alkoholismus

R, přeju dítěti klid a matce co nejdelší abstinenci. Zajímavé, že někomu může připadat strohý popis stavu jako nenávist.

Pro Máňu: Je mi líto alkoholiků, protože vím, jaké je to utrpení a jak těžké je se z toho dostat. Ale to neznamená, že schvaluji, co děláme, a že mi není líto též blízkých alkoholika. Zachraňovat alkoholika nejde, ten si musí pomoci sám. Zachraň sebe a ,pokud můžeš, odejdi. Bez výčitek! Třeba to bude ta poslední kapka, která s ním pohne. A když ne, tak by to stejně nebylo k žití.

uteč ... Nemůžeš mu pomoct. Není jak.
pro Anonyma: přání pro matku dítěte kupuji já, dítě napíše text (bez oslovení, bez důvěrností, když už nenajde žádnou výmluvu a k psaní si sedne) a já ho odnesu na poštu. Teď ten pohled nechtěla ani podepsat. Stačí to takhle? A co vaše děti?

Taky bych s tou záští řekla! :-/
Zlámejte jí vaz a budete mít pokoj...

mám manžela alkoholika je to hrůza. jsem už z něho natolik unavená,že mě ani nebaví žít. pořád čekám,kdy zase na něho přijde ten kolotoč,který se nadá zastavit a končí tím,že se poslední týden jen dokáže válet v posteli pít nejíst a dopotácet se na wc,to poslední ke konci ani to ne,to už ani nevstane a tehdy když dojde chlast a on není schopen si pro něho dojít,tak přestane. ale ty absťácké stavy. kdo má pořád po něm uklízet,strachovat se kdy a kde spadne, atd. děláte z alkoholiků chudáky,ale co ti co s ním žijí ve společné domácnosti? kdybych odešla,mám výčitky,že jsem se na něho vykašlala,když zůstanu,odnesu to zdravím. takže východisko?

milá r., jdi už s tou svou záští a nenávistí do prdele. Ty musíš být od té přemíry žluči úplně světlezelená.

r ten pohled k narozeninám by jste ji mohli dopřát.

to by museli alkoholici žít sami na ostrově odříznutí od ostatních. Pořád jen chudáci alkoholici, nemají to lehký, a nebo machři, co to jako zvládají. Ale co jejich okolí? Rodina? děti? rodiče? Proč mají děti, rodiče a partneři alkoholiků zničený životy? Berou antidepresiva? Jaký vzor jsou alkoholici pro svoje děti?
Ahoj Táto a Heleno, u nás je relativní klid, rodinná alkoholička je zatím pořád v blázinci, a prý se snad podaří, že tam bude rok. Změnili jsme sociální pracovnici, ta nová je natolik rozumná, že netrvá na tom, ať dítě nutíme do návštěvy v blázinci, když tam opravdu za matkou nechce. Dostalo se k nám, co matka vyváděla, než jí z hodiny na hodinu vyhodili z práce. Takže se dítě za matku strašně stydí, zná všechny od ní z práce. Nechce jí ani poslat pohled k narozeninám.
Ale už se nám daří žít tak nějak normálně, téma alkoholismus a alkoholici okolo nás se z denního řešení vytrácí, už můžu říct, že žijeme normálně, úplně normální rodina.držte se! Hodně sil přeje r.

já vím, Heleno, to co píšeš je přesný. Já taky nemůžu přestat a alkohol mi jen bere. Ale jsou lidi, kteří na tom ještě nejsou tak špatně a ten poměr dobré x zlé je u nich pozitivnější.

Jenže mně už alkohol nic nedával, chvilinka euforie, když jsem otevřela flašku a začala to do sebe lejt, a pak hodiny depresí a průšvihy a fyzická devastace. To se fakt nevyplatí, té hrůzy je nesrovnatelně víc než potěšení. Jenže to už jsem nemohla přestat...

a dokážete vy všichni taky pochopit, že alkohol může člověku dát víc,než si dokážete představit? Vidíte v tom všichni jen zlo, svinstvo... ale alkohol i dává. Pokud má 65letá maminka život v háji, vidí jen nemoci, chátrání organismu, žádnou lásku, přibližující se smrt.... alkohol jí dá nevídané. A je fakt, že se můžete snažit, jak chcete - pokud alkoholik nechce sám přestat, můžete se jít klouzat. Bohužel jsou i případy, kdy přestat chce, ale nejde to. Svět je bohožel ale tak krutý a bezcitný, že lidi hledají berličku, jak uniknout. Jak otupět, zrezignovat... Je to tak odjakživa. Neodsuzujte alkoholiky, spíš je litujte. Nemají šťastný život.

