alkoholismus

a co jiné, burane, buranko, ho čeká s chlastem? předčasná smrt. buď se udusí zvratkami, infarkt, demence, sebevražda, epilepické záchvaty...jindy zas opilec útočí nožem, klidně zabije i děti, nejen ženu, někdy se jakože pokouší i sám zabít, ale to jen tak naoko, aby se neřeklo...
není to sranda s opilcem...

Krávo ari jestli ty seš abstinent o tom bych pochyboval

Víš co ty pindo děravá,já nechlastám,ale taky mám i když pro tebe nepochopitelný soucit i s pijákem.Ty tu píšeš ať brzo chcípne,tak co seš???Já ti to klidně napíšu.PÍČA seš.

a nedejbože se vám dotknout vaší modly, agrese je na světě. no jo, tak to chodí, pijící budou vždycky moudřejší než abstinenti, ale jen do chvíle, kdy je zavřou do pakárny. tam zjihnou jako beránci:-))))))

když myslí závislý mozek, tak to stojí za to:-))))))))))))))))))))))
chlastejte a uchlastejte se, ať je konečně pokoj:-))))))

ari ty seš idiot a debil v jednom.Takovou svini by pohledal.

pro r.:
znám paní, která bez lahve taky nemůže žít, proto chápu slova léčitelky. ta paní byla na léčení párkrát, nepomohlo. nakonec její dcery řekly, že by už bylo načase, kdyby se upila na smrt. mají s ní jen starosti, dluhy, ostudu, neustálý stres. někdo by řekl, jak jsou necitlivé vůči matce...a ta máma je citlivá vůči dcerám? co jim dala kromě hladu a smradu v bytě? takže jim to vůbec nezazlívám a soucítím s holkama. když si matka zvolila dobrovolně smrt, tak ať se upije, ale ať se to tak dlouho nevleče...že.

jo, H.áčko, a blbá, to opravdu nejsem:)))))
opravdu ne:)))

ty, Ičko, máš pravdu, že si matku nevymaže ze srdce nevymaže...do konce života si bude připomínat to peklo, co zažívala při nechutné, spité ženské, co ji měla vychovávat. brr...
ty nešťastnice:))))))

kašli na to, s tebou se o tom mluvit nedá, navíc jsi závislá, a bahníš si v tom jak prase.
nepotřebuju tvoje rady, jak odejít od alkoholika, umím se zařídit jinak. spoluzávislá nejsem ani trochu. to vím jistě. jinak bych manžela nedostala tam, kde je dnes.
jo a já svému 14 letému synovi i těm starším říkám zlatíčko, drobátko apod., a vůbec si o mně nemyslí, že bych byla drbnutá. ještě mi za to dají pusu.
ty si můžeš myslet svoje asi proto, že ti chyběla snad mámina láska a pohlazení. o opaku mě nepřesvědčíš, ani se o to nesnaž.

r:pochybuji,že pro matku je dcera mrtvá...to je jen tvoje zbožné přání.Co jsem kdy od tebe četla samej narcismus.Myslím,že ten drobeček jak tady trapně nazýváš už puberťáka si matku ze srdce nevymaže a ty se můžeš třeba posrat ,ale budeš na čtvrtém místě celý život.Myslím,že jsi ho zmanipulovala už dost na venek,ale vnitřně jsi na omylu.Přála bych té nešťastnici aby to dokázala a vytřela ti zrak a nakopala prdel.

Ari, promiň ale jsi úplně blbá. Prohlásit, že alkoholismus je jen nedostatek vůle a odpovědnosti, to může fakt říct jen ten, kdo o tom vůbec nic neví. V léčebně, na AA i od ostatních alkoholiků (zejména těch dlouhodobě abstinujících) jsem slyšela, že jenom vůlí to prostě zvládnout nejde. A vím to i od sebe. Stokrát jsem se pokoušela přestat - vůlí - a nešlo to. Tak tady proboha nepindej takové blbosti. Že rodina alkoholika trpí, je fakt. Jde o to, jak daleko to necháš zajít. Fňukat a hořekovat deset let není normální, měla jsi odejít. Oni totiž partneři závislých lidí se stávají spoluzávislí, už taky neuvažují normálně, o tom jsi neslyšela?

