Jak se odpíchnout od totálního dna

Holky, něco jsem objevil, mohlo by to být dobré, číhněte se na tuto stránku: http://www.eftprozdravi.cz/dnn/CojeEFT/tabid/54/Default.aspx

Looserka - odkud jsi? Mám nápad jak Ti pomoci .. máš přístup na internet a to je fantasie, ne každý má tu možnost.. a internet je obrovský nástroj k využití, pokud člověk ví, jak jej využívat .. já jsem na mateřské, takže jsem měla jistý stereotyp .. teď je to celé jinak .. a prostě skvělé .. a tak bych ti ráda pomohla, akorát moc nechodím na diskuze, jen občas brouzdám, tak mi pls pisni na ok"grenia.com .. papa, budu se těšit ;)

Hm,jo rozumím ti reno. Jo je to někdy těžké, když jsme v depresi a nějak nás pohltila. Také vím, že jsem těm lidem nevěřil, že to myslí se mnou dobře, když mi radili co a jak mám dělat. No já si myslím právě, že ještě nejsou opravdu až úplně u dna, jsou hluboko, ale není se ještě možnost od ničeho odrazit. Však mě to také trvalo dlouho a neměl jsem tyto stránky, což teď výhoda. Je zajímavé, jak to vše vidíme jinak, když je nám ouvej, ale také jsem si prošel nepříjemným obdobím, táhlo se to mnoho let. Mě fakt pomáhali psychiatři, psychologové a nejvíc pak já sám, když jsem to nějak vnitřně pochopil, že když já něco neudělám, tak se nic nezmění a mohli mi to říkat dokola všichni.Ten Internet je skvělá věc a když mám nějaké problémy, už jen takové ty běžné, tak tu hledám nápady a inspiraci, co a jak dělat.Ale tak přeci, když už jsem nějaké zkušenosti získal, vím jaké to je a jak se to dá změnit, tak to tu musím naspat, když se na to ptají.Ale tak můžou něco třeba na sobě zkusit. Škoda, že vše odmítají. Zajímalo by mě, co by vlastně od nás chtěli slyšet? Třeba chtějí jen slyšet jak druzí fňukají, nevím, ale to by nikomu nepomohlo.Měj se a hezký večer.Hanz.

víš hanzi,někdy je člověk tak hluboko,že k němu sebelepší rady nedolehnou,tak strašně naříká,že už nic než sebe neslyší,možná je třeba,aby si člověk sáhnul tak hluboko,že už ani bědovat nemůže,a teprve až ztichne,uslyší co mu ostatní říkají.mě už je taky 45 a trvalo mi to dlouho a dlouho a hodně let jsem ztratila bědováním,upřímně jsem prosila pomozte,ale nějak jsem na to pořád nebyla dost zralá,jednoho dne jsem si uvědomila tady jsem já,co se to se mnou stalo,no to by prostě nešlo,vyhrnula jsem si rukávy a pustila se do práce,jde to pomalu ale jde to a já jsem se pomalu naučila chválit se a být na sebe hrdá za každý krok kupředu,který se mi povede.ale trvaůo to opravdu léta,nebyla jsem schopná vnímat dobré rady ani pomoc,až to se mnou všichni vzdali.no a já padala a padala...až jsem se jednou zastavila a vyhrnula jsem si... atd.někdy mám pocit,že jsem tu mizérii snad k něčemu potřebovala,je pravda že i když jsem se trápila a ubližovala sama sobě,vždycky jsem se něco naučila,o sobě i o životě.myslím že v určitém stádiu to prostě nejde jinak než bědovat.jednoho dne se prostě člověk probere a vykročí úplně jinou cestou,ale musí k tomu dojít a vzít to za svůj cíl:teď mířím úplně jinam.nechme je bědovat,nemají kde jinde a je dobře že tyhle stránky jsou,snažme se jim poradit,pokud cítíme potřebu ale nezlobme se na ně že jim to půjde pomalu,nám to přece taky nešlo den ze dne,že jo?

