citim se sama

ahoj jmenuji se vera a sice nebydlim v cizine bydlim v ostrave a manzel pracuje v praze na kazdy vikend sice jezdi domu ale prvni co je tak hned jde k pocitaci a cely vikend jen lezi nebo sedi u pocitace a vubec ho nezajima ze chci chvily si s nim popovidat nebo aby se ke me choval jako k manzelce nepromluvi se mnou jen udelej mi kavu neco na papu kdyz se ho chci na neco zeptat tak se se mnou nechce bavit a mam pocit ze se mi rozpada manzelstvi po 23 letech si pripadam jako jeho sluzka uz rok nevim co je to aspon pohlazeni od manzela on spi v obyvaku u pocitace a ja v kuchyni strasne jeho chovani me mrzi kdo mi poradi co mam delat nebo jak se mam chvat kolik krat i ve spanku placu ja jsem z toho zoufala potrebuji jen od neho trochu lasky a citu ke me ptam se sama sebe proc to tak je navim co je s nim prochazka kino atd.zdravim vsechny zeny kterejsou v take situaci jako ja vera

Světko,najdi si někoho na psaní,člověk potřebuje to své srdce občas vyvětrat.A doma se to třeba spraví a smutek odplave.

Ahojky tak jsem našla odvahu a píši,jelikož se cítím být sama i když mám rodinu ale o vánocích se něco zvrtlo a nevím jak dál.Nevím proč ale cítím se hrozně a jelikož se to každý den jen zhoršuje a mne to ničí.Ale mám pro co žít mám dvě krásné děti a to mne drží nad vodou.Aspoň něco.

ahoj nasla jsem odvahu a tak muzu konecne nekomu napsat jak se strasne citim byt sama a navic mam porad takovou smulu ze nemuzu najit zadneho pritele o ktereho bych se mohla oprit jeme tak strasne smutno ze zu jsem sy musela poridit maleho pejska.a je tu takovy problem ten nejvetsi az by byli nejaci muzi na dohled tak jsou zenati mam porad smulu vzdy je jenom zenaty,momentalne jsou tri,muzes my nejak poradit.ahoj.

ahoj!ahoj klidne,at mi napisou ti lidé,kterí se cítí sami! rada se seznamuji s lidma a nikdy bych nikoho nezradila! seznamim se s kymkoliv! muj e-mail: k.copakovaa"seznam.cz klidne napiste,za to nic nedáte. mejte se ahooj

To Danča.Přesně jsi to vystihla.

Moniko, když jsem dostudoval VŠ, tak jsem chtěl zkusit práci v zahraničí. Jenže jsem potkal svoji nynější manželku a všechno bylo jinak. Našel jsem si práci tady, zapracoval jsem se. Pracuji u české firmy, ale nestěžuju si. Mohl jsem být na tom líp, ale za cenu zkoušky vztahu. Za to si prostě můžeš sama. Priority jste měli oba patrně jinde.

Ahoj, protoze uz fakt nevim, jestli nejsem nahodou ja nenormalni, tak se ptam vas. Muj kluk mi byl neverny, a ne jednou. Trosku si za to muzu sama, odjela jsem za praci do ciziny. A nechala ho tu. Dost mi to posramotilo zdravi, psychiku. Porad rika, jak ho to mrzi, nejednou brecel. Ale kdyz jsem mu v posteli vykladala, jak mne to trapi a jak jsem nestastna, tak po chvilce usnul!!! On se rozbrecel, ze to je normalni, ze vstava na sedm hodin. Je tohle normalni?? Tento prispevek jsem psala i v tematu ohledne nevery, pisu to i sem, protoze fakt nevim, co dal.

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. (Deniban + Citalec , Lexaurin). Už jsem je v životě bral. Mám problém si to momentálně prosadit u mého lékaře, kterého jsem změnil. Můj email je n.pet"centrum.cz

dodate-no ta ma Cestina ,haha

ja ziji taky,venku,uz dost dlouho,myslim ze mezilidske vztahy,hlavne mezi muzem a zenou jsou samy slozite,kdyz jsou dve stejne narodnosti,a pak kdyz se clovek vda do ciziny,musi toho hodne prekousnout.Jinyzvyky,rec,kultura,jidlo atd...ale myslim s tim clovek musi pocitat.Nemuze chtit aby bylo vse ,Ceske,myslim ,pro me je,vsude dobre,kde me je dobre.Ja se mam relativne fajn.Podle me je jedno jestly clovek ma Cecha,Nemce ATD...je fakt mentalita narodu je kazda jina,ale lidi spatny a dobry jsou na celem svete,myslim ze v kazdem vstau jde o kompromis.Nemuzu cekat ze muj Dansky manzel bude cely podle me,a taky,clovek musi se snazit venku,poznavat lidi sam,zacit prvni,nemuze cekat ze lidi prijdou samy za nim.Kazdy se kolikrat citi sam a i ve vlastni zemi ,se muze clovek citit nekdy sam.JA VIM JE NEKDY TEZKY V CIZINE SI ZVYKNOU,ale komu to nevyhovuje a je opravdu neststny,mel be se vratit do sve rodne zeme.Preji vsem venku,at najdou dobre zname,kolektiv.clovek se musi snazit nejdriv sam..

