Jsem nešťastně zamilovaný do kolegyně

Tak jsem si přečetl tvé příspěvky, držím ti sice palce, ale jsem skeptik ohledně nějakého "hyppyendu". Ona to zde již psala Lara.
Nějak mi to chování kolegyně přijde velmi divné a mám podezření, že jí to tak i vyhovuje. Ví, že tě má jistého, jsi nejspíš hodně čitelný v jednání s ní a v lepším případě čeká, jestli na ni zbudeš. :-)
Podle tvého popisu situace asi moc nepotřebuje sex, protože žádného stálého partenra delší dobu nemá.
Ta dovolená s "ex" je již vůbec na palici, proto mám podezření, jestli ona pořád ještě nedoufá v nějaký obrat s ním. To, že ti to neřekne, ještě neznamená, že to tak necítí.
A vůči Tobě je to svým spůsobem hodně tvrdý úder. Holt emancipovaná žena, nevím, jestli bys nespadl z bláta do louže.

Jéje,bav se s někým jiným,dík.

Jéje,bav se s někým jiným,dík.

Tak já jsem si myslela,jak...pochopili jaká jsi falešná kráva.

Tak já jsem si myslela,jak tady sbalím chlapa a jen něco naznačím a on už se bojí i psát,hi,hi

Tak já jsem si myslela,jak tady sbalím chlapa a jen něco naznačím a on už se bojí i psát,hi,hi

Pro Laru - Já nechci od...Radku,já si tak říkám,že vlastně dřív jsem všechny ty kluky poznala na zábavě,krom jediného.Kde jinde se vlastně seznámit,na ulici nikoho nemůžeš oslovit,krom toho,je to malá šance,že by byla zrovna ona volná a co seznamku,to jsi nikdy nezkoušel? To byl ten hlavní důvod,že jsi holky neměl,kdybych já nechodila na zábavy,tak bych nikdy nikoho asi nepoznala.Ted kdybych byla sama bez partnera,tak už vůbec ne,jedině přes seznamku,na kterou já třeba vůbec nejsem.A člověk,který už nikam moc nechodí se bavit,nemá šanci,jedině přes známé,kamarády,ale to zase chce jít na ples,nebo tu zábavu.U tebe to dítě,tak to jsi o hodně přišel,žádné než tvé ti nemůže nic vynahradit,ale chápu,že jsi ve věku,kdy se už do toho nechce,až by bylo dítěti 10 let,tobě skoro 60 let a to už chceš mít takový svůj klid.Víš,koukáš víc po ženských protože sis v mládí nic neužil,kdyby anotak už jsi víc usedlejší-tak to prostě bývá,proto máš tendenci si to vynahrazovat.Introvertka jsem třeba já byla vždycky,ale v mládí jsem víkend doma nikdy neseděla,pátek,sobota zábavy a běda,když jsem měla jednou zakázáno jít,to jsem probrečela,protože jsem zase měla schůzku domluvenou.Sestřenice vzdálená mě zachránila,hi,hi.Jinak ti trošku závidím,že umíš s počítačem,já jsem absolutní antitalent,na tohle hloupá,u mě by musel někdo sedět,abych se aspon základy naučila.Např.mám na FB fotečky svého koníčku a jelikož jsem dala někomu svůj notebook,tak ted jsem na jiném a absolutně si nevím rady,jak je můžu dát do nějaké skupinky,jestli nejdříve stáhnou.Celkově,nějaké to zabezpečení atd.Z jakého jsi města,jestli to není tajné?Radku,jinak,ty si nevěříš,to je celé,něčeho se asi i bojíš,to nemůžeš brát,že ti nebylo dáno.

