ANEURYSMA

Ahoj holky. Tak jsme byli v úterý na neurologii. Heřman se tam objednával a bral to jako velikou událost, ale pak doktor nás odpoklonkoval, že recept máme ve vrátnici a že vlastně ani nic jiného nepotřebujeme. Předepsal mu Relpax proti bolesti hlavy, o kterém mu předtím řekl, že ho po dobu léčby po operaci aneurysmatu nemá brát. Včera nám řekl, že léčba byla ukončena a že je manžel vlastně zdráv a divil se, že nechodí ještě pravidelně do práce. Řekl, že má manžel štěstí, že si může dovolit takhle dlouho do té práce nechodit. A ví, co dělá, ví, že nesedí nikde u stolu, ale stojí za pultem a tahá tam těžké věci. Připadala jsem si fakt jak Alenka v říši divů. Místo aby mu práci vymlouval, tak ho do ní cpe. A přitom mu předtím nějaký jiný doktor řekl, že do konce kalendářního roku by neměl dělat těžkou práci. A hlavně ono to ani nejde dělat něco těžšího, protože je pak hned unavený a je mu špatně. No je to síla.
Libuško, ibalginem asi nic nepokazíš, ať už Dádu bolí noha nebo hlava, mělo by to snad pomoci na obojí. Držím Vám palce.

Ahoj holky,u nás je zatím relativní klid.David se občas klepe.ale těžký je odhadnout co ho bolí když mu to nejde říct.Čtu tady jak každého teď hrozně bolí hlava,je možný,že i Davida bolí hlava,nevím.Já to přisuzuji k tý noze a dáváme mu ibalgin,vždy ráno,pak se uklidní a je celý den v pohodě!!TAk zatím pa Líba

Ahoj Líbo a všichni. Dlouhou jsem se neozývala, ale nějak jsem měla zadek v kalupu. Co je nového?? Adámek musí na nosní mandli, jinak je zatím v pohodě. Školku jsme taky tak nějak ustáli. No a já??? Tohle počasí mě asi zabije. Už týden je mi neustále zle, bolí mě hlava až je mi z toho na zvracení. Nejhorší na tom je, že se mi nějak začali do hlavy zase vracet staré vzpomínky, na nemocnici, operace .... atd. Takže nejsem zrovna dobře naložena. Mám úplně panickou hrůzu z další MR a to tam jdu až v únoru, pořád se mi zdá o tom, že mi budou zase přídávat "drátky" do hlavy. Před půl rokem mi to totiž řekli, že aneurysma se začlo trochu plnit krví a je tady pravděpodobnost další operace.
Líbo jak tu čtu, tak Dáda operaci zvládl dobře...... teĎ už jen sádra, cvičení a doufám, že vám to nakopání doktorům vyjde :-)

Měj se moc hezky i všichni ostatní
Anina

Ahoj Líbo, na neurologii jdeme až dneska odpoledne. Heřman se chce hlavně domluvit na práškách proti bolení hlavy. Bere na to sandomigran a bolesti by měly snad být méně časté, ale jak jsou ty bouřky, bolí ho hlava každý den, prý nesnesitelně. Já to neznám, mně snad hlava v životě nebolela, tak prý nemůžu pochopit, jak je to strašné. Dneska se teprve objednáme na CT někdy na konec července.
Jinak v sobotu Heřman poprvé řídil auto a zavezl mě na zahradu. Šlo mu to dobře, Praha byla prázdná. Vezli jsme tam keře z obchodu, které se neprodaly. Měla jsem toho plné zuby, protože musím všechno dělat já a ještě ho kontrolovat, aby se sám do ničeho nepustil. Když viděl na zahradě tu spoušť a vysokou trávu, tak trpěl, ale nelze stíhat všechno. Keře jsem zaryla, to nejhorší vyplela, natrhala třešně, on mezitím spal celé odpoledne v boudě a pak jsme zase jeli domů (nemáme to daleko). Teď je nejhorší ho ohlídat, protože do tramvaje zatím sám nevleze, ale tím autem ví, že už by zvládnul (doktor to neví)... Ale já se bojím.

