JSEM ADOPTOVANÁ

Nechápu,komu tady nadáváš?????

TY HNUSNEJ H-A-J-Z-L-E !!! S VELKEJMA PÍSMENAMA, TY UŽ JSEŠ NALEZLEJ I TADY? TEBE ZASTŘELIT, TY ZMETKU A JEŠTĚ NĚKOLIK DALŠÍCH JAKO JSI TY A OTRAVUJOU TADY LIDEM ŽIVOT, KSINDLE!!!

HLEDAT NEHLEDAT TOŤ OTÁZKA...ALE MLUVIT PRAVDU SVÝM DĚTEM SE VYPLATÍ....

Moje zkušenost je taková,že určitě říct.Máme chlapce,kerý má 9let.Když měl 1a1/4 roku,tak jsme si ho vzali z kojeňáku.Když začal kolem 3 let chápat,tak jsme mu vysvětlovali,že jsme takového kluka chtěli,že jsme si ho vzali z jednoho domečku,že se o něho maminka nemohla starat.Nějak to bral v pohodě.Rád se o tom bavil,jak jsme si pro něho jeli.Časem se o tom přestal bavit,bere to samozřejmě,že ho máme rádi,že bysme ho nedali.Naposledy si vzpomněl minulé Vánoce.Zajímalo ho,jak asi vypadá jeho maminka,jak se má,ale nešel by k ní,že má přece nás.Jeho spolužák se o své adopci dozvěděl až teď a nese to těžce,plakal a pořád mu to vrtá v hlavě,ptá se sousedů,jestli to věděli atd.

jinak najit rodice hmm zkusila bych to jako ve filmech:-) zacla bych tam kde jsem se narodila /kojenecky ustav, nemocnice/ ale nevim jestli takove informace sdeluji protoze pravy rodice muzou mit uplne jiny zivot a nemusi o kontakt stat a pokud podepsali souhlas s adopci...no fakt nevim ale nejaky zaznam urcite nekde bude.

Ahoj jsem taky adoptovana a vim to asi od dvaceti let.Svoje rodice nehledam protoze si osobne myslim ze kdyz o me nemeli zajem je to zbytecne nehodlam je ANI TED obtezovat.Dali me k adopci a nikdy se me nesnazili kontaktovat,myslim ze se "vyjadrili"jasne.To ze mi to nerekli driv mi vubec nevadi.Ono je to asi tezke a clovek nevi.Kdybych si vzala z detskeho domova dite taky presne nevim jestli bych to treba stale neodsouvala a nerekla mu to v dobe ktera se mu bude zdat jako "moc pozde" neumim se vcitit do toho jak se clovek citi kdyz ma takovou vec diteti rict.Muj pritel je napriklad hrozne nastvany az urazeny ze mu rodice rekli ze jeho starsi sestra ma jineho tatinka az kdyz priteli bylo asi 10 let.Tak uplne ho nechapu ale je to jeho pocit.Jinak jsem moc rada za rodice kteri me vychovali mela jsem a mam hezky zivot:-)

Ahoj prosím poraďte mi jak mám postupovat při hledání svých biologických rodičů. Děkuju moc.

Zdravim vsechny,muj bratr je adoptovany, dozvidali jsme se to oba postupne od zlomyslnych deti nasich sousedu a od nasi matky se to dozvedel v den svym 28.narozenin a to jen proto, ze jsem napsala dlouhy dopis nasim rodicum,ze o vsem vime a ze bychom chteli,aby nam to rekli oni sami. Pisu vam, protoze muj bratr ma hodne vaznych problemu a nejhorsi je, ze mamka mu rekla pouze pul pravdy o jeho adopci a zbytek rekla mne.Nebudu vas obtezovat vice s detaily. Co by mne zajimalo, jak bychom mohli najit jeho biologicke rodice? Je to vubec mozne?Jeslti ma nekdo nejake zkusenosti v hledani rodicu, pomozte nam prosim.Dekuji vsem!

