JSEM ADOPTOVANÁ

Napisu jeste par veci navic, protoze by mozna nekoho v podobne situaci mohly zajimat.Takže jak jsem našla svoji biologickou matku. Musim řict že jsem měla obrovské štěstí...nejdříve jsem šla na matriku, kde jsem ziskala jmeno, datum narozeni, bydliště a rodné číslo. Neveděla jsem jestli mi to k něčemu bude, protože se samozřejmě mohlo všechno změnit, mohla se vdát, přestěhovat atd. Naštěstí se nevdala takže to nejdůležitější -jméno- měla stále stejné.Pomohl můj kamarád, který zapátral na internetu, kde pro mě záhadným způsobem našel její současnou adresu, no a bylo to. Při našem setkání jsem se dozvěděla, že rozhodnutí o pokytnutí k adobci učinila moje biologická "babička".Moje b.matka byla nezletila a nemela moc na výběr.Když jí bylo 18 chtěla mě získat zpět,ale bylo jí řečeno, že je bez šance a že to má nechat být (sále v době komunismu).I když by chtěla nemohla se se mnou nikdy spojit nevedela o me naprosto nic, ani jmeno.Takže byla vlastně ráda když jsem ji našla a kontaktovala. Zjistila jsem že můj otec vyrůstal ve Francii, ale jeho rodiče byli z Alžírska v ČR studoval na univerzitě.S moji b.matkou měli románek, nedávali si pozor no a bylo to. S moji b.matkou jsem teď v občasném kontaktu a komunikujeme vice meně jako kamarádky není tady zase tak velký věkový rozdíl. Jiné děti bohužel nemá, takže sourozenců se nedočkám, nevadí.Kontakt na mého b.otce ztratila už dávno, ale pro mě tohle ještě nekončí věřím, že i v tomto případě se někam dopátrám. Všem hodně štěstí , Jani a tobě napíšu na mail pokud budeš chtít.

Ahoj všichni, tak jsem zase tady po větší prodlevě. A věci se zase zmenily...svoji biologickou matku jsem našla a poslala ji dopis. Před par mesici jsme se setkali a ja jsem za to velmi vdecna.

Pájo, sleduju tvůj příběh a zajímalo by mě, jaké to setkání bylo? Dozvěděla ses něco o svém biologickém otci, odkud pocházel? A co biologická matka?

Velmi děkuji paní XY za odpověď. Určitě se zkusím na Městském úřadě zeptat, tedy pokud rozsudek nenajdu v maminčině pozůstalosti. Jinou rodinu už nemám, tak ani nemohu hledat jinde.A také jsem chtěla navrhnout, pokud by jste si Vy paní XY či kdokoli jiný, kdo byl také adoptován chtěli "popovídat" přes e-mail (jelikož tyto stránky jsou sice fajn,ale člověk někdy čeká na odpověď dlouho,nebo se třeba nedočká vůbec,jelikož odpovědi nejsou adresné), tak já bych byla velice ráda,protože si nemám s kým o tom popovídat.Můj e-mail je arreo"seznam.cz.Děkuji.

Myslím, že soudy rozsudky archivují, ale každopádně je rozsudek v archivu nyní Měst. úřadu, dříve okresního úřadu odd. péče o děti, dle místní příslušnosti. Sociální pracovník je opatrovníkem dítěte při soudním jednání a vlastně "zprostředkuje" dítě rodičům. Ale možná, že rozsudek přece jen maminka nespálila, moje adopt. maminka ho uložila ke své sestře (abych na něj nedopatřením nepřišla) a ta ho pak po smrti mé maminky předala své dceři - mé sestřenici, od které jsem ho získala. Ale až na přímou otázku, zda neví, kde by nějaké dokumenty existovaly - sama by mi ho prý byla nikdy neukázala. Takže pokud měla Vaše maminka nějaké blízké příbuzné, je možné, že ví víc. Jen mám obavu, že pokud již máte 2 děti, tak co se týče zdravotních rizik karty už byly rozdány. Údaje o adopci by pro nás adoptované měly smysl hlavně před založením rodiny, ale myslím, že myšlenky na tyto věci adopt. matky celkem úspěšně potlačují. Asi prožijí život v naprosto zbytečném stresu, kdy to praskne... Proč neřeknou pravdu nechápu, vždyť adoptovat dítě je věc chválihodná, není zač se stydět.

Pro XY-Moc Vám děkuji za radu,jen se ještě zeptám jestli nevíte zda-li se rozsudky uchovávají na soudech,protože dost pochybuji,že rozsudek najdu v maminčiných dokumentech,jelikož byla tak posedlá tím,že se to nesmím nikdy dovědět,takže by mne vůbec nepřekvapilo kdyby ho spálila. Musím se totiž obrátit jedině na ten soud,protože mí adoptivní rodiče letos oba zemřeli a tudíž se nemám koho zeptat. Ještě chci jen říct, že jediný důvod proč hledám biologické rodiče je zdravotní,jelikož mám dvě děti a zajímala by mne zdravotní anamnéza.Souhlasím s paní,která zde psala,že oznámení o adopci,potažmo zdravotní anamnéza, by se měla adoptovaným dětem oznamovat ze zákona povinně,protože spoustě chorob se dá předcházet. Ještě jednou děkuji.

