Mám pocit, že jsem smrtelně nemocná

Zdravím vás všechny. Vy, kteří se cítíte být smrtelně nemocní a nic vám není, jděte co nejdřív na klinickou psychologii. Nemáte v pořádku duši, věřte mi.
Hodně by vám pomohlo, kdybyste se šli podívat do nemocnice na těžce nemocné, možná byste přemýšleli jinak!
Je mi 24 let, mám občas vysoký krevní tlak, trpím slabou srdeční arytmií, chronickým zánětem mandlí. A snažím se na to vůbec nemyslet.

Ahoj Lillo:) Jojo, tak to co říkáš ty jsem celá já. Panické poruchy jsem měla taky. Díky bohu mě nikam nevezli. Máma mě zná a uklidnila mě. Pak ekg a kdesi cosi. samozřejmě zdravá jako rybka. Až letos se mi projevila alergie. Poprvé v životě mi něco je:) Já nejse vysazená na rakovinu. Bojím se smrti obecně. Kolaps, selhání plic. Pokud mám úzkost jsem schopna namluvit si cokoliv. Moje fantazie nezná mezí. Moje záliba v listování na internetu je taky zhoubná. Pro jistotu raději hledám články o hypochondii, tomu se alespoň zasměju. Nebo se uklidňuju tím na co všechno mám zemřít a přijde mi to tak nemožné, že si rázem oddechnu:) Prostě se to snažím odlehčit. Sport mám moc ráda a záhadně se moje úzkost projevuje přes zimu, kdy marodím, nesportuji, jsem doma a už to jede. Člověk nemá co dělat a přesně. Přemýšlí nad tím. Stačí mi jeden krásnej slunečnej den a už na to nemyslím. Ale poruč počasí:) Nevím jak se toho zbavit. Doufám, že to dokážu. Panické poruchy se zbavuji. Záchvaty nemám. Jestli chceš pomoci s tímhle tak v tom se již trochu vyznám. JInak prostě se asi nestranit lidí a snažit se těžší situaci zlehčit. Občas mi stačí se jen tak prběhnout. Projít. Ono to člověka uvolní. Někdy je to ale tak hluboko, že prostě třeba den jenom bulím. Určitě piš jak jsi na tom. Zaím pa. P.s.: Já mám zase zakázáno číst příbalové letáky u léků. Hned si všechno vsugeruju:)

Ahoj Lillo:) Jojo, tak to co říkáš ty jsem celá já. Panické poruchy jsem měla taky. Díky bohu mě nikam nevezli. Máma mě zná a uklidnila mě. Pak ekg a kdesi cosi. samozřejmě zdravá jako rybka. Až letos se mi projevila alergie. Poprvé v životě mi něco je:) Já nejse vysazená na rakovinu. Bojím se smrti obecně. Kolaps, selhání plic. Pokud mám úzkost jsem schopna namluvit si cokoliv. Moje fantazie nezná mezí. Moje záliba v listování na internetu je taky zhoubná. Pro jistotu raději hledám články o hypochondii, tomu se alespoň zasměju. Nebo se uklidňuju tím na co všechno mám zemřít a přijde mi to tak nemožné, že si rázem oddechnu:) Prostě se to snažím odlehčit. Sport mám moc ráda a záhadně se moje úzkost projevuje přes zimu, kdy marodím, nesportuji, jsem doma a už to jede. Člověk nemá co dělat a přesně. Přemýšlí nad tím. Stačí mi jeden krásnej slunečnej den a už na to nemyslím. Ale poruč počasí:) Nevím jak se toho zbavit. Doufám, že to dokážu. Panické poruchy se zbavuji. Záchvaty nemám. Jestli chceš pomoci s tímhle tak v tom se již trochu vyznám. JInak prostě se asi nestranit lidí a snažit se těžší situaci zlehčit. Občas mi stačí se jen tak prběhnout. Projít. Ono to člověka uvolní. Někdy je to ale tak hluboko, že prostě třeba den jenom bulím. Určitě piš jak jsi na tom. Zaím pa. P.s.: Já mám zase zakázáno číst příbalové letáky u léků. Hned si všechno vsugeruju:)

Tak to mi neříkej ani ze srandy...ikdyž,nemocný člověk se kolikrát pomocí víry uzdraví-nejde to i naopak? Já myslím, že se to dá vsugerovat

