alkoholismus

Mili vsichni, kdo mate at uz sami, nebo ve sve rodine problem s alkoholem, verte, ze se z toho da dostat! Mi rodice jsou priznacni: matka podstoupila pred 13 lety leceni v Lojovicich, dostala se z toho a dodnes abstinuje, otec na jare zemrel na rakovinu hltanu, lekari nam primo rekli, ze velkou mirou se prave na tomto typu rakoviny podilely cigarety a tvrdy alkohol (byl take alkoholik). Takze: je mozne prestat a citit se daleko lip, nebyt sam sobe a svemu okoli odporny, moci si sam sebe vazit a byt svym panem, nikoli otrokem alkoholu. Dulezite ale je si svuj problem uvedomit a chtit s tim neco udelat. Drzim vsem lidem, kteri se ze zavislosti chteji dostat, palce a jejich rodinam take. Pridavam nekolik odkazu na stranky zarizeni, kde by Vam (Vasim blizkym) mozna mohli pomoci:www.esethelp.czhttp://ondrejov.czwww.sananim.czKaja

Lidičky !nekuřte a hlavně nepijte tvrdy alkohol.Před třemi dny mi umřel otec vypadá to ,že na cirhozu jater pil hodně .schudnul neměl vůbec chutě k jídlu,nálada pod psa.šel si do obchodu jako obvykle pro alkohol a už se nevratil.začal zvracet krev a vykrvácel,ja jsem to neviděla,ale hodně krve je na cestě hrůzostrašný pohled ktery se mi stálé vraci,když jdu okolo.a je to vše kvůli alkoholu.ještě tady mohl semnou byt je mi30let a už nemam žadného z rodiču.lidi nepijte víte ,že máte rodiny.da se všechno řešit uplně jinou cestou než alkoholem.Nikdy by se nedala,to jak jsem viděla jak se trápil.NIKDY

Prosím, poraďte,existuje v Brně hnutí "AA" (anonymní alkoholici)? Mám vážné problémy s tímto syndromem a potřeboval bych seléčit. Jakoukoliv informaci ocením....

Nikdo nechlastá jen tak vždy je k tomu nějaký důvod, odstraň důvod a je pohoda.

Poradí mi někdo? Jsem dva roky vdaná, ale jsme spolu už 7. let. Je mi 23. a manžel je o 12.let starší. Byla to moje první vážná známost, velká láska. Už v době, když jsme spolu chodili se občas opil. Byla jsem bláznivě a slepě zamilovaná, tak jsem to brala celkem normálně. Když mi bylo osmnáct, tak jsem se k němu nastěhovala. Časem to, ale začalo být stále častěji (2-3krát týdně) a ke všemu začal být v opilosti i protivný a agresivní. To už jsem toho začala mít dost a když byl střízlivý, tak jsme si o tom promluvili, chtěla jsem se s ním v případě, že se to nezlepší rozejít. Nasliboval, že se opíjet nebude a také to i nějakou dobu dodržel. Moc mi na našem vztahu záleželo a já jsem si nedokázala představit, že bych s ním už nebyla, vždy žadonil a sliboval, že se polepší a abych s ním zůstala a já jeho sladkým řečem a slibům podlehla. Když se to opakovalo, snažila jsem se ho změnit, dalo by se říct, že bez úspěchu,(manžel nepatří mezi ty "co utíkají ženě do hospody", vždy jsme chodili společně a navštěvovali spíše ty lepší restaurace), přesto jsem si ho před dvěma roky vzala. Rok po svatbě se nám narodil chlapeček a náš vztah se hodně zlepšil, nyní čekáme druhé miminko. Problém je v tom, že manžel opět začíná více pít. Pije jen doma, někdy ale i obden. Otevře si například láhev sektu a vypije klidně i dvě, podle toho jestli chytne "slinu". Agresivní naštěstí už nebívá, zato se uzavře do vlastního světa, a o mě se vůbec nezajímá, nezeptá se co mě trápí, nebo tak... Jsem z toho zoufalá, potřebuji jeho lásku, pozornost. Patřím mezi ty ženy, kterým těhotenství neubralo na kráse, proč tedy manžel raději dá přednost pití přede mnou..., když se o tom bavíme a já se zlobím, že to s tím pitím přehání a že mu to trpět nebudu, tak vůbec neuzná, že toho vypil moc. Začínám být na to jeho popíjení alergická a jsem vždy podrážděná. Bojím se, aby tomu ještě více nepropadl, aby z něho nebyl alkoholik. Nechci, aby takhle dopadl. Aby se tím zničilo naše manželství. Chci, aby naše děti měli dobré zázemí. Co mám dělat???