Looserko, jo, beru, každý máme dno asi jinde, ale jak se to dá vyjádřit? Jak poznat to tvé dno?Víš já si myslím, že stejně je to spíš jak se na ten svůj problém díváš, z jakého úhlu a jako má u tebe tento problém prioritu. Zkus se na to celé dívat jinak, a tolik o tom nepřemýšlet.Ale vidím, že to s tebou nebude tak zlé, když jsi slyšela o možnosti být terapeutkou,hned jsi pookřála. Hele, ale to se nejdřív musíš dát do pořádku sama, jinak by jsi asi byla na prd těm, co potřebují pomoc. Navíc by tě mohli lidé postižení dostávat do větších depresí.Musím úplně souhlasit se slonem a renou, to je právě to co píšu i já a vy mě nechcete pochopit a poslechnout. Nikdo nechcete udělat co píšu, jen napíšete, že to vidím jinak a že každý to máme někde jinde. Ne a ne, je to jen ve vás a dokud to nepochopíte a neuvěříte tomu, co tu píšu a i ostatní, nemá cenu tu cokoli psát. Zkuste cokoli co vám tu radíme, neříkejte, že to je nesmysl, nebo že to nejde. Zkuste, uvidíte, že to půjde i když ne hned.A tu změnu, tu by jste měly udělat, jakoukoli změnu ve vašem životě, spadly jste do stereotypu beznaděje a to je zabiják.Jestli se nemýlím, tak se na to, jak se má mít člověk rád, ptala zdena. Jo je to trochu těžké a trochu ne. Už jsem kdysi založil tady diskusní forum na toto téma a moc mi neporadili a tak jsem to zkusil dělat tak jak se dalo. Přišel jsem na to, že když sám sebe pochválím, i za maličkost, pohladím se a mluvím na sebe uvědomuji si, kdo jsem a že si začínám sebe vážit, něco se ve mě mění. Příklad, třeba něco dělám, udělám něco co se povede, tak se vždy pochválím a říká si"Hanzi jsi ale šikovnej, dokázal jsi to", někdy, když je to, jak se říká husarský kousek, ještě si znásobím to, že jsem dobrej tím, že se biji v prsa, možná to zní divně, ale tím si uvědomuju, že já jsem, že to jsem já, ten kdo něco dokáže, když chce. Potom jsem se začal i odměňovat, třeba si něco koupit, co bych si třeba dřív nekoupil, že to nepotřebuji...Teď jsem si to koupil proto, že si to prostě já zasloužím i když to nutně nepotřebuji. Prostě si občas jen tak pro sebe udělat nějakou radost a užívat si to. Jo znám ty vaše deprese, o nic není zájem, nic nemá cenu a vše je obrácené jak se říká prdelí k nám. Jo, to je, ale jen náš momentální pocit, protože se tak cítíme i když to není ve zkutečnosti pravda. Našel jsem si zase ty své koníčky a udělal jsem si i čas na odpočívání, což jsem si dřív zakazoval, musel jsem jen makat a to je další věc, co je potřeba udělat pro to, aby se