Dali by jste dítě k adopci?

Já ne,ale jedno už jsem dal...Alespoň vidíte lidi co tu diskutuje a co z slušného člověka udělá internetová diskuse,zločinec co své dítě dá k adopci.

Já ne,ale jedno už jsem dal do babyboxu,fakan,skoro se tam nevešel v 3-letech,takovej grázl se z něj stal a to jsem všichni slušná rodina,včetně dědy,který v kriminály nebyl víc než průměr rodiny.Jenže on byl undermench jak řekla tchyně a šel,začal hnědnout na kůži a blonďatět a to nešlo,jsem árijci.

přesně v podobné situaci...V tvém věku je velká pravděpodobnost, že se dítě nenarodí zdravé. Zástup chtivých mamin asi před tebou stát nebude a co pak s dítětem uděláš? Když víš, že bys zdravotně nezvládla ani zdravé? Měla jsi jít na potrat, jsi nezodpovědná a tchyně má pravdu

přesně v podobné situaci...co manžel? Jinak,s tím bych se já nikdy nesrovnala,už jenom to,že denně bych myslela,že někdo cizí má moje dítě,ale dokážu tě pochopit,pokud máš zdr.problémy,jen se moc divím,že raději pak nevolíš potrat? Myslíš,že by jsi to ve skutečnosti dala,aby jsi své vlastní dítě dala někomu cizímu?

Vy které tady tak bravůrně...přesně v podobné situaci jsem já.Je mi 46,nechtěně jsem otěhotněla a ze zdravotních důvodů vím,že bych to už nezvládla.Proto jsme se rozhodli dát dítě k adopci.Bohužel tchýně to absolutně nepochopila a roznášínás na kopytech.Přesně souhlasím,kdo nebyl v takové situaci nemůže soudit

Hledám holku,která by chtěla otěhotnět a mítmiminko a nebo je již těhotná,já bych chtěl dítě třeba hned,kdyby to bylo jen na mě.Chtěl bych ti hladit rostoucí bříško a společně se těšit na mimčo.Pokud toužíš po tom samém,tak písni na mail.Budu se těšit.

Vcelku chápu tvou situaci a proto že jsme před týdnem z právníkem řešily přímou adopci která nám nevyšla a veškéré vybavení nám zustalo mužu říct že pokud ses rozhodla dát své ditě k adopci maminka tě nemuze nijak ohrozit pokud jsi ovšem plnoletá také záleží na tom jestli ditě necháš v nemocnici a to pujde do nějakého kojenáku nebo ho dáš k přímé adopci lidem které třeba znáš

Hledám touto cestou maminku,co se nemůže postarat o své miminko a dala by jej k přímé adopci.Vše zařídíme.Diskrétní jednání.Ozvěte se na [email protected]ěkujeme

Nemyslím si, že by rychlejší adopce snížily počet potratů, to je pitomost a názor proliferů, ale anonymní porody bych přes to umožnila. Žena se může octnout v situaci kdy by jich využila a lepší kojenec zanechaný v nemocnici než někde v popelnici nebo odhozený v křoví.

dát dítě k adopci je pro mě nejzažší možnost. Protože, kdybych věděla že ho nechci, šla bych na potrat. A když už bych si odtrpěla tu 9měsíční hrůzu, tak bych si ho už nechala. Finančně bych to utáhla vždycky myslím, jde spíš o to, jestli chci nebo nechci už mít na krku dítě.

Lado, také Vám přeji příjemnější život, než jste měla doposud a nenechte po sobě nikoho šlapat...

Lenko, dnes si to také říkám,ale tehdy,to byla nutnost,chtěla jsem syna, a dostala jsem ho.Dnes je mu 39 let a po jedné hloupé hádce,která byla zbytečná o něm 18 let nic nevíme.Kolik bolesti vydrží jedno mámino srdíčko?Máma mě v šestnácti,proklela,protože jsem zůstala u táty,když se rozváděli.A následky kletby se podepisují dál,i když si to nepřipouštím.Přeji Vám hezký a ničím nerušený život.

Teda, to jsou příběhy.Lado, já upřímně nechápu, jak jste si mohla později vzít muže, který Vás bil, kopal do Vás a přikazoval Vám, abyste dala své dítě k adopci.