Pro Fujaru-Jen chci upozornit,že adoptivní rodiče neznamená milující rodiče! Moje maminka byla absolutně úžasná a milující bytost,ale můj otec byl despota a tyran,který mou maminku utrápil k smrti a já jsem skončila v ambulanci psychiatra. Život s ním byl očistec! Dítě nikdy nechtěl,adoptoval mne jen proto,aby se s ním maminka nerozvedla a pak hrál divadlo před soudem a sociálkou a léta vydíral mojí maminku,že pokud ho nebude poslouchat,tak mi řekne,že jsem parchant z děcáku! Což mimochodem také udělal hned poté co maminka umřela,ale použil mnohem vulgárnější výrazy plus to,že mne celý žívot nesnáší! Tak co,ještě pořád si myslíte,že adoptivní rodiče Vás musí jisto jistě milovat?

Jen chci upozornit,že adoptivní rodiče neznamená milující rodiče! Moje maminka byla absolutně úžasná a milující bytost,ale můj otec byl despota a tyran,který mou maminku utrápil k smrti a já jsem skončila v ambulanci psychiatra. Život s ním byl očistec! Dítě nikdy nechtěl,adoptoval mne jen proto,aby se s ním maminka nerozvedla a pak hrál divadlo před soudem a sociálkou a léta vydíral mojí maminku,že pokud ho nebude poslouchat,tak mi řekne,že jsem parchant z děcáku! Což mimochodem také udělal hned poté co maminka umřela,ale použil mnohem vulgárnější výrazy plus to,že mne celý žívot nesnáší! Tak co,ještě pořád si myslíte,že adoptivní rodiče Vás musí jisto jistě milovat?

Moc Vám děkuji za radu,jen se ještě zeptám jestli nevíte zda-li se rozsudky uchovávají na soudech,protože dost pochybuji,že rozsudek najdu v maminčiných dokumentech,jelikož byla tak posedlá tím,že se to nesmím nikdy dovědět,takže by mne vůbec nepřekvapilo kdyby ho spálila. Musím se totiž obrátit jedině na ten soud,protože mí adoptivní rodiče letos oba zemřeli a tudíž se nemám koho zeptat. Ještě chci jen říct, že jediný důvod proč hledám biologické rodiče je zdravotní,jelikož mám dvě děti a zajímala by mne zdravotní anamnéza.Souhlasím s paní,která zde psala,že oznámení o adopci,potažmo zdravotní anamnéza, by se měla adoptovaným dětem oznamovat ze zákona povinně,protože spoustě chorob se dá předcházet. Ještě jednou děkuji.

Není tu náhodou někdo z adoptovaných biologickým potomkem matky Cibochové-Kopecké z Bernartic? Dala k adopci 3 nebo 4 děti, někdy v letech 60-cca 70.

Vy máte starosti!Byla bych šťastná,kdybych měla možnost vyrůstat v adoptivní rodině,ve velké většině jsou to lidé,kteří zoufale touží po děcku a tudíž se podle toho chovají.Moji rodiče-katastrofa.Naše vztahy a styky dávno vyhasly a neexistují,ale je pro mě děsivou noční můrou,že by ti lidé měli o mně rozhodovat v případě mého komatu,nebo úrazu s následkem mentální nezpůsobilosti,je možné se nějak posichrovat,aby se tohle jejich právo,nebo možnost daly zrušit?Jestli jsem někomu někdy něco záviděla-tak funkční rodiče a rodinu.Celá "moje" rodina stojí za hovno,včetně širokého příbuzenstva,jedinou potěchou mi je,zdejchnu-li se z povrchu zemského,nikdo nebude přemejšlet kam a šťourat se v tom,ježiš,buďte vděčni za milující adoptivní rodiče a příbuzenstvo.

Pro Janu.- Jsem narozena v roce 1962 a o tom, že jsem adoptovaná vím cca 6let. Stále se s tím nemohu vyrovnat, někdy víc někdy míň, ale pořád se to vrací. Rodiče, kteří mě adoptovali jsou již mrtví, a i když si na ně vůbec nemohu ztěžovat, hlavně maminka byla zlatá, moc jim zazlívám, že mě to neřekli. Svůj původ zjistíte z rozsudku o osvojení, vč. údajů o biol. matce. A pak už stačí jen matrika.

Jsem také adoptovaná, zjistila jsem to až skoro ve 40ti letech - to je asi rekord. Biologická i adoptivní matka již nežily, bil. otce nikdo nezná. Nechala bych to spát, kdyby dcera neonemocněla RS. Bohužel jsem zjištila, že RS má i moje sestra... Jsem zoufalá, cítím se podvedená, zároveň cítím vinu vůči svému manželovi - žije s někým jiným než myslel a zejména mým dětem. Povinnost adoptivních rodičů k oznámení této skutečnosti bych dala přímo do zákona, alespoň před založením vlastní rodiny.

