JAK NA DEPRESE A PANICKÉ PORUCHY

Ano je to krasne citat,ze si...Ahoj kla ja si myslím ,že sa to deje tvojim tehotenstvom a myslím si ,že sa hlavne bojíš o svoje dieťatko ,ale ty by si mala myslieť teraz pozitívne, aby sa to naň neprenášalo.Ja som tiež myslela na smrť na tú svoju ,že keď sa my niečo stane čo bude s mojou rodinou.Dnes odkedy sa na to liečim tabletkami je to lepšie, ale stále to nieje to čo predtým.Chcela by som Ti povedať ,že aj teraz my bolo zle ,ale prešlo to. Dosť my pomáha aj to ,že sa pozriem na túto stránku a tým sa odreagujem a pomáha mi aj môj manžel uvoľňujúcou masážou a pozitívnym myslením .Keď že si stále doma na rizikovom tehotenstve mal by za tebou niekto chodiť a veľa sa s tebou rozprávať ,aby si nemyslela na zlé veci.Ja sa teraz obklopujem ľuďmi, aby som nebola sama.Vyskúšaj niečo a dúfam ,že ti to pomôže.Prajem Ti veľa šťastia a zdravia pre teba a tvoje dieťatko.

Ano je to krasne citat,ze si treba najst nejaku cinnost,ktrora ta od tvojich myslienok odputa,ale ja hoci robim cinnost,ktora ma bavi aj tak pri nej myslim na myslienky,ktore chcem vymazat z pamate,ale nejako to neviem premoct.Neviem ci mam slabu volu alebo cim to je.Trva to uz 3 mesiac mam predstavy a myslienky len o smrti.A bojim sa,ze sa nieco stane nie mne,ale mojim blizkym.trapi ma to od rana do vecera pri akejkolvek cinnosti dokonca aj pri rozhovore o niecom inom si na nich spomeniem a donekonecna ich riesim.Som v 7 mesiaci tehotenstva neviem ci je to vyvolane hormonmi alebo niecim inym neznasam sa preto ako sa chovam k ostatnym,ktorych milujem a oni mi chcu pomoct,ale nevedia ako?Ja uz neviem ako mam prestat na ne mysliet na to vsetko zle.Mam priatela,ktory pri mne stoji,ale viem,ze ho to trapi.Nechcem,aby ho to so mnou prestalo bavit,ale ja si nedokazem pomoct.Som uz aj 5 mesiac doma na rizikovom a neviem ako sa mam od tych myslienok odputat.Myslim na smrt cely den potom sa bojim,ze ju privolam.Zacala som navstevovat psychoterapeutku,ale neviem ci mi to pomoze.Potom mam pocit,te si svojich blizkych nevazim,ked mam o nich zle predstavy a myslienky alebo ja neviem co mi je ci mi uz preskocilo alebo to uz niekto na svete prekonal?Je to tehotenstvom?Som zo seba sklamana,ze tak rozmyslam.Kazdy den mi uteka pred ocami a ja si ho nedokazem uzit.

tedy ne pro Jarku koukam ze nick je ano..ale to je jedno..je to pro vsechny kterych se to tyka..

neco pro JARKU...Humor je vzdy na miste a dokonce i kdyz ho je dost tak je ho stale malo..za mistny ci nemistny ho oznacuji jen lide kteri se prilis ZEROU a neumej si udelat legraci sami ze sebe..I ty nejzavaznejsi situaace by se mely lehce redit humorem aby nebyly tak huste..On je totiz rozdil mezi VYSMIVANIM a SMICHEM...pokud clovek ty hranice vnima a citi pak se muze smat z vesela porad a vsude..