Pro Laru - Já nechci od...Radku,já si tak říkám,že vlastně dřív jsem všechny ty kluky poznala na zábavě,krom jediného.Kde jinde se vlastně seznámit,na ulici nikoho nemůžeš oslovit,krom toho,je to malá šance,že by byla zrovna ona volná a co seznamku,to jsi nikdy nezkoušel? To byl ten hlavní důvod,že jsi holky neměl,kdybych já nechodila na zábavy,tak bych nikdy nikoho asi nepoznala.Ted kdybych byla sama bez partnera,tak už vůbec ne,jedině přes seznamku,na kterou já třeba vůbec nejsem.A člověk,který už nikam moc nechodí se bavit,nemá šanci,jedině přes známé,kamarády,ale to zase chce jít na ples,nebo tu zábavu.U tebe to dítě,tak to jsi o hodně přišel,žádné než tvé ti nemůže nic vynahradit,ale chápu,že jsi ve věku,kdy se už do toho nechce,až by bylo dítěti 10 let,tobě skoro 60 let a to už chceš mít takový svůj klid.Víš,koukáš víc po ženských protože sis v mládí nic neužil,kdyby anotak už jsi víc usedlejší-tak to prostě bývá,proto máš tendenci si to vynahrazovat.Introvertka jsem třeba já byla vždycky,ale v mládí jsem víkend doma nikdy neseděla,pátek,sobota zábavy a běda,když jsem měla jednou zakázáno jít,to jsem probrečela,protože jsem zase měla schůzku domluvenou.Sestřenice vzdálená mě zachránila,hi,hi.Jinak ti trošku závidím,že umíš s počítačem,já jsem absolutní antitalent,na tohle hloupá,u mě by musel někdo sedět,abych se aspon základy naučila.Např.mám na FB fotečky svého koníčku a jelikož jsem dala někomu svůj notebook,tak ted jsem na jiném a absolutně si nevím rady,jak je můžu dát do nějaké skupinky,jestli nejdříve stáhnou.Celkově,nějaké to zabezpečení atd.Z jakého jsi města,jestli to není tajné?Radku,jinak,ty si nevěříš,to je celé,něčeho se asi i bojíš,to nemůžeš brát,že ti nebylo dáno.

Pro Laru - Já nechci od nikoho tahat z problémů, jen jsem si o kamarádce myslel, že by nám to spolu mohlo klapat. Rozumíme si moc, v mnoha věcech jsme si podobní. Já něco řeknu, ona to dopoví a obráceně, na spoustu věcí máme stejné názory apod.. Nevybírám podle algoritmu, nejsme počítačové programy, ale na základě přitažlivosti tělesné i duševní :-) Ale pokud si se mnou jen hraje a jí to baštím, moje chyba a snad se z toho vzpamatuju. Nechápu, jak si někdo může hrát s city druhého, chlapi tohle snad ani nedělají, to je doména žen.

Pro Renču - Mládí je bezprostřední, to je fakt, a taky jsem si ho užíval, neseděl jsem v koutě, byť jsem povahou introvert. Kamarády jsem měl a mám. Na diskotéky a zábavy jsem moc sice nebyl, ale žil jsem 3 roky na koleji, když jsem v Praze studoval VŠ. Tu jsem nedokončil, ale na té koleji jsem zažil zábavy, večírky, dělal jsem tam dokonce promítače v místním studentském kině. Všechno OK, až na ty holky. Záviděl jsem svým kolegům, že je uměli balit, užívali si s nimi sex a studentské románky... Já to prostě s holkama neuměl. Byl jsem nesmělý, neuměl jsem je oslovit a balit. Na VŠ jsem přičichl k počítačům a ty se staly obrovským koníčkem a posléze i profesí. Když mi to nešlo s holkama, věnoval jsem se hodně IT, učil jsem se programovat a když jsem ze školy odešel, u počítačů jsem skončil a dělám ajťáka dodnes. Jinak koníčky mám taky, nesedím doma jako pecka. Cykloturistiku, vysokohorskou turistiku, zkouším fotit, udělal jsem si příslušné zkoušky a dělám profi ohňostroje jako vedlejšák na IČO... V podstatě se mi v životě splnilo vše hmotné + zážitky, co jsem chtěl. Až na to nejpodstatnější. Holky a vztahy.
Co se týče dětí, netrvám už na svém vlastním. Moje ségra, kterou má máma se svým druhým mužem, má dvouletou holčičku, kterou si užívám a je to fajn. S máminým druhým mužem, mým otčímem, se kterým byla mamka od mých čtyř let, jsem si nikdy moc nerozumněl. Byl to takový hromotluk, bývalý horník, nebyl na žádné velké popovídání u stolu či později u piva. Vydělával slušné peníze a na výchově mojí a ségry se moc nepodílel.
Kamarádce jsem jen řekl, že pokud bychom to dali dohromady, její děti a budoucí vnoučata bych měl rád jako svoje vlastní. V tom bych neměl vůbec žádný problém.
K té zamilovanosti do své ženy: Je fakt, že tak zamilovaný, jako do své kamarádky, jsem do ní nikdy nebyl. Byly tam sice velké city, hlavně nějaký čas po seznámení, ale teprve když jsem se zamiloval do kamarádky, jsem poznal, co to je zamilovanost. Ta silou přebila vše, co jsem kdy v životě zažil. Dětské i studentské lásky, kdy jsem si myslel, že jsem zamilovaný až po uši. Teď to bylo něco šíleného. Nemohl jsem v noci spát, klepal jsem se jak v zimnici, kdykoliv jsem si na ní vzpomněl, shodil jsem 7 kg, nemohl jsem se soustředit na práci a chodil jsem jak tělo bez duše. Tohle už naštěstí pominulo. Celý život jsem koukal po ženských, znám hodně párů, které se rozpadly, i co se týče mých známých, a já si někdy dával otázku "Proč jí opustil? Vždyť byla tak perfektní. Já bych takovou ženu bral hned a všema deseti a proč mi nebylo v životě dáno?"
Náhody, jakou byla tahle, kdy jsem se seznámil s kamarádkou, se v životě moc nevyskytují. Pokud to s ní nevyjde, budu se pořád poohlížet po jiné. Ostatně dělám to celý život, jen budu muset být aktivnější a jít tomu trochu naproti.

