alkoholismus

Mila Andy, byla jsem ted pryc a dostala jsem se na Internet az dneska. Ale myslela jsem na Tebe, jak se Ti dari. Mam moc velkou radost, ze se tak drzis! Preju hodne sil.Mila Pavlino, Tobe preju, aby se zada uklidnila. Az se vratis z nemocnice, napis, jak Ti je. Mily Jirko, diky, ze ses zapojil do tehle diskuse, myslim, ze Tvuj prispevek muze hodne lidem pomoct. Moc si vazim lidi, kteri si v hlave dokazali urcite veci srovnat. A otazka priorit v zivote neni jiste jen veci alkoholiku... Proto me Tvuj prispevek zaujal, ac alkoholicka nejsem. Jeste jednou diky.

Milá Andy!!Gratuluju k prvním krůčkům a přeju ti do nového roku hlavně dostatek síly a opory blízkých ke zvládnutí tvého problému.Doufám, že vydržíš a jsem ráda za tebe i tvou dcerku a manžela a vůbec!!! DRŽ SE!!Já se teď asi týden neozvu, zítra jdu do nemocnice na kapačky - trochu dost mě zlobí záda..Takže nebudu psát, ale hned jak se vrátím,tak se podívám, jak jsi pokorčila...Budu na tebe myslet!!! VYDRŽ!!!!!!!!!Pavlína

kocky, manzel ma podporil, vobec sme nepili na silvestra!!! 7.1 bude mesiac- to som nevydrzala roky! citim sa uplne normalne, bez problemov, len v situaciach , kedy by som si vypila si na to spomeniem, ale nie s tuzbou-len tak. A v duchu si poviem, ze uz zijem inak.Je to pravda Pavlina, napitie sa ,je zahadszovanie blizkych a buducnosti.Dik ANDY

Mily Jirka!Je pekne, ze sem o svojiích pocitoch a zazitkoch pises.Precitaj si prosim, par sprav odomna naspat, a uvidis ako som na tom bola a som teraz. Zaujima ma Tvoj nazor. Teraz uz 3 tyzdne nepijem . Po dlhom sklamavani samej seba.Nepijem, naladila som sa na to, ze zijem bez alkoholu, a vobec na nho nemyslim. Som alkoholicka, alebo pijanka , a pojdem k odbornikovi.Len ma zaujima, co oni na to v liecebniach, ked clovek rozmysla o alkohole, napriklad pod vynimocnou stresovou situaciou, co poradia aby nezlyhal rozum pod stresom.Vtedy ten moment, chapes?Ja s tymto problem zatial nemam, teraz uz neriesim nic alkoholom, ani nic doma nemam, ale co keby som mala za nejaku dobu ,nahodou nejaku flasu, a prisiel by problem? Co v tedy ? Ked sa zahmlieva rozum a prichadza taky skrat?Napis prosim.Dik.Andy

