Jsem nešťastně zamilovaný do kolegyně

Nevím, nevím, pokud někoho opravdu mám rád, miluju, pak mu nechci ubližovat a myslím na něj, jak by se asi cítil. Jinak to není láska, ale nějaká podivná sobecká závislost.
Fed na mě působí jako podivín, takhle se nechová dospělý vyzrálý člověk. Chlapovi může hrábnout, nejsme ryze monogamní tvorové, ale ne takovýmto způsobem.

Ahoj,jsem ženatý,je mi 32...To se stalo aspoň jednou v životě každýmu chlapovi, že se zamiloval do kolegyně. Nebo - řekněme si to na rovinu - třeba ani nezamiloval, ale hrozně moc si s ní chtěl zašukat. A třeba zrovna z toho důvodu, jak píšeš - aby poznal, jaký to je s jinou. Poradit moc neumím, jen tě chci varovat, že začít si něco s kolegyní je téměř vždycky cesta do pekel (tedy do těžkýho maléru).

Fede - všechny jsou stejný, nic nezkoušej pokud nechceš zničit manželství
Kolegyně si s tebou zahrává, to je jediné, o co jí s tebou jde - troška flirtu na pracovišti, nic víc. Když jsi vyložil karty, tak couvla, protože se nechce zaplést.
Jestli chceš zkusit jinou, bude to zpočátku bezva, pak na to přijde manželka, kopne tě do prdele a milenka tě přestane bavit. Možná né hned, ale časem zjistíš, že jsou všechny stejný. Je to pořád dokola, stejně si každej musí nabít hubu, než na to přijde, tak do toho!

Ale pozor. Nelze vylouřit, že ta kolegyně je tak trochu mrcha a možná třeba i potvora.

A v té jiné práci nebudou kolegyně? A nezačne se do nich zase sériově zamilovávat? Není nakonec pisatel nevyzrálou osobností? A není celkově tak nějak labilní, když musí užívat kvůlitakové věci antidepresiva? Neplynou jeho problémy nakonec z jeho osobnostnách psychických dispozic? Nepotřebuje nakonec spíš než jinou práci klinického psychologa nebo možná psychaitra? I když toho už vlastně má, protože nikdo jiný mu antidepresiva předepsat nemůže. Takový jedinec jistě nemá jednoduchý život. Ale je horší pokud ten život kvůli němu nemá jednoduchý ještě i další okruh osob.

Ta kolegyně ho evidentně...že je to supr nápad. Jinou práci, to je ono!!!

Ta kolegyně ho evidentně dráždí, hraje si s ním a dělá jí to dobře. Sám pisatel psal, že je to potvora. Je tu reálná šance, že tomu chlapovi z toho hrábne, ostatně sám píše, že již užívá antidepresiva. Okamžitě si najít jinou práci. Okamžitě.

No,tak snad se rozveď a pak...dvě možnosti.
Budeš-li chtít být nevěrný - dodáš si sebevědomí, ale časem vše praskne a co pak? Jsi připravený na to, že se do Tebe Tvoje milenka zamiluje a bude chtít, aby ses rozvedl? Opustíš svoji současnou rodinu? Máš na to sílu? Přidáš si antidepresiva? A co Tvoje žena?
Druhou možností je, že nevěrný nebudeš, ale vztah k Tvoj ženě ochladne. Budeš jí časem vnímat jako zdroj Tvých depresí, nastanou problémy v öbyčejných provozních věcech rodiny, v sexu atd. To je cesta, která vede také k rozvodu.
Pokud chceš zachovat manželství a vztah mezi Vámi je zatím o.k.,promluv se svoují ženou. Možná, že Tvůj sexuální život v něčěm strádá a to může bát zdroj Tvých možných záletů. BTW - kolik je v Tvojí kanceláři ještě kolegyň?

No,tak snad se rozveď a pak si sváděj koho chceš,ne?

Ahoj,jsem ženatý,je mi 32 let a manželku mám pořád hodně rád.Problém je,že jsem kromě ní nikdy neměl jinou ženu a do 25 let jsem byl panic.Byl jsem totiž vždy strašně nesmělý a nevěřil jsem si,i když si na druhé straně myslím,že nejsem pro ženy úplně neatraktivní.Manželka se mi i jako žena pořád líbí,ale bohužel cítím,že musím vyzkoušet jiné ženy nebo se z toho zblázním.Teď jsem se hrozně zamiloval do kolegyně z práce,se kterou navíc sedím v jedné kanceláři.Je neskutečně přitažlivá a sexy a já nedokážu myslet na cokoliv jiného než na ni.Ona bohužel odmítla mé pozvání na rande a i když se ke mně chová pořád přátelsky a předtím se mnou dokonce docela i flirtovala,tak to vypadá naprosto beznadějně.Je trochu mrcha a o to víc ji chci.Mám z toho všeho docela velké psychické problémy,kvůli kterým jsem mimo jiné musel začít brát antidepresiva.Ani to mi ale moc nepomáhá.Ona už teď ví jak moc ji chci a o to menší zájem o mě má.Navíc asi před 2 roky jsem téměř totéž cítil vůči jiné kolegyni a dopadlo to stejně špatně.Ty neúspěchy mě šíleně drtí a podrývají ještě víc moje křehké sebevědomí.Tak proto nyní začínám randit s dívkou,o kterou ani moc nestojím jen proto,abych si sebedůvěru trochu zvýšil.Vůbec nevím jak to dopadne,ale v prvé řadě toužím po své kolegyni,se kterou trávím v práci každý den.Máte někdo podobný problém?Asi mi nikdo nemůže poradit jak kolegyni získat,ale přece jenom - nenapadá vás nějaký tip?Dokud jsem se vůči ní takhle neprojevil a neotevřel vypadalo to,že to mezi námi docela jiskří.Vím,že to všechno působí z mé strany jako slabošství a sobectví,ale nepište tu prosím odsudky vy,kteří nevíte jaké to je být v mé kůži.Za jakékoliv jiné rady a vzkazy předem moc děkuji.

Když víš , že je to potvora , tak zapomeň na ču..... a začni myslet hlavou . Stejně bys poznal , že každá díra je černá , když zhasneš !!!

Měl jsem podobný problém, trvalo to dlouho, flirtování a výlety, ale nic víc, samo že tamtamy vše vyzradili a i něco přihodily, rozvedl jsem se, oškubala mě dokonale a od té doby žiji sám, změnil jsem práci, ale na kolegyni z kanclu už nikdy nezapomněl, je to už 6 let, člověk si něčím projde, vždycky ho to někam posune, kdybych věděl jak všechno to dopadne, zcela určitě bych se raději díval do stropu než na svoji kolegyni..... říkám tomu moje strastiplná cesta k chudobě :-)

Až na malé výjimky mám tytéž problémy. Napište jak to dopadlo.