Mám pocit, že jsem smrtelně nemocná

Ahojky,ani nevíte jakou mám radost z toho, že se vás tu tolik sešlo a mockrát díky za vaše příspěvky, mám opravdu moc moc velkou radost:-). Psala jsem sem před pár hodinkama, ale nějak se to nevložilo, tak ještě jednou.Mám právě takový problém jako vy, mám pocit a chvílema jsem prostě přesvědčená, že jsem smrtelně nemocná.Největší strach mám z rakoviny, ale na druhým místě je strach z udušení...prostě že přestanu dýchat. Asi je to spojený s tím, že mám astma a kouřím-prostě pocit viny. Když mě teď naposledy hospitalizovali na plicním, tak mi sdělili, že mají podezření na intersticiální plicní fibrózu, doktorka řekla, že pokud se potvrdí, mám asi 5 let života a dle mého názoru i nejhnusnější smrt, jaká vůbec může být. Měsíc jsem se klepala a smiřovala se s tím, že umřu...vyšetření dopadlo negativně, fibrózu nemám, a od té doby se to semnou táhne...

Ahojky lidičky, v prvé řadě bych vám všem chtěla strašně moc poděkovat za vaše ohlasy a mám opravdu velikou radost...

DRTÉK: A jak přesně myslíš "svý poslední věci?"

ZWETTA: Vím, že bych měla myslet na něco jinýho, ale mám za sebou docela špatný zážitky z dětství, celkem už mám zasebou 3 pokusy o sebevraždu...nikoho blízkého opravdu nemám, matka je alkoholička, takže se nestýkáme, kamarádky nemám, a když mám, tak mě jenom využívají...s psychologem je to taky zabitý, chodila jsem i na psychiatrii, brala kolem 15-ti druhů léků, ale nemělo to moc velkej efekt.

EVKA,21 let: Taky chodím k doktorovi, ale když mi to vyvrátí, tak mám stejně podezření na X dalších:-(, s tou rakovinou jsme na tom úplně stejně...

KIKKS: Sex? Nepomáhá, mám to vyzkoušený...

MMM...: Nevím jestli to dokáže zvrátit zdravá strava...duchovní hodnoty? Definuj blíž, co máš přesně na mysli...

JITKA:Vůbec si nedokážu představit, že by mi bylo tolik, co tobě...upřímně Tě obdivuju, já bych asi už dávno zešílela...

JOHANZ:Jenže já bych si to tady chtěla ještě chvilku užít:-), třeba mít děti a tak...samozřejmě jsem smířená s tím, že jednou umřu, ale teď se mi ještě zrovna dvakrát nechce...

JOHANA:Mám úplně stejné stavy-přesně...rakovina, taky z ní mám fóbii...ale problém je v tom, že kdybych měla dodržovat všechny ty zásady a prevenci, tak bych nesměla dělat skoro nic a ten život bych si ani trochu neužila-nemluvě o dědičných dispozicích atd...

KIKA:Ahoj Kiko, úplně mě to dojalo, doktoři už jsou prostě takoví...když si s tebou nevědí rady, tak tě pošlou na psychiatrii a udělají z tebe blázna...dobře vím o čem mluvím...

...na druhou stranu někdy se může stát, že při pocitech ,že se něco děje může být i pravda. Já jsem od malička trpěla bolestmi hlavy. Doktoři a rodiče mi pořád tvrdili, že je to od psychiky (že jsem moc citlivá apod). Jedla jsem i antidepresiva. Protože jsem pořád tvrdila že se mnou něco je. Nakonec jsem to vzdala a svými hypochondrickými výlevy nikoho neotravovala. Celkem 10 let jsem trpěla migrénami a divnými pocity. Bylo to peklo. Před měsícem jsem se KONEČNĚ dostala na CT!!!!!!!!!!! Když jsem tam šla měla jsem zvláštní pocit, jako kdyby mi vnitřní hlas říkal: Je to tady teď se tvůj osud konečně zpečetí a ty budeš vědět na čem doopravdy jsi. Bohužel se to potvrdilo: mám nádor na mozku. Deset let jsem to věděla, ale okolí mě neposlouchalo. NMezitím narostl do obřích rozměrů. Vůbec nevím, co se mnou bude. Všem proto vzkazuji, aby svému tělo naslouchali a když by cítili, že něco není v pořádku, aby se nenechali okolím zdeptat, že jim nic není a jednali!!!!!!

Já trpím "karcinofobií". Mám panický strach z rakoviny. Taky se to u mě objevilo postupem času. Jestli to nebude i tím, že se teď hodně o tom všude píše a mluví, třeba v souvislosti s prevencí. To máte v TV pořady jako Diagnóza, internet je taky toho plný :-)Skoro každý den narazíte v novinách na článek: "Jsme první na světě v rakovině tlustého střeva..." a k tomu barvitě popsané příznaky (které na sobě samozřejmě hned pozoruju):-(

JE TO TAK. PROGNOZA ŽIVOTA JE SMRT A JEN NA NÁS ZÁLEŽÍ JAK TO OBDOBÍ MEZI TÍM VYUŽIJEME...

Já ten pocit také často mívám,ale musím říct,že se u mě projevil postupem času.V19 letech mě to ani nenapadlo,za to nyní když mi za 2 roky bude 40 mívám z té představy hrůzu,ve všem vidím to nejhorší.Možná je to tím že i můj otec umřel v 37 letech,tak si namlouvám ,že i mě to už čeká,nevím.

Holky tenhle pocit má za život každý člověk,může to být hormonální změnou,nebo i tlakem dnešní doby na nervx.Doporučuji vyváženou stravu poradit s odborníkem dietologem a on doporučí i přísun vitamínů,minerálů.Rozhedně nejste hypochondři,nebo panikáři.Stav těla odpovídá stavu mysli,na co se dívám,čtu,pozoruju,v to se měním.Nevím jak dneska se mladí lidé baví,ale rozhodně jde o to se zaměřit na kvalitnější věci.A cco vám říkají duchovní hodnoty?

Ahoj, no ja bych hlavně změnil tu koncovku u jména, protoze tve mejly ctou nejen v Longley ale asi taky v Moskvě a zkusil bych to lecit sexem kiss vinc

Ahojky aKaCiO,tak to jsme na tom stejně,jsem ráda, že jsi zavedla tohle téma.Mám taky pošramocenou psychiku a prostě trpím asi i hypochondrií.Mám prostě hodně často pocit, že umřu a že trpím stejně jako ty smrtelnými nemocemi.Lidé(hypochondři) jako my, si to prostě neuvědomují a trápí se a trpí tím.I když většinou zbytečně.A to já jsem ještě ten hypochondr, který nechodí k doktorovi, protože se bojí, že mu tu diagnózu potvrdí.No prostě ve svém mladém věku nemám klidný život jako ostatní, pořád se utápím v myšlenkách, že mám rakovinu...většinou.

A neměla by jsi v 19 letech myslet na úplně jiný věci, než je smrt??? Pokud tě trápí deprese, obrať se na někoho blízkého a důvěrného, či se zajdi vypovídat k psychologovi...

Tak to si dej do pořádku svý poslední věci.

Ahojky, zdravím všechny, kteří mají podobný problém jako já. Často mám pocity, že už mi nezbývá moc času...a mám podezření minimálně na šest smrtelných onemocnění. Možná to nějak souvisí s moji psychikou...bojím se, že umřu! Co s tím? V 19 letech je to docela smutný...