Pisu vlastne vsem ucastnikum tehle diskuse a zejmena tem, kteri jeste hledaji cestu, jak se postavit zavislosti anebo pomoci svym blizkym v tomhle boji. Jsem abstinujici alkoholik, nepiju alkohol od sve ustavni lecby v Bohnicich, kde jsem byl tri mesice na prelomu 1996/1997. Pred dvema roky jsem asi pul roku pozival nealkoholicke pito a tim nevedomky porusil prisna pravidla abstinence, ktera plati pro "Klub 35" (klub absolventu lecby podle pavilonu 35). Alkohol jsem tedy nepil uz sest let, i kdyz pro Klub jsem tedy jen rok a pul abstinujici. To ovsem neni rozhodujici. Rozhodujici je, ze se diky memu rozhodnuti podstoupit ustavni lecbu vyrazne zlepsila kvalita meho zivota po vsech strankach! Behem lecby jsem se seznamil i s organizaci AA (anonymni alkoholici). Musim rici, ze si velmi vazim teto organizace a ze maji mnoho uspechu se svym programem. Presto musim rici, ze pro nevericiho vsedne uvazujciciho cloveka muze byt prvni navsteva v AA trochu prekvapenim - ritualy pripominaji nabozensky pramen sily, na ktere AA staveji sve lecebne uspechy. Proto si dovedu predstavit, ze nektere lidi prichazejici nepripravene na tuto atmosferu muze toto spojeni s virou odradit. Kazdy zpusob a kazda forma boje se zavislosti ale ma pravo na existenci a je necim prinosna, zalezi na pacientovi, jaka forma jemu samotnemu vyhovuje, jake vice veri a jaka je tim padem pro nej uzitecnejsi. Obvodni AT poradny, kam vas muze poslat treba obvodni lekar,ale muzete se tam vydat klidne samostatne,vas mohou nasmerovat. Muzete si zvolit ambulatni lecbu s tim, ze tam budete jednou za x dni dochazet, muzete se lecit ustavne (zakladni doba je 3 mesice ale lze po konzultaci s tamnim personalem vybrat i dlouhodobejsi napr. rocni pobyt v nekterem specializovanem ustavu). Zakladnim krokem je pomoci nemocnemu v jeho rozhodnuti lecit se. Toto rozhodnuti v idealnim pripade je skutecne rozhodnutim onoho jedince, ktery to dela PRO SEBE. Nemylte se, ze takovy pristup je sobectejsi nez ten, ktery vklada do teziste toho rozhodnuti nekoho blizkeho, pro koho to vlastne dela! Rozhodnuti "udelam to pro ni (pro nej nebo pro ne)" je totiz stale jeste mirnou alkoholikovou manipulaci, - dotycna blizka osoba, pro kterou to vse dela, je pak totiz v postaveni, kdy je de facto jakoby zodpovedna za uspech ci neuspech lecebneho "pokusu". Alkoholik si tedy racionalizuje svou neschopnost zarucit se sam za sebe a tuto zodpovednost deleguje ochotne nekam mimo sebe. Ponechava si skryte nevedomky moznost selhani: "opustis-li mne, mam pravo se napit", "zkusim to s tebou, a protoze ti tim davam najevo, jak te miluji, musis mi odpustit me pripadne selhani!" - Mysleni alkoholika je velmi nadano k ruznym racionalizacim, schopnosti prebarvovat skutecne motivy na motivy jevici se uslechtile. Takze na to pozor. Samozrejme, pokud cloveku zavislost bere schopnost byt pro ostatni vitanym spolecnikem, zacne byt zoufaly a nespokojeny sam se sebou. Mel by pak ale vedet, ze jeho rozhodnuti stat se opet timto milovanym objektem je mozne jen tehdy, kdyz si zacne vazit sama sebe, zacne byt milovanym objektem pro sebe sama. Cesta k takovemu znovunabyti dustojnosti vede pro zavisleho cloveka jen pres uzemi abstinence! Dalsi dulezita vec, o kterou bych se rad podelil: casto se setkavam s tim, ze kdyz reknu, ze jsem se tri mesice stravil v protialkoholni lecebne, lide se na mne divaji velmi soucitne a lituji mne s pocitem, ze ty tri mesice musely byt nejaky hrozny ocistec plny utrpeni a pocitu ponizeni. Ale ono to je prave naopak!!!!! Pocit utrpeni a ponizeni konci pro zavisleho prave v okamziku, kdy se rozhodl pro ustavni lecbu!!! Pak nastava obrovska uleva, protoze cloveku je jasne, ze udelal jeden z nejdulezitejsich kroku ve svem zivote a zcela urcite nejdulezitejsi krok pro svou budoucnost, ktery v tuto chvili udelat mohl! Clovek najednou po hrozne dlouhe dobe dela neco SPRAVNEHO a vi to!!!!! Prestoze ma jeste porad trochu strach a jde do neznama. Prubeh trimesicni lecby pro mne byl tim nejhodnotnejsim trimesicnim obdobim meho zivota!!! Nikdy pred tim jsem nezil tak bohatym vnitrnim zivote! Nikdy jsem nemel cas divat se na veci z takovych zajimavych perspektiv jako tam! Nikde bych nepotkal tolik zajimavych lidi ze vsech socialnich vrstev, kteri spolu sdileji osud zavislych, a to od teenagerovskych povalecu bez vyuceni az po lekarev ci vysoce vzdelane univerzitni ucitele! Nikdy bych mozna neziskal moznost zmenit (ci spise upravit) svuj pohled na svet tak, aby se stalo nasledujici: prijal jsem a skutecne zvnitrnil ve svem hodnotovem systemu postoj, ze abstinence je vsestranne vyhodna a ze je mnoho hodnotnych zpusobu, jak se stavet ke svetu a ze mezi tyto zpusoby nepatri spotrebne orientovana neuroticka horecka a honba za silnymi umele zivenymi zazitky!!! Tato zmena pohledu na zivot mi umoznuje, abych mohl poopravit dalsi mytus spjaty casto s predstavou o lecebnych odvykacich metodach. Casto mne lide obdivuji, jak mam silnou vuli! Ale tak to neni, kdyby to byla jen otazka vule, asi bych uz byl zpatky na pavilonu! Je to jinak, je to opravdu zmena pohledu na svet! Pak k abstinenci neni treba tolik ocelove vule, jak si obycejne lide predstavuji. Netvrdim, ze je to cesta naprosto jednoducha, ale je to velmi ucinna a nadherna moznost, ktere je proste dobre vyuzit! - V ustavni lecbe tedy neocekavejte zadne podobne metody jako jsou "blici procedury" nebo nejake drasticke sikanovani!!! Nic z toho jsem tam nezazil a dokonce i od zkusenejsich "opakovacu" jsem se o nicem takovem ani nedoslechl. Pokud byste chteli vedet neco podrobnejsiho o tom, jak vypada lecebny program v Bohnicich, rad Vam reknu vice. Jen se nebojte a nenechte pochmurne myty, aby ovladly Vase rozhodovani, kterou cestou se vydat. Moje vzpominka na Bohnice je a zustane doopravdy svetla a radostna, plna chuti do zivota a optimismu, nikoli pochmurna! Preju Vam vsem mnoho stesti, sily a hlavne odvahy ke spravnym krokum.Vas Jirka

