Deprese vyvolané nemocemi

jejda, v těchto letech by ses měla chodit bavit a ne nad sebou doma brečet. Já vím, je to lehký takhle říct, ale já když mám možnost a je mi zrovna ok, tak jdu aspoň do kina. Musím teda do těch okrajových kam moc lidí nechodí, ale vítám cokoliv kde se odreaguju.

Mě je 18...

34, tobě?

Přesně tak, taky nechci aby mě tak někdo viděl a litoval mě ale někdy to prostě nejde. Někdy to prostě člověk potřebuje ze sebe dostat jak ty řikáš no. Můžu se tě na něco zeptat? Kolik ti je let?

já to přímo bytostně nesnáším, když mě někdo vidí jak jsem "v prdeli". Občas, když mi je hodně blbě, tak to potřebuju někomu říct, ale nechci, aby mě někdo litoval. Jen to potřebuju ze sebe dostat. Raději si někam zalezu /většinou do vany/ a tam to tak nějak "odpluje" samo.

Jojo, jasně... no tak to je asi taky pěkná potvora viď? no a ty otázky proč já a jak z toho ven, na to se sama sebe ptám docela často. Hlavně když mi neni zrovna nejlíp. A taky tady neni nikdo poblíž s kym bych si o tom mohla popovídat, to je na tom to blbý. nebo spíš ze sebe nechci dělat nějakou chudinku a spíš to zkoušim vydržet. Občas mě vidí přítel brečet ale to já právě nechci, nechci aby mě takhle viděl jako nějakou slabou která potřebuje jeho pomoc. a přitom to tak je.

mám nespecifický chronický zánět- oficiální nazev. Agorafobie může mít víc podob, já nesnáším pobyt v místnostech kde je víc lidí, nebo třeba MHD. Ale zkus si to najít na netu, tam se toho píše víc. Psycholog mi nepomohl, byla jsem u něj jen 2x. Potřebovala jsem si to jen srovnat v hlavě. Proč já, jak z toho ven atd....

Ahoj Moniko,
nemáš náhodou ulcerózní kolitidu? nebo jakej zánět vlastně máš? a co je to ta agorafobie? a pomohl ti nějak ten psycholog?

Petano, mám skoro stejnej problém. Před 5 lety mi zjistili chronickej zánět střev. Je to podobný jak Crohn což si i původně mysleli, že mám. Občas, zvlášť, když mám to "bolavý" období jsem úplně hotová. Došlo to tak daleko, že mám agorafobii. Byla jsem u psychologa a ten mi řekl, že jsem si ji vlastně vypěstovala tou nemocí. Ale nijak se s ní /agorou/ neléčím. Jen jsem si to potřebovala s někým nezávislým prokonzultovat. Poslal mě i na psychinu, ale tam mi hned chtěli nasadit antidepresiva což jsem odmítla. Mám jen pro "první pomoc" nějaký léky na uklidnění, ale ty fakt jen nosím u sebe co kdyby náhodou. Momentálně jsem celkem ok. Změnila jsem trochu přístup k životu, zbavila jsem se ve svým životě lidí co mi zrovna na optimismu nepřidávali a snažím se žít, tak abych byla spokojená.

Jojo, díky, já už se s tim nějak poperu... zatim se měj...

Petano,to by bylo na dlouhé psaní, možná někdy příště.Ale mám kamarádku, která trpí kolititidou a to je něco podobného, stres ji hodně zhoršuje její potíže.
Já osobně jsem silný alergik a mám potíže s velkým množství potravin, např. mám i alergii na křen, ananas syrový už dlouho, ale nyní i kompot, alkohol atd.....
Některé potraviny mi způsobují svědění těla,jiné průjmy a tak jsem už přemýšlela zda nemám podobný problém jako moje kamarádka nebo i ty.
Co se týká psychoterapie přes PC, má to i výhodu anonimity.
Většina zdravých přátel nemá tušení, myslí si cosi o hypochondrech apod. a tak zůstává jen to zdravé jadro, nebo člověk u těch ostatních ví o čem může a nemůže debatovat.
Co takhle koničky, máš nějaké, pokud tě zajímají ruční práce zajímavé jsou www.tvorivyamos.cz.snad jsem to napsala správně, pokud ne tak to najdeš na www.dama.cz na hlavní stránce v levo dole.
jelikož mám zdrav. potíže více než 10 let, tak deprese přicházejí, je to mnohdy těžké, ale chce to přijít na jiné myšlenky a hlavně je mnoho těch kteří jsou na tom ještě hůř.
Držím pěsti, aby bylo, lépe.cau

jojo, děkuju za názor. To máš teda pravdu že je to těžké ale za šest let co už tenhle problém mam sem nikdy nevyhledala psychologa nebo tak něco a jak tady píšeš že je to asi zbytečný tak tam ani chodit nebudu. Máš asi pravdu že nejlepší je si popovídat s někým kdo má stejný problém, ale nikoho neznám osobně jen přes diskusi nebo přes icq ale i tak mi to moc pomáhá. I přítel mi pomáhá ale momentálně je v Chorvatsku na 20 dní a nemam si s kym o tom promluvit. Ještě navíc když trávim většinu dne sama. To je potom těžký... Ale i tak dík za rady. A jaké ty máš zdravotní problémy jestli se můžu zeptat?

Dle osobní zkušenosti mi nikdy psycholog nepomohl, tak jak bych očekávala, jde jen o příjemné povídání o tvém problému, pomůže více konzultace s někým kdo má stejné potíže, jelikož ví o čem je řeč a chápe tě.
Mám také spoustu zdrav. potíží a pokud tím nechci zatěžovat rodinu, jelikož oni za mé potíže nemohou, musím se s tím vyrovnat sama a je to těžké, zkus diskusi dle své diagnozy.
Já osobně se jdu třeba projít, nebo se dám do čtení o něčem co mne zajímá atd.

Ahojky, mam takový problém jako asi hodně lidí na světě si myslim a nevim co s tim. Mam nevyléčitelný zánět střev neboli crohnovu chorobu a když mam takové horší období mam z toho strach a deprese. K psychologovi se mi moc nechce protože si pořád říkám že to zvládnu sama, ale občas už to přestávám zvládat. Prosím můžete mi poradit co v takovýchto chvílích děláte? Děkuji