Když jsem čekala první dítě,tak místo svatby putoval ženich do vězení.Já jsem pak byla svobodná matka.Než přišel otec dítěte z vězení,otěhotněla jsem s mužem,který tvrdil,že budeme rodina,ale pak jsem se dozvěděla,že má těhotné další tři ženy.Když jsem byla v osmém měsíci,vrátil se býv.partner z vězení a nic mu nestálo v cestě,chtěl být otcem druhého dítěte.Jenže jeho rodina byla proti,začalo peklo,byla jsem bita,kopal do mě a do nenarozeného dítěte a vyhrožoval,že si požádá o svého syna a vezme mi ho.Když se blížil porod,dostala jsem rozkaz,dát dítě na adopci.(rok 1974)Měla jsem těžký porod,málem jsem zemřela-narodil se krásný chlapeček a já se rozhodla,že si ho nechám.A bylo zle.Nakonec jsem dopadla tak,že mi první dítě bylo odebráno soudem,druhé dítě,jsem si směla nechat a tak prvorozený vyrůstal u svého otce.Já o druhé dítě stejně přišla.Neunesla jsem,že můj prvorozený se mnou není a pokusila jsem se o sebevraždu.Skončila jsem na psychiatrii a dítě v kojeneckém ústavu.Kde se pak podvodem sociální péče a mé rodiny dostalo k adopci.Po několika letech,jsem se vdala za otce mého prvorozeného syna,máme spolu další tři děti,ale nemůžeme se dopátrat,kam byl dán můj druhorozený syn k adopci-je to již dlouhá doba.Věřte,že jsem často potají plakala a toužila hýčkat maličkého,nejhorší je,že nevíte,kde žije,jak žije,a zda ještě žije- letos snad má 36 let.Výčitky svědomí a nenávist k vlastní rodině čas smazal,jen ta nenaplněná touha zůstala.

Já s vámi moc nesouhlasím....já mám dvě děti, rozhodovala jsem se jít na potrat, až jsem se s tou myšlenkou smířila a šla jsem, tedy na poslední chvíli, tak mě udělali ultrazvuk a řekli, že jsou tam dvojčátka.větší šok jsem nemohla v tu chvíli mít.i myšlenka na adopci mě napadla, protože nevím, co bude dál a nevím, zda poskytnu dítěti to, co by mohli adoptivní rodiče. ovšem byla bych raději, kdyby už u porodu si je vzali do náruče a měli u sebe, než je dali někde do děcáku, ta myšlenka mě úplně dostala, po tom, co jsem si zde přečetla.takže ať se každý z vás rozhodne vždy jen za sebe a na všem je něco dobrého i špatného, bohužel.

Já s vámi moc nesouhlasím....Mě se taky interupce příčí.Dítě není kniha,kterou přečteš a odložíš.Buď ho zplodíš a má právo žít nebo si lidičky dávejte bacha. Leni já mám tři syny a mimi jsem čekala,nakonec jsem interupci podstoupila,protože otec dítěte se rozhodl,že se odstěhuje a já bych 4 děti nezvládla.Ještě na sále jsem chtěla utéct.Velmi těšce jsem to nesla.A představ si za dva měsíce jsem byla znova těhotná a opět stejný otec.Dítě jsem pryč nedala a jsem v 6 měsíci a víš co,ten stejný otec,který mě ukecal a já ho vzala zpět se opět rozhodl nás nyní opustit. Takže lidičky,né vždy za to,co se děje může máma mimíska.Já zůstanu sama se 4dětmy a opravdu netuším,jak to zvládnu. Leni drž se. Eva

Já s vámi moc nesouhlasím. Nelíbí se mi interupční zásah do organizmu, který mi přijde mnohem brutálnější než porod. To "dítě" či chcete-li embrio, nemůže za to, jakým způsobem vzniklo a myslím si, že má stejné právo na život jako kdokoli jiný. Samozřejmě s interupcí bych souhlasila, pokud by dotyčná byla znásilněna a nebo by to ohrozilo život matky.Já se například teď rozhoduji, zda podstoupit interupci, která se mi naprosto příčí a nebo dítě donosit a dát mu šanci na život. Ale jelikož už mám doma tři děti, přichází v úvahu adopce, neboť by jsme to už finančně ani místem nezvládli.

Já bych klidně dítě donosila, porodila a dala do babyboxu. Samozřejmě, že bych nejprve volila interupci, ale pokud by bylo pozdě tak bych to takto řešila.

Právě proto je lepší interupce, protože dost žen, které dítě donosí než by ho někomu daly, tak ho často někde pohodí - myslím, že těch tělíček, co se nenajde je více. Radši potrat v raném stadiu při zklamání antikoncepce - protože lehkomyslnost také neuznávám - ale při selhání antikoncepce s klidným svědomím. Nikdy bych svoje tělo nevystavila riziku těhotenství a porodu, kdybych si ho neplánovala nechat. Jinak mám dvě děti a nikdy jsem nebyla na potratu.

Nejste tady na světě samy,určitě by vám někdo pomohl.Když slyším o zabitých a pohozených,tak si říkám proč to dítě nedonesli mě.