Kocky, sviatky prebiehaju v pohode.Nepijem.Som vam vdacna...

Ahoj lidi mam dotaz boliva me po ipti v krku hlavne uzliny a nemuzu polikat ne porad,ale sem tam je to normalni?predem diky

Ahoj vsem, jak se vam dari ? Mne stale stejne spatne, piju porad hodne, i kdyz bych nemela i ze zdravotnich duvodu, nasli mne vreda, ale ani to me nezastavilo. Je to tak tezky, nejde to zastavit.

Pavlinka a Betka,prepacte ze som sa neozvala. Kazdy den na vas myslim,ze tam niekde ste, ze na seba vsetky tri myslime a takto si pomahame.Ste jedine ktore toto o mne vedia. Musim sa pochvalit, ze sa nic nezmenilo,zijem bez alkoholu,a vobec nan nemyslim. Super,ze?Mam same behacky, robota nakupy upratovanie,ved to poznate.Zajtra su Vianoce. Tesim sa na ziariace oci mojej 4 rocnej dcerky. Milujem ju. Ked sa objimame ,v duchu jej hovorim, ze je to vsetko"pre nu".Maly cloviecik, ani nevie...Kocky, neviem si ani predstavit tu bezmocnost a bolest v srdci ktoru musite kvoli tomu mat. Pavlina, ma az zlost. Viete, pre mna bolo v zivote po poriadne tazkych dlhotrvajucich problemoch ,dolezite si uvedomit, ze je Boh. Boh, ktory mi dal dusu telo ulohu,a ktory ma miluje ako svoje dieta. Miluje ma a radi mi. Radi mi cez moj rozum.Snazim sa robit spravne veci. Preto som mala aj velke vycitky voci sebe ,dietatu,Bohu. S vasimi maminkami je to tiez tak. Maju svoju ulohu.Dostali danosti, rodicov,presne preto aby sa tak vyvinuli ako sa vyvinuli. Samozrejme,ze sa clovek odklana od Boha ked sa neriadi rozumom, tym chcem povedat, ze urcite nemali ulohu byt alkoholickami,ale je to ich cesta.Aj tak ich Boh prosi aby sa vratili,na cestu spravnosti, zalezi len na tom ci ho pocuvaju, ci si nechaju radit.Nikdy som nebola veriaca. Az po skuskach ktore mi prisli do cesty.Cesty poznania.Ked clovek uzna ze je Boh, ktory mu dal dusu.Ked uzna, ze ma ulohu,ked pochopi ze moze byt stale s nim,pochopi ze sa mu moze odovzdat. Ze moze verit, ze akekolvek skusky mu do cesty postavi:choru mamu,vlastnu zavislost,choroby, deti, je to jeho tzv. vychovny proces aby sa dozvedel co ma vediet, aby sa dostal tam,kde bude vediet splnit jednu zo svojich poslani.Pokorne to treba prijat, ako od milovaneho cloveka,ktoremu bezhranicne doverujete.Tak je to so vsetkym.Trosku som to asi domotala,ale velmi som chcela vyjadrit ako to beriem.Prisla som na to, ze bez toho, ci uz Boha alebo vesmirnej energie,clovek nemoze byt stastny.Nevie sa vyrovnavat s problemami,trapi sa , zoziera a nakoniec ublizuje.Ti silnejisi ublizuju okoliu hnevom ,zlostou. Na vsetko je liek pokorne prijat "rany" osudu, a ked to boli, poprosit o pomoc. Mozno sa Vam to zda pritiahnute za vlasy, a myslite si ,ze som nejaka kostolna mys,ale vobec.To som len takto dozrela. Velmi by ma tesilo, keby vas to trosku zaujalo alebo poskytlo iny pohlad...Moja maminka zomrela, pred tym rok ako sa mala narodila.Po dvoch rokoch boja s chorobou. Bola mlada krasna prijemna oblubena zena. Zajtra mi bude za nou velmi smutno. Nebojte, nenapijem sa, nemame doma nic,a aj tak by som to UZ tak neriesila.Nic nie je nahoda, dakujem Vam,ze ste mi prisli do cesty.Aj tak som zvedava ako vyzerate!pa