U nás pořád stejný,sádru nám sundají 13.7.a už se na to moc těšíme!!Ta noha je děsně těžká akdyž homáš dávat na vozík (ještě nemám zvedák,čekám na něj už měsíc) tak to je fakt sranda!!! Já jsem v jednom kole,řeším lázně,ale s těma nádherama na příjmu se člověk nedomluví,tak naháním doktorku,protože jsme po operaci a je nutné aby jel v srpnu do lázní na rozhýbání!!Doktorka odjela na dovolenou,tak jsem jak na trní!! A co u vás nového Danuš,co Heřman?? Jak jste dopadli na neurologii?? Já když tam s Dádou jdu,tak jsem z toho celá špatná.Nic mi neporadí,jen doktor řekne "Davida vyplázni jazyk" a David nic,otočí se a nechce se s ním bavit,takže pan doktor řekne,hm tak nic pořád stejný.Přijďte za půl roku a to je vše!! Líba

Ahoj Libuško, jak se má Dáda, a co ty? Kdy mu sundávají sádru? Mějte se fajn.

Svou hlavu má, to máš pravdu. Včera už se mu povedlo bez mé pomoci vlézt do vany i z ní vylézt. Úspěch. No ale přiznal se, že když jsem ho nechala v pondělí v práci samotného s kolegyní, tak chtěl něco zvednout (říkal, že to bylo lehké, ale co já vím) a že ho hned v té hlavě zabolelo. To víš, on je ten, co u nás vždycky řešil finance, nadneseně řečeno podnikatel, co má pronajatu prodejnu a zaměstnává jednu prodavačku, a i když mi slibuje, že nebude nic těžkého dělat, bojím se, že to bude pomalu zkoušet. Teď je naštěstí po sezóně, není moc co prodávat. Včera a dneska je doma a odpočívá, ale zítra na mě zase chce, abych ho po práci odvedla k němu do práce, že tam má s někým schůzku, tak se bojím, aby se nerozčílil, no ale když tam nepůjdu s ním, půjde tam asi sám (i když zatím ještě sám nevyšel, ale on je hrozný paličák a už by tam asi došel, fakt se za těch 14 dnů, co je doma, moc zlepšil).
V úterý jdeme na kontrolu na neurologii a objednat se na CT.
Tak se zatím měj a pozdravuj Dádu. Dana

No tak to se ti Dani vůbec nedivím!!Já bydlím v Pardubicích takže v pohodě,ale když DAvid ležel 2 měsíce v Motole,byla to pro mě černá můra,moc se Prahy bojím.Takže musel každý víkend jezdit bývalý manžel.Heřmana obdivuji,ale fakt musí pomalu,přeci jen to byla velká rána,ale je mi jasné,že to máš těžký,chlapi mají svoji hlavu.Drž se!!Líba

Ahoj Líbo, bydlíme v Praze, možná i proto se bojím tím autem. Když bych vyjela z naší ulice, jsem přímo v centru a pamatuji si, jak těžce jsem to zvládala před 16 lety, když jsem jezdila (to ještě Heřman neměl řidičák). Jenže pak jsem měla malé děti, nikam jsme nejezdili, pořád jsem jen přeparkovávala, když čistili ulice.... Možná si časem připlatím nějaké kondiční jízdy, ale zatím nestíhám. Tchyně je furt v nemocnici s cukrovkou, takže tam jsem taky skoro denně.
Heřman by chtěl dělat spoustu věcí, včera byl v práci, tak z toho měl snad dobrý pocit, dokonce si na chvilku stoupnul za pult (má krámek se zahrádkářskými potřebami), ale je hrozně unavený a snažím se ho hlídat, aby to nepřeháněl. Na druhé straně mám pocit, že když něco dělá, je šťastnější. Dneska a zítra mi slíbil, že bude ležet a odpočívat.

Káťo, je to hrozný, když člověk čte, jak se zachází s ležícími lidmi. Musím říct, že já mám s místními nemocnicemi jen ty nejlepší zkušenosti (manžel nejdřív ležel v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích, kde ho taky operovali - když se mu to stalo, měl štěstí v neštěstí a byl kousek od střešovické nemocnice, takže ho záchranka odvezla právě tam), po měsíci, když byl stabilizovaný, převezli ho do Kateřinské ulice na neurochirurgii, nejdřív na JIP, pak na normální pokoj. Tam už sestry neměly tolik času, ale stejně mám pocit, že dělaly, co mohly. Navíc tam už byl manžel normálně při vědomí a mohl mluvit, a když cokoliv chtěl, vždy mu vyhověly. Sestry jsem všude obdivovala, jak se staraly a jak byly hodné na ty pacienty. Říkala jsem, že by jim měla narůst křídla. Pravda, taky pamatuju období, když manžela probouzely z umělého spánku a on si začal rvát všechny ty hadičky, tak mu přivazovaly ruce k posteli, protože u něj nemohl v jednom kuse někdo být,a mně ho bylo líto, ale to asi fakt jinak nešlo.
Katko, držím palce, ať něco vymyslíte, aby se o maminku líp starali, ta psychika dělá hrozně moc. Důležité je, aby to maminka nevzdávala, abyste jí dávali chuť do života.
Držím palce.
Holky, mějte se pěkně. Dana

