Dali by jste dítě k adopci?

Vždycky vše přichází tehdy, když má. Já neměla u prvního dítěte jisté bydlení, příjem, otec dítěte nezodpovědné děcko (sice věkově dospělý, ale jinak prostě děcko, já taky).. Sophie přišla a můžu v důsledku o pár let později říct, že tam nahoře opravdu moc dobře věděli, proč mi ji posílají právě v ten debilní čas, kdy mi to přišlo naprosto nevhod. Prakticky mi od základů změnila život, čistě pozitivním směrem, naučila mě poznávat ty správné hodnoty a můj táta si jí užil aspoň 2,5 roku než zemřel dost nečekaně na akutní formu rakoviny ve 48 letech. Byla pro něj na první pohled nejdůležitějším člověkem na světě a vůbec si nechci představovat, co by bylo a jak smutný by umřel, kdyby Sophia nebyla. A mohla bych pokračovat dlouhým románem o tom, proč bylo dobře, že moje dítě přišlo se „špatným chlapem“, ve „špatný čas“, do „špatného zajištění“ a „absolutně špatné doby“.. po mojí zkušenosti jsem zcela na 100% přesvědčená, že dítě nikdy nepřichází tehdy, kdy nemá, naopak, vždycky má sakra důvod, proč je tady

Nejdříve všechny zdravím.. Jsme strašně ráda, že jsem sem napsala a podělila se s vámi o své "trápení" a všechny mi pomáháte a radíte, opravdu moc si toho vážím... Ten základní problém je v tom, že budu muset změnit celý svůj život, víte všechno jsem měla tak hezky naplánované a najednou bych musela všechno změnit.. V červnu mě totiž čekají státnice na Bc. - ty ještě stihnu sice už tam půjdu jak malý balonek ale měla bych to zvládnout.. (termín mám n azačátku srpna) V době kdy jsem ale o malé nevěděla jsem podala přihlásku na magisterské studium a přijali mě.. Žiji v Praze a mám tu skvělou brigádu v advokátce - což potřebuji do života kvůli praxi a tu bych musela opustit a ani nevím jak bych zvládala studium s malou ono přeci jen to asi není správné od ní odjet 100 km na celý víkend.. Kdybychom si ji totiž nechali určitě bychom se museli přestěhovat k přítelovo rodičům na baráček (měli bychom sice vlastní patro, ale...), protože vím že sama bych to určitě nezvládala - jediné co o dětech tak nějak vím je, že brečí, kakají a je nutno je přebalovat.. Nic víc, nic míň...Přišla bych o svou nezávislost, najednou bych musela stát u přítele s nataženou rukou, nebo u státu... Vždycky jsem se přesně téhle situace bála, že budu na někom závislá a budu čekat co mi kdo dá abych mohla žít :-( Sama mám naštřeno jen pár tisíc na studia.. Ale přesně jak psala jedna z vás.. Bojím se, že když se rozhodnu pro adopci poznamená to náš vztah.. Přítel by mi to možná odpustil, ale nezapomněl by... Už teď tuším, že by nás to ovlivnilo na celý život a svým způsobem by to stálo mezi námi.. :-(

Markétě prý někdo vyhrožoval v souvislosti s jejími aktivitami. Asi to byl Zdeněk2. Všimněte si, že ze svých stránek dala pryč všechny kontroverzní materiály i fotky a ke stránkám jsemvtom se nehlásí.

Zde kontakt na mě...dobrý den :) Jak se daří? A co mimčo, kdy máte vlastně termín? Už víte, co to bude?

Zde kontakt na mě...dobrý den :) Jak se daří? A co mimčo, kdy máte vlastně termín? Už víte, co to bude?

Markéto proč sem už nechodíte? Hrozně tu chybíte :,-(

Zde kontakt na mě [email protected] - nejsem odborníkOdbornou pomoc nabízí bezplatná linka pomoci na tel. 800 108 000 (www.linkapomoci.cz)