Ahoj chtela bych ktomu ,taky neco napsat.Taky jsem bila v deckem domove pak si me mama vzala domu.Ale nemla jsem dobry dectvi.Taky mi vzali dite adoptovali jiny rodiny .AniS bich otom vedela bez podpisu beze vseho chodila ,jsem ho nastevovat s moji matkou.A u Posledni nastevy mi rekli ze je v jinem kojenaku ze setu opravuje.Tak jsem tam jela a tam otom diteti vubec nevedeli.A za par dni mi prisel dopis ze ho adoptovali bylo to v 88 roce moc me to trapi chtela jsem jsem ho hledat ale to mi nikdo nikdy nerek .A leta plynuli pak uz jsem si rekla necham to nemuzu mymu synovi celej svet obratit na hlavu ,az bude vetsi snat to pochopi ale nikdy se stim nesmirim.Muze mi prosim nekdo poradit co mam delat,a kde zacit.Nejsou vsechny maminky stejny,chela bych ho alspon vydet jak vypada, jestly na nej bily hodni za komunisty bylo vsechno mozny je to sila

Ahoj. Ja jsem taky adoptovana, a proto udelam diplomovou praci na tema "adoptovane lidi v CR". Hledam lidi, kteri jsou adoptovane, s kterym bych mohla rozhovorit o tom, jak se zije adoptovane lide v CR. Hledam lidi, kteri nejsou adoptovane, no stejne by meli zajem diskutovat o svych nazorech. Prave bych chtela znat, jak se zije adoptovane v socialnim kontextu v Ceske Republice. Rada bych vedela napriklad jestli maji/nemaji problemy s tim vespolecnosti, ze jsou adoptovane; jestli mluvi o tom otevrene; jestliostatni Cesi mysli, ze adoptovane lide jsou nejak divne, a "nenormalni

Dost zajímavé téma. Všem adoptovaným gratuluji, je spousta lidí, kteří o rodiče přijdou, sposta lidí, kteří dítě mít nemůžou a adopce jim nevyjde. Vy, co jste rodinu měli díky tomu, že si vás rodina vybrala myslím máte velké štěstí! A vy, co si takle děti hledáte - přeji pevné nervy.Já nevim, jak bych reagovala, kdybych něco takového zjistila, asi bych měla pocit, že můj život je uplně naruby. Ale časem se vše určitě uklidní a srovná! Asi bych rodinu nehledala, kdybych ji měla.

