké dceři je 28 a má podobné názory ,vlastně spíš měla ted je teta 2letého špunta a miluje ho,a on jí.

Hanka 1: Ale rozhodně to není tak, že bych děti mít nemohla a proto mi jejich pláč vadí. Já je prostě mít nechci a kdo ví, možná ani nemůžu, ale to bych byla naopak ráda, protože bych se aspoň nemusela bát otěhotnění, ze kterého mám panickou hrůzu.

Hanka 1: Jaký vztah máš na mysli? To, že se nechci stát matkou nebo že mi vadí dětský pláč a křik? Je fakt, že moje vlastní dětství nebylo nic moc, mám také určité zdravotní problémy, které by se těhotenstvím a mateřstvím pravděpodobně zhoršily a já to nechci riskovat, jinak důvodů, proč vlastní děti nemít, mám spoustu dalších, ale tohle je asi tak nejhlavnější. Donedávna mi dětský pláč až tak nevadil, to až v poslední době. Štěkání psů mi vadí taky, vlastně jakýkoliv hluk, např. úplně nenávidím troubení aut. A jak bys nazvala dítě, kterému se desetkrát řekne, aby se ztišilo, a ono stále neposlouchá? Někteří rodiče vůbec neumějí své děti vychovat.