Vcera jsem byla na prednasce lecitele, ktery rikal, ze ten kdo zije s alkoholikem marne doufa v to, ze on jednoho dne prestane. Doufa a doufa, ale on sam od sebe neprestane. Urcite existuje i jine reseni nez ustavni v lecebnach, existuji tzv. "skupiny", kam se dochazi, ve vetsine mest je to pri Lince duvery.

Nemyslím si, že je to ztracený případ. Záleží na tom Nino, jaký je to alkoholik, jsou lidé, kt. si dají denně pivo, panáka a nic. Jestli tvůj přítel ale pije na úkor práce, rodiny a Tebe, potom je tu problém. Trochu souhlasím s Milanem, dát mu ultimátum, četla jsem, že pokud tohle zabere, není to ještě poslední stádium alkoholismu. Třeba se vzchopí. Škoda, že nevím kolik je Tvému příteli let a jak to začalo. Je pravda, že musí chtít přestat. Zkuste změnu, zruš staré zvyky. Jak už jsem psala, moje mamka pije kvartálně. Tzn. 3 až 4 měs. nic, a potom týden v lihu. Je to děsné, ale vždy má proč skončit, a být normální. Nikdy jsem se nesmířila s tím, že to tak je. Zkus napsat něco víc. Hodně jsem o alkoholismu četla....

S tím, kdo pije, se obvykle nedá nic dělat. Protialkoholní léčení má jenom dočasný úspěch; je známo, že většina lidí se k pití opět vrátí. Jediná šance je dotyčnému dát ultimátum. Buď kvůli mně přestaneš, nebo je konec. Jestli to ale jednou poruší, pak ho bez milosti vyhoď. Tvůj život má větší cenu.

mozna rusim vasi debatu o alkoholu ale bych vdecna kdyby mi nekdo poradil jak se zbavit koureni.uz sem to parkrat zkousela ale jelikoz muj manzel kouri a ja sama se viskytuji mezi kuraky tak na to moje vule nestaci,prosim piste mi na email,dekuji!!!

POkud sam nebude chtít, tak se mužeš třeba přetrhnout a nepomůžeš mu. Mam něco podobného doma. Alkoholismus je také dědičná záležitost - jeho otec.Přeji Ti hodně síly a štěstí, moc ho potřebuješ. Vidím to ale černě -promiň

Jak mám pomoci svému příteli, který je alkoholik. Nemůžu se dál dívat, jak se ničí, jak ztrácí všechny lidi kolem sebe, vše co dokázal. Je z něj troska. Prosím poraďte mi, jak ho přesvědčit, aby se šel léčit. Jeho otec je vyléčený alkoholik, ale myslím, že to na něj žádný vliv nemá. Udělám cokoliv. Díky

Čau holky, tak jak válčíte. Já teď v pohodě, ale předcházela tomu velká opice, kt. jsem měla před 14 dny. Co Kiwi, Sandra a Lenka? Rozhodla jsem se, že vypustím alkohol ze svého života asi úplně. Je to těžko, protože máme teď hodně oslav v rodině. Ale i tak, chci mít střížlivý pohled na všechno. Jsem úplně jiná, když si nic nedám. Je to hrozné. Měla jsem už problémy i s manželem, prototže jak už jsem psala moje matka se s alkoholem potýká celý život. Já ale nechci mít s sebou štít alkoholika. Proto jsem šla do sebe. Tak když jsem si vypila třeba i s manželem, dva dny jsem potom trpěla jak kůň. Stejně jak popisuje Kiwi. Tak co nového?