Ahoj dost jsem přemýšlela o vašich radách ať toho hledání nechám. Ale upřímě myslím že kdo zná své kořeny nemůže to pochopit. Nejde tu rozhodně o to že hledám svou matku z důvodu očekávání nějakého vztahu s ní. Mám už své rodiče a na tom se rohodně nic nemění. Jen člověk v určitém období svého života potřebuje znát své kořeny svůj původ hledá někde spol.zájmy a vlastnosti. Musím přiznat že jsem si se svými rodiči ne vždy zcela rozumněla a i když je nesmírně miluji jsou chvíle kdy u nich nenalézám pochopení a pocit sounáležitosti a to je to jediné co mi chybí. Neočekávám však že bych to mohla najít u své biolog. matky hledám jen pocit že mám někoho s kým mám něco společného nějaké společné vlastnosti podobu atd. Od malička mě neskutečně fascinuje voda miluji jí a nikdy jsem nedokázala pochopit jakto že jsem se nenarodila u moře. Když jsem si dělala v Chorvatsku potápěčský kurz řekl mi instruktor, že ještě nikdy neučil nikoho z vnitrozemí kdo by se ve vodě pohyboval jako já. Mám řekla bych jižanský temperament a taky jihomořsky vypadám.Teď jsem trochu odbočila ale chtěla jsem vysvětlit proč mě tak zajímá jaké národnosti byl můj otec. Je to záhadné, zajímá mě do jaké míry zasahuje genetika a do jaké výchova atd. Dost se zajímám o psychologii a něco o tom vím. Někdy se stane že narazím u sebe na vlastnost která není vlastní ani jednomu z mých rodičů a v tu chvíli si říkám kdo mi tuto vlastnost předal? Mám umělecký talent, a naprostý hudební hluch a prostě jen chci vědet po kom. Taky celý život toužím po sourozencích a zajímalo by mne jestli tedy nějaké mám. I když je mi jasné že pokud zjistím že ano těžko s nimi budu moct mluvit nebo něco takového. To je jediné co by mě mrzelo vědět že mám někde i když ne přímé sourozence a nemoct s nimi mluvit no ale musela bych to vydržet.Nevíc by mě zajímalo jak se se vším matka vyrovnala. Kdybych já byla v 17 těhotná taky bych nešla na potrat protože ho zavrhuji,ale těžko bych si dítě mohla nechat. Vím ale že bych na něj nikdy nepřestala myslet a neodpustila bych si to.Říkala jsem si že na to asi chtěla zapomenout,ale na to člověk nikdy nezapomene i když chce. Třeba mě mohla nesnášet a mohla být ráda že se mě zbavila a možná ne a jen neměla na výběr.Potom pokud by měla výčitky bych jí chtěla vidět i z toho důvodu abych jí ujistila že udělala pro mě to nejlepší co mohla. Teď jsem asi trochu egoistická když si myslím že jí to trápí třeba ne a v tom případě budu i já ráda.Snažila jsem se tu alespoň trochu osvětlit mé pohnutky ale nevím jestli se mi to podařilo. Cítím navíc něco co nedokážu vyjádřit slovy, nějakou nepopsatelnou prázdnotu, kterou asi doufám získáním info.vyplním, ale myslím že to jsou jen plané naděje. Možná toto je ten základní motiv, což je paradox, protože ho neumým ani konkrétně definovat.Píšete abych to nechala být, že se tím nic nezmění, ale já se musím alespoň pokusit zbavit se toho podivného prázdna i když se mi to možná nepodaří.Jo a Ivo mrzí mě že jsi trpěla, já neříkám že mi naši takhle ubližovali, ale taky to u nás nebylo dokonalé jako myslím ostatně nikde. Každá rodina má své problémy některá větší některá menší.Ale nemyslím si že tím ža hledám svou identitu bych marnila čas. Mám své rodiče ráda a oni to vědí a proto nemají strach že by mě mohly nějakým způsobem ztratit. Mamka dokonce řekla, že jediné co po mě chce je: pokud budeš shánět nějaké informace řekni mi to a já ti pomůžu.To jsem ani já sama nečekala.Upozornila mě jen na to že ani ona toho moc neví. A co věděla to mi řekla.Doufám že jsem vás nenudila. Děkuji za diskuzi.Mějte se všichni fajn.

jasne, pajo, tos tedy mela vazne "smulu" :)asi ti v tomto pripade musim rict to, co sve segre, hele, narodila ses spatne, jine zene, proto si pro tebe maminka musela prijit do porodnice, ta zena,divka vlastne te nedonosila, muze to byt symbol, ze jste k sobe dusevne nepatrily.taky to, ze nejsou vlastne zadne stopy po ni, je mozna znameni nepatrat po tom.Mozna se ti to jednou prece jen podari, na neco prijdes, je moznost ji najit ve svych myslenkach. Co si tak sednout a napsat dopis pro tu zenu, nebo dva, pro tu divku tehdy a pro tu zenu, ktera z ni je dnes. Muzes je mit schovane pro vsechny pripady, co bys ji napsala, co by ses zeptala?pak treba muzes zkusit napsat i odpoved, proste se vzit do ni a napsat si sama odpoved. Proste takova hra. Chapu, ze chces navazet nejaky kontakt, snad je mozne zacit alespon takhle.Kdybys chtela, posli mi ty dopisy treba na mail, rada se na ne podivam. Vis jiste o cem mluvim, kdsyz rikam ,ze mas stesti, dostat se z inkubatoru rovnou k rodicum, sestra byla 3 mesice v kojenaku, taky slusnej zacatek, pak rodina, braska byl tri roky v decaku a neni tak vyrovnany jako ona. Nejde o to, ze by se k nemu v domove nekdo choval spatne, to ne, ale dite z domova neciti takove bezpeci jako dite v rodine (nemyslim ted extremni vyjimky popirajici pravidlo)

