deprese z rozchodu

Ahoj i já sem rada za tvůj...A ještě Kamko... mě i pomáhá, když si vzpomenu na to co mi nejvíc v tom vztahu vadilo. Čím mi třeba ublížil i to jak byl ten tvůj v tom emailu chladný a jednoho dne budeme rádi. Já už docela sem. Joo jasně je to občas těžké mám i slabé chvilky večerní, ale pak si vzpomenu, jak mi to s klidem řek a co mi ve vztahu chybělo a prostě mi je pak lépe. Čím dřív ty tu tlustou čáru za vámi uděláš, tím dřív začneš znovu. Ale samozřejmě to musíš vědět, chtít a cítit sama.

Viem, ze Tvoj prispevok sice...Ahoj i já sem rada za tvůj příspěvek... vím, že v tom prostě nejsme sami. Tady je hlavní si uvědomit a udělat tlustou čáru -podle mě- že vracet se smysl nemá. Kdyby náhodou přišel s prosíkem, tak bych s nadhledem a krásným klidem mu sdělila, že on není ten pravej a že ho už nechceš. A věř, že se budeš i třeba s rozklepanýma nohama cítit dobře. Slepovaný vztahy můžou vyjít, ale většinou se to vrátí tam, kde to bylo a to přece sama nechceš. Máme přece svoji hrdost a i to zlé nás posiluje. A přece se nebudem zahazovat s někým, který neví neví neví.. Když miluješ tak víš.. Tich lepších chlapů, kteří po světě běhá je spousta a každý je NAHRADITELNÝ. A kdyby se neozval, tak si jen uvědom, že to prostě nemělo smysl. Prožili ste hezký chvilky, ale hezčí prožiješ s jiným. I u mě to bude chtít svůj čas. Taky si těd uplně nedovedu představit s někým jiným chodit, ale nehledej on přijde. Jen to nechce sedět doma na zadku :). A hlavně si vybírat. A aspon se poučíme z chyb, jelikož chlapa musíš trochu udržovat v nejisotě a nechávat ho čekat a toužit. Jistota škrtá touhu. Ale nebýt ledová královna. Říct, že ho miluješ, že pro tebe znamená hodně, ale nepřehánět to a i mít takové své malé tajemství. Dobrá kniha: Taktika a strategie v lásce - od Plzáka. Nevěřit všemu co se tam píše a pak nečekat, jak to zabírá.. ale najít si tam to své vzít pár příkladu a rad.

Ahoj.. pokud je to stále...Viem, ze Tvoj prispevok sice nebol urceny mne, ale aj tak Ti zan dakujem, totiz sa mi len teraz celkom cerstvo stalo nieco podobne, tiez som chodila s chlapom, ktory mi asi pred tyzdnom dal kopacky, a zaujmave je ze tiez mi len tyzden (!!!) predtym hovoril, ako ma nechce stratit... bolo by to na dlhsie rozpisovanie ale na to teraz nemam energiu. Ale uvedomila som si, ze to co pises vo svojom prisepevku - nieco ako urobit sa viacej nedostupnou, nebyt vzdy poruke, ked sa mu zachce - je pravda a dava to zmysel, bohuzial pre mna v tomto pripade asi neskoro, aj ked ktovie... on sa so mnou rozisiel uz predtym, vtedy snad mal aj dovod, a po case (a mojom prosikani, ktore ale nacas prestalo ked mi poslal tvrdy e-mail) sa vratil... tak mozno sa aj teraz bude chciet vratit... len neviem, ci taketo zaplatane jo-jo vztahy este davaju zmysel... jo a este, on mi dal kopacky ani nie tyzden pred mojimi tridsiatimi narodeninami (a predtym mi slubil, ze ich spolu so mnou oslavi u mojich rodicov doma, potom tento slub samozrejme zrusil)

zdravím, nevím kde se mám...můj příspěvek byl pro tebe, jen sem nedala reagovat.