měl člověk rád, umět si dopřát toho, co marně tělo žádá. Mít rád své tělo, každý jeho kousek a dopřát mu třeba jen tu masáž nohou, udělat si pohodlíčko, vychutnávat si jak je to krásné. Třeba si pustím pěknou hudbu, udělám si čaj a jen tak se rozvalím do křesla a poslouchám. Vnitřně se naladím do pozitivna. Někdy si udělám horkou a voňavou lázeň, k tomu si pustím zase hudbu a vnímám jak tělo se vyhřívá a čerpá energii a potom jsem jako znovu zrozený.No a co je nejhorší, zůstávat jen doma a mít to jako své zázemí ze kterého mě nikdo nemůže dostat. Ano, je potřeba chodit na vycházky, pozorovat jak se to kolem mění a pozorovat přírodu a vnímat život kolem nás. Mluvit s lidmi, prostě získávat nové informace a sdělovat své problémy, ale nezahltit tím mozky lidí. Chodím se dívat po Praze a moc se mi líbí pozorovat, jak dříve byli lidé šikovní a dokázali něco postavit, třeba chrámy, namalovat obrazy a tak. No a co je fakt super a vřele doporučuji, jsou ty lázně. Na ty psychické problémy, jsou bezva Priessnitzovy léčebné lázně v Jeseníkách, tam jsem byl a moc mě to pomohlo a nastartovalo to ve mě něco, co jsem ani neznal dřív. Užíval jsem si tu volnost a krásu přírody a denně chodil na vycházky, tam je pořád co prohlížet a opravdu je to tam balzám na duši. Kdyby to šlo, tak jedu hned tam do lázní. To může naspat psychiatr.Dneska jsem si upekl závin a je moc dobrej a to si tím dělám další radost, vím, že jsem šikovnej, že dokážu mnohé, ale jen když budu chtít. Když člověk nechce, nejde vůbec nic a když chce, i hory jdou přenášet.Holky, já už mám také nějaký ten křížek za sebou, je jich pět a tak už něco o životě vím, i když učím se pořád a poznávám spoustu životních osudů a je mi z toho někdy smutno, ale nepodléhám a snažím se vše brát spíš pozitivně. Ono totiž nic se neděje jen tak bez příčiny a vše špatné, je pro něco dobré. Zkuste se zamyslet co jste udělaly nebo neudělaly v životě, co by se dalo zlepšovat a věřte zlepšovat jde vždy vše a nebo se aspoň smířit s tím, co nejde změnit a brát to takové jaké to je.Zdeno, držím ti palce a neboj, když budeš sem psát a budeš si i z toho brát něco pro sebe, bude to zase o něco snažší.Holky všem držím palce a vše bude zase dobré i já jsem byl ve srabu a dostal jsem se z toho, protože jsem věřil doktorům a pomáhal jim tím, že jsem dělal to, co chtěli a navíc jsem hledal další možnosti a našel.Pracujte na sobě a buďte k sobě přívětiví. A prosím vás už neříkejte "ale ono to nejde" Ale, ale...jde to. Mám vás rád.