Ahoj Pavlino, nedovedu Ti bohuzel odpovedet na Tva "proc?". Chci se ale zeptat: pises, ze "ti bylo receno". Mluvila jsi o tom tedy s psychologem/psychiatrem? Poradil Ti, co v tom muzes udelat? A je jeste po tech vsech peripetiich neco, co Ty muzes udelat? Ja taky alkohol moc nepiju, ale znam deti alkoholiku, ktere do toho taky spadly a pri tom si pamatovaly, jak moc sveho rodice nenavidely, kdyz byl opily.... Drz se, opravdu s Tebou citim. Andy, napis, jak pokracujes, a prosim Te, napis, at Ti je jakkoli! Moc na Tebe myslim a drzim palce. Preju Vam, aby Vanoce probehly podle Vasich predstav. B.

Ahoj Betko! Jo, mámě to asi takhle říct můžu, ovšem nedá mi,abych si sama sobě nepoložila otázku jetli pro ní nemůže být dostatečnou motivací to, že jsou holky vůbec na světě?!! Já prostě nikdy nepochopím,jak může být tak ubohá a tvářit se, že se nic neděje, že je narposto vyrovnaná, v pohodě a bije se do prsou jako Kong a říká - to všechno JÁ!! Bylo mi vysvětleno, že při recidivě si alkoholici myslí tím tuplem, že to zvládnou sami a nepřipouští možnost, že mají problém..A že do toho spadnou mnohem rychleji.Asi je to nemoc,ale sakra proč??!! Každý máme přece problémy.Strašně mě štve, že prostě vůbec kdo na tu lahev sáhne. Nejsem zapřísáhlý abstinent,ale alkohol nevyhledávám a navíc je mi po něm špatně.Asi v současné době i z psychického hlediska - asi jsem si vsugerovala,že na něj ani chuť nemám. Nelituju toho,aspoň se mnou moje děti nebudou mít po této stránce trápneí, jaké mám já a moje sestra s naší matkou. Betko, děkuju Ti moc za podporu,nakonec to budu já, kdo tady bude brečet a ostatní ho utěšovat :-).Andy, ozvi se, ať vidíme, jak pokračuješ..Doufám, že tím, že tady ventiluju svoje pocity, Tě taky odradím od dlaších myšlenek a pokusů se napít!!Jak se jednou napiješ, všechno a všechny okolo sebe zahazuješ a to už nemůuvím o tom, že zahazuješ především sama sebe, protože to Ty přece víš! Takže zatím ahoj,zase se sem vrátím a ještě jednou moc díky!