Sabina

Ahoj.. pokud je to stále aktuální, tak být tebou bych se s ním rozešla. Říká se to snadno.. já vím. Ale z mojí zkušenosti.... Měla jsem 2 roky přítele. A vždy já byla ta, která ho chtěla více vidět, ta která čekala na to až zavolá. Prostě ta závislejší i když sem to na sobě nedávala u něj znát. Přesto jsem často trpěla a nemohla si bez něj užívat. Asi po roce chození se se mnou rozešel, že prý nechce abych ho hlídala, když se baví. A já přitom měla jen jednu poznámku - bez výčtek - kdo že je ta slečna s kterou se dlouho baví na baru a já sem u stolu sama. Po asi 2 dnech breku sem mu volala a prosila at se vrátí. Nechal mě dalších 5 dní trpět, že neví, ale že sem mu hodně chyběla a že se omlouvá i on a začali znovu. Byla sem štastná, ale furt ta, která jen čeká, až se uvidíme. Po dalším roce sme začali spolu bydlet asi 2 měsíce a on jednoho dne přišel a s klidem mi sdělil, že si chce užívat a chce potkávat nové lidi a že kdyby šel s cizí holkou na pivo, tak by si připadal vůči mě špatně, tak to raději ukončí.. s kecama jak mu na mě záleží a blabla.. Já ten den sem jen zasekle a nechápavě koukala do zdi, ale opravdu nechápavě sem už druhej den byla v klidu. Ano myslela sem na něj, ale uvědomila si jedu věč.. Když sem byla s ním, tak sem nežila ajen dokola čekala. Ted je to jen asi 5 dní co to ukončil, ale já zjistila, že už konečně nečekám na zprávy, kdy dorazí, kdy se uvidíme a co dělá, ale že konečně začínám žít. Další rada, když to abys ho opustila je nepředstavitelný je o tom rozchodu přemýšlet a být s přáteli a vypovídat se...Aspon jedný holce, který troch věříš. Zkus se mu neozívat, odmítat ho nějaký čas. Třeba když ti napíše, že se chce vidět říct, že něco máš a pak znovu. Pak se třeba vidět, být milá, ale odejít dřív a nechat ho zase chvíli, at se ozve sám. Pokud se ozívat nebude, tak mu jen napiš sms, že to takhle dál nechceš a že chceš konec. Hodně štěstí. A ještě na závěr - nejhorší je, když nevím jak to dopadne a jen čekáš jestli spolu zůstanete nebo ne. Pak si i oddychneš a on třeba zjistí, že ty si ta silnější a bude prosit on. a i kdyby ne, tak si vyhrála ty né on.

zdravím, nevím kde se mám zeptat a ani přesně co mám dělat,snad mi někdo pomůže. Je mi 20 před půl rokem jsem měla s přítelem nějaké špatné dny a vyvrcholilo to tím, že se semnou rozešel...už před tím, jsem tušila, že se rozhodne pro rozchod a strašně jsem se užírala, když se semnou rozešel dostala mě strašná deprese, nikdy jsem nic podobného nezažila. Byl to ten nejhorší stav v mém životě, skoro 5 dní jsem v kuse jsem nejedla, měla jsem horečky brečela jsem prakticky neustále, břicho mě napětím bolelo pořád...když jsem byla sama doma, myslela jsem, že zešílím, nevěděla jsem co mám dělat, nemohla jsem usnout, byla jsem tak vyčerpaná, že mi dělalo porblém vstanout z postele.... přítel se ke mě ale vrátil a od té doby to klapalo až do tet, máme zase nějaké problémy, nebo spíše on, nevím co se děje nepíše mi nevolá je ke mě jako na cizího.... včera mi napsal,že je to mezi náma špatné...a ta deprese začla znova, chodím do školy, nemůžu se vůbec na nic soustředit, rozčiluje mě že se nemůžu vybrečet, jelikož jsem na koleji kde je všude plno lidí, kamarádky neví co se semnou děje, jelikož jsem jinak vysmátý člověk...proto se semnou rači nebaví protože neví co mají dělat, bojím se, že až se semnou rozejde tak mě to zničí totálně... je to nejhorší stav co jsem kdy zažila a já se bojím, že to zase příjde....nevím jak mám zajít za doktorem a požádat ho o antidepresiva nebo c o mám dělat....není to jako když se dva normální lidi rozejdou a mají oba měsíc smutku a vyrovnají se s tím, já jsem na tohle citlivá strašně... :( děkuju