Všechny moc zdravím, jsem ráda, že byla založena tato diskuze, protože jsem si až doted myslela, že jsem divná jenom já. Prožila jsem (stále částečně prožívám), to co holky popisujete. Bylo to před rokem, začlo to ekzémem a já valila k doktorce, že mám rakovinu kůže. Je pravda, že to bylo ve stresovém období, přidala se k tomu panická porucha a pak jsem byla co chvíli u doktorky s něčím, bolelo mě břicho (rakovina žaludku nebo dvanáctníku), zvětšila se mi uzlina v třísle (rakovina někde v ženských orgánech), mohla bych pokračovat - strávila jsem hodiny na netu hledáním jak se který druh projevuje a samozřejmě je měla, propadla jsem do depresí a brečívala že umřu - ale hodně mi pomohl můj přítel - až jsem skončila na psychiatrii v nemocnici s panickým záchvatem, kam mě odvezl přímo od obvodní doktorky a chtěli si mě tam nechat (jejich přístup byl úplně šílený - ráda předám zkušenosti pro zájemce o krizovém centru v Brně) - řekl jim že mě tam nenechá, z nemocnice jel přímo do sportu, koupili jsme si kolečkový brusle, plavky.. a začal mě tahat za sportem, taky jsem začala navštěvovat psychologa, ktery mi dal zákaz internetu, chtěl mi nasadit antidepresiva, ale odmítla jsem to. Nemůžu říct, že je to ted všechno pryč..pořád se hodně sleduju, ale zjistila jsem že se musím něčím zaměstnat..tedka mam taky nejaky zdravotní problemy, pořad se na to snažim nemyslet, ale znate to, vždycky si tu chvilku najdete.. Navíc se bojím i o příbuzné a partnera, ten mi řekne, že ho něco bolí a já pak nespím..Sem zvědavá, jak to bude vypadat až budu mít děti..(jestli se jich dožiju:o) Nemá někdo zkušenost jak se toho zbavit? Nebo je to celoživotní úděl..

O té preventivní prohlídce jsem taky četla na žluťáku, stojí 2.000,- Kč myslim, prý je to komplet, krev, vyšetření střev, a ja nevim co ještě, je to v preventivním programu i na jejich stránkách..

Ps: jsem moc ráda, že v tom nejsem sama a můžeme si navzájem svěřit svoje zkušenosti.. Všem přeju hezký den!!

Hm, tak jsem se dočetla v onkologické poradně dr. Vorlíčka (na idnes.cz), že u lidí s kancerofobií byl zjištěn opravdu větší výskyt zhoubných nádorů. Buď je to prý tím, že si neustálým stresem oslabují imunitu, nebo (!) existuje něco jako předtucha, tušení organismu. Člověk podvědomě tuší, že tu rakovinu jednou stejně dostane a už se toho bojí dopředu.
No super, teď už nebudu na nic jiného ani myslet. :-((((

Já to nemyslím tak, že by se mě o té klin. smrti zdálo.Spíš se děsím,že mě označí za mrtvou ,co já vím třeba se vyhnu pitvě v nemocnici, jestliže člověk umře jinde tak ho nepitvají, no a třeba budu v komatu a probudím se těsně po zahrabání, kdysi v historii se takové věci stávaly.Vypadá to nemožně, ale jen ta představa,klaustrofobie,tma,zima a člověk zarývá nehty do saténového polstrování,srdceryvný hrůzný řev,bušení do víka rakve brrrrrrrr

Tak tenhle pocit znám.Mám taky cystu,která se musí hlídat,co 3 měsíce krev atd.Mám jít v dubnu a už teď stresuju,co bude.Naštěstí mám normálního manžela,kerý nestresuje.Před 14 dny mu trnuly ruky,tak ho paní doktorka odchytila na preventívku,děs.Než měl výsledky krve,tak jsem nespala,sono břicha,paráda.Hned jak přišel,tak jsem ne něho vyletěla,co tam má atd.S klidným hlasem mi řekl:To tě štve,že mám ledviny na zadech,že???No prostě,je to něco v mozku,co se nedá ovládnout.Už teď mám hrůzu z toho,že mě někdo pošle na sono prsou,mám č.5,tak jsem si vsugerovala,že tam mám určitě nádor,přitom vím,že to není o velikosti.No prostě děs!!Mějte se všichni krásně.

Takže jsem se zhlédla téměř ve všech příspěvcích, jenom s tím rozdílem, že k doktorům chodím jen na pravidelné prohlídky. Ted řeším cystu a zítra jdu na nějaký důkladnější ultrazvuk a na krev. Když mě to doktorka řekla, tak jsem se složila a pádila k psychiatrovi, protože se to nedalo už vydržet. Ještě k tomu doma dva chlapi, kteří mě absolutně nechápou, ani se mnou nepromluví, tak se dusím sama. Snažím se přesvědčit, že tam přece nic nemám, doktorka řekla, že je to preventivní, musí se to sledovat, ale v mém stavu mě to nedá. Tak lupnu prášek a jestli se dožiju výsledků, tak si nechám udělat v Brně na žlutáku komletní vyšetření na všechno. Prý za nějaký poplatek to dělají, tak kdo to máte blízko, objednejte se at víte na čem jste, ahojky, dobrou noc. Ještě mě udivuje, kolik mladých lidí má tyto stavy, mě je už přes 40, ale když mě bylo kolem 20, tak jsem myslela na něco úplně jiného.