Ahoj Andy a Pavlino, dneska jen narychlo, protoze uz musim letet, ale neda mi to, abych Vam nenapsala. Andy, se Silvestrem je to, myslim, dobre rozhodnuti. Taky si asi ted uvedomujes, jak to bylo pro Tebe i manzela hrozne ponizujici, kdyz jsi pila tajne, vid. Urcite je spravne, ze doma nemate zadny alkohol. Mam pocit, ze Tve dopisy jsou cim dal, tim lepsi, tak se, prosim Te, drz! Ja z toho mam uprimnou radost!Pavlino, myslim, ze bys mamince mela vysvetlit, ze u ni deti nenechas, protoze se na ni nemuzes spolehnout. Ja vim, je to strasne tezke, stoji to hrozne premahani a nekdy to ani nezabere. Ale co kdyz prave tohle bude pro maminku urcita motivace, proc se z toho dostat? Co kdyz potrebuje, abys ji dala najevo, ze ji v takovem stavu nemuzes verit, nemuzes se na ni spolehnout, kdezto kdyz abstinovala, byla nekym jinym? Neznam Tvou maminku, ale myslim, ze takovahle motivace neni k zahozeni. O tom, ze je treba tyhle hovory vest ve strizlivem stavu druhe strany, Ti ani psat nemusim, vid... Je mi z toho smutno, ale verim, ze se to v dobre obrati. Tesim se, ze si zase napiseme. Zatim ahoj.

Ahoj holky. Fakt jsemráda, že jsem na vás tady "narazila". Andy a zkusila sis někdy promluvit se svým manželem o tom, žemáš problém??Myslíš si, že neví, že piješ potají. Vždyť to se dá přece na človkěu, se kterým žiju, dost dobře poznat?! Aspoň já si tak myslím, když si přeberu svojí mámu.. Jinak ti schvaluju tvůj postoj, ale znovu opakuji, to co Betka a to co já včera - po novém roce upaluj k odborníkovi!! Uvidíš, že tě pochválí za to, jak to krásně zvládáš!! Podpoří, můžeš s ním mluvit o čemkoliv - a o tom to je také. Moje máma se teď po recidivě na odoborníka vykašlala - prý co by mu říkala.. O to větší je umě slaboch..Včera volala - něco jsem jí řekla a za 5 minut se ptala na totéž.. Její mozkové buňky jsou zasoupney v čím dál tím menším počtu.(skutečně kulantně řečeno:-) Nechtěla bych vidět ani její jaterní testy.Andy, ty chceš být "padesátka v džínách" - to je super!! Ty totiž víš co chceš.A taky už jistě víš, že nic není zadarmo,že? Jsi na velmi dobré cestě. Připrav se na to, že ta cesta nebude snadná, ale pro Tebe bude jistě úspěšná!!! Milá Betko, díky za podporu.. Pokaždé když moje máma zavolá (a může být i "normální")mám špatnou náladu. Odnáší to děti, manžel. Včerami například matka navrhla,ať jí děti na jaře nechám u ní třeba na týden - jak jí proboha mám říct, že to ani v nejmenším nepřipadá v úvahu? Jak jen říct vlastní matce, že nenís chopná se postarat o sebe a své zdraví, natož abych jí svěřila své děti?? Hrozný pocit si přiznat, že mám naprosto nespolehlivou matku, která ani v malé míře není schopná plnit "babičkovské povinnosti".. Jak to mám dělat? Vždycky si říkám, že jí to řeknu naplno a ono to pak nějak nejde. Děti jí samozřejmě hlídat nenechám - ani omylem, ale potřebovala bych jí nějak říct, že už to nehodlám snášet.. Andy, nevynechávám tě, ale i tyto moje pocity můžou být tobě prospěšné..Tak, pro dnešek končím, jdu taky trochu pracovat - už toho upřímně mám plné zuby, ale práce šlechtí :-) a dává nám taky zapomenout na problémy mimo ní. Ahoj zase zítra ?...

