mam strach ze nebudu moct jit nekde na toaletu

Jeste jsem si vzpomnela, ze by bylo urcite dobry si koupit Bachovy esencialni kapky, treba Krizovou esenci, jsou fakt vyborny a fungujou, uklidnujou a zharmonizujou mysl.

Zdravim, taky jsem mela tyhle problemy, necetla jsem si tu zdaleka vsechny prispevky, tak se budu asi opakovat, ale u me to byl syndrom drazdiveho tracniku, doktorka rekla, ze je to spis psychika a ze se s tim kazdy musi porvat sam. A pak to najednou zmizelo, kdyz jsem si porad opakovala, jak je to vlastne smesny a jak se neni ceho bat, ze zachod nekde vzdycky najdu. Urcite je dobry i najit si neco o reflexologii a kdyz ty akutni potize prijdou, tak si mackat body na na ruce prave proti drazdivymu tracniku...Nebo si neustale dokola opakovat ruzny afirmace, vety typu Vsechno je v poradku atd., vim, ze to zabira taky, az zazracne!Hodne stesti, to zvladnete!;)

Jano, dík za radu. Jsem vděčna, za každou dobrou radu a myslím, že stojí zato něco vyzkoušet. Bojím se někam cestovat, protože střevo se začne kroutit právě tehdy, když není na blízku WC. Veřejné záchodky jsou moje noční můra, jsou mi tak odporné, ale co se dá dělat. Kde je kultura člověka? Proč nebudujeme víc toalet na úrovni?

Tak se z toho JaniPOSÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉR:-)

Trpěla jsem léta také "rychlými" problémy. Spíš než o psychice je to o dráždivém tračníku, jeden gastroenterolog mi doporučil užívat Aloe Star v kombinaci s tabletami Trend Relax. Po asi měsíčním dodržování této léčby je po problémech! Nechci tu působit jako propagační referent něčeho, ale fakt to funguje.

Teda, to musí být hrozné, trpět tímto problémem. Já si akorát pamatuji trauma z dětství (11-13 let?), kdy mě děsně stresovaly jízdy autobusem trvající déle něž hodinu. Skoro po každý se mi pak začalo děsně chtít čůrat a bylo to vždy fyzický utrpení to vydržet. Jednou jsem si dokonce musela říci řidiči o zastavení (kdesi v polích, tj. prakticky všem na očím), páč bych to jinak už nevydržela. Pro "stydlivku", kterou jsem tehdá byla, to bylo docela trauma. :) Kupodivu, dnes již je to v pohodě (tak např. roky po sobě jsem koncem 90.let jela autobusem (bez WC) z Prahy do Istanbulu (cca dva dny). Ale smaozřejmě pak na každé zastávce chodím preventivně, i když nemám pocit, že se mi chce. Marie:Teda, být na tom tak špatně, že "den bez nehody je pro mne velkým vítězstvím" a že člověk dokonce uvažuje o tom, že by si nechal udělat vývod do pytlíku (stomii), tak teda nevím ... to musí být naprosto hrozné či otřesné. Asi bych v takovém případě začala vážně uvažovat o nějakých "pomůckách" (pleny pro dospělé), jakkoli je ta představa ponižující. Ale furt lepší, než mít každou chvíli - jak ty říkáš - "podělaný nohy" + třeba by tě to naopak uklidnilo a problémy s náhlými ataky průjmu by se zmírnily?

je krásné, že víme, co nám je, ale vadí mi, že mi nedokáží najít takovou léčbu, aby mi pomohla. Já už jinak, než nafofr, na velkou nechodím. Trpím tím takovým způsobem, že den bez nehody je pro mne velkým vítězstvím. Mám to neustále v podvědomí a hroutí se mi celý další život. Vše musím podřídit tomu, zda už jsem byla na wc, zda dostatečně atp. Doktor na mojí žádost o léčbu mi napsal léky na depresi, abych to lépe snášela. Nebrala jsem je, měla jsem po tom děsivé sny, nic mi to neřeší, prý se s tím mám naučit žít. Už jsem uvažovala i o stomii, musí být paráda oproto podělaným nohám mít stolici v pytlíku. Je pravda, že no taky není OK, ale sáček vyměním i v místech, kde nemohu zasednout a ulevit si klasicky a navíc by odpadla panika z toho, že nedoběhnu. Doktor mi říká, že mi nic není, že je to psychika, ale proč mě to trápí všude, na dovolené, doma, v práci, na cestách, všude. Pokud jdu 1Ox denně, tak je jasné, že pokud přežívám ve snaze co nejvíce se postarat o rodinu, takže mě nucení překvapí mimo domov velmi často. Držme si palce navzájem, mám obavu, že naše zdravotnictví, ač na špičkové úrovni v některých oblastech, nám moc nepomůže.