a pro r.: mně být třináct, a někdo mi říkat drobek, špunt nebo drobče, tak si asi budu myslet svoje.

my jsme dneska drobkovi za asistence policie z matčina bytu odvezli všechny věci, co tam ještě zůstaly. Shodli jsme se, celá rodina, že víme, že je to ní konečná, a my musíme jít dál. Ona kdysi spustila koloběh něčeho, co už neumí nikdo zastavit, opravdu nikdo, ani ona. Je to těžký pro všechny, jsme neustále emočně ve všem hrozně zatažený. Pořád všichni máme to chvění okolo žaludku, co zase bude. Ale jdeme dál, máme svůj život. Babička se upnula na vnouče, její dcera je už pro ní mrtvá, dokázala nahlas vyslovit, že ví, že se ten sebelikvidační proces u její dcery zastavit nedá. Drobek si v hlavě posunul, že osud zařídil, že když už matka odešla, tak mě dosadil na její místo, a upřímně se diví, že to babička nebere taky tak. Taky nám drobče onemocnělo, čeká nás spousta vyšetření a možná i operace, tak se upínáme hlavně na to, aby byl drobeček zase úplně zdravý, a na krásný stránky života, dovolená, radost ze společných chvil, plánování toho krásného, co se dá v životě úžasně, úplně normálně, prožít.
držte se, všem přeju hodně sil a motivace k abstinenci! r.

Máš pravdu,je to opravdu hrůza muset žít a komunikovat s opilým člověkem.Ještě větší, když je to blízká osoba. Alkoholismus je nemoc. Alkoholik hledá útěk z reality, hledá útěk od svých mindráků.Je to těžké pochopit, ale je větší chudák. Ty můžeš odejít, ale on před sebou neuteče.

pití je jen projev slabé vůle a nezodpovědnosti. NEZODPOVĚDNOSTI!
no, nebudu už poučovat.
každý, kdo žije s alkoholikem trpí stokrát víc. ať se vám to líbí nebo ne.

J8 také soucítím s opilým. Kdo to nezažil, tak neví, jak může i alkoholik trpět. Strašně moc se mi líbila věta z knihy Malý princ. Je na planetě, kde je pijan.Ptá se"proč piješ".Pijan odpoví "piju, abych zapomněl, že piju". Kdo se dostal až sem, tak pochopí, jak těžké je se odpíchnout ode dna.

jí vím, že trpí. mám to doma. ale já s dětmi trpěla víc. k abstinenci vede trnitá cesta, ale dá se to zvládnout. jen bych si s alkoholikem chtěla vyměnit roli, já opilá, nechutná, sprostá, agresivní, a on strachem a hanbou a ponížením podělaný.

Taky cítím soucit s opilým. Alkoholik hrozně trpí, to jsem přece zažívala několik let. Jen tak přestat nejde, to není tak jednoduché, to by to zvládlo víc než 6% lidí.

promiň, neumím se tu orientovat. myslela jsem, že H. je helena.
co mě ještě zarazilo, jestli to je opravdu myšleno vážně, že H. cítí soucit s opilým...
já to chápu, dobře, ale kde je soucit s rodinou toho opilce? ožebračuje děti a partnera, po materiální i duševní stránce.
jak může někdo soucítit s opilcem? kdyby chtěl, tak nepije. ale protože chce, tak pije a nelidsky trápí rodinu a okolí.
je to hnus.

Já nejsem to H. :-), myslím, že chápu oba postoje. Jsem alkoholička a trvalo mi několik let, než jsem se z toho dostala. Ale alkoholikovi moc nepomůže, když se bude jen stydět. Musí se omluvit, napravit co se dá, ale žít dál a svým novým životem pomáhat ostatním. Možná až do smrti bude dokazovat, že už je "lepší", až do smrti bude v podezření, ale jinak to nejde. Minulost a naše viny se nedají smazat. Máme ale důvod nejenom ke studu, ale také k hrdosti, protože je strašně těžké abstinovat, hlavně ze začátku. Alkoholismus je m.j. nemoc rozumu a vůle, a proto se alkoholik vždy znovu napije, i když přece VÍ, že to musí špatně dopadnout.
Je moc těžké se vzájemně chápat a odpouštět, ale je to to nejlepší, co můžeme dělat.