Ahoj Petře,
vím, čím...ahoj napsi mi mam podobne problemy:) diplomka za dva dny odevzdat a skoro nic nemam, prozivam to stejne. rada si o tom promluvim

Je mi 19,Jmenuji se Lucka asi se budete smát,ale měla jsem vztah třílety vztah od svých 14ti let,byl to ale vztah se vším všudy,od 15 ti jsme spolu bydlela a vztah byl na dobré urovni,přitel si pak ale začal uživat a podvádět mě,byla jsem uplně na dně..bydlela jsem s ním i po tom všem dále až do 18ti let..pak jsem začla chodit s jiynm s kerym jsem byla pul roku,prestehovala jsem k rodicum zpátky...ano,po 3 měsícich když už jsem byla bláznivě zamilovaná jsem zjistil že kluk fetuje,drogy bohužel prodává,je zadluženej,bez práce (to jsem ovšem věděla)
dluhy jsou velké.JE možný že mám z něj depresi a nezvládám tyto změny,napětí,nervy a stres za posledního pul roku?V noci nespím,buší mě srdce,mám v sobě strach a to i přes den,nic mě nebaví i když se směju ve vnitř se ubíjím,najednou vidím svět uplně jinak.Je mi pouhých a blbích 19 let ale není mi fakt vubec dobře,byla jsem na veškerých vyšetření a jsem naprotosto zdravý člověk tak mě muj obvodní lékař poslal k psychologovi ale s toho mám ale strach.Jsem ještě mladá.

Pomáhá mi pročítat vaše...Ahoj Petře,
vím, čím procházíš, protože jsem si sama před 2,5 lety prošla velmi bolestivým rozchodem. Myslela jsem, si že to nezvládnu, že bez něj život nemá smysl. Byli jsme spolu 5 let a rozešel se se mnou, protože si ještě v době našeho vztahu našel novou známost. Také jsem studovala a pracovala současně. Navíc jsme spolu pracovali ve stejné firmě a také studovali stejnou vysokou školu. Byla to nevýslovná bolest, muset jej vidět každý den a vědět, že je s někým jiným. Propadala jsem depresím, nečinnosti a apatii. Přestala jsem se téměř na vše soustředit. Moje pracovní efektivita byla u bodu nula a škola stála také za nic. Byla jsem zrovna před státnicemi - ta ztráta vztahu mě ovlivnila natolik, že jsem nedopsala diplomku a musela jsem si to na rok odložit. Proč Ti vlastně píši všechny tyhle věci?!! Dalo mi to neskutečnou námahu, stálo spoustu energie (hodně mi pomohli přátelé), ale teprve po dvou letech jsem se z toho rozchodu zcela zotavila. Našla jsem si nového partnera, kterého nesmírně miluji, ale bohužel ve vztahu nastaly problémy (zjistila jsem, že má problémy s alkoholem). Situace se opět opakuje, jsem bez energie, sklíčená, nedokážu se na nic soustředit - a to mám tento rok státnicovat. Kvůli mým emočním problémům zase nejsem schopna se soustředit na dopsání diplomové práce. Chci Ti jen říci, že i když je to asi neskutečně těžké, zkus se prosím nyní soustředit na svůj život - na práci a na školu, protože to je Tvoje budoucnoust. Já jsem živá ukázka toho, jak člověk může dopadnout, když dovolí, aby city a emoce ovládly jeho život.