když si přečtu příspěvky ,tak mám to samý co vy.Mám průjmy a doktoři na nic nepřišli.Koloskopii jsem měla 2 krát.Jsem 5 měsíců na neschopnosti.V pondělí do práce.Doktorka mi napsala Lexaurin.V práci jsem to na wc nestihla.Mám strach jít tam kde není wc,nebo jsem od něj dál.Jízda v autobuse hrůza.Brala jsem loperon asi rok pomáhal.Potom už tolik ne.Hodně pomáhá Mutaflor 100 jsou to bakterie na recept a hodně se doplácí,ale hodně lidem pomáhá tak uvidim.Příznaky co máme je dáždivý trakčník.

Nemám sice odstraněný žlučník, ale zlobí mě pořád. Je to prý funkční. Beru si Pancreolan forte po jidle , je to sice spíš na slinivku, ale i na žlučník to pomáhá. Nemusím hned letět na toaletu, jak popisuje Vivienne, po jídle. Taky si dávám pozor na kafe po jídle , to je spouštěč. Ja nás spousta, co máme tyto problémy. Zdá se mi to i civilizační problém a taky diskriminace žen ve všech ohledech. Jedna nebo dvě kabinky na benzinkách, někdy zamčené, v restauracích totéž.

o 4 příspěvky výše jsem popisovala svůj problém. Pátrala jsem v minulosti, přesně, jak píše Jarka, co by to mohlo způsobit a možná, že jsem na to přišla. Před 4 lety mi odoperovali žlučník. Hledala jsem ve východní medicíně, když ta západní nepomůže a bude to asi ono. Žluč mi odtéká volně, nehromadí se ve žlučníku bez ohledu na to, co jím. V jedné diskusi východní medicíny mi odpověděli, že bez vnějšího dodání enzymů a jiných pomocníků trávení doživotně už to lepší nebude, že od dvanácterníku dolů to netráví a pak se to tělo chová tak, jak se chová. Máte někdo podobnou zkušenost po odstranění žlučníku?

Ahoj všichni, já úplně zírám. Myslela jsem si že s tímto bojuji jen já, ale je nás spousta. Bojuji s tím už tak tři roky, co jsem na mateřské dovolené. Znám všechny záchody ve všech supermarketech a už cestou někam si plánuji kde všude mám po cestě záchody. Neustále v tašce papírové kapesníky, prádlo už jsem taky párkrát měla. Už jste přemýšlely co vám toto spustilo? Dříve jsem nic takového neměla, naopak bojovala jsem s tím že jsem chodila na záchod velmi málo, spíš zacpa. Díky za názory..

libeno- nejsi jediná, mám s tím problémy taky a beru APO-Citalopram, pomáhá mi to v tom, že mi to prostě není trapné a pořád se neužírám myšlenkou, že nemůžu na záchod. Pravda nejhorší je to po jídle, kdy se mi asi po půl hodině ozve škoroukání. Už nechodím s ostatními na obed, protože vv restauraci je jedno dámské WC a pocit, že mi někdo kope do kabínky, bych nepřežila. Prostě vyhlašuji boj střevu, nebude mě ovládat, všechny zdravím.

Jsem ráda,že nejsem sama s takovými potížemi,ale myslím,že je mám o trochu horší.Rachotí mi ve střevech skoro pořád a tak nemůžu chodit nikam na schůzky a veřejné akce,kde je ticho,ostudy už jsem zažila dost,jak se každý ohlíží,když se mi to tam kroutí a vracejí se mi zadržované plyny.Jsem z toho nanic už několik let a na gastru mi jen řekne,že jsem takový typ a nic víc.Pak jen nějaké léky na uklidnění,ale to nepomáhá..Taky už jsem zašla na psychiatrii,kde s tím už pár let marně bojuji bez výsledku.Byla bych ráda,kdyby se našel někdo,kdo s tím měl nebo má taky problémy,protože si občas myslím,že jsem jediná a zřejmě asi už neschopná žít důstojný život.