Presne viem aké to je a držím palce každému s P P a pod?a seba viem že nadovšetko je mať niekoho pri sebe kamarátov a podporu rodiny.Viem aj to že to spôsobuje prepracovanosť,stres a naháňanie sa pre niečo nestojí to zato lebo potom sa človek len trápi.Mám ve?mi chorého manžela a mam toho ve?a a preto mám aj ja tieto problémy ale naučila som sa stým žiť.Najviac pomáha v stavoch panickej poruchy nez?aknúť sa toho a odvrátiť pozornosť k niečomu inému a nemyslieť na to.Mne pomáha záhrada a ?udia okolo mňa.Vždy predtým ujdem a vráti sa to do normálu.Netreba sa báť o tom hovoriť treba sa hlavne liečiť a nečakať kým to prejde samé lebo to neprejde.

nezdá sa vám že si s toho robíte srandu chcela by som Vás vidieť s takou chorobou ani neviete aké je to ťažké nepriala by som to ani svojmu nepriate?ovi

to je trochu nemiestny humor- tá zvieracia kazajka!!!

Kroměříž.Je to i s odvozem ve svěrací kazajce.

poradit můžu jedině Praha buďto denní stacionář 19 Bohnice - jsou tam ale i lůžka nebo 23 totéž. Jinak zkus hledat na wéwéwé.psychosomatikatečkacézet

prosím nevíte někdo,kde je léčebna na panické poruchy a deprese,sama to už fakt nezvládnu,a tam kde jsem byla,byli všechny diagnozy,jen ta moje néé!!děkuji předem

Ahojky jsme rtada ze sjem nasla na netu lidicky jako jsme ja ..I ja mam stejny problem..vypozorovala sem,ze kdyz sjem par dni v kodecku a a nepozoruji se je vse ok ale jakmile me to zas chyti mam stejny problem s esrdcem chveni bseni atd...Tudle me to chytilo v aute...Mela jsem jet k rodicum a uz kdyz sjem si barla klioce byla sjem z toho nervozni... Smozdrejme jsem dojela jen k jendoomu obchodaku kde jsem za krizovatkou musela zastavit vystoupit s auta a poradn se nadechnou ...hnedka sem se musela pak otocit a pelasit domu kde az tepr tam sjem se uklidnila..je to strasne...NEBERU ANI ZADNE LEKY... nevim jak je sehnat:-(

je dobré vědět,že tohle není nemoc PP,je to jen splašený nervový systém.každý si to prožil nebo prožívá.životní styl tomu jen nahrává.chtěla bych doporučit změnu stravování,dostatek spánku,ale i práce.zaměřit se na nějaký cíl,něco chtít prostudovat,nebo se zkusit ponořit do práce,jakékoli.Někomu pomáhat může zvyšovat velmi dobré pocity!!dobré se k nám vždy vrátí.Nevím,jestli někoho trvale uspokojí,že se zaměří jen na svůj vzhled a že bude říkat dokola,,ne,,.tohle nevidím jako řešení problému.jasně,dbát o sebe musíme.proč se staří lidé bez posiloven a šlechtění svých těl dožívají vysokého spokojeného věku??odpověď-modlí se-mají víru v Boha-prosím neodvrhněte můj příspěvek,aniž byste nad tím trošku nezamysleli.důvěra v moc Boží dává pokoj do srdce a mysly.ve světě pokoj nenajdete,jen na chvíli.Ale prožít život radostně a bez depek je výhra na celé čáře.protože vědomí,že nejste na to sami,dává sílu jít dál.

Ahoj ja mam tieto problemi a chodila som aj k lekarom ale prestala som lebo som si myslela že my to vôbec nepomaha ale vratilo sa my to a ja neviem čo robiť.čitala som že sa tieto poruchy stavaju pri piti napojov skofeinom a tak som prestala tieto napoje piť ale aj napriek tomu sa to stale obiavuje a ja som stale zufala poradi my niekto prosim

Nemusíš. Ale taky by to mohla být rozhozená štítná žláza. Tedy alespoň mně takhle deprese začaly. Já šla tenkrát k obvoďačce, ta mi dala injekci na uklidnění a nechala týden doma. Bylo to ještě horší. Doktory jsem si vyhledala proto sama.

