Maminka mě nenávidí-chci umřít

a ty nechceš mít jednou dcerušku a dát jí tolik lásky, kolik jsi ty nedostala? Já ji mám a je to nádherné. Ona ví jak moc ji mám ráda, jsme kamárádky a za nic na světě bych ji nedala. Už má pátnáct, přerostla mě, ale pořád je to moje holčička. Když to nevyšlo s tvoji maminkou tak si to dál udělej po svém, pěkné pro tebe a jednou tvoje děti. Bude to tvoje životní etapa. Hodně štěstí a dívej se dopředu.

Anonymka (17:17:56) to napsala správně - pište všechny, od toho ta diskuse je.

To se chceš opravdu zabít?A kvůli čemu?
Téma se jmenuje "maminka mě nenávidí".Tak snad ne ,kvůli mámě? Věřím,že některé se chovají jako hysterky a saně,což hodně bolí.Ale uvědom si,že život máš jen jeden a nebudeš ho věčně žít s člověkem,který ti třeba ubližuje.
A je i možné,že to vidíš hůře,než to ve skutečnosti je.Neznamená,že když je máma vzteklá a zlobí se,že tě nemá ráda.
Ve zlosti se řekne cokoli.Přestaň přemýšlet o smrti a raději se vypovídej tady,určitě se ti uleví.

tak lidičky poradtemi jak se mám zabít aby mě to nejmín bolelo

Mě moje matka řekla: Kdyby jsem mohla zabiju tě, kdyby jsem mohla vrátit čas, kdyby ses nenarodila, dala bych za to cokoliv!!Nesnáším tě! Pohled na tebe? A je mi zle, jak sem tě mohla zplodit, proč sem tě nedala pryč, si nechtěná!Kdy konečně vypadneš!! ......Lidi...když vám tohle řekne člověk, který Vám dal ŽIVOT tak to s Vámi neuvěřitelně zamává!I se mnou to zamávalo! A pořád mává!Už na to nemám! Už ne...už jsem na dně...vážně na dně......!!! Je mi 19 let...a tohle nedávám!! Prostě...do naší rodiny nepatřím...tak kam? KAM??? Zoufalství je prokletí!! Nechci být prokletá...nechci být tady!!?

No jde o to, ze pokavad matka to vicekrat zopakuje, tak to cloveka zaboli!

To tedy taky lituji, že si ten můj neuvědomuje, co mi kdy řekl - jako /u/

Pro "u": škoda, že takhle neuvažuje můj syn!
:-)

nikde to není akorát a přijdou větší problémy

srovnat si v hlavě, co jsem řekl někdy já své mamce ono se něco určitě vyplaví.jedna má pravdu.

NECHTE TO KONOVI,TEN MÁ VĚTŠÍ HLAVU.

Hele, lidi, nechte chvilku zmatků !!
Někdy někdo prostě vypustí z pusy něco, nad čím nepřemýšlí a ani to tak vlastně nemyslí.
Jen vám chci napsat, že jsem s rodiči taky nevycházela a najednou vidím, že nevycházím ani s vlastním dítětem! Některé věci jsou prostě "v rodině" a vlečou se s námi celý život. Zkuste se nad to povznést, nebo jednou budete v obdobné situaci, ale na druhé straně - teď myslím ty mladé. A matku "před psychiatrií" chápu, taky jsem si myslela, že to se synem nevydržím. Jediná cesta je, dělat si v životě radost tak často, jak to jde. A tím myslím třeba malé radosti, mě stačí nové tričko nebo hezká písnička a hned mám lepší náhled na život. Co bychom teprve dělali, kdybychom třeba neměli kde spát nebo byli vážně nemocní???
Tak klid a zhluboka dýchat. Vydržíte to.

Mně je 31 a od doby,kdy jsem začala rozum brát jsem slýchala"ty parchante,zničilas mi život",atd.jak se ke mě navíc chovala,popisovat nehci.A tak celé dětství i dospívání.
Dnes se léta nestýkáme-snad pochopitelně,že..
Káto,asi už to nneí aktuální,ty jsi dávno odmaturovala a věřím,že to bylo jen vypětí nervů,pokud tohle Tvá máma řekla jedenkrát.určitě toho pak litovala.Ale do života si z toho vezmi,že pokaždé,když Ti někdo z blízkých ublíží,měla bys jim to říct.Třeba:to co jsi ted řekl(a),je odporné a ranilo mě to.Hodně se Ti uleví a ten dotyčný se chytne za nos.Jsou věci,které nejdou vzít zpět,ale dají se napravit.

