Jak se odpíchnout od totálního dna

zž, máš stopro pravdu, pokud tam zůstane starý nevyřešený vztah a člověk se totálně nezamiluje do dalšího, tak je to nahouby.Asi by bylo nejlepší ten starý vztah překrýt novým, ale ...zž, ale věk 50, je náhodou super, už máš spoustu zkušeností, předpokládám že odrostlé děti, tak si můžeš, pokud budeš chtít užívat a bylo by škoda, se jen užírat tím co bylo a už nebude. Prosím tebe, já ti rozumím, já čekal na bývalou devět let, že bych s ní do toho šel znovu, po rozvodu s tím jejím a naštěstí nechtěla, což mě zachránilo od blbosti.Tak nějak jsem si to ujasnil a vyčistil hlavu, už jí nechci a vím, že už mi nestraší v hlavě.Docela je dobré si to v hlavě ujasnit, co je a co není možné a dobré, co se týče našich bývalých.Hele nepřežívej, zkus žít. Mě je 52, také jsem sám a netruchlím. Občas si někam vyjdu s nějakou známou na kávičku, či vínko a je dobře. Zkus si najít něco co máš ráda, třeba zde na netu a pokud vím, tak pes je dobrý přítel a já vím, že nemít tu mou fenku, bylo by to asi moc smutné, ta mi dodává sílu, že tam nejsem sám, že se mám o koho starat. Asi sama víš, jak dovede pejsek uvítat člověka, když přijdeme domů...to nedovede žádný člověk.Odkud jsi? Nejsi z Prahy?xy, tak to je nahouby, když se musíš soudit o své peníze, držím ti palečky a hlavu vzhůru. Vše se v dobré obrátí a hlavně se začni zaobírat sebou a dělej pro sebe maximum, hýčkej se a dopřávej si to o co jsi se šidila dřív, když jsi to dávala ostatním. Teď se musíš sama dostat do stavu, kdy se budeš cítit silná a svá. Když to dokážeš, pak nebude problém si zase najít někoho, kdo tě bude mít rád a nebude to takovej, jako byl ex. Zkus přehodnotit priority na muže, třeba jsi hledala jiné než potřebuješ. A nerozdávej se tak celá, buď teď trochu sobec a hlavně se postav na své nohy.Držím všem pěsti. Hanz

Ahoj xy. Nejsi sama, já jsem na tom stejně. Také se dostávám z rozvodu s ae, a jsou to už 3 roky a ještě z toho nejsem venku. Strašně jsem ho milovala a obětovala bych mu všechno, na sebe jsem nekoukala a teď žiju sama s pejskem. Je mi 50 a mám pocit, že už jen přežívám. Ale Ty jsi ještě mladá, tak hlavu vzhůru. Můj názor je, že pokud se nevyhrabeš z tohoto vztahu úplně, nemá cenu začínat další.

