citim se sama

Já jsem si samotu vyřešila pejskem,je věrný a nenadává.Když s ním jdu ven,vždy někoho potkám a navážu kontakt přes pejska,i s cizím člověkem,tak se dá samota zahnat aspoň na chvilku.S jezevčíkem je sranda.

jsem taky sam a taky zabijim cas

Jsem sam a zabijim cas

ASI NEPOKRACUJE HULIKU,JSI TAKY SAM JAKO JA,NEBO SE JENOM BAVIS.

Jakto zde pokracuje,?

Ahoj.ja ziju na male vesnici, jsem v poseldnim rocniku na vysce, a pritel zije v zahranici. Vidame se tak 1-2xdo mesice, jsme v neustalem spojeni, a presto se citim tak strasne sama, k tomu se pridavaji zdravotni problemy-hlavne v dusledku stresu. mam chut se na vse vykaslat, sbalit se a odjet nekam na nejaky ostrov, kde uz me nebude nic trapit. Strasne moc bych chtela nejakou kamaradku, ktere by nevadilo, ze nejsem perfektni, bez problemu. Ale je tezke najit nekoho, kdo bude nejen poslouchat, ale taky mu na tobe bude zalezet. Kazdy mame svych problemu dost, a ti co je nemaji ted, muzou je mit pozdeji, a teprve pak se ukaze, jake to je, kdyz tu najednou nikdo neni. Kazdopádně, co nám zbývá? snad jen se snazit zaplnit cas necim, co by zabavilo mysl, a verit, ze se to zase vse v dobre obrati. I kdyz ja sama s tim mam dost problemy, mozna, bude-li nas vic, podrzime se navzajem.
Tak hezke vanoce:-)

Taky jsem zůstala sama. Přítel mě opustil, s ním jsem ztratila i jeho rodinu, která byla postupně mojí součástí, společné kamarády... Ti lidé co kolem nich žiju jsou pro mě cizí, bohužel je to smutné, navenek jich je asi dost :(

Jo Leni, taky se tak citím. Je mi dvacet a půl, letos jsem se nedostala na vejšku, tak jsem začala pracovat a žít s přítelem. Vždy jsem měla spoustu kamarádů, telefon mi řinčel (zda někam nevyrazím, něco nepodniknu, jak se mám a tak). Nyní žiji půl roku s mým přítelem, kterého opravdu miluji, ale to na úkor všeho. Nejlepší kamarádky se dostaly na vejšku, zbytek kamarádů taky a přestaly se ozývat. Jsem pořád stejná i když pracuju a musím se sama o sebe starat. Já jsem jim psala a volala ale odezva chyběla. Nyní už se mi neozve nikdo. Telefon mlčí... Známých mám spoustu, ale nikoho komu bych se mohla vyzpovídat a nikoho komu bych mohla důvěřovat. Na vejšku půjdu příští rok, ale nechápu, proč mně nyní museli všichni opustit!

Jo Leni, taky se tak citím. Je mi dvacet a půl, letos jsem se nedostala na vejšku, tak jsem začala pracovat a žít s přítelem. Vždy jsem měla spoustu kamarádů, telefon mi řinčel (zda někam nevyrazím, něco nepodniknu, jak se mám a tak). Nyní žiji půl roku s mým přítelem, kterého opravdu miluji, ale to na úkor všeho. Nejlepší kamarádky se dostaly na vejšku, zbytek kamarádů taky a přestaly se ozývat. Jsem pořád stejná i když pracuju a musím se sama o sebe starat. Já jsem jim psala a volala ale odezva chyběla. Nyní už se mi neozve nikdo. Telefon mlčí... Známých mám spoustu, ale nikoho komu bych se mohla vyzpovídat a nikoho komu bych mohla důvěřovat. Na vejšku půjdu příští rok, ale nechápu, proč mně nyní museli všichni opustit!

Lenko, je to naprosto normalni pocit, nejen v Tvem veku. Nekde jsi udelala chybu, ze se tak ted citis. Ten pocit Te vyburcuje k tomu, abys o skutecne pratele neprichatela nebo si nove kvalitni pratelstvi nalezla a pestovala. Az se tak stane, budes s usmevem hledet na tohle Tve davne rozpolozeni. Ver mi, ze ho kazdy nejednou v zivote zazil. A neber to tak vazne. Najdi si okruh lidi se zajmy, ktere Te bavi. Je to nejsnazsi odrazovy mustek od tehle negativnich pocitu. Nehledej ale pratelstvi jen pro pratelstvi...

Cítím se úplně sama!..... nevím proč, ale připadá mi že kdyby se mi něco stalo tak, že tu nikomu nebudu vůbec chybět!...já nevím co s tím???? snad by ani nikdo nepřišel na můj pohřeb!...:-( Je mi strašně úzko!.....a to mi není ani 20! je to normální? cítí se taky tak někdo?

Diky vsem za rady.Mam ted jednu nabidku prace,je to v jinem meste,tak se to snad vyresi.Jsem sice jeste stale na dne,ale drzi me nadeje.Co mi vadi,ze z toho stresu mam strasny depky,mravenceni nohou,rukou a ted kdyz mam zacit v nove praci,tak mne to trochu desi,nebot musim jednat s lidmi,ale diky memu spatnemu rozpolozeni je to samozrejme tezsi.Presto diky

Mohla bys zkusit take mistni tisk a napsat si inzerat, ze hledas kamaradku (kamarada). Moje znama takhle nasla 3 pratele.

Ještě jeden link pro Elle. http://fora.babinet.cz/viewforum.php?id=17

Ella,zkus si najít kamarádku na http://www2.kudlanka.cz/,tam si píší Češky,žijící v cizině.Jinak,taky bych se přikláněla k tomu,abys přijela domů a začala znovu.Kamarádky jistě najdeš,třeba na netu.

ella,d, myslela jsem ze v tomto frenetickem zivote jsem sama.Jak vidim,tak se milim.Je mi lito ze mate manzelstvi v haji.To ja nastesti od vas,mam malnzela co me zboznuje,ale to neni vse. Citim se sama v cizim prostredi a bez kamaradky.Clovek od casu ma chut s nekym vypadnout,pokecat,ale kdyz neni skym je to smutny. Nechavam muj mail.Holky budetely chtit muzem napsat par radku a nebo si muzem zavolat;-) cesejege"centrum.cz Budu se tesit! pa

Ello, je realne, abys to zkusila do Ceska na nejakou dobu a pak se kdyz tak vratila? Zjistila bys, jestli sezenes praci a jakou zivotni uroven bys tam mela.
Mam znamou, co utekla takhle z USA, pak se vratila, pak zase utekla a pak se usadila u jiznich sousedu CR, tam se citi alespon bliz domovu.

Neboj, na samotu si zvykneš. I sama máš lepší společnost než ti, kteří jsou obklopeni idioty:-)

Ello, Tvoji situaci si neumím ani představit. Přesto co píšeš, musíš být hodně silná.
Já bych na Tvém místě na nic nečekal a vyrazil bych domů. Doma není jen konkrétní byt, ale je to vlast, kde ses narodila, kde lidé hovoří rodnou řečí, kde znají stejný humor a kde je Ti všechno blízké. Co na tom, že pro začátek budeš žít na ubytovně či v podnájmu? Ale podobně kdysi začínalo mnoho našich emigrantů v cizině a v cizím prostředí a mnohdy i bez znalosti místní řeči.
Pojď domů.

Ello, nevim, kde zijes, ale co kdyby si zkusila najit par ceskych kamaradek na internetu, ktere by byly v miste tveho bydliste? To by mohl byt zacatek.