Přímá adopce je i z mého pohledu mnohem lepší než umístění do ústavní péče. Miško, psala jsi, že jsi v 6. měsíci. Myslím si, že by pro tebe bylo řešení zjistit si podrobnosti o přímé adopci a zároveň si nechat trochu pootevřená vrátka. Myslím tím, vědět na koho se přímo obrátit . najít rodinu, která by si dítě mohla ihnad osavojit, ale narovinu jim říci, že jsi nejsi ještě úplně jistá. Po porudu se pokusit o dítě se postarat a podle toho se teprve rozhodnout. Šestinedělí bývá těžké i pro maminky, které si dítě opravdu dlouho přejí... tedy snažit zkusit to nějakou dobu, pokusit se o kojení a najít si vztah k dítěti. Nikdo nenutí, že maminka musí dítě stále nosit a "ťutínkovat" každé dítě i každá maminka je nikdyneopakovatelná bytost. V klidu po svém, tak jak budeš cítit... Pokud chceš, napiš mi na soukromí mail a můžeme si o možnostech a rozocích toho kterého rozhodnutí psát, aby jsi měla možnost se skutečně po svém rozhodnout a svého rozhodnutí později nelitovala příliš.

beo, přestaň si hrát na jasnovidce.

Miško, možná jsem něco špatně pochopila, samozřejmě, jestli nejste prozatím definitivně rozhodnutí... myslím ale, že si holčičku necháte, cítím to.S tou adopcí je naprostá pravda, že dávat někomu naději a pak mu ji brát není dobře, kdybyste ale byli už rozhodnutí dát holčičku k adopci, stejně jako Sova bych byla pro to nedávat ji do kojeňáku, ale rovnou k lidem, které osobně poznám.Miško, ještě bych ráda napsala, že já bych svou holčičku nikdy nikomu nedala, ale to člověk pochopí až časem.

Z RADOSTOU MU DAM VSETKO NA...ale muze te treba pokousat. jsou i pripady kdy pes sveho majitele zabil.

A toho nemusíš živit a...Z RADOSTOU MU DAM VSETKO NA SVETE A NEMUSIM SA OBAVAT, ZE MA NA STARE KOLENA ODLOZI DO STAROBINCA A PRIDE SI LEN PO DOCHODOK !!!

Moc děkuju za reakce na můj...PROSÍM VÁS, hlavně nedávejte princeznu do kojeňáku... Tím jí úplně zkazíte život :-( Pokud adopce, tak jedině přímá!!!

Moc děkuju za reakce na můj...PROSÍM VÁS, hlavně nedávejte princeznu do kojeňáku... Tím jí úplně zkazíte život :-( Pokud adopce, tak jedině přímá!!!

Miško já ti hrozně fandim a věřim že budeš supr mamča. Prosím napiš sem jak ses nakonec rozhodla. Ahoj Janča

Tak ten den určitě někdy...zabývám se trochu esoterikou a podle ní prý i dítě "vycítí", že věci nejsou jak mají být, neví co je špatně, že nemá své rodiče, ale nějak prostě cítí zmatek a že bylo nechtěné a může z toho mít psychické problémy, nevím, možná na tom něco pravdy může být

Moc děkuju za reakce na můj...Tak ten den určitě někdy přijde. V dnešní době se adopce neutají. Buď mu to nějakej "dobrák" řekne v dětství nebo až dostane v dospělosti do ruky zdravotní dokumentaci... Dále situace jako najít papíry k adopci v šuplíku, zjistit že má jinou krevní skupinu než rodiče atd atd atd

co ja bych dala za to otehotnet, ale nedari se. holcicka je muj sen, hrozne vam zavidim a doufam ze si ji zamilujete az ji poprve uvidite

Moc děkuju za reakce na můj...Dát pryč dítě, které 9 měsíců nosíte v těle, cítíte jeho pohyby a projdete si jeho porodem, je hrozně těžké. Nevěřím, že žena, která toto udělá, se doživotně netrápí, co její dítě dělá, jak vypadá, jak žije, teď by šlo do první třídy... A nemůže nic udělat, nemůže vzít své rozhodnutí zpět. Ano, jsem ráda, že možnost adopcí existuje (je to rozhodně lepší řešení než potrat), ale beru to jako nejkrajnější možnost pro ženy, které se o dítě opravdu nemohou postarat. Ale rozhodnutí je jen na Tobě, Miško... Držím Ti (Vám) palce.

Miško, v čem je tedy problém? Máte dlouhodobý vztah, partnera, který dítě chce, bydlení... Sice jste otěhotněla neplánovaně, ale máte zázemí pro výchovu dítěte. Pokud si partner miminko strašně přeje, mohla byste mu adopcí ublížit na celý život, otázkou navíc je, zda by s vámi zůstal, pokud byste jeho vytoužené dítě dala pryč... Působíte na mne jako rozumná žena, která by jistě byla skvělou mámou. Dejte té maličké šanci vyrůstat u svých rodičů...