Káťo to je děsný,mám z tebe husí kůži.Hrozný!!!Přeci musí být nějaká možnost,na ty geriatrii je kvůli tomu žlučníku?Já nevím jaké máš možnosti,ale Davida když mi převezli z JIPU (tam jsem nesměla být skoro celý den) tak jsem za Davidem chodila každý den a střídala se s mamkou,aby lépe jedl a fakt je,že sestry se taky divily,že s nima nechce jíst a nám snědl všechno.Nemají na pacienty čas a taky tu lásku jim nedají.David je pořád na plínách a je ležící,zkus zavolat do Janských Lázní,tam jezdíme 2x ročně,je pravda že tam není sám,vždycky s mamkou nebo semnou.Ale vím,že tam jsou i ležáci sami,ale já bych to nezvládla,aby tam byl David sám,ty sestry mají úplně jiný přístup.Moc dobře vědí,že člověk který nemluví (myslím Davida) nic nepoví.Jánský Lázně mají i webové stránky.Jinak nevím co doporučit,jo ještě Košumberk,ta taky jezdí ležáci.Káťo držím palce!!! Líba

Ahoj holky bojovnice,

Líbo, tak jsem se informovala na ty rehabilitace, ale bohužel, mamka prý není ve stavu, kdy by se dalo něco víc podnikat. Jednak na té geriatrii mají podezření na nějaké potíže se žlučníkem, tak se musí dát do pořádku to, i když dneska dr. říkala, že příznaky ustoupily, tak za 2 dny udělají testy a uvidí se. Do tý doby má mamka zakázané cvičení, tak na ní jen mluvíme, hladíme a jen trochu promasírováváme a procvičujeme ruce. Za druhé ve FN Plzeň je odd. léčebné rehabilitace, tak jsem se ptala, proč mamku nevezmou tam, tak prý v tomhle stavu(ležící, inkontinentní) pacienty tam neberou (to samé ty rehabilitační centra jako Kladruby, Hrabyně apod., navíc je to tam na dlouhé lokte, čeká se mnoho měsíců a co my víme, co bude za několik měsíců). Takže to je pěkný, je to jen pro ty, co to potřebují míň, pro tyhle těžké případy nee:-( Tak snad se mamka aspoň trochu rozhýbe na té geriatrii, i když je to tam strašné strašné. Jsou na pidipokojíku 3, leží jedním bokem u zdi, takže se k ní z jedné strany vůbec nedostaneme, když nám sní celý jogurt, tak se tomu sestřičky diví, byla jsem u jednoho krmení, kdy krmila sestra a házela to do mamky jak do míchačky, tak se nedivím, že jim mamka sní jen pár lžic a pak nechce. Pak se divily, že na neurochirurgii dávali mamku sedět do křesla, to tady vůbec neexistuje, koupou pacienty ležící jen jednou týdně, prostě hrůza. Zdá se mi, že se mamka za těch pár dní trochu zhoršila, mluví hůř, méně hýbe rukama...prostě hrůza. Ale prý pro mamku žádáná alternativa není:-(

Ahoj Dani,díky za podporu.Ani nevím jestli to Dáda fakt zvládne co to semnou udělá :-)
Píšeš,že máš řidičák a nejezdíš,tak to si vůbec nedokážu představit.Já bych byla bez auta jek bez ruky.Mám auto přizpůsobené abych mohla Davida vozit,sedadlo u spolujezdce mám upravené na vozík.
Tak pozdravuj taťku a řekni mu,že mu moc fandím.Dani a kde valstně bydlíte??Pa Líba

Ahoj Líbo, to je fajn, že máte takové zlatíčko, Aničku. Určitě je i pro Davida velkým štěstím a rozptýlením. A pro Tebe taky. V Janských lázních aspoň přijdete na jiné myšlenky, budete mezi lidma, uvaří Vám a budou se o Vás starat. Určitě si to zasloužíš a sestřičky vědí, jak cvičit a co dělat, aby se to zase všechno posunulo o kus dál. To už vlastně nebude mít Dáda tu sádru a bude to zase o trochu veselejší.