Kocky ,normalne vas milujem!Som velmi rada, ze niekto aj kvoli mojim riadkom ,sa sem ide pozriet.Ze mi drzi palce a ze na mna mysli. Ja viem, vy to mate ine.Mozete mat ten GEN alkoholizmu v sebe,a nikdy mu nepodlahnete.Treba to ale aj "poslat dalej"vychovat tak deti, aby mali informacie a strach.Strach je najlepsi ucitel!!!Pokusim sa o to aj ja.Pohadali sme sa s muzom, pocitila som taky divny pocit asi ze "teraz by som si dala"-a hned k tomu prisla myslienka "kedysi".Ani nic doma nemame. Neprechadzaju tie myslienky do akcii. Vraj alkoholik ani nesmie uchopit pohar s alhoholom. Rozhodla som sa ze na Silvestra budeme doma.A vyhnem sa pokuseniu. Moj muz vie len to, ze som viac pila,ze vela znesiem.Robila som to potajomky.Pred tym nez prisiel domov. Zhrozila som sa, ked som za pritomnosti muza ,po tajomky pila.Chodila som na balkon pit,aby o nicom nevedel.On je taky, ze ked mu poviem ze nepijem,povie "dobre", ked nalejem prida sa.Ale jemu staci pol pohara.Len nieviem co mam na miesto vina pit.Mineralky mi nechutia.No, musim nieco vymysliet.Je pravda, ze mam trosku nalady. Som smutna, ziarliva, bezradna a tak .Vtedy som si urobila naladicku a hotovo. Teraz sa musim rozpravat sama so sebou.S Bohom.Hlavne musim mat strach aj ja. Kocky, kvoli tomu co pisete, trosku dalej vidim.V ZIVOTE BY SOM NECHCELA ,ABY SA MOJA DCERA ZA HOCICO ZA MNA HAMBILA.Chcela by som byt spravna 50-tnicka, v rifliach ,a keby som mala byt bez muza, tak s frajerom. Proste kocka. A nie tucna neumyta stara - v teplakoch s neumytymi sedivymi vlasmi, o ktorej si susedia suskaju ze pije. Alebo by ma videli potacat sa po ulici. Alebo by mi dcera zavolala ,a nevladala by som hovorit.Alebo by sa jej v skole smiali ako vyzeram.Na rodicku medzi mamickami kockami by som bola hotova...to uz staci,ze?Velmi vam dakujem.Zajtra sa viac rozpisem, lebo dnes uz musim ist.tesim sa na vas.

Mila Andy, z Tveho posledniho prispevku mam opravdu radost! Prosim Te, az budes v situaci, kdy bys mohla po alkoholu sahnout, vzpomen si, jak Ti je bez alkoholu dobre, jak na sebe muzes byt pysna, ze to dokazes! Pozor na toho Silvestra, hlavne si nerikej, ze se pro jednou nic nestane. Mohla bys do toho spadnout znovu a to za nejakou sklenicku pripitku preci fakt nestoji. A chtela bych Te poprosit jeste o jednu vec: bez opravdu k tomu psychiatrovi co nejdriv. Ja vim, clovek je takhle odhodlany, jenomze pak si treba v nejake horsi chvilce rekne, ze to jeste odlozi, a porad to oddaluje a vymysli si duvody, proc jeste ne... Budu na Tebe moc myslet, aby se Ti predsevzeti nepit podarilo uplne naplnit. Drz se a vytrvej! Mila Pavlino, mas pravdu, taky ja jsem "dite" dospele (29 let), ale takovouhle zkusenost nezapomenu nikdy. A poznamenany jsou tim do jiste miry i jine vztahy (treba pozorovani manzela, jestli nepije moc; zaplat panbuh ne!) Minule jsem psala, ze znam ten pocit zklamani. K Tvemu poslednimu dopisu muzu dodat, ze dobre znam taky ten pocit priserne bezmoci... Je to hodne tezke, kdyz citis, ze ackoli se vsichni snazi tomu druhemu pomoci, on neni schopen s tim vsim neco udelat. A ackoli se strasne snazis, ten druhy alkoholem nici vsechno kolem sebe... (Andy, promin, ale tak to opravdu je...) Pavlino, drzim Ti palce, aby to pro Tebe i Tvoje deticky nebylo prilis krute. A kdyz budes chtit, napis, jak to zvladate, treba se Ti tim trosku ulevi...

Ještě jedna věc Andy, nic si nevymýšlej - prostě ve společnosti oznam na otázku co budš pít, že niebudš pít nic a tím to hasne. Ať si ostatní říkají co chtějí - pokud jsou to tví známí, co ty víš, třeba už jim samotným dojde, proč nepiješ... Není potřeba si nic vymýšlet - stačí říct, že bavit se umíš i bez alkoholu a prostě pít nechceš. Hlavně ne výmysly.. neschovávej se za vymyšlené důvody.Nikomu se nemusíš zpovídat a ospravedlňovat, proč nepiješ, to je výhradně tvoje věc a ty víš, že se napít nechceš a to je důležité!!!!

