citim se sama

Nemůžeš se zavděčit ani vyhovět všem a všichni kolem tebe nemohou být kamarádi. Začni se něčemu věnovat, abys byla trochu vyjímečná. Ve stádu jsi jen ovce.

Mám to nápodobně :( dnešní doba dnešní spolužáci :( cítím se hrozně jak kdybych tam byla navíc ačkoliv s učiteli si rozumím velmi dobře,ale se spolužákama je to horší .. jsem jiná než ostatní nejdu s dnešní modou ani chováním.. Máma říkala at se nemením k vůli někomu kdo mi za to nestojí ale nestojí se změnit pro kamarády ? otázka je jesli to jsou kamarádi protože kdyby byli tak by mě mezi sebe brali.. Není to zase že by se se mnou nikdo nebavil ale je to jiné jakoby jste byly někdo navíc. Když něco potřebuju tak se ozve ale když je něco vám tak vás všichni přehlíží..Můj největší problém je citlivost lidem důvěřuju tmí pádem vím že jsem sama najivní, ale chci žít v té světlé stránce života.

Jsem vdana a ziji v cizine uz...Kde zijes?

Hledání pravdy o svém stavu v minulosti nikam nevede. Leda se utvdíte, že jste chudáci, kterým to polepili rodiče. Vycházeje z toho co máte a jak se cítíte teď, co byste chtěli změnit. Cítíte v cizině osamoceně- ale CO přesně chcete?

Ahoj Katko.
Pises,ze nemas zadne pratele a doma si casto nerozumis se svoji sestrou.Hledas' odpoved' na otazku,co je duvodem Tveho chovani doma i ve spolecnosti.Na takovou odpoved jsi toho ale o sobe napsala malo,protoze duvodu proc se tak deje muze byt vic nez jeden.Kdyz to vezmu od zacatku,jednou z otazek na Tebe by bylo,jak se k Tobe chovali rodice ve Tvem utlem veku.Byla jsi odstrkovana,nebo jsi mela vzdy protekci?Odpoved' je dulezita,aby se mohla vyloucit nejaka porucha osobnosti,jez' by se v Tobe po celou dobu mohla vyvijet.Dalsi otazkou je pripadne uzivani drog (od alkoholu prez huleni az' po pervitin),protoze i to znacne ovlivnuje psychiku cloveka.
Pokud o to stojis,muzeme hledat odpoved' na Tve otazky spolecne,a to bud'to verejne zde ve vlaknu,nebo mi muzes s duverou napsat na
[email protected]
odpovedel bych Ti ze seznamu a to tak,ze co nejdrive (nejsem na netu non-stop).Ze Tvych odpovedi bychom se mohli pokusit zjistit,zda Ti proste jen neco chybi,nebo zda mas vetsi problem,se kterym Ti spis' pomuze Psycholog nebo Psychoterapeut.V tom pripade bych Ti pak mohl pomoct vyhledat odbornika v blizkosti Tveho bydliste a dat Ti na nej kontakt.
Budu rad,pokud Ti budu moct nejak pomoct.Vnimam,ze si svuj stav uvedomujes' a chces' ho resit,proto muzu dopredu rict,ze Ti pomoct lze;a ze jsi svym vstupem na doktorku.cz udelala krok spravnym smerem.
Jinak,abys vedela kdo jsem ja,tak vice o mne se muzes' docist napr. ve vlaknu "sebevrazda".
Pro dnes dobrou noc (mel jsem dnes dost prace),ale zitra budu prubezne zase jak zde,tak i na mailu..
:-J.

Dobrý den, takže pro začátek...důvod proč se cítím sama, je asi ten, že na svůj věk nemám skoro žádné přátele, doma se potýkám s problémy ze starší sestrou, což mi nejspíš snižuje sebevědomí a narůstá agresivita, ale nikdy se nestalo, že bych nějak ublížila... Popravdě už nevím, co si o sobě myslet, ani jaká jsem, žárlím na spoustu lidí a mám většinou deprese...mám problémy udržet si vztah, pač nejsem víc v pohodě...takže asi bych potřebovala nějákou pomoc, už jen kvůli rodině.

ahoj, koukam,ze nejsem jedina...Take bych chtela rici,ze vim jak se citite,ale sama nevim co stim. Jsem unavena porad jen pracovat a setrit. Chtela bych take jen na dovcu nekam,ale jedine co slysim,ze musime setrit abych mohla jet jednou za rok domu. Je to hrozne nespravedlive, protoze kdyz se kouknu okolo sebe, nektere lidi maji stesti. Maji svou rodinu, manzel pracuje , zena na materske a presto si dovoli nekam jet na dovolenou! Zajimalo by me jak to delaji, a proc to nejde u me,i kdyz si vydelavam a setrim, porad to nevychazi!!!