Z Heřmana mám fakt radost, akorát v poslední době ho ta hlava fakt bolí snad pořád (on to teda míval i před tím, ale teď se na to člověk víc soustředí). Na jednu stranu mám radost, že začíná už dobře chodit a nohy ho tolik nebolí, na druhou stranu by toho zase chtěl víc zvládnout. Dneska ráno jsem ho vedla do práce, prý musí něco udělat (slíbil, že jen papíry), ale už by chtěl zkusit řídit zase auto a jet na zahradu a z toho mám trochu obavy (já sice mám řidičák, ale nejezdím už 15 let). Navíc máme auto staré a nespolehlivé a nikde není psáno, že dojedeme tam, kam chceme. No, aspoň mi slíbil, že nikam nepojede sám a že počká, až pojedu příští sobotu s ním. Tak nám drž palce, to si to už fakt nenechá vymluvit.

A ta "čarodějnice" měla určitě pravdu, já těmhle lidem moc věřím (i když jsou mezi nimi taky nespolehliví šarlatáni). Dva roky jsou dlouhá doba, ale už máte za sebou skoro 3, tak ti to uteče a v 18 bude mít Dáda celý hezký život před sebou. Věř tomu. Držím palce. Dana

Ahoj Dani,vůbec se ti nedivím,že máš strach o své děti.Chápu tě,já jsem požádala doktorku o vyšetření Jany (dcery) na magnetické resonanci.Výsledky dopadly dobře,ale to víš,pořád mi vrtá brouk v hlavě,Davidovi to aneurysma taky neodhalili,po prvním příznaku,proto to došlo takhle daleko.Ano prý se s tím narodíš,je to časovaná bomba,nikdo ti neřekne kdy praskne.To je jako s rakovinou,tu prý máme taky od narození a někomu propukne a někomu ne.Když na to budeš myslet zblázníš se!!

Ano Dani,jedna čarodějnice (ne je to hodná paní) mi řekla,že v 18 letech bude zlom,tj.za 2 roky,tak doufám,že nebudu zklamaná!!Zatím to jde pořád vpřed a 3.8. jedeme do Jánek a to šlapání na motomedu,by nás mohlo také posunout.A co se týče tchýně,tak ta za Davidem byla 1x v nemocnici a donesla mu 100Kč,bohužel byl tenkrát v komatu a vůbec ji nevnímal.Od té doby jsme ji neviděli ani jsme o ní neslyšeli!!Tak se na tu tvoji vykašly!! Víš kdo nám dělá velikou radost Anička (moje vnučka) je ji 14 měsíců,už běhá a leze po Dádovi když je na vozíku,nebo u něj sedí když jedeme na procházku (je děsně důležitá) a David ji drží a vždycky se směje a něco ji říká a ona mu odpovídá (oni si rozumí,jen já nevím o čem si povídají :-)).

Pozdravuj Heřmana a přeji hodně zdraví.Závidím vám,jak jste to zvládli!!!!
Pa Líba

Ahoj Líbo, úplně mě mrazí v zádech, když čtu, jak zdravý sportovní kluk ze dne na den skončil v nemocnici a co všechno se z toho vyklubalo. Mám dvě děti, holku (16 let) a kluka (12 let) a čím víc se zajímám o to aneurysma, tím víc se o ně bojím. Prý je to hodně dědičné (i když manžel je zatím první v rodině, u kterého se to vyskytlo). Nemáš s tím nějakou zkušenost? Manžel má od dětství silné migrény, ale asi to s tím nesouvisí, protože migrény teď pokračují dál. V tomhle počasí, kdy se střídají tlaky, ho bolí hlava v jednom kuse. Zrovna včera říkal, že ho bolí hlava v místě, kde mu to operovali. Asi to nic neznamená, ale to víš, že už máme strach. Navíc mu zakázali léky, které mu předtím zabíraly, protože po operaci aneurysmatu nejsou vhodné.
No a kluk má ty migrény asi po něm. Občas ho taky bolívá hlava, pak většinou usne a druhý den je zase dobře.
Četla jsem si, že to aneurysma je v hlavě od narození a zajímalo by mě, jeslti je dáno, že v určité době to prostě praskne anebo je to způsobeno nějakou zátěží či stresem.
No nic, zatím jsme snad z toho venku, ale ten strach o život, který jsem dřív neměla, toho už se asi nezbavím. Aby jsem nevyšla ze cviku, mám teď v nemocnici pro změnu tchýni (naštěstí snad nic vážného - vysoká cukrovka). Takže mi připadá, že už si fakt akorát plním úkoly, které mám, ale co Tobě budu povídat, Ty si ty úkoly taky pořád plníš a na nějaké radosti v osobním životě nemáš čas. Ale věřím, že i to přijde...Četla jsem,že Ti někdo předpověděl, že zlom nastane, až bude Dádovi 18. Je to sice ještě dlouhá doba, ale když se to bude jen zlepšovat, bude to utíkat. Moc, moc držím palce a pozdravuju i maminku a dceru, jsou zlaté, že tě podrží.
Já, když jsem běhala za manželem do nemocnice, tak tchyně mi akorát "radila" zaručené recepty, co mám vyřídit doktorům, ale za synem nedošla ani jednou.
Mějte se co nejlépe. Dana

