Dali by jste dítě k adopci?

nezbývá ti nic jiného,než...Proč by jí nezbývalo nic jiného, než jít na interrupci?? Píše do tématu o adopci, takže o ní zřejmě také uvažuje a doufá, že se jí tu ozve někdo, kdo by se o její miminko postaral. Určitě je to dobrá možnost, dítě nezemře rozhodnutím své matky, ale získá novou milující rodinu. Koncito, i na těchto stránkách se sdružují páry, které nemohou mít děti a touto cestou by ho chtěli získat. Kontakty najdeš v tématu "Přímá adopce". Držím palce.

mám dvě malé děti 3 roky...nezbývá ti nic jiného,než jít na interrupci,já byla úplně ve stejné situaci jako ted´ty,je to jediné řešení, jinak se můžeš se třemi dětmi dostat na finanční dno, už se dvěma dětmi je to dost finančně náročné,náš problém je ten, že jsme se nenarodily s tmavší pletí,to by nám stát dával mnohem víc. Po potratu na tom nebudeš psychicky dobře, po čase mozek otupí,ale nikdy nezapomeneš,život není jenom růžový a nejsi první ani poslední.Hlavně si zajdi ke svému gyn. co nejdřív,a VY,odpůrci umělých potratů, mi můžete políbit šos, vy moje děti živit nebudete.

mám dvě malé děti 3 roky a 1 rok a jsem asi zase těhotná a chci jít na potrat,protože chci aby moje děti měli vše co potřebují.stát mi dává 4800kč na 2 děti,co to je??a byt platím 6000.z čeho bych živila další.???

Fandím vám Miško, budete super máma :) Těším se na fotečky, pokud se vám bude chtít...

A jmeno je jen jmeno. Kdyz se ji nebude libit, necha si ho v dospelosti zmenit.

Jsem moc stastna, ze zustane holcicka s rodicema, tam ji bude nejlepe. Urcite z ni vyroste skvely clovek. Diky za tve rozhodnuti, Misko

Je bezva ze si dite nechavas....Já jednu Elizabeth znám a nechává si říkat Elizka, což je podle mě děsný.

mám 3 děti a maturitu jsem kvůli tomu dodělávala až ve 24. ale žádnej papír vám nenahradí tu radost co vám daj děti. miško budeš ve studiu pokračovat dálkově nebo s odkladem nebo ne?

Dobrý den, Míšo, sleduji Váš příběh od začátku, ale neměla jsem odvahu napsat, přeci jen Vaše dítě vychovávat nebudu, takže si myslím, že rozhodnutí je jen na Vás (a případně i Vašem příteli). Dle mého názoru jste právě udělala nejlepší rozhodnutí svého života. Přeji Vám, abyste zvládla dokončit studia a byla v životě jen a jen šťastná, k čemuž Vám dcerka jistě dopomůže. Zřejmě je pro Vás kapitola adopce již uzavřená a na tyto stránky zapomenete, ale budu velmi potěšena, pokud dáte vědět, až se Elizabeth narodí a jak se Váš příběh vyvíjí.Držím Vám palce. Alena

Zdravím všechny, tak...Je bezva ze si dite nechavas. Ale proc jmeno Elizabeth? Vzdyt mame tolik krasnych ceskych (nebo aspon cesky znejicich) jmen... Stejne ji nikdo nebude rikat vznesene Elizabeth, ale akorat tak Lízo... Taky bude muset celej zivot vysvetlovat, zda se pise EliSabeth nebo EliZabeth, ze je na konci TH... Hodi se to vubec k vasemu prijmeni? A co kdyz se provda za nejakeho Opicku?