I já se přidám..Bylo mi ted 35let..A jsem sama-mimo tatky a pejska..Od mládí jsem studovala,pracovala,snažila se být oporou celé rodině,žila dlouho v cizině,založila s ex malou firmičku,penízky jsem dávala jemu-on je potřeboval na předešlé dluhy a problémy a roky utíkaly..Mimo to jsem pomáhala rodičům,sourozencům-dovolené,dárky,oblečení atd..Já sama jsem ztloustla,brala na záda starosti ostatních,trápila se jejich problémy a roky šly opět dál.Přítel mi sliboval svatbu,plánovaly jsme společnou budoucnost a najednou odešel a mě nechal bez ničeho..Musela jsem se vrátit do čech,bez ničeho..Jsou tomu už tři roky,jsem celé tři roky sama..Nejsem ošklivá-prominte za sebechválu-chci říci,že příležitosti mám-ale já ty tři roky léčím své srdíčko-vím,na můj věk to zní pubertacky,ale je to tak..Já to tak cítím.A nejsem z toho venku.S ex se soudím,protože mi dluží mé peníze..Firmu jsme založili s mými penězi z dědictví po dědečkovi a ted naháním mou největší lásku,aby mi vrátil to moje.Obětovala jsem mu hloupá celé roky a bylo mi to jedno..S rodinou se nestýkám,nevzpomenou si ani na mé narozeniny,jedině když potřebují půjčit peníze-naposledy jsem jim půjčila přes dvacet tisíc-to si pro ně přišly až ke mě domů,ale že trávím vánoce a silvestry sama-to nepřijdou.Mám kamarádky,ale znáte to..Bud mají partnery,děti,rodiny atd. a já je nechci obtěžovat věčným naříkáním..Den za dnem se trápím-nemám jednoho opravdového kamaráda,člověka,který by byl opravdu lidský,bezzištný..Mám deprese z toho,že mi utíkají roky a nemám dítě..Jsem celkem aktivní,sportuji,kultura,jazyky,kurz atd..ale je to jen o tom,abych aspon neco pozitivního dělala pro svůj život a budoucnost..Ale uvnitř cítím,že jsem zklamaná mým ex-vím,že nikdo nemá druhého napořád-ale já mu půjčila všechny mé úspory,koukala jen na něj a na sebe ne a nic..Rodina to samé..Jsem černá ovce rodiny,přitom jsem ta,která se musela vždy starat sama o sebe-o mé sourozence se starali a pomáhali rodiče-mě brali jako nejstarší a nikdy jsem nechtěla brát jejich pomoc..Trávím tři nejsmutnější roky mého života,den za dnem a ač se snažím se vyškrábat ode dna-nejde to..Prostě vnitřně cítím smutek a bolest..Nic mi nedělá radost jako takovou..Abych cítila u srdce něco hezkého a mohla si říct-tak pro tohle za to stojí být na světě..Vím,řeknete si zdraví atd-ale člověk prožívající dny bez radosti a sám -to není život.

reno, jo máš pravdu. Ale s tím Neurolem je to tak, že jde používat, ale ne zneužívat. Já ho bral také, je na něm fajn, že přijde celkem brzy účinek, člověk se zklidní a je fajn. Ale nesmí se brát, když přijdou jakékoli třeba jen malé, chvilkové problémy. Další co se nesmí, je brát větší dávku a zvyšovat bez doktora. Ano, je to dobrý lék, ale opravdu jak ho začnete zneužívat, je to špatné. Já si ho beru jen vyjímečně, když je to opravdu nezbytné, jinak to rozchodím a za chvíli je po problému. Prostě nesmí člověk zpanikařit, když se mu zdá, že je nedobře a Neurol to zachrání. Ale ten úklid a vycházka..super, chválím moc. je to moc dobré na nervy a na uklidnění.safrane. je vidět, že už také víš, jaké to je a že se s tím dá něco udělat. Jo, já mám také dobrou zkušenost s těmi AD a nebýt jich, nevím, zda bych to dokázal zvládnout, padla na mě taková apatie a nic mě nebavilo, netěšilo a všeho jsem se bál a měl jsem pocit, že jsem měl radši pod tím stromem, ze kterého jsem spadl, měl zůstat. Neměl jsem nějak důvod být na světě. Něco, ale ve mě mělo větší rozum, než já a dokopalo mě to k psychiatrovi a dostal jsem AD a moc to pomohlo a je to sedm let, co se to stalo...jé já měl vlastně narozky, druhé, úplně jsem na to zapomněl, bylo to 21 října 2000. No a vidíte a jsem tu pořád a líbí se mi na světě. Říkám si, když jsem to přežil celkem v poho..pád ze čtyřech metrů na betonový dvorek... otřes mozku, prasklá lebka, tři dny jsem byl mimo, zlomených pět žeber a zlomený palec na ruce...to je dost málo, ne? Ale jinak jsem nic neměl i páteř zůstala dobrá. Jen jsem se z toho nějak psychicky vylizoval osm měsíců, ale nakonec to dopadlo díky AD a i mé vnitřní síle, dobře. Už jsem pak jen řešil staré problémy, vztahy s lidmi a teprve nedávno se to nějak podařilo a stále na sobě pracuji a nevzdávám to a je mi lépe a lépe.Salinas, jo máš pravdu, někdy to vypadá hnusně, ale zase záleží, jak to pojmeš. Ono je sice venku hnusně, ale zase máš možnost, něco udělat doma, třeba uklidit, anebo zalenošit. Jinak nazvat se to dá i jinak, třeba, tam venku není zrovna pěkně, bez té skepse. Nebo je tam krásně ošklivo, to už nezní tak hrozně. Jo neměl by se člověk, k vůli nějakým chybám hned zatracovat, jsme jen chybující lidé. Nakonec máme právo chyby dělat a chybovat je lidské, že? Ale to máš také pravdu, znám jich také několik, jakmile udělají chybu, vždy to svedou na druhé, oni nikdy nechybují, tedy podle nich a ještě jim to fakt udělá radost a nedej bože, kdyby jim to někdo připomněl, že chybují...jéé, to by bylo zle :o(Myslím, že je dobré se stále koukat všude možně, po nových zkušenostech a názorech na naše problémy. Mě také dělalo a dělá dobře číst různé názory a podělit se ostatními. Kdybych mohl, tak bych vzal čarovný proutek a všem pomohl, ale nejde to, škoda.Lidi, jsem rád, že píšete a největší radost mám, když se ozve někdo, komu to pomohlo a ví, že mu to pomůže. Mám vás rád Hanz. :o))))