Andy, těší mě,že (aspoň jak se zdá-i když "papír" snese všechno ?!)jdeš do sebe. Ovšem nedporoučuji návštěvu psychiatra odkládat až na dobu,kdy bude přicházet krize.Naopak!!Musíš k němu přijít s tím, že ses rozhodla a "samoléčbu" již zahájila. On tě pouze podpoří..Neodkládej návštěvu!!!Hlavně si dávej pozor na nálady - těma můžeš znepříjemnit život těmo statním. Bude těžké se nenapít (třeba na toho Silvetra)a bude se to zřejmě projevovat i na tvém chování-tak pozor,aby sis zbytečně neudělala zle.Snaž se ovládnout..Právě pro toto (i když nejen proto) ovládání potřebuješ péči odborníka..To už asi do konce roku nestihneš, taky toho máš asi dost na práci, jako každá z nás, ale po novém roce to udělej,prosím!!ANdy a co na to říká tvůj mažnel? Ví o tvém pití?Víš, ontřebamůj táta o pití mámy věděl, ale absolutně s tím nechtěl nic dělata pak byl hrozně překvapený, že máma je v léčebně..Byť je to jinak super chlap,toto se mu trochu vymklo.A to jen proto,ženevěděl co s tím a moje máma mu to nijak neulehčila..Hlavně svým odrážením pomoci, střídáním nálad- proto jsem i psala pozor na chování..Betko,já vím, že některým lidem pomůžou antidepresia,ovšem v případěd Andy jsem to spíš myslela tak,aby nevytloukala klín klínem.Máma taky po těch 7 letech vzala antiderpesivum a zanedlouho i flašku..Je super, že tvoje maminka je v pohodě - moc bych si přála,aby byla i moje,ale už tomu nevěřím..Mám tříletá dvojčátka - holčičky-vymodlené děti..Všichni se na ně těšili, máma mi každý den telefonovala a do dvou let se na ně jezdila dívat a my jsme tam trávili léto atd.Teď sotva zavolá..A já tomu vůbec nerozumím.Jenže o tom nějak nemůžu víc psát, protože neumím vyjádřit ten pocit bezmocnosti a vzteku, když si vzpomenu, jak jsme se všichni snažili aby byla v pohodě, byla opravdu rok od orku lepší a lepší a najednou je zpátky "ta máma"..ANdy - to je i pro tebe - tady to co píše Betka a já, to jsou pocity dětí alkoholiků..Byť jsou ty děti (předpokládám) již delší dobu dospělé.. Mně například bude 31 let,ale ten pocit z mámina pití ve mě vyvolává věk 12 let.. Vždycky když siv zpomenu, nebo když zavolá a špatně artikuluje..Slíbila, že bude brát léky (podobné jako antabus),ale zřejmě na to kašle. Jenže já jí přece nemůžu naložit do auta a odvést do éčebny. Skutečně nikomu nic nedělá."Jen" sedí doma a pije..Andy - nedopusť, aby se tvoje dítě cítilo stejně jako dneska já..nebo Betka, které alkohol vzal tatínka.. Moje holčičky se vždycky ptají, kdy přijede babička - co jim mám na to říct, že není schopná se dopravit? Vždyť já se dneska začínám děsit toho, že mě přijede navštívit moje vlastní matka!! Vždycky jsem jí obdivovala (tak jako dítě může jen matku obdivovat) a o to větší je dnes zklamání, že byla a je vlastně úplně jiná, než jsem jí viděla..Takže další odstrašující případ - další důvod k tomu, aby ses nenapila už nikdy, Andy..Betko, Andy - díky vám se tady z toho trochu vypovídávávám i já - místo abych ti Andy pomáhala. Ale třeba ti pomůže i trápení druhého,pak ho sama nebudeš nikomu působit...Mějte se hezky,zase zítra se podívám, jestli je tady něco nového.

Pavlina,Betka dakujem.Tyzden nepijem po dlhej dobe kazdodenneho pitia.Citim sa skvele.Ani by som nemusela ist na tuto stranku.Tesim sa z toho, lebo je to ine ako kedysi.Teraz na alkohol vobec nemyslim, proste moje dni vedome prebiehaju inak.Nejako som sa "preladila"a ide to prekvapujuco dobre. Tesim sa, ze je to take jednoduche.Nemyslim si ,ze je vsetko ok.Pojdem k psychiatrovi.Pojdem ked bude pomaly prichadzat kriza.Ked to budem citit.Chcem tam ist.Citim, ze to potrebujem. Potrebujem sa o cast toho cierneho mraku o ktorom malokto vie,podelit.A viem, ze tam pojdem ako vitaz-alkoholik.(ak to tak mozem nazvat)Som alkoholicka,dufam ze sa uz nikdy nenapijem.Nechcem a nepotrebujem to. Neexistuje dovod pre ktory clovek alkoholik moze zacat znova pit.Jedine ze by som si myslela, ze alkoholicka nie som. Ale ja viem, ze som.A VZDY BUDEM.V spolocnosti sa urobim zaujimava,nieco si vymyslim preco na Silvestra nebudem pit.A vsade budem soferovat, necham pit muza.Tesim sa,napiste mi.(Pavlina bud milosrdna)