Pink pig: To mě ještě nenapadlo, ael začnu o tom uvažovat:-) A o klinické smrti se ti zdá nebo co?

Perfektní téma.Taky se bojím nemocí,ale ještě víc toho co se mnou bude.Nejhorší je pro mne pomyšlení, že se probudím pod zemí v zavřené rakvi.Nějaká skrytá klinická smrt.Kdo se ještě bojí?

Ahoj Pavlíno, tak to držím pěsti. Napiš jak si dopadla.

taky mám takové pocity trpím už hodně dlouho denně žaludečníma nervozama,pocity že omdlim,třesu se a to z ničeho!!!Už jsem taky objednaná u psychologa...

Ahojky Ani, no k psychiatrovi jsem chodila kvůli lékům. Ale nějak sem se asi vyhýbala příliš tomuhle problému a teď řešíme už jen všechno okolo jen ne tohle moje vnitřní onemocnění:) letos jsem chtěla sehnat nějakého nového, ale jde to leda metodou pokus omyl a na to nějak nemám. Máš nějakou zkušenost? POstupuješ v terapii? Dík moc za odpověď.

Ahojky Leelo.Jsem v tom samém jako ty.Vím,jak strašné to je.Ponížení u doktorů,kde se domáhám dalších a dalších vyšetření...Dokonce už beru antidep. (tak 2roky)Docela pomohly.Alespoň z toho nejtěžšího.Jak ale snížím dávky,je otázka času,kdy přijde další "nemoc".Cítím,že tím otravuji své blízké a je mi to moc líto.Držím ti pěsti a má rada - nebát se psychiatra.Dej vědět:-)

Ahoj! No jsem strašně ráda, že jsem konečně našla lidi, co mají stejný problém. Pořád mám obavy o své zdraví. Samozřejmě se zhoršují nebo mizí podle psychického stavu. Navštěvuji terapeutku kvůli úzkostem, ze kerých plynou i mé obavy. Jednou se dusím, pak mám rakovinu, schizofrenii, roztrošenou sklerózu (to když mě brní noha) a mnoho dalších. Vůbec nevím jak s tím naložit. Je mi trapně, když se zase ženu k doktorovi a už tuším, že jde zase o výplod mojí hlavy. Ale je to silnější než já. Ale letos už mi jde občas i to přeprat, jsem na to moc pyšná:) Pokud někdo nějak více řešíte tuto chorobu prosím o rady:) Díky.

Ahojky všichni,
taky jsem koukala, když mi na pohotovosti sdělili, že ty šílený záchvaty co mám jsou od psychiky...zpočátku jsem tomu nevěřila, ale bohužel je to tak...psychický stav se skoro vždycky odryzí na fyzickým zdraví

Diky Pavle za odpoved, no v sobotu jsem objednana k doktorovi, takze se psychicky pripravuji nato jak mu to tam na sebe vsechno vyklopim a jen doufam ze se na me nebude divat jako na blazna a poradi co dal.ziju dlouhodobe mimo CR uz pres 2 roky a nemam tu zatim zadnyho stalyho doktora, takze budu muset zkouset metodou pokusu a omylu, potiz je v tom ze tady je to narozdil od CR docela draha zalezitost kdyz je clovek hypochondr;-(

Karolínko,na stres tělo skutečně reaguje a to různě.Podle mě existují dvě cesty jak problém vyřešit.Buď se svěříte do péče odborníka,nebo musíte hledat řešení sama a to cestou získávání vědomostí,které ten odborník již má,tedy začít studovat knihy.Jiné řešení asi není,snad kombinací obojího.Existuje řada knih s tématikou psychosomatiky./př.Proč jsme nemocní od Dr.Petra Novotného,jistě najdete další./Přeji Vám hodně štěstí,napište pro jaké řešení jste se rozhodla.

diky magdaleno a pavle za vase odpovedi.trochu jsi me vydesila magdaleno s tou prihodou o tvy kamaradce , to je opravdu neuveritelny jak podivne to lidsky telo nekdy pracuje. Me chiropraktik rekl ze telo kdyz je ve stresu tak se vsechny svaly stahnou a to pak zpusobuje ruzny trable,zejmena v oblasti krcni patere.no asi na tom neco bude,vetsinou je to totiz lepsi po ranu a zhorsuje se to behem dne, a nekdy od toho mam i par dni pokoj, ale to se pak zase najde neco jinyho co me zacne trapit....no jak rikam hypochondr, snazim se tomu smat a nedelat z toho takovou vedu ale v hloubi duse ve me ty obavy pretrvavaji, jestli nekdo vite jak se jich zbavit,prosim podelte se o sve zkusenosti.