V těchto podzimních dnech se to všechno zdá ještě těžší. Ráno vstanete a venku je hnusně. Chybí energie od samého začátku. Nic se nechce ve vypadá horší než opravdu je. Pokud máte alespoň malilinkatou chuŤ do života zkuste ji povzbudit. Najděte si jednu věc , která vám udělá radost a bude stát za to probudit se zítra. Prostě něco na co se budete těšit. Může to být kniha, film, nějaká událost nebo nějaká hloupost, kterou si koupíte /třeba kostka mýdla, tužka.../. Kupte si čokoládu...kupte si hračku, po které jste jako dítě toužili. Běžte mezi lidi. Jen nezůstávejte doma mezi čtyřmi stěnami. Když se přece jen cítíte bezpečněji ve svém domově popřemýšlejte jak jej zlepšit /vymalovat, přestavět nábytek.../zaměstnejte se něčím, aby jste neměli čas utápět se ve svém smutku. Taky jsem měla pocit, že jsem v životě zklamala. Vtzahovala jsem si všecko na sebe. Chtělo se mi brečet, křičet....ventilovala jsem to tím, že jsem si kolikrát ublížila sama sobě. Měla jsem pocit, že když je na mně někdo naštvaný udělala jsem chybu a musím být potrestána. Řízla jsem se, jednou jsem dokonce mlátila hlavou do ledničky...Snad jsem to vše překonala, ale nikdy neříkej nikdy. Myslím více na sebe né jen na druhé a na to co by řekli.KAŽDÝ DĚLÁ CHYBY!!! Jsou ale takoví lidé co je dokážou hodit nebo přenést na vás.Vás to ničí a oni jsou v pohodě.Dobrá knížka jsou i Čtyři dohody. Myslete více na sebe a těšte se na dny, kdy zase vyjde slunce.

tak já splnila,plná taška bordelu v kontejneru a skoro hodinová procházka svižným krokem,teď se odměním dobrou večeřičkou.a co se dnes povedlo vám,pochvalte se!

Čtu příspěvky a je mi z toho úzko a smutno.Prošel jsem si tím peklem a vím,jaké je dno tvrdé a jak těžko se z něho zvedá.Člověk neví,proč ráno vstane,obyčejné a běžné věci jsou obrovský problém.Dobře míněné rady jsou k ničemu,před tou beznadějí a bolestí srdce,kdy člověk polyká slzy bezmoci nejde utéct či ujet.To už není jen stav mysli,to je nesmírně krutá a zákeřná nemoc zvaná deprese.A na ní je jediný lék - a to jsou antidepresiva.Chvíli trvá než zaberou - i týdny,ale pak se svět rozzáří,začne zase svítit sluníčko a život dostane ztracený řád.Dostaví se síla řešit ztracenou práci,vztah a vše ostatní,co bylo neřešitelné.Hodně štěstí všem.

já beru cipralex a myslím že mi fakt super sedl,neurol bych nevzala do pusy,bojím se ho,vím že je návykový a mám z něj pocit,že je tak nějak hrubý,jako trám tam kde je třeba stéblo,jen jsem vzala krabičku do ruky a neužila jsem ni jeden.