myslím že taková nemoc může být opravdu velký nápor na psychiku,a jestliže je ztráta imunity kůže znamená to že asi imunita celkově je vepsí,může to tedy mít souvislost s tím že organismus si nevezme ze stravy to co by měl,mozek nemá správnou výživu,organismus napadají plísně a podobně,mozek zaplavený plísněma nefunguje jak by měl,přesně podmínmky pro nervozity,deprese,vyčerpanost psychickou a pod.zkoušela jsi někdy zjišťovat jak je na tom tvé tělo se zamořením plísní?taková candida albicans dokáže v těle nadělat děsnou paseku.o oslabení imunity nemluvě.já na tom byla nejhůř psychicky když jsem se vzpamatovávala z těžké žloutenky,tělo odmítalo fungovat,za pár let ebe virus,únavový syndrom,všechno mne drtilo,imunita vepsí.když se potom tělo trochu posílí,může to pomoci i s psychikou.dávno už se ví že některé duš.nemoci,např.schizofrenie,jsou způsobeny nedostatkem některých živin.tělo i duše jsou jedno,když je v nepořádku jedno,může kleknout i druhé,člověk musí pečovat o celého já.

Někdo se tu ptal co to znamená "mít se rád". No, není to tak jednoduché a není to bez námahy, něco pro to člověk musí udělat. Jen tak za nic se mít rád nejde, leda pokrytecky. Člověk v sobě musí objevit a zaktivizovat (začít aktivně používat) ty síly a schopnosti, které ho dostanou z toho psychického dna. Za to se určitě budete mít rádi. Objevíte že vaše osobnost je mnohem zajímavější než jste se mysleli a že dokáže mnohem víc věcí. Takže znova opakuju, cvičte autogenní trénink, například. Není to jen o relaxaci, ale i psychické a mentální aktivitě. Výborně díky tomu poznáte váš potenciál a až se poznáte, nepůjde vám nemít se rád, protože člověk je ve skutečnosti úžasný a Vesmír který má v sobě je ještě úžasnější.Na tom "dně" se můžete ocitnout z různých důvodů, někdo se tam propadá dlouhodobě, někdo se tam dostane během sekundy, třeba při autonehodě. Na vydrápání se ze dna je ale opravdu potřeba něco se sebou udělat nebo změnit. Čekat že to odejde nějak samo nebo že nás z toho dostane někdo jiný je blbost. První krok je, že uvěříte že máte nad svým životem takovou moc, že ho dokážete opravdu zásadně změnit.

Zdeno, vše souvisí se všíma tvé deprese mají kořeny ve tvé nemoci. Taky výše popsané ženské potíže něco naznačují. Jak jsi na tom se štítnou žlázou? Neprodlužuje se ti perioda? (Myslím tím počet dní od m do m).Pokud štítná žláza nefunguje tak jak má, způsobuje deprese, problémy s kůží, nehty vlasy a s menstruací (prodloužení cyklu, silnější krvácení...)

ztrata imunity kůže,-laicky rozpada se kůže-.ale už jsem se naučila s tim žít to mně tak neva.jak jsem v poho což musím a mam nastolen nemocniční režim kůže je v poho .je nas hrstka lidí.takže dopisovaní nebo brat od někoho zkušenosti ,je velka neznama.ale to tu nechchci v teto rubrice řešit,ale víc mně dobíjí ty depky.pa.

já myslím že jsi ještě mladá,snad si dojdi na gyndu,třeba nemáš něco v pořádku,a vůbec mne v souvislosti s tebou napadá,že možná nejsi úplně zdravá,ty jsi v důchodu s nervama nebo s něčím jiným?jestli ti tedy nevadí že se ptám

jééé ,ja jsem tak rada lidičky za vaše psánička.My tu trochu vykolejily ,ty boty reno a tu tašku to bych asi fakt řešit kdysi nemusela ,jelikož mé děti opravdu patřily mezi šikovné (řikalo se ve škole z pořadané rodiny)prostě bez problému.AŽ teť s tím pubertálním ksichtem mé dcery v 19 letech,mně dostává do těch depek o čem jsme psali na začátku.Je pravda že depresema trpím od mala ,ale toto mně deptá.ALE DNES JSEM V POHO. DNES JSEM ALE ŠTASTNA.aLE KDYŽ UŽ JSME TADY SAME ŽENSKÉ,mám taky pocit čím jsem starší mám menstruaci co měsíc silnější a prožívám předmeunstrační dny taky zle.ahoječky

salinas,bezva nápad,je fakt že nechat ničit moje věci na které nepřispěla to se nesluší,já to vyřešila s tou deskou že jsem pořídila obrovský prkýnko který tam zůstalo nastálo,oprotože ty puboši jsou moc unavený aby sáhli do výše hlavy pro prkýnko.zdeni prostě jí řekni neplatila jsi nebudeš ničit nebo novou desku zaplatíš,třeba k vánocům nedostaneš nic,protože za peníze na tvůj dárek koupíme novou desku,třeba to zabere,ale chce to říkat v naprostém klidu,jakmile zvýšíš hlas,prohrála jsi,kdybys věděla kolik let já kopala do bot a školních tašek uprostřed předsíně. a jednoho dne jsem si řekla že kvůli takové kravině nedostanu infarkt,a prostě jsem to začala překračovat a ty pacholky to přestalo bavit,prostě nesmíš ječet,to je vytočí k protestům a provokacím protože je to taky stresuje a nevědí jak jinak se bránit.zkus trochu vydírání(za peníze na tvůj dárek...) nebo asertivitu,ale opkud chceš fakt klid,tak kup veký prkno,který tam může zůstat celý den a je to,alespoň jedna věc ti přestane pít krev,a zdeni,nemusíš říkat že už mne necháš,jestli můžu alespoň trošičku pomoct,dělám to ráda,i já potřebuju pomoc a jsem ráda když od někoho něco užitečnýho pochytím,tak se drž a pečuj o sebe,