Musím mít doporučení od obvodní lékařky?
Dřív jsem měla tolik zájmů (cvičení, četba, jazyky atd.) a teď jen přijdu z práce a ležím, spím dobře, naštěstí, ale zase bych spala v jednom kuse třeba týden. Přestala jsem o sebe dbát. Jen hygienu dodržuju, trochu se namaluju, stáhnu vlasy do culíku, něco na sebe navleču a tím to hasne, dřív jsem cvičila, udržovala tělo různými krémy, upravovala si hezky vlasy, teď se mi to zdá jako ztráta času, radši budu spát. Jím nepravidelně, většinou 1x denně do sebe něco nasoukám, víc nejde, mám strachem stažený žaludek. Velikou oporou je mi přítel, ale ani to nestačí, a mám dojem, že to taky dlouho nevydrží, když každý den brečím a nic nedělám.

Karlo, já myslím, že je to nástup deprese. Já to měla také tak, brečela jsem a nevěděla proč, hlavou mi lítaly pořád dokola myšlenky na práci, nešlo se toho zbavit. Pořád jsem koukala tzv. doblba. Musíš navštívit psychiatra a on ti napíše antidepresiva. Ale neoddaluj to.

Ahoj, co mám dělat? Už asi dva měsíce se po probuzení, když mám jít do práce, rozbrečím a nemůžu vstát z postele. Nebýt manžela, nevstanu a ležím dál, že by mě vyhodili z práce, je mi v tu chvíli jedno. Přes den se několikrát rozbrečím, v práci je velký nápor, a když není, dělám si hlavu i z úplných kravin, vše je pro mě problém. Neužiju si ani čas po práci, protože o ni pořád přemýšlím a už se bojím, co mě další den čeká. To samé o víkendech, už do soboty jsem v nervu. Už dál nemůžu.

ahoj aleno jamam panicke deprese a si pet let a pomaha hodně laska mit nakou oporu

Ahoj,již před osmi lety jsem zažil něco co pak nazvali lékaři panickou poruchou, nebo panickými záchvaty. Tehdy jsem se léčili u psychiatra kam jsem docházel a bral jsem nějaký léky. Lékař mi moc nesedl, měl jsem pocit že mi to sezení s ním nic nepřináší a spíše naopak jsem tím začal více zaobírat a tím prohlubovat ataky.|Nicméně nějaký léky jsem tehdy bral,pár druhů vystřídali. Po čase problém ustal a mě se zdálo že jsem vyhrál,jen občas se projevily příznaky jen po bujarejším večírku kdy člověk vystřízlivěl a pak nastoupila ataka,ale ta se dala celkem v pohodě zvládnout a na druhý den jsem o tom ani nevěděl. Nejsem žádněj piják,který vysedává v hospodách a prolévá hrdlo alkoholem. pšed zhruba osmi měsíci se mi ataky začali postupně vracet a zvyšovat četnost a intenzitu. Nepiju už osm měsíců vůbec nic a přestal jsem kouřit. Prošel jsem si pár vyšetření jako i pře těmi osmi lety/srdce,EEG,EMG...atd/ vše negativní..jak jinak . A nyní bojuji od neurologa jsem dostal nějaký léky,ale není to co asi potřebuji..nic se nemění. Mám jen nějaký na uklidnění, které v případě potřeby beru,ale vím že tohle není řešení. Rozhodl jsem se vzít to tentokrát z gruntu a jednou pro vždy tou potvorou zamávat. Jen nevím zatím jak. Dost to pacifikuje člověka jak od normálního života tak od práce..atd...HELP...všem držím palce.Kdyby se někdo našel a chtěl písnout tak může mara1702"seznam.cz

ahoj Sisi, nevím, jak dlouho a jakými léky jsi se léčila.Trvá i 3 týdny než léčba zabere, a někdy zvolené antidepresivum není to pravé pro Tebe.Prad se s lékařem.Taky jsem se léčila, a už jsem zdravá, držím palce