Holky, je to super a mám z toho velikou radost a jsem moc rád, když můžu někomu pomoci, třeba jen radou. Já vím, že je to těžké, ale nic jiného nezbude, než se k tomu dokopat. Blbí na téhle nemoci je to, že tělo nás přestane poslouchat a nějak nás táhne víc a víc do té beznaděje a tomu se musíme z posledních sil bránit, nebo nás to sežere. reno, děláš to bezvadně a jsem rád, že jsi tomu nepodlehla a snažíš se s tím bojovat, ono to ani jinak nejde. Ty AD,jsou jen na to, aby nám pomáhaly snášet ty problémy snáze a díky nim se to dá zvládat lépe, ale nejsou na to, že by po spolknutí bylo vše v poho..Ale je to potřeba nazkoušet, já měl troje, začal jsem s Aurorixem, potom Wellbutrin a nakonec Deniban a ten už vysazuju, beru jen půlku ob den. Také je neurol jako AD, ale ten je na okamžité utlumení problůmů s nervama, není to jako ty jiné AD a co je horší, ten je návykový, pokud se k němu začneme upínat jako k berličce. Ty Ad co jsem měl byly nenávykové a mají delší dobu než zaberou, ale pomohly. Pokud někomu nezaberou jedny, je potřeba to dohodnout s doktorem a změnit.Anabelo, fakt jsi mi udělala radost a radosti nikdy není dost, díky za odpověď.Holky já věřím, že se z toho zase dostanete a bude zase dobře, jen nepodléhejte té skepsi, ona vás chce mít, tam kde vás má. Bojujte s tím, nezůstávejte jen pasivní, jedině to vás postaví na nohy.Držím všem palce a mám vás rád, jsem s vámi. Hanz

tak vidíš hanzi,nejsou všichni beznadějní

Po přečtení příspěvku od Hanze mu dávám jedině za pravdu a povzbudilo mne to více jak celé moje roční docházení k psycholožce, díky moc.

skvělá je taky kniha od dr.Geralda Jampolskyho Láska znamená zbavit se strachu.Hayová mi taky hodně pomohla,nevyřešené vztahy z minula dělají velkou paseku,mnohdy si to člověk vůbec neuvědomuje,ale i do toho se pustit obnáší prostě to : vstát,zvednout hlavu,zluboka se nadechnout a udělat první krok.mně se osvědčilo prostě si to nařídit,vysloveně se k některým věcem(např návštěva psychologa nebo vycházka) přinutit. nedaří se mi to stoprocentně ale myslím že v poslouchání sebe sama jsem už tak na 85 %,a pokaždé když se to povede,jsem na sebe jaksepatří hrdá a povzbudí mne to pokračovat.moje mím?us je zanedbávat sama sebe a dá mi strašně práce se donutit pečovat i o tak obyčejné věci jako čištění zubů - nenávidím to a musela jsem si uvědomit,že jsou moje,chci si je podržet zdravé jako ostatní části svého já a tak se o ně musím taky starat s láskou,zní to divně já vím,ale je to drobnost která mi pomohla,jeden z prvních kroků,maličkej a přitom velikej.na to se začaly pomalu nabalovat další věci,myslím že jsem se sebou udělala velikej kus práce,i když jsem postupovala maličkýma krokama ale zato pořád,a stále mám v úmylu pokračovat.dneska je v plánu opakovaná a ještě důkladnější čistka skříně a pak povinná procházka v lese,zase ze sebe setřesu některé staré usazeniny a budu se moct líp nadechnout.

Objevil jsem zase něco zajímavého.http://zdravi.doktorka.cz/ctvrta-cakra/Jo a napadá mne, zná někdo něco o rodinných konstelacích? Zkuste si zadat do prohlížeče Rodinné konstelace a potom vyberte z nabídky. Je to opravdu zajímavé a mohlo by vám to ukázat cestu.