Svojí ženu jsem taky...Jakpíš renata, velmi smutný příspěvek. Ale konečně jsme u tvého problému. Nejsi šťastný se svou partnerkou a snažíš se řešit svůj život.

Kolegyni, kterou jsi si vyhlédl, je velmi podobná tvé ženě. Moc času s tebou netráví, je finančně nezávislá,rodinu má, přitažlivá a vpohodě. Víš, žena jejích kvalit nbude v jejím věku nikoho tahat z jeho problemů jen proto, že si ji na základě nějakého algoritmu vybral. Celkem jí fandím, tak by měla 59 žena vypadat. Jen tebe je mi líto, že jí to všechno baštíš.

Opakuji, pozvi ji dnes, zítra na večeři a .....jak jsem psala.Tímto se loučím, dál bych se jen opakovala

Ahoj.Radku,hodně smutný příspěvek.Víš,já tohle moc nechápu,mládí je bezprostřední,každý se baví,chodí na zábavy a tak většinou neznají,co to znamená slovo starosti a ty jsi měl potíže už od mládí.Jistě,i táta je v rodině důležitý,je to vzor a ty jsi byl převážně s maminkou,ale takových lidí je.I můj syn vyrůstal dá se říct semnou sám,také to v něčem udělalo své,ale že by až tolik,to si zase nemyslím.Rozumím ti,takže jsi svojí ženu nikdy moc nemiloval,spíš si jí měl rád a to je opravdu málo,chápu tě.Ty jsi nikdy nechodil s kámošema po zábavách? Tam jde seznámení samo.48 let a ještě nemáš děti,smutné,ale zase pokud bys chtěl,jsi sám zdráv,tak nikdy není pozdě,akorát zase toužíš po někom,kdo už děti má a nemyslím si,že bude možné,aby v jejím věku ještě děti mít mohla.Záleží,jak moc ty děti chceš a jestli by nebylo lepší si najít mladší,která by ti jedno dítě dala.Tohle bych ti moc přála.Já bych si život bez dítěte neuměla představit.Jinak,je to život,osud,někdy toužíme po někom,koho mít nemůžeme.Svou velkou lásku jsem poznala až později a přesto,že jsem měla víc partnerů,tak ten byl nej,ale bohužel,nevyšlo to.Člověk si ten život představoval malinko jinak.Těžko se to radí,když máš rád tu kolegyni,ale pokud bys nebyl až tak zamilovaný,pak bych ti poradila jinou,mladší,která by ti to dítě dala.