Myslím, že můj vztah k alkoholu taky není správný. Ne že bych se tak moc opíjela, ale...začalo to docela nevinně. S přítelem jsme začali spolu bydlet. On dřív poměrně dost pil, sám přiznává, že kolikrát až do němoty, kdy si nic z toho, co kdy kde, nepamatoval. Když jsme spolu začali chodit, alkohol výrazně omezil (to,že dřív tolik pil, jsem nevěděla), ne že by se s z něj stal abstinent, ale dal si tak dvě tři pivka v hospůdce, nějakou tu decku vína při oslavách, tři až čtyři panáky... atd.Tak tedy - když jsme spolu začali bydlet, nikam jsme téměř nechodili a byli jen spolu. Z domova jsem byla zvyklá, že jsme u TV vždy s rodiči otevřeli lahvinku vína a tu ve třech za večer vypili.Ne pravidelně, ale tak dvakrát do týdne.Toto jsem zavedla v naší domácnosti také. Oslavy nás zprvu nelákaly, prostě jsme si k TV koupili lahev vína a užívali si romantických večerů. Časem pak přišly různé problémy, jako v každém vztahu, někdy to bylo doslova na "křeč" a já se přistihla, že po každém problému jsem se začala uchylovat k lahvince. Pár dvojek a byla jsem jiný člověk. Někdy jsem brečela, někdy jsem se vztekala, někdy se smála. Toto trvá dodnes. Já se na to víno každý večer! doslova těším. Když se napiju, všechno ze mě odpadne, stres, problémy, je to paráda. Někdy za večer udělám klidně litr vína. Ráno jdu do práce. Někdy je to kruté ráno, nicméně v práci nic netuší. Doma teď piju denodenně vlastně jen já. Když nic nemám, chybí mi to, jsem nervozní, protivná. Přítel už si toho taky všiml, ale nevím, jestli z žertu nebo vážně mi říká alkoholiku.Myslím, že už mám taky problém. Přinejmenším jsem na hranici problému.

Ahoj vespolek,sem rad, ze nemam sam tento (dnes uz vim, ze zavaznej) problem. Dnes je mi 28 roku a po dlouhych depresivnich chvilich bilancovanijsem dopsel ke straslivemu, lec pravdivemu a presvedcivemu zaveru: jsem notorik. Jako vetsina z Vas (nebo Vasich blizkych), i ja piju taky obcas tajne. Vetsinou ale verejne. Az na vyjimky jakymi jsou Stedry den, nemoc spojena s nemoznosti opusiti luzko nebo nemocnici, jsem kazdej den v hospode. Teda do pulnoci. Pak nastane zaviraci doba a ja se ocitam vydan na pospas proudu ulice a unasen jejim tokem se ocitam na ruznych mistech. Parkrat zachytka, skarpa, nekdy se dokonce dostanu i domu. Ale to jen kdys sedim s fakt dobrejma kamosama. Myslim, ze neni podstany kolik vypiju, ale jen pro info asi dvacet pif a flasku rumu denne. K tomu dost kourim, takze na sport nemuzu ani pomyslet. Ale jaxem rekl - to si myslim, je jedno. Hlavni je, ze vim, ze potrebuju pomoc. Aspon dusevni podoru. Diky moc. Soucitim se vsema, kdo jsou na tom podobne.