Mila Pavlino, jsi opravdu statecna zena! Dobre znam ten pocit radosti, ze se z toho ta blizka osoba dostala, ze je alkoholovy problem za nami, a pak to hluboke zklamani! Tohle byl bohuzel pripad meho taty, kteremu alkoholismus urychlil rakovinu krku a ktery na jare zemrel (nikdy se nesel lecit). Moje mamka abstinuje uz 13 let a je na tom opravdu dobre. Myslim, ze leceni ji i celkove zocelilo (reakce na ruzne neprijemne veci apod.) Nemuzu s Tebou ale souhlasit v otazkach depresi: jsou lide, kteri k nim maji sklony, a tem treba antidepresiva pomohou... Vhodna je urcite i nejaka psychoterapie. Lecba depresi alkoholem neni zadna lecba, je to pak zamotany kruh: mnohdy se totiz uz nepozna, jestli je deprese pricinou, nebo nasledkem. Andy, jsem taky presvedcena, ze kdyz budes opravdu chtit (a Ty prece opravdu chces), tak to dokazes.

Nejdříve reakce na příspěvek Betky - je fakt,že po léčení byla máma super.Bohužel po 7 letech se napila znovu..A věř mi, že už nemám síl,u to řešit znovu..Ale řeším. Za cenu vlastního já, za cenu klidu se svými dětmi..Snad to je na správné cestě..Tím ovšem nedávám návod na to, jít se léčit, pak začít znovu a myslet si, že to zase i napodruhé bude O.K.!!! Já si myslím, že plán je následovný ANDY - ambulantní léčba, v případě neúspěchu "klinická" léčba a pak už NIKDY NIC!! Opovaž se myslet na antidepresiva, či jiné (taktéž jako alkohol návykové) látky, které by tě dostaly tam, kam tě dostane alkohol!!!!! Tvým "antidepresivem" bude tvá dcera, tvůj další život bez alkoholu - to znamená jasný, čistý a budeš si ho užívat a ne ho přežívat!! Měla jsem a mám ve svém problémů hodně trápení a starostí, ale já osobně pojem DEPRESE neznám, nechápu.- Vím, je to svým způsobem nemoc,ale nesmíš té depresi dovolit, aby tě dostala a pokud se tak stane, tak si třeba místo alkoholu, léků či jiných drog kup něco na sebe. Nebo kup něco své dceři místo toho, abys peníze bohapustě "prohnala" tělem.. Copak se ti chce utrácet peníze za to, že si ničíš svoje zdraví???!!! To by mě tedy asi nebavilo. Vzpomínám na matku, jak pořád brečela, že nemá peníze a nemůže si nic koupit,ale cena lahve (pozdeji i více) alkoholu pro ní nikdy nebyla dost velká..TO by ses divila, kolik jí zbývalo, když se vyléčila a nepila... Andy, hlavně nechoď brečet dítěti do pokojíčku. Jdi tam, sedni si u dcerky, dívej se na ní a opakuj si, že tohle je ten jeden z hlavních důvodů, proč se na to vyklašlat. Ale nebreč jí u postele, zbytečně na ní budeš přenášet své problémy, byť bude spát..I takhle už je pro ní život s tebou trochu složitější.To nemyslím nijak špatně, ale děti jsou velmi vnímavé.. Nevím, kolik dcerce je, ale to není až tak podstatné. Snaž se jí ulehčit do budoucna situaci, aby nemusela někdy stát před takovými rozhodnutími jako já s mojí matkou a měla v tobě vždycky oporu a tys pomáhalí jí ne ona tobě.. Věř, že to hodně bolí, když si myslíš, že máš mámu, která ti bude "radit a pomáhat" a najednou zjistíš, že je to opačně. Nebreč, nesmutni, vzchop se, nepoddávej se tomu - ty musíš vyhrát!!! A já věřím, že to dokážeš!!!