Pro ty ,kteří neví a nedokáží si představit být adoptován(a)Mám adoptované dva syny.Oni však vědí kdo je jejich pokrevní otec.Myslím si že nezáleží na tom jakou má kdo krev ale že záleží na tom jak je ta dotyčná osoba vychovávána a vychována.Pokud jsou nevlastní rodiče hodní a řádně se o své děti starají tak je to to nejlepší co je může potkat.Znám případy kdy vlastní rodiče se chovali ke svým dětem dost macešsky.

Ahoj, přečetla jsem si všechny příspěvky v této diskuzi a hodně mě zaujal příběh Páji,jelikož jsem také před pár dny zjistila,že jsem adoptovaná.Tušila jsem to již mnoho let,ale potvrdilo se mi to až nyní kdy mi bude třicet. Mám velmi podobné pocity jako Pája, i stejné otázky a taky se cítím dost sama. Mám naštěstí manžela a děti,kteří jsou mi oporou. Pokud budete mít Pájo někdy čas a příležitost napište mi prosím,moc by mne zajímalo jak to časem cítí někdo kdo je také adoptovaný a také bych chtěla poradit,jakým způsobem jste našla svou biologickou matku,jelikož se chci pokusit o totéž.Děkuji a přeji hodně štěstí.

nedovedu si to predstavit byt adoptovana, ale byla bych asi taky moc zvedava, ja jsem taky zvedava na me predky, chci si zjistit rodokmen az do 15. stoleti, takze vim jak ti je, ale neni to konec sveta pokud to nebude to co si jsi predstavovala, mnoho uspechu!

Ahoj píši po více jak dvou letech co jsem založila tuto diskusi.Zjistila jsme že jsem adoptovaná - řekla mé mamce že to vím - a všechno dlouho pokračovalo ve starýcg kolejích. Měla jsem spoustu věcí na práci a nemela čas řešit něco jiného. Po prázdninách jsem si řekla že něco zkusím a pokusila se najít mojí biologickou matku a podařilo se!!! Vím jak se teď menuje a kde bydlí.Bohužel jsem teď dlouhodobě v zahraničí, ale o prázdninách se vracím a chytám se jí navštivit, jsme zvědavá jaké to bude. Jestli mě uvidí ráda nebo ne. Ať tak či onak bude to velmi zvláštní setkání. Ale už jsem taky starší a rozuměnjší (zkušenější!) a ať to dopadne jakkoli nebudu si z toho dělat moc velkou hlavu, ale zvědavá to jsem !!!!Tak držte palečky!!!

Ahoj píši po více jak dvou letech co jsem založila tuto diskusi.Zjistila jsme že jsem adoptovaná - řekla mé mamce že to vím - a všechno dlouho pokračovalo ve starýcg kolejích. Měla jsem spoustu věcí na práci a nemela čas řešit něco jiného. Po prázdninách jsem si řekla že něco zkusím a pokusila se najít mojí biologickou matku a podařilo se!!! Vím jak se teď menuje a kde bydlí.Bohužel jsem teď dlouhodobě v zahraničí, ale o prázdninách se vracím a chytám se jí navštivit, jsme zvědavá jaké to bude. Jestli mě uvidí ráda nebo ne. Ať tak či onak bude to velmi zvláštní setkání. Ale už jsem taky starší a rozuměnjší (zkušenější!) a ať to dopadne jakkoli nebudu si z toho dělat moc velkou hlavu, ale zvědavá to jsem !!!!Tak držte palečky!!!

jsem taky adoptovana,ale s adop.matkou nemame vztah jako matka s dcerou.ona se ke me nikdy nechovala jako k dceri,tudiz ja k ni nemam vztah jako k matce.je to slozite.s adop.otcem to bylo v poradku,ale bohuzel uz zemrel.ted si pripadam moc sama,zavidim kamaradkam,jaky maji pekny vztah s matkami.detstvi bylo hrozne,porad se ji na me neco nelibilo,nechtela me poustet ven.dozvedela jsem se to asi ve 12 letech od cizich lidi,oni mi to nerekli.pak jsem si rikala,ze bych radsi byla v decaku,nez s ni doma.kazde adoptovane dite nema takove stesti dostat se do milujici rodiny.

ahoj já zas hledám svou sestřičku měla se jmenovat Markéta a narodila se v roce 1966 ale spíše to podle výpočtu odpovídá roku 1967 v Kladně!Je vůbec možné že i když jsem jí nikdy neviděla tak mi moc chybí,je to jako by chybělo kouse ze mne.Nikdy jsem jí neviděla a přesto jí mám moc ráda a na vánoce prostírám i pro ní co kdyby přišla???