Ahoj Kapko já jsem v kojeňáku vůbec nebyla. Narodila jsem nedonošená a vážila jsem dost málo tak jsem byla dlouho v inkubátoru. Mamka si mě proto vyzvedla hned v nemocnici.Což je paradoxně moje "smůla" protože v kojeňáku se vše od určitého roku archivuje právě pro účely objasnění minulosti pro dospělé chovance i pro děti které byly adoptované.Můžou tam přijít a podívat se do svých karet.Protože já jsem v žádném takovém zařízení nebyla nikde moje karta archivovaná není. V nemocnicích se to likviduje po relativně krátké době.

vis Pajo, bud rada, zes mela krasne detstvi, byla jsi milovana a nikdo ti stale netlacil do hlavy od mala, ze kdyz budes zlobit, ze te vrati do decaku...ani nevis, kolikrat jsem si rikala, ze mozna bych se tam mela lepe...vis ten cas, co vyvijis na hledani, bych radeji venovala svym milujicim rodicum a nebo sve rodine...neztracela bych cas marnostmi, zivot moc rychle utika...

Máme v rodině sice neadoptované 2 děti, ale bez otců. Dříve či později obě prošli tím samým stavem jak popisuješ a to naprosto do písmene. Dali by život za to, dozvědět se něco o svých biologických otcích. Kladli si tytéž otázky jako ty. Myslím si, že tím hledáním projde každé dítě. Časem došli k závěru sami, že se tím nic nezmění, ať to bylo tak či onak. Navrhoval bych ti to samé co tvoje kamarádka - nech to být.

no, ja nevim, rikalas, ze pracujes v kojenaku....mohla bys vedet, jak to chodi, vetsinou pokud vim, moc inforacai nezbyde, spousta lidi by radila, nedlej to, jen si blizis,...no, ja bych rekla, ze v tobe bude hryzat cervik, kdyz se aspon nepokusis. Snazila bych se pres detsky domov nebo kojenak najit, kde presne ses narodila a tam se ptat.

Uběhlo hodně času od doby kdy jsem sem psala poprvé a taky se toho dost stalo. Šla jsem ke své doktorce a na 100% jsem se ujistila že je to pravda. Pote jsem řekla mamace že to vím. Ta mi řekla, že moje b. matka byla z normální české rodiny, ale bylo jí 17 let. Tedy je zřejmé že si mě nemohla nechat.Prý mě měla s nějakým cizincem ale nikdo neví odkud, v rodném listu uvedla do kolonky otec - neznámý. Teď se jí chci pokusit najít z důvodu získání info.,ale nevím jak začít. Pokud někdo máte s hledáním osoby o které vlastně nic nevíte zkušenosti prosím poraďte. Dík