Brzy budu muset své děti dat do adopce jestli naše vláda bude takto pokračovat. Dál už to nezvládnu

Miško, tleskám tvému rozhodnutí :-) Přeji pohodový zbytek těhotenství i porod a věřím, že budete šťastná rodina. Někdy si třeba vzpomeneš, že jsi uvažovala o adopci a budeš ráda, že jsi to neudělala... Neznám nikoho, kdo by litoval, že si nechal neplánované miminko. Budu ráda, když se někdy ozveš, jak se vám daří... Měj se hezky :-)

Jinak všem Vám moc děkuji...jsi skvela holka a bude z tebe skvela mama

Jinak všem Vám moc děkuji jak za názory tak za zájem.. Moc mi to pomohlo.. Děkuju všem :-*

Zdravím všechny, tak už jsem se rozhodla a miminko si necháme.. Musím sice uznat, že to bylo malinko pod nátlakem, ale nakonec jsem svolila.. Ten strach z toho, že by se holčička neměla v životě dobře a mohlo ji něco chybět byl silnější než strach ze ztráty svobody a zodpovědnosti.. Říkám si, že když to zvládly jiné a mnohdy i mladší maminky, které byly v mnohem těžší životní situaci než já, tak to musím zvládnout taky.. Hned jak dodělám školu (v červnu) se budeme stěhovat k přítelovo rodičům na barák, kde budem mít své patro (tím jsme alespoň splnili sen "budoucí tchýni") a taky svoji maminku budu mít mnohem blíž, takže mi obě se vším pomůžou a vše nás naučí.. Akorát pořád čekám, kdy přijde to těšení se.. Zatím v tom pořád vidím jen šílenou změnu a strach.. :-( Začínám se cítit divně, že se na ni netěším a neprožívám to tak jako ostatní budoucí maminky:-( A tak trochu se bojím jestli jí tím o něco nepřipravuji, všude totiž čtu jak už v bříšku miminko vnímá myšlenky a "stavy" maminky.. Asi se nad tím pousmějete ale je to pro mě neskutečně zvláštní titulovat samu sebe jako "maminku"… Jediné co mě drží nad vodou je přítel, který jí to snad vynahrazuje, ten se nemůže dočkat až budem jak říká "skutečná rodina" a budem všichni spolu.. A když už o ní mluvím.. Bude se jmenovat Elizabeth.. :-)

a otec dítěte s adopcí souhlasí?nemohla by ses ho vzdát a pak by ho dostal do péče otec?

Nejdříve všechny...Miško, vy by jste fakt dala pryč dítě, jehož pohyby cítíte?

Miško, z toho co a jak tu píšeš mi nepřijde, že by ti dcera byla tak lhostejná jak píšeš. Podle mě by ses mohla hodně trápit celej život kdybys jí dala pryč. Je to přece tvoje krev, plod lásky mezi tebou a tvým přítelem. Peníze a vzdělání ať jdou bokem, tohle je TVOJE dítě!!

Bylo nas 5 a umrela nam mamka a vsichni skolou povinni. Otec v JZD a i se uvazovalo, ze by 2 nejmlasi sli do adopce. Ale dopadlo to tak, ze s vychovou pomahala babicka a teta, my se museli naucit sami pripravit snidani a veceri, bylo se co ohanet, ale zbavit se dcery, syna to je to posledni.