No Jani, to je právě to nejhorší. Myslím, že jakmile mámu pustí z nemocnice bude to stejné. Jediný problém je v tom, že jak nám tento týden řekl doktor tak její játra jsou v podstatě úplně "hotová". Takže jakékoliv zatížení (porušení diety, alkohol) pro ní znamená konec. Jinak ti budu držet palce ať to s tvojí mamkou nějak přežiješ.

"Odnaučovat" to kohokoliv je prakticky nemožné. Platí jediná rada. nůž na krk - léčebna nebo totální konec vztahů. Po dobrém to nikam nevede.

Ahoj Lucko, mám stejný púroblém, jako ty, jen jsem o krok dál.Mamka v nemocnici málem umřela-delirium,půl roku ji dávali dohromady, slibovala hory doly a jen co se vrátila domů, opět vše ve starých kolejích. Vypije denně sedmičku rumu a vykouří balíček cigaret. Nedělá nic, jen leží a ráno si zajde pro flašku. Zvrací, téměř nejí, je z ní troska a to má 65 let. Já dlouho tenhle problém nemohla zvládnout-brečela jsem, prosila, nadávala...není tok ničemu.Taky jsem rok chodila k psychiatrovi, brala antidepresiva a nakonec mi nezbylo, než se smířit s tím, že pokud nechce ona, nic nenadělám. Nechápu jen, co lidské tělo vydrží.Jakmile v televizi uvidím nějakou rteklamu na chlast, vraždila bych.Ahoj.

Heleno děkuji.

Já se na Diskuzák taky ne a ne prokousat :-(
Heleno, ten Tvůj příběh mě opravdu dostal, děkuju za něj.

Abstinenční příznaky jsem samozřejmě měla, fyzické jsem prostě vydržela, trvaly tak 3 dny, to se dá. Musela jsem je vydržet asi sto padesátkrát. Mě vedly k snaze o abstinenci spíš psychické problémy, příšerné deprese. Dodnes beru antidepresiva. Předtím jsem na ně vesele pila, tak to opravdu bylo drsné. Odvykat postupně bych nedokázala, vždy když jsem se napila, tam jsem to (ke konci) dotáhla až do úplné opilosti :-)))

Rád bych se tě Heleno zeptal,jestli jsi měla problém s abstinenčními příznaky.Pil jse asi tak pět let,celkem dost.Teď jsem si řekl,že s tím zkoncuji.Zatím se mi to asi 14 dnů daří,žádné ošklivé pocity nemám.Někde jsem četl,že se má odvykat postupně.Co ty na to?

Ahoj Lucie, jsem taky alkoholička, nyní přes rok nepijící. Můj názor je, že toho mnoho dělat nemůžeš. Vím, zní to drsně. Alkoholik se musí sám chtít léčit, jinak se to nepovede. Snad teď maminka vydrží a zlepší se natolik, že bude moci jít do léčebny. Můžete jí pomoci v tom, to vyřídit, dovést ji tam, ale léčit se musí sama.
Můžeš ale pomoci sobě. Na pití své matky nemáš vliv a není tvoje vina, že pije. Je hrozné pozorovat alkoholismus u blízkého člověka, ale musíš myslet na sebe a své duševní zdraví. Zkus třeba Al-anon, tam Ti poradí lépe. Co já vím, Al-anon funguje v Praze, Brně a Ostravě.

Ráda bych se zeptala na radu. Mám maminku alkoholičku. Pije už dlouho (co já pamatuji tak aspoň 20 let). Ze začátku to nebylo tak hrozné, postupem času to na ní bylo čím dál tím víc znát. Přemlouvali jsme ji celá rodina aby se šla léčit. Ale ona naprosto odmítala skutečnost, že má problémy s alkoholem. Její stav se postupně zhoršoval, ale přesto odmítala se sebou cokoliv dělat a v poslední době na nás při jakékoliv zmínce byla i velmi nepříjemná. Poslední měsíce už ani nebyla schopná nic dělat - jen seděla u televize a pila. Před 14 dny skončila v nemocnici (bylo jí už tak zle, že ani neprotestovala a nechala se tam odvézt). Mám cirhozu jater ve velmi pokročilém stadiu. Tento týden nám jí pustí domů a si nejsme jistí co s ní. Vypadá to, že snad bude souhlasit a půjde se léčit. Jenže alkohol se v poslední době podepsal hodně i na její psychice. Špatně chápe, má problémy se postarat sama o sebe, obléknout se, občas nestihne doběhnou na záchod ... Vezmou nám jí vůbec v takovémhle stavu do léčebny? A dá se do léčebny dostat hned nebo existují nějaké čekací doby? Bojíme se totiž, že jakmile bude doma vrátí se ke svému původnímu režimu. V žádném případě nevěřím, že pokud bude doma nebude pít. Co s tím? Jsem z toho docela bezradná.