Svojí ženu jsem taky miloval a i dneska jí mám rád. Nijak výrazně mi neubližuje, jenomže jsem si svůj život představoval od začátku prostě jinak a s odstupem času jsem zjistil, že jsme spolu zkrátka nekompatibilní.
Od malička se mi šíleně líbily holky. Snad ještě dlouho před pubertou. Problém byl v tom, že jsem je neuměl balit. Byl jsem dost submisivní, vychovávaný ženami. Rozvedenou matkou, babičkou, prababičkami a různými tetami. A otec trpěl slabou sociální fóbií, takže tam byly i genetické dispozice. Takže jsem byl pro holky vždycky jen kámoš a ne chlap a sexuální objekt. Teprve když se mi blížilo 30 let, tak už jsem byl ze své submisiviy a samoty tak zoufalý, že jsem začal vážně uvažovat o sebevraždě. Kolegyně v práci mi doporučila návštěvu psycholožky, shodou okolností to byla její dcera, ke které jsem chodil na půlroční terapii. Tam jsem si trochu srovnal duši, nejhorší submisivita byla potlačena a já se začal chovat normálně(ji). V té době jsem se seznámil se svojí ženou. Pomocí seznamky v jednom časopise, který se zabýval partnerskými vztahy. Problém byl v tom, že jsem vyškrtal všechny své požadavky na budoucí partnerku a bral jsem jí prostě takovou, jaká byla, protože jsem byl rád, že už KONEČNĚ mám aspoň někoho. Chtěl jsem dlouhovlásku, ona byla tehdy na ježoura. Dneska už vlasy OK. Psala mi v prvním dopise, že trpí epilepsií. I to jsem zkousl. Chtěl jsem sice partnerku, která se mnou bude jezdit na kole, sportovat atd., ale budiž. Na kolo jsem měl kamaráda, spolužáka z gymplu. S tím jsem sjezdil střední Evropu, zatímco žena jezdila na dovolené s mojí mámou k moři nebo na poznávačky autobusem. Kamarád loni bohužel umřel na rakovinu. Takže pro mě obrovská rána. Žena je už dlouhá léta bez epi záchvatů, ale tyhle koníčky se mnou nesdílí. No a to hlavní po seznámení teprve přišlo. Po třech měsících, co jsme se znali, mi řekla, že má vzácné zdravotní postižení, kvůli kterému nemůže mít děti. I s tím jsem se srovnal, i když jsem rodinu a vlastní děti chtěl. Dneska bych se choval jinak, řekl bych sorry, ale tohle už nedám, promiň.
No a jelikož žena má tyhle problémy, rodiče na ní byli mírní a nepřipravili jí moc pro praktický život. Takže ona dneska žije prací, kdy profesně hodně vyrostla a vydělá slušné peníze, a koníčky. Má partu lidí, se kterou jezdí na opery, které miluje a já je nemusím.
Domácí práce dělám z 90% já od úklidu po vaření, žehlení, praní. Víkendy trávíme taky každý na vlastní pěst, až na pár výjimek, kdy jedeme třeba k rodičům nebo na nějaký výlet, ale to jsou spíš výjimky. Já jsem si představoval život v nějakém domku, zahrádku... Nemůžu. Domek bych měl na hrbu sám a žena by se tam chodila jen vyspat, tak jako to dělá teď, kdy bydlíme v bytě. Těžko se to popisuje, musí se to zažít, ale fakt jsem chtěl žít úplně jinak a s mojí kamarádkou by šance na takový život byla. Je mi 48 let, roky přibývají a šance změnit život se zmenšuje. Člověk se léty vyvíjí, vztahyse taky vyvíjí a já jsem prostě takhle dopadl. S kolegyní jsem se seznámil v práci přes společného kámoše, potřebovala upravit nějaké rodinné vidosoubory a udělat z nich DVD, tak jsem jí pomohl. No a začali jsem si povídat u kafe, ty naše dýchánky se prodlužovaly, no a jednou letos v lednu jsme skončili v restauraci, ze které už jsme se vedli za ruce (nebyli jsme nijak moc opilí), na zastávce MHD první velká líbačka... No prostě takhle to asi chodí u každého. Je fakt, že jsem si na ní myslel hodně brzy po seznámení, protože mi prostě seděla. Toť vše. Kruci to je ale dlouhý příspěvek. Asi můj rekord tady :-)