Je mi čtyřicet a mám strašné konflikty se synem, neustále nechodí do školy, lže mi, krade nám doma peníze - a i když vím, že jsme také mohli udělat někde chybu ve výchově, tak nemyslím, že by se takto musel chovat. Taky jsem mu řekla, ze zoufalství - protože pro člověka ta situace, když dítě nic nechce slyšet a od jiných lidí se dozvídá na něj strašné věci a stížnosti, že bych měla klid kdyby nebyl. V dnešní době je kolem jen samý stres a když ještě nemáte klid v rodině, tak to může na jednoho být opravdu moc. A nejhorší na tom je, že si opravdu myslím, že by se mi ulevilo, kdyby zemřel. Do takového zoufalého stavu vás opravdu potomek může dostat, protože se blíží doba, kdy skončím na psychiatrii.

já tě chápu,mám to to samé. Je mi 20, už jsem na vš. mama mě nikdy nepochválila, chovala se, jak pises ty, ale uplná krize zacala, az kdyz si nasla pritele- se synem, který je jiste o mnoho lepsí nez ja- a zacala me prehlizet a mého otce financne vysava, aniz by ji to oprislo blbé. vsechny nase hovory konci hadkou- ja se neumim moc ovladat. ted me to uplne slozilo, celý den plácu, jsem tu sama, nenávidim sebe i jí, pryc jit bydlet zatim nemuzu, mam kluka, ktery jeste nema byt, jen pokoj. kdyz jsem u nej je to lepsi ale jakmile jdu pryc propadam v beznadej.chtela bych- je to sice hrozne- se psychicky zhroutit, aby si me matka konecne vsimla. jsem dobra studentka a jsem uspesna v umelecke cinnosti a jako modelka, ale nemam z toho radost, protoze me tak moc boli nezajem té, kterou jsem mela vzdy ze vsech nejradsi. je mi spatne ze me samy za to, ze mamu ted nenavidim. nevim jak muzu dal, nechci aby me muj kluk videl uz po tolikate plakat, bojim se ze by si chtel najit veselejsi holku. zarlim na takove. opravdu je mi ze sebe zle a mam chut prestat zit, protoze timto trapenim si stejne zkracuji zivot.

Ahoj jsem Denisa a je mi 12...Heleď Denčo, to asi nezměníš. Zkoušela jsi si s ní promluvit? Zkus to. Pokud nebude chtít, zkus sebrat odvahu a pořešit to se školním sociálním pracovníkem, školním psychologem atd., může ti pomoci. u nás na škole za mně byli, ale styděla jsem se. Možná, kdybych se zmínila o situaci doma, vše by se řešilo a matka by byla opatrnější...Já měla doma totiž to samé, nezměnilo se to ani v dospělosti. Dopadlo to tak, že se s rodiči nestýkám, žiji si vlastní život a skutečný vztah matka-dcera jsem našla až ve své tchýni, která je pro mne jako milující laskavá maminka. Denčo, hodně síly a nedej se!

Ahoj jsem Denisa a je mi 12 let
Moje máma má na mě fůrt jenom nějaký hemzy ffůrt mi řiká jak sem szrašná a nadává mi sprostě atd... je mi to hodně líto mam jí ráda ale je to srašný!!!! :(( přemýšlím že snad uteču aby věděla co mi udělala a nebo si něco udělam ale máma snad neví jaký to pro mě je když mi nadáva sprostě posim poraďte mi co mam delat moc děkuju za odpověd :)

Ahoj děvčata, děkuji Vám všem za příspěvky. Také jsem ráda, že jsme se tu tak sešly a můžeme se vypovídat a předat si zkušenosti. Škoda, že když jsem byla malá, nebyla možnost takto si o tom s nikým popovídat.

Peťo, ty, D. i já, máme...Anko,kdybych byla pryč od nich tak prásknu dveřma a už mě tam nikdo neuvidí.Bohužel bydlím vedle v bytovce a ještě ke všemu mají pejska,kterýho dcera miluje a to jí nemůžu udělat.Já tam nejdu,ale jí stačí,že tam děti přijdou,má k nim pěkný vztah to neříkám,už se i ty děti naučily na to,že prostě jsou ti druzí(to mě taky hrozně štve,že ty děti to odnáší taky),na prvním místě jsou děti ségry.Zkoušela jsem jí to říct,hádat se,ignorovala jsem jí,ale ona je prostě manipulátorka,nakonec jsem nevděčnice a neumím se chovat,to sestřička je jednička.Snažila jsem se to pochopit,jsem o necelé dva roky starší než ségra,tak musím být rozumnější a rozhodně si nemůžu dovolit nic lepšího než ona.Nechávala jsem si to dost dlouho líbit,vadilo mi to,ale ted to nějak je už neunosný.Moc bych chtěla být taky tak milovaná jako ona,trápím se tím,ale vím,že se s tím,že pro ni nikdy nebudu dost dobrá,i kdybych se přetrhla.
Anko,D.jsem ráda za to,že jste to napsaly,dneska jsem se už vyspala,ten pocit,že jsou lidičky,který jsou na tom stejně taky pomáhá a chápou mě.Díky

Právě jsme se vrátili z...Na ty peníze nemusíš spěcht. Napsala do středy, ale ne do který.