salinas ,dííííky,je mi 42 a v důchodu nemam to z kym rozebírat.ale my jsme odbočili,tato zranka patří JAK SE ODPÍCHNBOUT OD TOTÁLNÍHO DNA ,a né o pubertální dceři.přesto moc díky.

Zdeno, dceru v pubertě mám taky. Vím o čem mluvíš.Musíš nad tím mít nadhled. Puberta je skoro nemoc. Hormony bouří a človíček si není sám sebou jistý. Život ho staví před nové situace a on je musí řešit. Hlavně musí nalézt jistotu sám v sobě. Typické je, že názory "starších" mu připadají příšerné. Mladí se v tomto období hledají.Jako rodiče je musíme sice vést a ukázat jim správnou cestu, ale když si spálí čumák tak jim to prospěje. S tou deskou bych to řešila třeba tak, že bych postavila na linku skleničku a oznámila jí, že pokaždé když jí přistihnu jak na ní řeže házím tam cca 10,- Kč. Celkový obnos za měsíc jí pak bude strhnut z kapesného. Diskusi nepřipustím s tím, že tentokrát to nechci rozebírat já. Za takovým rozhodnutím si musíš ovšem stát a nepovolit.

CTĚLA JSEM TI RENO JEN ŘÍCT ,O DCEŘI,ŽE JI CHCÍ NECHAT AŤ SI DĚLA CO CHCE ,ALE POKUD BYDLÍ S NÁMA MUSÍ RESPEKTOVAT TAKY NAŠE POŽADAVKY,JE TO ASI TÍM ,ŽE JSME SE PŘESTĚHOVALI,A JE PRO NAS VŠE NOVÉ,NEZNAMÉ.PÍŠEŠ ,ŽE SE MAM VYKAŠLAT ANO ,ALE POKUD MI NAPŘPRAVIDELNĚ UKROJÍ CHLÉB NA PRAC.DESCE,TAK TO FAKT NAŠTVE.A KDYŽ HEZKY ŘEKNU JANI VEM SI PRKÉNKO ONA OKAMŽITĚ ŘEKNE ZAS ŘEŠÍŠ NEPODSTATNOU VĚC.PRO MNE TO NENÍ NEPODSTATNÁ VĚC,AŽ BUDE MÍT SVŮJ BYT AŤ HO MÁ JAKY CHCE.JÁ NA NĚHO ŠETŘILA 24 LET.ALE UŽ TĚ NECHAM A MNĚJ SE FAJN.ZDENA

ahoj zdeni,taky jsem dřív řešila věci které jsem radši měla nechat být,děti v pubertě můžou být nářez,ale to už jsou skoro hotoví lidé a už je stejně nepředěláš.teď už je na nich,co se svým životem udělají,vím,že to není vůbec lehké,mne to jeden psycholog učil tři roky,netrápiot se nad věcma,které stejně nemůžu ovlivnit.trošičku z tebe mám pocit,že místo aby ses věnovala péči o sebe,věnuješ ji tam,kde snad ani není vítaná,moje děti mne milujou,já je taky,ale ještě dnes mi řeknou"co zas řešíš" a mají pravdu,tak už se mi většinou daří nechat je,až budou mít problém,přijdou,vědí že můžou a pak je max.podrží, - pokud budou chtít.napsasla jsi,že děti vyrostly a ty vlastně nevíš co se životem - no přece ideální čas starat se o sebe,doteď jsi na to neměla čas.zkus si přečíst moje povídání z dneška 12"47"tam píšu,co se snažím naučit sama sebe a jak mi to jde a co mi pomáhá,třeba tě něco inspiruje.někdy to nejde jinak než se k duševní kázni donutit,koukat se na já jako na něco vedle sebe,občas se vypeskovat,ale mít se ráda a starat se o sebe laskavě,koneckonců je citát starý 2000 let : miluj bližního svého JAKO SEBE SAMA.