Jsem vdana a ziji v cizine uz...ahoj, koukam,ze nejsem jedina s podobnym problemem. Ziju v cizine uz nekolik let, jsem vdana skoro pet let. Svym zpusobem jsem i stastna, ale hrozne mi chybi rodina doma v cechach. Snazila jsem se mluvit s manzelem ,ze bych chtela zit v u nas ,ale on nechce. On ma dve deti z prvniho manzelstvi. Rika,ze nemuze odjet k vuli nim, i kdyz mi slibil, jeste pred tim nez jsme se vzali,ze to alespon zkusi. Vubec nevim co mam delat.Porad se uklidnuji,ze to bude dobry,ale myslenky, ze se jednoho dne vratim domu se nemuzu nejak zbavit. Chtela bych zacit svoji vlastni rodinu,ale porad jen cekam a ani nevim na co, protoze v duchu vim,ze on nikdy semnou nepojede. Miluji ho ,ale hrozne me to trapi,ze nemuzu mit normalni zivot. Bydlet o vikendu navstivit rodinu , vyrazit si nekam se sestrou a tak.Taky tu nikoho nemam, jen jednu kamaradku, ale stou se vidame jen obcas protoze obe dve chodime do prace a pracujeme, kazda v jinou dobu. Takze to taky neni nejaka slava. Uz me stoho premysleni tresti hlava.

mam zodpovedneho milujuceho pekneho a inteligentneho manzela..čo vias si môže žena priat? Odpoved je velmi dlha...matku,ktora uz nezije, sestru ktora mi slubuje cez telefon po tisicikrat, ze ma uz naisto pride pozriet, kamaratky, ktore vlastne ani niesu kamaratky, ozajstnu priatelku z detstva, ktora sa mi vydala do talianska, a..ostali iba spomienky.Manzela neviem pochopit prečo mam miluje hovori ze mam dobre srdce...je to od neho krasne ale pravda je taka ze mi to nestaci.Nestaci mi iba pohybovat sa medzi sebou a nim.Potrebujem iskru v zivote a ja som zistila ze ani jeden z tychto vztahov nedycha. Pravdaze manzela milujem...ale kde su tie ine bytosti potrebne ku stastiu? Vsetko sa zda byt dobre, mame dobre zamestanie, pracujeme na dome...ale to skutočne stastie sa kamsi prepadlo..co sa to s nami deje je tomu navine doba? Ako to mam chapat. Jedno mi trochu tlmi bolest ze vlastne ked tak rozmyslam ani moje akoze kamaratky nemaju ani jedna z nich najlepsie kamaratky a dokonca ani môj manzel nema najlepsieho kamarata a ani moja sestra a ani moja kamaratka z detstva..ostali sme v kontakte...no kamaratstvo rokmi vyprcha ked sa clovek tolke roky nevidí..Spytujem sa sama seba....ma zmysel sa trapit?...je tomu navine doba? A teraz tak premyslam ze vela mojich znamych nema najlepsich priatelov...alebo ak ma iba klamu seba ze je to ich najlepsi priatel..naozaj je vela takych pripadov...A preto si kladiem otazku..co je zmyslom zivota? ...Urcite stastia...ale či ho uz mame alebo nie myslim ze z ludi sa stavaju coraz vacsie roboty ze stastie a priatelov nam vybera sama doba v akej zijeme...,je to hrozne ale je to tak...Ale je tu este nejaka sanca pre tych, ktorym nevadi sa s kamaratkou stretavat raz za mesiac, alebo ak im nevadi ze su neustale spolu v praci...,a vidim to tak ze vacsine to vadi...to kazdy potichučku mlči a tísko trpi...a roni kvapôčku svojho potu a aby mu ostala aspon jedna kamaratka...kamaratka tejto doby.

ahoj jmenuji se vera a sice...ako som čítala tvoj príspevok bolomto ako úryvok z môjho života,iba môj neni na týždňovkách ale si našiel milenku,keď som sa dozvedela že začal s nou podnikať,zrútil sa mi svet,trpeli-ia hrozne aj deti,tá žena sa ho drží ako voš,môj život je hrozný,viem ako sa cítiš a želám ti aby si bola silná, ale je to hrozne ťažké

Jsem vdana a ziji v cizine uz...muzu vedet kde zijes-zijete?ozvi se na malil:[email protected]

jsem jako aupair v anglii mam tu sice hodne kamaradu ale je to jine. V CR jsem mela pritele a tady potkavam jen muze, kteri nestoji za rec..O jednoho stojim ale nerozumim mu je se mnou jen o vikendu ale pres tyden se mi neni schopmy ani ozvat..vsecko je slozite jsem tu pul roku ze zacatku bylo vse dobre ale ted se tu citim tak sama a chce se mi jen brecet...