Ahoj holky,tak si tu čtu další příspěvky. No i Jeza má pravdu, proč se jen bráníte něco zkusit a když to nepůjde, tak potom pište "ale ono to nejde"....Prostě stále máte jen nemožnost se z toho dostat a já vidím, že zatím nechcete, že se vám v tom nakonec líbí. Chcete, aby vás lidé pochopili, chcete aby vás litovali, ale to nemá řešení. Píšu to proto, že už vím, že to touto cestou nepůjde, jen sebe lítost a myšlenky, že vše je jen beznaděj, jsou na nic. Dokud se člověk nepostaví k problému čelem, nezačne něco sám dělat a ono to jde, tak se věci nehnou a spíš se budou dále prohlubovat problémy. Jen se zeptám, kdo z vás, kteří máte tyto problémy, máte doma nevyřešené vztahy s rodinou? Otec, matka, sourozenci, milenci a přátelé....mám zkušenost, neshody s otcem, který byl, co ho znám alkoholik a i když se z toho dostal na rozumnější cestu, nikdy jsem s ním neměl dobré vztahy a dokonce jsem ho nenáviděl a to tak, že velmi. Po jeho větším onemocnění, jsem se s ním usmířil a začal ho brát tak, že mi už nevadil a že jsem ho bral jako nemocného člověka, takového jaký byl. Nevěřili by jste jak mě se ulevilo, když už mě přestal iritovat, když jsem ho jen viděl. Dřív, jen jsem si na něj vzpomněl, se ve mě vařila krev a měl jsem hroznou zlost.To vše přestalo a jsem mnohem pohodovější a vlastně jsem zjistil, že spousty problémů jsem si dělal sám, tak jak jsem to viděl a viděl jsem to ze špatného úhlu. Ten člověk je tu se mnou stále, třeba si ve všem nerozumíme tak jak by to mohlo být, ale už z něj nemám osypky a to je právě to, co může lidem zbytečně dělat problémy. Proto píšu, že je potřeba se na věci dívat z více úhlů, nic není takové, jak se nám to jeví. Každý stejnou věc vidíme jinak a je to asi proto, že máme jiné zkušenosti a právě ten jiný pohled, každému se vybaví něco jiného.Proto odhoďte pryč staré věci, staré vzpomínky, vzteky na druhé lidi a hlavně vzteky sami na sebe. Zde je právě to...Mít se rád, mít se rád takový, jaký jsem i se všemi chybami, jsou naše a jsou originální a to je báječné. Když si uvědomíte, že naše chyby k nám prostě patří, zjistíte, že ty chyby nejsou až takový problém a nakonec je budete mít i rády. Právě že chybami se člověk učí, nebýt chyb, nedostaneme se dál a právě to co se vám děje teď, je proto, že máte něco poznat na sobě a má to být pro vás impulz začít to měnit, něco udělat jinak a znovu.Nevím zda někdo četl knihu od Louise L. Hay "Síla je ve vás" je to docela zajímavé a je tam spousta dobrých nápadů a rad a je to právě o tom, že člověk si může sám pomoci, když si uvědomí sám sebe, pozná, kde ho bota nejvíc tlačí a kde by mohl začít s nápravou.Ne, nic není ztracené a pokud se chcete odpíchnout, zkuste udělat tlustou čáru za minulostí, prostě byla tam byla špatná, ale už jí nechte být vzadu a jděte znovu dopředu s otevřenými očima, věřte v to, že jste dobří že vše zvládnete, věřte si víc a nechte tu nedůvěru k sobě stranou, jste dobré a vše zvládnete. Nenechejte se zviklat starými myšlenkami, dejte prostor novým názorům, třeba těm našim a nekonfrontujte je s tím, co už znáte, prostě je berte jako možnost něco změnit a když se to jednou nepovede, zkoušejte to znovu, ono se to nakonec povede.A jak píše rena, berte víc na vědomost sebe sama, mějte se rádi, a naučte se říkat Ne, to je problém spousty lidí, kteří se neumí mít rádi. Potom dělají věci, které nechtějí, ale když neumí říct Ne, nakonec je dělají a je jim to nepříjemné, znám to.Takže děvčata, vím, že zase bude spousta ...ne ty to vidíš jinak než my, ale, ale ...nejde to.Já vím, ono je to běh na dlouhou trať, ale ten start jednou musí začít, jinak nebude cíl, takže je to na vás a pokud chcete z toho bludného kruhu ven, udělejte úkrok stranou.Držím pěsti a mám vás rád. Hanz

myslím,že jsem to sem už psala,miluj bližního svého jako sebe sama - teprve když se postaráš o sebe - budeš se mít rád a budeš se o sebe umět postarat,můžeš být k užitku i jiným,na druhou část tohoto citátu se většinou zapomíná ale je velice důležitý,věděli to už před 2000let