a nechceš to zkusit u mě ? schválně jak jsi dobrá

jsem kartářka chce te pomoc ráda pomohu jestlí má cenu truchlit či ne. Marie

Pomáhá mi pročítat vaše příběhy, přiznám se že už jsem se v životě párkrát spálil a několikrát sám dal kopačky takže dobře znám obě stránky. Člověk by si řekl že už mě nemůže nic překvapit, ale ono to tak není. Před pul rokem mě kamarádi seznámili s jednou slečnou. Přiznám se že jsem se do ní docela rychle zamiloval, i když vím že to mnohdy není dobře protože pak člověk nevnímá věci které by měl. byli jsme pořád spolu. Před týdnem jsme byli na dovolené, to ráno se probudila po předchozím skvělém věčeru jsem dostal nejstudenější sprchu života. Řekla mi že jsme každý jiný, že by jsme se ,,zabili" a že to chce ukončit. Lidi ani nevíte, co to semnou udělalo. Zbytek dovolené jsem se držel a nevěděl co mám dělat. Tak hrozně mi ještě nikdy nebylo. Vlastně je mi pořád hrozně, padlo to a já po týdnu se nedokážu z toho probrat. vymazal jsem veškeré kontakty takže ji když mám slabé chvilky nemůžu napsat a od ni mi žádná zpráva taky nepřišla. Vypínám si mobil a po pul dne zase zapínám zda mi něco od ni nedošlo, je to marné.Trochu mi to pomáhá v tom, že se pořád na něj nedívám.Vymyzala mě ze svého života a tím i velkou část mého srdce.Nedokážu se soustředit ani na práci ani na školu, dělám oboje a ted nedokážu nic. Nevím jak dál, nejsem schopný ničeho..nevím jestli mám marodnit nebo to vyřešit jiným způsobem. nejhorší je,že všichni mí přátelé jsou zadané a už nikam nevyráží za zábavou, takže příležitost pro seznámení už není téměř žádné. nedokážu si představit život bez holky ani s holkou, kterou nemiluji. Přemýšlím nad vším(

chce to aby jsi měla vrbu a té se svěřovala.nejlépe opačného pohlaví.musíš mluvit a mluvit.uleví se ti a časem sice zůstane jizva ale rána se zahojí.

ahoj lidi.tak sem tu zasky.sice tato diskuze vcelku ztraci ohlas,ale je tady muj životni přiběh.Už sou temu skoro tři mesice co se se mnou přitelkyně rozešla.Včera sme se po domluve viděli a vratili si to posledni co jsme meli u sebe.Pravdou je však to,že tento vztah skončil a ja jsem se z teho pořad nevysekal.Jo je to už lepší,ale nedokaži na ni nemyslet.Večer usinam unavou,ale rano nemužu dospat.Vstavam bežně tak ve tři hodiny pak jen tupě ležím a přemyšlim a užiram se tim.je to k ničemu,ale nedokaži se stim vyrovnat.Ona říkala,že mela taky depresivni stavy,ale že už je z teho venku.Takže si asi žije už pohodový život beze mě.Vypadala včera že je opravdu v pohodě.Včera sme si promluvily o tem proč seto stalo a asi jsem ji svym chovanim opravdu nevedomky ublyžoval.Ale shodli jsme se na to že kdybychom komunikovali tak by to bylo vše jine,ale že prý ted už je pozdě.,Ona už navrat nechce zatim prý nikeho nema,ale řikala že se semnou o tem nechce bavit,že ji to připada masochysmus.Takže myslim,že už v jejim okoli je nějaký člověk.A ja se pořad trapím v zpominkama a nedokažu se nad to povznest.Nerozumim temu,nechci to tak a nedokaži s ti mnic udelat.Ja s ni chtel byt celý život a mezitim ten životni vlak ujel do nenavratna.........Nejradej bych zalezl nekde do nory a nikeho nevidel.Nevim kdy to přejde,ale prosim teho nehoře at je to co nejdřiv.Proč je ten život tak složity....

www.butlavavrba.dobrodruh.net

Take jsem se k nemu casto vracel a vracim dodnes.Doporucuji si i precist prispevky pod clankem...hodne mi pomohlo,kdyz jsem videl, ze na tom nejsem spatne sam,ale je nas opravdu spousty.Nejlepsi lek je cas.Take jsem delal ruzne hlouposti, volal psal sms,ruzne ji nadbihal, ale pak jsem zjistil, ze to vubec nikam nevede, spis naopak.Preci jen jsem chtel, aby si me pamatovala jako chlapa a ne jako "trosku" co se pred ni plazi.Dnes uz ma moje expritelkyne fungujici vztah a ja ji to dokonce preji a doufam,ze bude ted stastna s nim, kdyz jsem to nedokazal ja :-)zivot jde dal...

david:dekuji za odkaz budu se k nemu často asi vracit a čist ho.při přečteni sem si uvedomil kolik věcí z teho dělam a asi špatně.Problemem je že člověk si říka že je to pravda ale děla to stejně jinak a komplikuje si to zbytečně moc.sou dny kdy sem v poho a sou dny kdy sem zas na dně.už aby bylo lepe..