Ahoj také trpím pocitem samoty, už od dětství. Asi to začalo, už ve školce když jsem si nedokázala hrát s ostatními dětmi, což vlastně pokračuje celý můj život mám strach někoho oslovit, protože nevím o čem se sním bavit. Každý si stěžuje, že mluvím potichu.Vždycky jsem platila za outsidera skupiny, když někam příjdu většinou to nikdo ani nezaregistruje, myslím si, že většina lidí ani neví, že existuju. A když se náhodou stane, že na mě někdo promluví tak jsem z toho tak rozhozená a nervozní, že se mi chvěje hlas a nebo se zadrhávám.
Velice často se mi stane, že se zamyslím nad nějakou situací ve svém životě a odehrávám si v hlavě různé scénáře jak jsem se mohla zachovat a jak by to dopadlo.
Jsem hodně citlivá a velice často brečím a nněkdy ani nevím proč najednou z ničeho nic je mi strašně a nemůžu pořádně dýchat.
Kupodivu mám již 3 roky stálého přítele se kterým žiju, ale přesto mám pocit naprosté samoty. Říkám si co všechno pro mě dělá a, že je to člověk o kterého se můžu opřít, ale pravda je taková, že to tak bohužel necítím. Pořád mám strach, že ho ztratím takže se někdy chovám dost žárlivě a a nedůvěřivě. A to, že nemám žádné přátele je asi všem jasné.
Ale vždycky to tak nebylo tedy takováhle jsem celý život,ale byla doba kdy sem měla nejlepší kamarádku byla ten typ, který mají všichni rádi a každý chlap po ní touží, no a ten můj nebyl vyjímka. Takže kamarádství šlo do háje a já raději zůstala s mužem, kterého miluju. Ikdyž mu asi nikdy neopustím, že jsem kvůli němu přišla o nejlepší kamarádku.
Od té doby uplynul již rok můj vztah tuhle krizi přestál, ale už nikomu nevěřím a nevím jestli toho budu někdy schopná..

Kdyby jste aspon napsali kde jste . Jsem na tom podobne i kdyz tu mam manzela i deti , ale vite jak to je dospele deti , maji sve zivoty a ja pomalu nemam s kym promluvit .

ahojky chtela bych Te taky napsat par radku .Ziji taky uz 10 let v cizine ,praci tu zadnou nemam,jsem invalidni.Uverila jsem mimu je to cizinec,jak mne pomuze .Opak je pravdou ,kouka jenom na sebe ,nemam tu nikoho s kym si o problemech pokecat.Kdyz jednou za cas prijedu k nam do CRtak si vsichni mysli jak se nemam.To ze jsem tu cele dny sama bez prace a penez to uz nikdo nevidi.Taky bych tu nejradeji zbalila svich par svestek a sla zpatky.Tady at premejslim jak chci je to o nicem ,Tak aspon vidis ze v tom nejsi sama

ahoj, koukam,ze nejsem jedina...Niko, myslím, že to, co zažíváš, je úděl všech, které se vdají do ciziny. Dokud jsi tam, stýská se ti po rodině, kdyby ses vrátila, bude se ti stýskat po manželovi.
Myslím, že si člověk má vyhovět a ne se trápit, počkej, až to vykrystalizuje a pak se rozhodni pro správnou variantu.
Možná, že by se tvým domovem stala cizina, kdybys tam porodila děti.
Nevím, kam ses vdala, ale pracovat a nic nenašetřit není žádné terno, a je taky pravda, že to je "jako doma".
Víš, možná přijde nějaký impuls a najednou budeš vědět, jak se rozhodnout.

ahoj, koukam,ze nejsem jedina...Niko, já vím, co je stesk po domově, byla jsem v cizině a musela jsem domů za každou cenu. Riskovala jsem cokoli, jen jet domů, domů... Nikdo, kdo nemusel být delší dobu venku, ti neporozumí.
Manželů můžeš mít kolik chceš, domov jenom jeden... Vrať se i sama, buď sama sebou!

Cítit se sám je hrozně smutné, také to někdy zažívám. Zkus vyrazit někde na cvičení nebo nějaké kurzy, kde můžeš potkat nové kamarádky. Také ti může v mnohém pomoci víra v boha, zajdi si do kostela, tam si nebudeš připadat sama. Mě to někdy moc pomáhá ;).

Neboj, na samotu si zvykneš....Co tím vyhraješ ? Sem bych se do takovýho bordelu a mezi podrazáky vůbec nevracel. Kamarádi nejsou to nejdůležitější. Buď ráda, že jsi tam. Bez těch se dá existovat. Na to se neumírá.

Devcata je smutne,. ze jste sami, ja tez i kdyz kamaradu mam dost. Kdo se citi sam a bude chtit pokecao vsem moznem krome oper :D, tak 260524543 nebo marek"braillnet.cz