Rena a Hanz jsou fakt s nazorema jedničky ,dávám jim velkou pravdu ve všem.jsem tady na te ?trance ,ale v žadnem připadě se nechcci litovat.Jááááá chcci jen vaše zkušenosti a názory,jsem moc rada ,že jsem tady natrefila na Renu a Hanze.Taky už mám hodně knih přečtené,ale jak tady píšete lítováni na naší stránce není to ořechové.ano četla jsem zpoustu jak byt k lidem ,poctiví a takové to blablabla.ale myslím ,že mi nejvíc pomohla kniha -úplny opak.jmenovala se .NEBOJTE SE EGOISMU.Josef Kirschner..pa.lidičky.musím k vaření.dobrou chuť Vám všem.

sorry zapoměla jsem se podepsat, to nahoře je ode mne

hanzi,přesně jak říkáš,net je super a já věřím,že i když třeba lidičky fňukaj,že nemůžou,něco si přece jen vezmou,kdyby to bylo jedno procento,třeba to čte i někdo,kdo neodepisuje,někdy člověku pomůže,že svoje pocity vyjádří a když nemá komu,vybrečí se tady,uleví si,hlavně ženský to potřebujou,a na to tohle je,vylít si duši,anonymně,i to pomáhá a uklidňuje,a koneckonců nsevím jak tobě ale mně dělá docela dobře mluvit o mých zážitcích a zkušenostech a nemám nikoho živého,taky při tom si sumíruju myšlenky,jasně mohla bych si vést deník,ale tady to třeba někomu může pomoct nebo někdo pomůže mně,Jezo no a co,tak tady bude 2000 příspěvků,vždyť přesně na to to je,když se ti to nelíbí,najdi si stránku optimistů,založ si téma,co ti brání a mezi depkaře nechoď když tě to tak vytáčí,víš,ono nejde změnit sebe a přístup ke světu za den,já taky lkala dlouhý roky,nebo ani nikdo nic nevěděl,neměla jsem vrbu,trvalo dlouho než jsem sebrala sílu a kuráž přestat fňukat.tihle lidičky mají diskusi,když věci řeknou a sesumírujou si myšlenky,tak první reakce může být to nejde,ale třeba se jejich pochopení věci urychlí a nebudou se trápit tak dlouho jako třeba já,která něměla žádnou vrbu a vším jsem se musela prokousávat sama.někomu pomůže vynadat,někomu soucit,někomu dávka optimismu,každý je jiný a věci přežvejkává jinak,někomu je souzeno být tady ještě za dva roky a kňourat,ale věřím že někteří z téhle stránky postoupí kupředu a dovedou se sebou něco udělat.

Looserko uz zapadni. Presne jak to psal Pozorovatel za chvili tady bude dva tisice prispevku kdy jeste za dva roky budete vsem vysvetlovat jak nemuzete nic delat jen sedet na internetu a litovat se.Jste dusevni upiri, potrebujete porad jen slyset slova soucitu od ostatnich a jako grafomani se vypisujete furt dokola o tom samem. Kurva nejste jediny kterym se v zivote neco stalo nebo byli na dne, kdo byl nemocnej nebo jim umrelo dite nebo je opustil partner a ja nevim co jeste!Prestante otravovat a mrhat svoji vlastni energii na pitomy doktorce a ZACNETE SE SEBOU NECO DELAT.Chcete poradit a kdyz se vam lidi ozvou a jak blbci se vam snazi dat podporu tak jen umite knourat a vypisovat jim jak jsou ty jejich rady sparnu a jak to neni tak jednoduchy a jak to nejde.Co doprdele chcete?

Andrýsku, a mohla by jsi být konkrétnější a ne tak tajuplná? Třeba by si to rádi poslechli i ostatní