Ahoj Dani,to jak se to Davidovi stalo jsem psala někdy v roce 2006.Teď už se mi o tom lépe hovoří,přeci už je to nějaký pátek a David se začíná zlepšovat.Jen v kostce:David asi od 11 let krvácel z nosu,ale fakt dost hustě,úplný kusy krve mu padaly z nosu.Ale doktoři říkali,že je to u kluků normální,že má slabé cévičky v nose a vypalovali mu to.Jenže každý rok v říjen-listopad se to opakovalo.V roce 2006 už krvácel dost často,nasadili mu ascorutin,na zastavení krve.David se naučil ho nosit neustále u sebe.Doktoři říkali,že ho to po pubertě přejde.Jenže 22.11.2006 přišel z tréninku (hrál závodně 3 roky florbal,byl brankař)a byl hodně unavený,šel brzy spát.Ve 2 ráno se probudil a bylo mu zle,zvracel a brečel,že ho bolí hlava.Ráno jsme šli k doktorce,ta ho pro podezření na zablokovanou páteř poslala do nemocnice.Na ct zjistili krvácení do mozku,byl okamžitý převoz do Hradce Králové.Tam ležel 1 den na JIPU a krvácení přestalo,dělali mu angiografii,magnet.resonanci,výsledek byl,že David je naprosto zdráv a po novém roce může jít do školy bez tělocviku na půl roku.5.12.06 nás převezli do Pardubic ještě na pozorování,kde měl být do 15.12.,ale bohužel 13.12. mi ráno volali,že mu to v 7.45 hod prasklo natolik,že než dojel do Hradce byl v bezvědomí,dávali nám 48 hodin,víc prý nepřežije.Bylo to děsný zhroutila jsem se a zůstala 3 měsíce na neschopence,David se probudil z komatu v dubnu.Začal boj s nemocnicí,nechtěli mu udělat shant,že to Dádovi nepomůže (já navrhla a žádala shant,poradil mi to jeden lékař) týden jsem se hádala a vyhrožovala (v lékařské zprávě máme napsáno,že shant se udělal na silný nátlak matky,ale bohužel chlapci nepomohl aby se probral)!! Udělali mu peg do žaludku,vůbec se mě neptali jestli s tím souhlasím,tvrdili,že David nikdy nebude schopen jíst a kousat (upozorňuji,že když ho převezli v květnu 07 na ARO do Pardubic a já s ním mohla být celý den,začal jíst,ale pro jistotu jsme mu peg nechali do ledna 2008,pak nám ho v Pardubcích vyndali).Podle lékařů se neměl nikdy probrat z komatu,chtěli abych ho dala do ústavu.Podala jsem žalobu na nemocnici,vyšetřoval to ústav soudního lékařství v Olomouci,vše mi zamítli,prý to aneurysma bylo tak zkryté,že se nedalo odhalit.Pak cítíš děsnou bezmoct.Ještě,že mě mamka pomáhá i dcera (ty je 21 let) jinak fakt nevím co bych dělala.No nic já doufám,že teď už to bude jen a jen lepší.Říkala jsem Davidovi,že až se postaví na nohy a udělá pár kroků,že ho naložím do auta a pojedeme do Hradce a nakopeme doktorům prdel,strašně se tomu smál!!!
TAk zatím pa Líba