také jsem brala prosulpin a nic, brala jsem i dělanou směs na dráždivý tračník a taky nic. když jsem se svěřila praktikovi, dal mi antidepresíva, abych to lépe snášela. mám docela vztek, v době, kdy se kdejaký orgán transplantuje, kdy lékaři dokáží nemožné, nedokáží zkrotit pitomé střevo, aby poslouchalo? Už jsem uvažovala i o stomii, i když prosákne, nejsou to podělaný nohy. opravdu, kdo to nezažil, nepochopí. doktor mi řekne, nikde nic nemáte, jste v pořádku, není co léčit. tak nevím, každé ráno stres, zda v pořádku dojedu. když dojedu, abych nemusela nečekaně zajít na detašované pracoviště, které je přes dva bloky a cestou není ani jedna hospoda, ani jeden keřík, aby nebyl obsazený wc v práci, je nás 7 žen na 1 WC, takže se to často stane, atd. den, který zvládnu, je pro mne velké vítězství, ale zítra to může být jinak. znám velice dobře wc v praze, neváhám mezi stanicemi požádat řidiče, aby zastavil. některý zastaví, některý ne, to jsem pak úplně zplavená. když jsem to říkala doktorovi, říkal, že to nic není, přála bych mu to aspon 3x týdně a z toho aspon 1x nedoběhnout. trpím tím již 2 roky a obávám se, že zlepšení je v nedohlednu.

Tohle dobře znám a bojuji s tím, jak jen to jde. Autobusem necestuji, nevydržela bych ani hodinu bez WC. Do města chodím sama, protože to vím, kde jsou WC a tak tam můžu zaskočit. Bylo by mi trapně, někomu něco vysvětlovat, posměšků jsem zažila dost. Brala jsem Prosulpin - nic, Oxazepam- nic, Citalopram- nic. leda mi to otupilo pozornost, ale stejně na mě přišel stres a zase jsem musela letět na záchod, střeva se kroutily jak divé. Teď se snažím jíst tak, abych se ráno dobře vypráznila. Nosím sebou vlhčené ubrousky a mastičku, protože mám konečník nadranc, nikdo neví, jaké to je, kdo to nezažil.

také mě trápí problémy s hledáním wc. od prvního nucení musím do minuty, jinak je problém. s sebou nosím náhradní prádlo a svetr, v případě potřeby jej uvážu kolem pasu. dle doktorů, nikde nic nenašli, jsem zdravá, tak mi ani nemají co napsat. jsem ráda, že narkomanům a různým jiným se doktoři věnují a ještě zdarma a nabízejí jim různé alternativy, aby se jim ulevilo. mně doktor řekl, že to, co mám, je sice nepříjemný, ale není to život ohrožující. co na tom, že mě to tak omezuje, že nemohu nikam. do práce se dopravím silou vůle, obávám se, že jak zůstanu doma, bude to začátek konce. dokáže mě vykolejit i vysekaný park, kam ráno často zaskočím si ulevit. jezdím ráno, kdy veřejná wc jsou ještě zavřený, všechny pumpy už znám a oni mně. vyzkoušela jsem všechno, co by mi mohlo pomoci. nyní je to snad cola originálka, která mi uklidní zažívání, ale na jak dlouho?

když jsem jako dítě byla s tetou v kempu tak se mi na toaletu dobývala paní a já od tý doby nemužu v cizim prostředí chodit na velkou,je to o psychice ale vzhledem k tomu že to trvá už skoro třicet let tak jsem si zvykla, jen muj manžel se tomu pořád směje.

Ahojte,NO ja sice zatim extra takove problemy byt sem muz nemam, mam jiny, ze diky svemu zrak. handicapu mnohdy musim treba rychle hledat zachod a chodit na ty na nadrazi fuj!!Nechodim ve vlaku, v buse je to lepsi, v letadle v poho.Ale i tak vas slecny obdivuji a preji vam hodne stesti!!!

Ahoj,tento problém mě trápí už 2 roky. Nyní je to už lepší, ale byly časy, kdy jsem kvůli průjmu a nervům zhubla 15 kg. Chodila jsem i 15krát denně a nemohla vyjít z domu ze strachu, že to nezvládnu. Teď mi dělá starosti cestování letadlem, busem a tak. Byla jsem u psychiatra a psychologa a je to 2.nejčastější fobie a musí ji člověk překonávat jinak to bude horší a horší. Mimochodem já beru Sertralin.

Tak vidím, že nás je opravdu hodně. Já denně dojížděla 80 km busem, no a jednou jsem potřbovala na záchod, řidič musel zastavit na benzínce, ostatní lidé v buse na mě čekali. Jezdím do Prahy,ťeď jezdím vlakem, vždy, když jsem měla do busu nastoupit, hrozné problémy. Teď jsem dala výpověď a hledám práci v místě mého bydliště. Mám prjmy, na záchod chodím tak min.3 x denně, poraďte nějaký lék na srovnání, jestli víte