PROSTĚ NĚKDY VSTANU A JSEM V POHODĚ,NEBO PROSTĚ FUNGUJI NORMALKA,NĚKDY SE PROBUDIM A JE VŠE KOLEM ŠEDÉ,HROZNÉ,LIDÉ JSOU NEZPRAVEDLIVÍ APD.MAM POCIT ,ŽE JSEM HODNA A PROTO CHCI AŤ SE I KE MNĚ CHOVAJÍ LIDÉ HEZKY.MOMENTALNĚ MAM DCERU ASI V PUPERTĚ(JINAK TOMU NEROZUMIM ) ,VŮBEC SI S NI NEROZUMÍM ,NA VŠE MI ODPOVÍDA ŽE CO ZAS ŘEŠÍM APD.A TO JI CHCI JEN NĚCO ŘÍCT.(I NAPŘ HEZKÉHO)KDYŽJSEM V DEPCE A TO JSEM OPRAVDU ČASTO,VŠE MI JE NEPŘÍJEMNÉ I BLBÉ KLEPNUTÍ O ZÁSUVKU NA SVĚTLO APD.aLE JAK SE V TOM ŠTOURAM MAM POCIT ,ŽE JA JSEM ASI DIVNA V TÉTO DOBĚ.jSEM VYRŮSTALA ZA TOTALU ,VŠEHO SI VÁŽILAJE.KDYŽ SE SEJDEM JAKO RODINA MYSLÍM TÍM NÉ JEN MÁ I OKOLNÍ A POVYKLADAM ,ŽE SE MI NELÍBÍ ŽE TA ČI ONA JSOU PO DVOU LETÉM VZTAHU MANŽELOVI NEVĚRNÁ A MAJI MALÉ DÍTĚ ,SMĚJI SE MI ,KDE TO ,ŽE PRY ŽIJU.ŽE TO JE NORMALKA V DNEŠNÍ DOBĚ.A TAK PROSTĚ RŮZNĚ ,JASNĚ A ZTRUČNĚ NEUMÍM HÁZET VĚCI ZA HLAVU.

zdeni,jsem ženská,tak jo budu se psát rena,co máš za strašné stavy?můžeš to nějak popsat?

Pane r.z neschopenkou to je v poho onemocněla jsem tak vážně ,že jsem v PID.Děkuji ti za rychlou odpověď. teď mně manžel dokoncel odvezl do nemocnice ,byla jsem ve strašném stavu ,chtěli mně okamžitě hospitalizovat,ale nevidím v tom nic lepšího co mam doma. Doma mam taky klid,naopak doma je mé teratorium,kde je mi fajn ,dokonce mam 3 měsíce novy domeček ,o kterém se mi ani nesnilo. Tak jsem pořad přemlouvala ať mně pustí domů.Takže velké dávky AD.injekce.Nevím ,zda příště tam nezůstat.máte zkušenosti pněkdo přímo s léčbo na psych.odd.???děkuji.a přeji hezký víkend.Hlavně se těším na psaní od p.R.

anabel,hledej jiného psychologa,nebo možná psychiatrazdeno,existujou denní psychoterapeutické stacionáře,obvykle na 4 - 6 neděl,na neschopenku nebo dovolenou,vřele doporučuju,jsi tam 8 hod denně,jako v práci,jinak doma,různé terapie,pohovory,tréninky,