mila pajo,vypada to, ze se z toho vzpamatujes at uz to rodicum reknes nebo ne, ale myslim, ze pokud ne, udelas stejnou "chybu" jako oni, mozna na to budes myslet. púokud jim to reknes, nejspis se vasim domem prezene boure, ale mozna se taky hodne dovis. Ted to pro tebe musi byt neuveritelny sok, ktery si nedokazu predstavit, je sympaticke, ze moc nepanikaris, je uzasne, ze pracjes v kojenaku, aspon vidis, jak to chodi, je skvele, ze se ucis spanelsky, pokud vim, jeste pred sto lety byly narodnosti konkretne na nasem uzemi tak pomichane, ze kdekdo nevi, zda je vic cech ci nemec nebo jugoslavec nebo madar, dulezite je, co je on sam za sebe, cemu veri a jak se stavi k zivotu, narodnosti muzou byt odlisne, ale v jadru jsou si lide hodne blizci, ikdyz pochazi z jinych kontinentu.Kdyz mi bylo 12, dostala jsem znenadani po dlouhem cekani trimesicni sestru, kdyz mela dva roky, prisel starsi tmavy bratricek. Tim to bylo jednodussi, byli dva, bracha byl starsi,ale ne tak moc, mel dva roky, proste to vedeli odmalicka, ze se narodili jine pani, ale ta se o ne nemohla starat, tak jsou tady.Hodne se zajimam o para jevy a mezi ne patri i minule zivoty, nevim, jestli na ne dnes verim, ale v dobe, kdy jsem o tom hosdne cetla ma trinactileta sestricka se trapila, ze by chtela najit svou biologickou mamu, mela dojem, ze ji rodice nemaji radi, nastesi jsem strsi a mohla jsem ji ujistit, ze jsem si to ve trinacti myslela taky, navic jsem ji dala precist kousek z te knizky ominulych zivotech, ze totiz blizci lide, vetsinou rodina se staliti rodi spolu a setkavaji se, no a kdyz se stane, ze se nekdo nekam zatoula, narosi se "spatne", tak se muze zase adopci do te sve puvodni rodiny dostat. Je to malickost, hloupustkla, ale co ja vim, neco na tom byt muze, se segrou si hodne rozumime, jsme obe vodnarky.A narodnost? Muj bracha ma ceskou, etnolog ho povazuje za roma, at se divam jak se divam, ani k jednomu z romskych typu se neblizi, spis bych rekla libanon, mozna severni afrika, mozna jen makedonie, kdo by to poznal, no, rodina z matciny strany pry nekde od makedonie pochazela,ale prisli sem pred 150 lety, mozna se bracha nekde zapomnel. Je dobre, ze pracujes v kojenaku, snad tedy vis,jaci jsou vetsinou biologicti rodice,predstav si zivot jen nekolika mimin od vas, ktere by u svych puvosdnich rodicu zustali, nase teta dela v decaku pro starsi deti a ty pribehy vetsinou nejsou vesele, nas braska si asi taky vytrpel svoje, ovlivnit te jiste mohli, dali ti podobu, ale jemne rysy mas ziskane podle mysleni, ktere formoval nekdo jiny, a ktere je ale v prvni rade tvoje.preju hodne stesti a ja osobne bych to rodicum rekla, mozna i jim se ulevi

Ahoj Pájo,ještě jednou Tě moc zdravím. Jsem ráda, že jsi tak bezva rozumná holka. Moc si přejeme, abychom se jednou taky takové nebo takového dočkali.Po 5 letech pokusů o otěhotnění, (poslední skončilo letos v 6.měsíci), tisíců naježděných km na ivf jsme se vlastního miminka nedočkali a ze zdravotního hlediska nikdy nedočkáme. Je mi 30.Letos v březnu jsme podali žádost o adopci. Jsem ze zlínského kraje.Ještě nejsme ani zařazeni jako vhodní stát se osvojiteli. Doba, kdy se dočkáme, je zde tak 3-5 let. Ale ten systém asi znáš. Na naše mimčo se moc těšíme, protože budu naše, i když ho neporodím. Budeme ho milovat, snažit správně vychovat, býk k němu co nejmilejší, dopřát mu vše, ale nerozmazlovat ho. Moc se těšíme na společný život. Pravdu mu chceme říct, už když bude malé, protože ve lži žít nechceme a ono by se to stějně od někoho dozvědělo. Tvé rodiče za to, že Ti to neřekli, neodsuzuji, protože to není lehké. I já mám strach, ale jenom proto, abych své dítě neztratila a aby mě i pak mělo pořád rádo. Zatím, se to naše mimčo asi nenarodilo, ale pořád na něho myslím a čekám. Náš život dostane smysl.Moc Ti přeji spokojený život, abys našla toho pravého a dočkala se dětí, ať už svých biologických nebo svých adoptovaných. Bez nich to v životě není ono. Ahoj Martina