Ahoj, jsem ráda, že jste se k tomuhle tématu připojili, moc mi to pomohlo, když jsem zjistila, že to není jenom můj problém. Po mém posledním příspěvku jsem se ještě jednou opila - nebylo to tak hrozný, všechno si pamatuju a bylo to legálně (ne jako dřív sama doma) při oslavě celý party, jenže jsem po víkendu pokračovala ještě v pondělí a pak mi bylo šíleně zle 3 dny. Mám tu "smůlu" že nezvracím, tak si musím protrpět, než mi to všechno proleze celým tělem. Tentokrát mi ale bylo děsně - tělesně, ale hlavně duševně. Nebyla jsem schopná si cokoli přečíst a když jsem musela jít na poštu, tak jsem si celou dobu musela dávat pozor, jak jdu a jestli to na mě není vidět a abych neupadla. Už je to 14 dní a nepiju ani hlt a je mi podstatně líp, jenom to vydržet. Asi si už nebudu moct dát nikdy nic, protože stačí sklenička a za chvíli bych vypila celou flašku. Zatím mám v čerstvé paměti, jak moc zle mi bylo (propotila jsem 3 trika denně a šíleně mě bolel žaludek), snad si to budu pamatovat hodně dlouho. Ten pocit znám, jak si je člověk sám sobě odpornej, nejsem schopná se ani jít umejt, resp. je mi to úplně jedno. Ještě že se musím hlídat, aby to na mě doma nikdo nepoznal, jinak bych do toho asi spadla ještě víc.

no jo, ale když si dá třeba dva Betony večer tak jí nic neni, nebo jednou měla na oslavě něco tvrdýho a kupodivu jí bylo dobře - docela bych tomu chtěl přijít na kloub.ale i tak děkuju za podnět :-))

S tím brněním rukou a třesavkou měla problémy i moje mamka. Ale ta pila dost často v jednom jejím životním období. Takže to bylo určitě kvůli tomu. U Vaší ženy bych to vyřešila vynecháním alkoholu vůbec. Tělu to prostě nesvědčí. Byl by to problém, být abstinentem?

Dobrý denMám dotaz ohledně mé manželky.Po konzumaci alkoholu má poslední roky stále stejné potíže. ( Předesílám, že není alkoholik :-)) - stačí normální firemní oslava )Asi po 3 hodinách po příchodu domů jí začne být špatně, nutí jí to zvracet, ale nemá co, takže zvrací pouze žluč.Potom se jí trochu uleví a po další cca čtvrhodince se to opakuje . Občas se přidá brnění prstů a náhlý pocit zimy a dostane třesavku. Intervaly se prodlužují a po cca 10 hodinách je jí sice špatně, ale může vstát a pocit na zvracení pomalu odezní ?Tyto příznaky a průběh je stále stejný, poradí mě někdo co s tím ?Předem děkuji.

problém o kterém píšou Sandra, Ivka a Kiwi, znám. Jsem na tom asi podobně. Je mi 24 let, moje matka je alkoholička - kvartální. Potýká se s alkoholem celý život a já se bojím, že i když mám hrozné vzpomínky na alkoholismus své matky, že s tím začnu taky. Začalo to v létě, na mé narozeniny jsem hodně opila. Můj manžel to nemohl strávit, hodně jsme se pohádali, ale teď je to v pořádku. Pak asi po měsíci, jsem byla opilá zase. Teď na podzim, je to asi měsíc jsem se opila opět. Nevím pröč to dělám, alkohol mi dělá moc zle. ¨Trpím celý den. Je mi zle, nemůžu spát, točí se mi hlava. Manžel mi už asi nevěří a podezírá mne. Můžu si dát skleničku, pivo, nepotřebuju hned na druhý den pít, ale svědomí mě trápí. Štve mne to, že se to vůbec stalo, nechci vypadat jako abstinent, kt. nemůže na oslavě vypít ani deci. Nejhorší je, že tento problém v rodině je a já jsem už 3x chybovala. Potřebuji radu, pomohlo mi přečíst si tyto stránky, vidím, že to není jen můj problém. Co mám dělat, abych hl. sama sebe přesvědčila, že alkohol není můj problém. ¨Po napití mám úplně jiné myšlení, to mne trápí. Nemám pít vůbec?