Ahoj Miško, jsem ráda, že ses zase ozvala. Také děkuji Elatě za krásný příspěvek. Dovolím si své reakce psát velkými písmeny do tvého příspěvku, snad to tak bude přehlednější."Nejdříve všechny zdravím.. Jsme strašně ráda, že jsem sem napsala a podělila se s vámi o své "trápení" a všechny mi pomáháte a radíte, opravdu moc si toho vážím... Ten základní problém je v tom, že budu muset změnit celý svůj život, víte všechno jsem měla tak hezky naplánované a najednou bych musela všechno změnit.."JAK PSALA ELATA... TA ZMĚNA MŮŽE BÝT K LEPŠÍMU. DÍTĚ TI POMŮŽE NAJÍT JINÉ HODNOTY, MOŽNÁ ZJISTÍŠ, ŽE JE TO TO, CO TI CHYBĚLO."V červnu mě totiž čekají státnice na Bc. - ty ještě stihnu sice už tam půjdu jak malý balonek ale měla bych to zvládnout.. (termín mám n azačátku srpna) V době kdy jsem ale o malé nevěděla jsem podala přihlásku na magisterské studium a přijali mě.. Žiji v Praze a mám tu skvělou brigádu v advokátce - což potřebuji do života kvůli praxi a tu bych musela opustit a ani nevím jak bych zvládala studium s malou ono přeci jen to asi není správné od ní odjet 100 km na celý víkend.."KDYŽ PŘIJDEŠ NA STÁTNICE S VELKÝM BŘÍŠKEM, ASPOŇ ZKOUŠEJÍCÍ PŘIVŘOU OKO ;-) NE, TEĎ VÁŽNĚ... BC STIHNEŠ DODĚLAT, TO JE SUPER. MGR SE DÁ BUĎ ODLOŽIT O ROK (Z DŮVODU MATEŘSTVÍ BY TI JISTĚ NA KATEDŘE VYŠLI VSTŘÍC) A NEBO STUDOVAT DÁLKOVĚ. CHODÍM NA JEDNO MAMINKOVSKÉ FÓRUM, KDE JE TÉMA VYLOŽENĚ PRO MAMINKY-STUDENTKY, TAKŽE ZVLÁDNOUT SE TO DÁ :-) KDYŽ BUDEŠ BYDLET U PŘÍTELOVÝCH RODIČŮ, JISTĚ BY TI MALOU POHLÍDALI, ABYS MOHLA NA ZKOUŠKY."Kdybychom si ji totiž nechali určitě bychom se museli přestěhovat k přítelovo rodičům na baráček (měli bychom sice vlastní patro, ale...), protože vím že sama bych to určitě nezvládala - jediné co o dětech tak nějak vím je, že brečí, kakají a je nutno je přebalovat.. Nic víc, nic míň..."S TÍMHLE SE POTÝKÁ SNAD KAŽDÁ MAMINKA, KROMĚ TĚCH, KTERÉ SE MUSELY STARAT O HODNĚ MLADŠÍ SOUROZENCE :-) EXISTUJE SPOUSTA CHYTRÝCH KNIH, MILIONY RAD NAJDEŠ I NA INTERNETU, NAVÍC TI JISTĚ POMŮŽE PŘÍTELOVA MAMKA :-) FAKT SE NEBOJ, NA SPOUSTU VĚCÍ PŘIJDEŠ INSTINKTIVNĚ A ZBYTEK NAČTEŠ."Přišla bych o svou nezávislost, najednou bych musela stát u přítele s nataženou rukou, nebo u státu... Vždycky jsem se přesně téhle situace bála, že budu na někom závislá a budu čekat co mi kdo dá abych mohla žít :-( Sama mám naštřeno jen pár tisíc na studia.."OPĚT BYCH PŘIPOMNĚLA PŘÍSPĚVEK ELATY... DÍTĚ SICE PŘIŠLO NEČEKANĚ A NEMÁŠ NAŠETŘENO, ALE I TAK SE TO DÁ ZVLÁDNOUT, OBZVLÁŠŤ KDYŽ MÁŠ PODPORU PŘÍTELE, RODINY, KDE BYDLET... TŘEBA ZJISTÍŠ, ŽE TI RODINNÝ ŽIVOT VYHOVUJE VÍC, NEŽ NEZÁVISLOST. NEZNÁM NIKOHO, KDO SI NECHAL DÍTĚ A LITOVAL TOHO. COŽ SE NEDÁ ŘÍCT O ŽENÁCH, KTERÉ ŠLY NA POTRAT, TĚCH SE VĚTŠINA TRÁPÍ A VYČÍTÁ SI TO."Ale přesně jak psala jedna z vás.. Bojím se, že když se rozhodnu pro adopci poznamená to náš vztah.. Přítel by mi to možná odpustil, ale nezapomněl by... Už teď tuším, že by nás to ovlivnilo na celý život a svým způsobem by to stálo mezi námi.. :-("K TOMU SE ASI NEDÁ NIC DODAT... TVŮJ PŘÍTEL SE NA DÍTĚ TĚŠÍ A MYSLÍM, ŽE BY MU TO ZPŮSOBILO VELKOU RÁNU V SRDCI, KTERÁ BY SE MOHLA OBRÁTIT PROTI TOBĚ.