Odpovidam na prispevek Elly,nebot jamam uplne stejnou situaci. Bydlim uplne na jinem kontinentu a prestehovala se s 2 manzelem,ktery tady emigroval pred 18 lety. Jelikoz je vdovec ma tady svou 15 letou dceru. Ja si tady dovezla sve 3 deti a k tomu nyni z tohoto manzelstvi mame syna,ale problem je jeho dcera a rodice,kteri se tady prestehovali a ridi nam zivot a jeho dcera pokud ma umyt nadobi utece k babicce,ktera pak se mnou nekomunikuje terba az pul roku. Vlastniho vnuka neberou pry se to take neda tak uz brat. Zvazuji co mam delat ,nebot v Cesku jsem to se svym byvalym manzelem mela dosti slozite...Lenka

ím děkuji. Já si to v hlavě velmi přebírám. Na dovolenou spolu pojedeme,ale potom už asi naše cesta skončí. Je velmi atraktivní a tím mne balamutí. Ale já chci a budu si přát už člověka
s charakterem, doslova spolubojovníka, a když ne, tak žádného. Děti mít už nebudeme, už máme každý svoje dospělé, ale problémy řeším sama když jsem sama.Pokud s někým chodím, musí mi pomáhat a já jemu.Jinak je to bezcenné a škodlivé.

uvědom si že tohle jsou malé problémy,ale až budete pořád spolu můžou přijít daleko větší problémy i s dětmi,budeš schopna sama řešit závažnější problémy a nést břímě manželství za oba dva,když se nechce s tebou dělit o vztah,z vlastní zkušenosti ti říkám že je to peklo dá se to vydržet jen pár roků pak zůstaneš vyčerpaná a partner si toho ani nevšimne a nebude si tě vážit protože si ani nevšiml co jsi vlastně pro rodinu udělala protože o tom nebude vědět když to neregistroval a neměl zájem řešit,je to vlastně sobeckost od partnera myslí hlavně ve stahu na sebe a takový vztah nemůže fungovat dobře

ne, takovej chlap pro život není, co si pořád něco u něj vynucovat, to nepůjde dlouho.

Takže jsem mu to řekla, co mi vadí a že se mi to takhle líbit nebude nikdy, načež šel do seb, prý on je zvyklý vlastně vše řešit sám a tak to předpokládá i u jiných, no i to je možné. Skutečně za tu dobu, co splu chodíme, musel řešit vážné exist. problémy a vyřešil je bez kvílení a řečí. Muži nechápou, že jsme jiné a musí se jim o tu účast říct?Myslel si, že by mne dotazy otravoval, je fakt možné, že muži uvažují takhle.
Dřív jsem se v samostatnosti úplně vyžívala, ale teď je to jiné. No, aspoň vím, co požaduji a požadovat to budu, ne mlčet. Je také hloupé, že bydlí 200km daleko. A já si ho ještě přistěhovat nechci,on by chtěl, ale já mám intuici, že by mne jaksi brzdil. Takže si tu samotu řídím vlastně sama.

taky.

Tvůj pocit je mi dobře známý.Je velmi pohodlné nechat všechno na ženě.Takový chlap je možná dobrý jako přítel ale pro život téměř nepoužitelný.:-)

Sehnala jsem na netu, po pár dnech přilepení na obrazovku, pěkný zájezd pro přítele a mne, a tak mi došlo,že se vůbec neptal , jak to jde, jak to vypadá. On net nemá, neumí s tím pracovat. Vůbec se nyvyptával, nechal to na mě.
Přišla jsem domů a ve schránce dopis od Městského soudu, že před 12! lety mne chytli v metru načerno, dávno jsem zapl. složenku dávno nemám. Přítel se vůbec neptá, co s tím, zapomněl už na to. Stále mi jen tvrdí, jak mne miluje, úžasná vyznání, květiny, milování, ale když mám nějakou starost, je to jen na mě. Proto s ním nechci začít bydlet. On říká, že mne nechce otravovat, že prý chlap tak jedná, mám pocit, že moje problémy mu připadají lehounké. Pravdy, když on má starost, nemluví o tom vůbec. Já si ale připadám osamělá.Vlastně si tak uvědomuju, že nejvíc ze všeho po muži chci aby byl mým parťákem v těch neustálých šarvátkách.....Umořuje mne pocit, že jsem na ně sama. To je furt něco, vždyť to znáte. Jsem 12.rok rozvedená.

Joooooooooooo!