Díky oběma :-) To září...Jejda,tak dlouhé komentáře.Tak si říkám,že jí opravdu hodně miluješ,že o ní stále takhle píšeš a přemýšlíš,jak asi co je.Jak jsem ti psala,ženy víc jako poznají,muži toho nejsou schopní,což je škoda,měl bys hned jasno.Také jsem si myslela,že chlapa to při rozchodu až tolik nebolí,spíš ta žena se trápí a stále,pořád a miluje až za hrob.Ted vidím,že i chlap dokáže tolik milovat a nechce se své lásky vzdát.Radku,to je život,nemůžeme mít toho,koho bychom opravdu z lásky milovali,asi to tak má být.Bud se trápí muž,nebo naopak žena.Jsem zvědavá,jak to u tebe dopadne.Klidně se z toho vypiš,ono se opravdu někomu při vypsání uleví.U mě to takhle až tak moc nefunguje,jak moc vzpomínám,tak se to vrací a pak to bolí víc a víc.Každopádně je lepší mít hned jasno,než si třeba věřit a pak zjistit,že je tomu jinak.Také bych řekla,že je důležité mít nějaký koníček,abys byl myšlenkami jinde.Řekni mi,svojí ženu jsi také miloval,nenávist necítíš,tam by se to už asi nedalo srovnat mezi vámi? Možná ano,kdybys právě nepoznal svojí milovanou kolegyni,vid? Nezapomínej ještě na jednu věc,ono po čase i s tou kolegyní to bude jiné.Všechno nové je krásné.

Díky oběma :-) To září...Jejda,tak dlouhé komentáře.Tak si říkám,že jí opravdu hodně miluješ,že o ní stále takhle píšeš a přemýšlíš,jak asi co je.Jak jsem ti psala,ženy víc jako poznají,muži toho nejsou schopní,což je škoda,měl bys hned jasno.Také jsem si myslela,že chlapa to při rozchodu až tolik nebolí,spíš ta žena se trápí a stále,pořád a miluje až za hrob.Ted vidím,že i chlap dokáže tolik milovat a nechce se své lásky vzdát.Radku,to je život,nemůžeme mít toho,koho bychom opravdu z lásky milovali,asi to tak má být.Bud se trápí muž,nebo naopak žena.Jsem zvědavá,jak to u tebe dopadne.Klidně se z toho vypiš,ono se opravdu někomu při vypsání uleví.U mě to takhle až tak moc nefunguje,jak moc vzpomínám,tak se to vrací a pak to bolí víc a víc.Každopádně je lepší mít hned jasno,než si třeba věřit a pak zjistit,že je tomu jinak.Také bych řekla,že je důležité mít nějaký koníček,abys byl myšlenkami jinde.Řekni mi,svojí ženu jsi také miloval,nenávist necítíš,tam by se to už asi nedalo srovnat mezi vámi? Možná ano,kdybys právě nepoznal svojí milovanou kolegyni,vid? Nezapomínej ještě na jednu věc,ono po čase i s tou kolegyní to bude jiné.Všechno nové je krásné.

Díky oběma :-) To září je plánované z jediného důvodu. Dřív nemůžeme. Některé víkendy má plné ona, některé já, pak je na té dovče a jak jsme koukali do svých kalendářů, tak to vychází fakt společně až na to září.
K té společné noci: Ale jo, napíšu to. Byť tu vystupuji pod svým pravým jménem, ale ať je to venku všechno. Ponížil jsem se tam tak, až jsem se za sebe následně šíleně styděl. První noc mě ubytovala v jiném pokoji. No dobrá, říkal jsem si, nebudu na ní tlačit. Druhý večer jsem se k ní vetřel do pokoje, posadil jsem si jí na klín a řekl jsem jí "Hele, co kdybych tu dneska zůstal u tebe? Pořád říkáš že nechceš ještě sex, OK, dobře, nebudu na tebe tlačit a respektuji tě. Ale aspoň budeme spolu.". Na to mi odpověděla "Ne, až příště, ještě na to nejsem připravená" a něco v tom smyslu. No nicméně jsme si tam povídali, ona pod dekou, já vedle ní na letišti oblečený a oba jsme u toho usnuli. V noci mě probudila, říkala mi, ať mi není zima a dala mi tam deku a polštář. Tak už jsem tam zůstal. Jasně, že jsem to na ní zkoušel, sice bezvýsledně, ale to bych asi nebyl normální, kdybych to nezkusil. No a teď to přijde. Měla tam psa, fenku kólie, kterou ten víkend hlídala své prostřední dceři. A ten pes ležel mezi námi. Místo toho, abych řekl, že se psem v posteli nebudu a se vztyčenou hlavou bych hrdě odpochodoval do svého pokoje, tak jsem tam zůstal. Prostě blbec. Tohle mě mrzí dodnes, jak jsem se ponížil. Řešil jsem to s kámošem a ten mi říkal, ať si z toho nic nedělám, že to je minulost, že se to stávám, ať žiju přítomností a důležité je, že jsem si to uvědomil a poučil se z toho. Když to tady takhle píšu, tak se mi ty scény znovu vrací. Ona si sem mnou fakt asi hraje. Měl bych se odmilovat a to hodně rychle a vykašlat se na ní. Jenže to nejde. Prostě dostane ještě jednu šanci při první společné noci a finito. Pak pro ní přestanu existovat.