Ahoj Líbo, mám z Davida radost. Musím se přiznat, že jsem teprve včera pročítala diskusi dozadu a teprve včera jsem si přečetla, že Dádovi je 16 a zjistila, co všechno jste už zažili. Klobouk dolů, Libuško, Ty jsi obdivuhodná ženská. Je fajn, že ti pomáhá maminka a ty můžeš chodit do práce, aspoň přijdeš na jiné myšlenky a vyděláš nějakou korunu. Fakt Tě moc obdivuju, jak to zvládáš, a držím palce Dádovi ještě víc než předtím.
Nikde jsem tam nenašla, jak se to Dádovi vlastně stalo a jestli ho už třeba předtím bolívala hlava nebo měl nějaké problémy. Moc by mě to zajímalo, ale chápu, když už se v tom třeba nebudeš chtít "babrat" a psát o tom.
Vždycky jsem měla pocit, že se tato nemoc týká starších lidí, i když Heřman taky není žádný dědek (45 let), přece jen už jsme střední generace.
Měj se pěkně. Dana

Tak jsme doma!Máme sádru,měla jsem strach jak Davida naložíme do auta,ale v pohodě.Tím,že mu srovnali špičku nohy mu jde i lépe ohýbat koleno,asi to má všechno návaznost!Tak jsem ráda úpně jinak,prostě lépe sedí na vozíku (ještě to slintání by se mohlo zlepšit).13.7. pojedeme zpátk do Jičína na sundání sádry,nechají si nás tam 4 dny na rozhýbání a pak snad od srpna nám vyjdou ty lázně.V jánských mají motomed,tam právě budeme poprvé zkoušet,jestli to bude mít vůbec smysl kupovat.Já pevně věřím,že to David zvládne a že mi lázně dají doporučení,aby mi sociálka pomohla,můžou mi prý přispět až 50%,tak uvidíme!!

Katko nediv se,že mamka už je odpoledne unavená,u nás to je taky tak.Dádu unaví úplně všechno,hodně odpočívá a s tou rehabilitací,zeptej se na Košumberk,nebo rehabilitační ústav Kladruby u Benešova,tam jsou prý fakt dobrý,taky prý Slapy jsou dobrý.Nám se osvědčili Jánské Lázně,ale asi jen proto,že David je pořád dítě.Až bude dospělí taky budu mít dilema kam ho posílat.Tak hodně zdravíčka vám všem.Pa Líba

Ahojky,
Líbo, tak ať to na motomedu Davídkovi jde!!! a když to půjde, budete ho teda shánět i domů?

Dani, manža je úžasnej, viď, moc vám to přeju.

Mamka už říká i celé věty, co dávají smysl, ale je čilejší dopoledne, odpoledne už míň, to pak mluví jen potichu a moc jí nerozumíme. Zítra budou mamku stěhovat z neurochirurgie na geriatrii, tak jsem zvědavá, zda to tam nebude špatný. Přece jen je to pro dlouhodobě nemocné, tak uvidíme, jakou to tam bude mít úroveň, jestli je tam intenzivní péče, nebo jen takové odkladiště. Tak přemýšlíme, zda by nebyla i nějaká jiná šance, něco, kde se intenzivně rehabilituje, nevíte někdo, jaké jsou možnosti? Chtělo by to nějaké intenzivní cvičení, aby pak mamka mohla jít brzy domů. I bychom to zaplatili, jen nevíme, kde hledat...

Ahoj Katko, to jsou dobré zprávy, že se mamka zlepšuje. Jde to pomalu, ale hlavně že sama chce a snaží se s Vámi mluvit a má chuť do života.

Líbo, jak to vypadá s tím motomedem, ten budou mít v těch lázních anebo už jsi ho sehnala? Náhodou jste dobří, možná jste ušli 1 km, ale ten nejobtížnější. Vůbec jsem netušila, že bojujete už takovou dobu. To klobouk dolů.

Heřman je fakt frajer, snaží se a dokonce zatím i poslouchá a nepřepíná se. Hodně spí a odpočívá. Včera jsem mu pomohla do vany, po dvou měsících si to tam pořádně užíval. Vylézt pak byl trošku problém, ale zvládli jsme to. Taky chodíme na malé procházky do parku a za ten týden, co ho pustili z nemocnice, je vidět pokrok. Dneska se chce jít podívat do práce, tak až já přijdu z práce, odvedu ho tam na chvilku (naštěstí to nemáme daleko).
Jen jsem si myslela, že ho třeba přestane bolívat hlava (od mládí trpí silnými migrénami) a hlava ho bolívá stále. Bral dřív nějaké ty nové léky triptany, ale teď mu je doktoři zakázali a dali mu ataralgin a ten moc nezabírá. Ale to jsou maličkosti...
Koncem června se máme objednat ještě do nemocnice na vyšetření a kontrolní CT.
Držte se všichni. Pá Dana