Třeba si s ním nehraje,nemůžeme vědět,opravdu je třeba natolik rozumná,že si se ženáčem nic nechce začínat a už vůbec nechce být ta,co rozvrátí rodinu.Do její hlavy nevidíme.Jen jediné je divné,ta společná noc,pokud se dva lidi tolik milují,pak jde i rozum stranou.Také každý z nás vycítí,zda zájem je,nebo není.Držím pěstičky.

Třeba si s ním nehraje,nemůžeme vědět,opravdu je třeba natolik rozumná,že si se ženáčem nic nechce začínat a už vůbec nechce být ta,co rozvrátí rodinu.Do její hlavy nevidíme.Jen jediné je divné,ta společná noc,pokud se dva lidi tolik milují,pak jde i rozum stranou.Také každý z nás vycítí,zda zájem je,nebo není.Držím pěstičky.

Jasně že jí k sobě víc...Nejsi v ničem horší,jsi prostě jiný a s jimou holkou nebo dámou by ti bylo líp, třeba. Ona prostě si s tebou hraje, už jen to, že si s ní plánuješ víkend v září a tam sex. Co to je? proč ausgerechnet v září, dodnes nic a pak v září to na ni přijde zrovna stebou?

Moj rada: pozvi ji na večeři, větší než malé množství lamrusca nebo drinků a paktvrdě na to, v bytě, u ních, prostě bez keců...v autě, kdekoli. Nebideli vášeň, hned to ukonči

Jasně že jí k sobě víc táhne. Z jednoho prostého důvodu. Byli spolu 5 let a je na něj tak nějak asi zvyklá. On je rozvedený, má někde barák, tak u ní chvíli bydlel, pak se pohádali, odstěhoval se k sobě, pak zase k ní a takhle pořád na střídačku. Letos se pohádali v lednu a od té doby už u ní není, což se prý ještě nikdy nestalo, aby zmizel na půl roku. Když byli na nějaké společné akci, tak si jí prý moc nevšímal a věnoval se kamarádům a ona se tam cítila blbě... Její děti mu vykají, což je po pěti letech taky divné, já jsem jim všem nabídl automaticky okamžitě tykání... Nevím, v čem jsem horší a asi to nezjistím. Asi v tom, že jí mám moc rád, on to chlap nemá dávat prý tak najevo.
Jak se to bude vyvíjet, je ve hvězdách. Budu sem určitě psát reportáže :-) Jsem moc rád, že si o tom můžu někde pokecat, moc se mi tím ulevuje.

No právě. Ona je pro mě...Také mi přijde,že jí nějak k sobě víc táhne,už jenom to její srovnávání.Pokud by něco takového řekla jednou.Jinak,vy chlapi to moc nevycítíte,já třeba ano,poznala bych,jestli to semnou myslí vážně,jestli mě má hodně rád,nebo mu na mě vůbec nezáleží.V tomto my máme výhodu,i co se týká přetvařování,na nás se to tolik nepozná.No,uvidíš,třeba to dobře dopadne,později nám sem napíšeš,jak se to u vás vyvíjí.