DO NAŠEHO VZTAHU VSTOUPILA O N A !!!

Ahoj Marianko, je to strašný co se ti stalo, ale i já jsem na tom stejně. Bývalý odešel po 12 letech, nic ho nezajímá, jak se se synem máme (6let). Nechal nás ať se postavíme na svoje nohy. Dnes si odvezl po půl roce synka do svého nového bytu, co si pořídil s novou přítelkyní, kvůli níž nás opustil. Ona má malé děcko, ne s ním, ale stejně mi z toho není valno. No hraje si určitě na vzorného tátu, bože je mi z něj na blití, ale malý se těšil tak mu to přeju. Ty chlapy jsou fakt někdy sviňky, pardon, jestli jsem se někoho dotkla.

Mariano, prožíváš nepěkné, ale jak čteš časté. Tady na doktorce v seznamu témat najdeš i další obdobné. Určitě si i se synem dělejte hezké chvíle, které vám pomůžou zapomenout. Vysvětli mu, že to se mezi dospělými stává, bolí to, ale je nutné vymýšlet nové hezké chvilky bez něho. Spolu to zvládnete. Pokec tady na internetu taky hodně pomáhá - přímo léčí. Víc si se synem povídej a pak si naplánujte nějaký společný zážitek. Nezapomeň se stále udržovat a nemusí všichni v tvém okolí vidět tvou utrápenou tvář. Chce to čas.

Mariano, je nas opravdu tolik, je to jak pres kopirak. U me to byla trosku vetsi dalka, ale udelala bych cokoliv, kdyby udelal vstricny krok. Ale dopadlo to stejne, jako u tebe. Spadla jsem az na psychicky dno, ale uz jsem ho nikdy nevzala zpatky a prootze tim pokazil i to pratelstvi, o kterem jsem se domnivala, ze mezi nami je, prestala jsem s nim komunikovat uplne. A po par mesicich uz konecne nemam ruzove bryle, ziju dal a je mi lip. Obcas smutno, obcas to zaboli, ale je mi lip. Ver mi, ze to je jedine reseni. Nekontaktuj ho, neodpovidej na jeho pripadny kontakt, zapomen na nej.

Mariano, i já mám strach, že už nedokážu milovat, ale ber věci popořadě, teď v tuto chvíli se tím nezabývej, mysli na zítra a na popozítří, ukrajuj dny jeden po druhém a snaž se být den ze dne o stupínek výš. dávej si malé reálné cíle , znovu se zamilovat je obrovský cíl, který teď není reálný a zbytečně tě sráží dolů. tak na to nemysli. Mysli na drobné radosti každodeního života, aby jsi byla schopná se zase radovat z maličkostí a uvidíš, jak se ti bude zvedat nálada a za čas zjistíš, že už ti je lehčeji. Bojuj, ne o něj, ale o sebe, za svoji hrdost, soběstačnost, za svoji pohodu - vítězství nad sebou samou je obrovské a osvobozující!

Ahoj a hezký večer všem. Moc děkuju za názory, rady a hlavně za podporu. Byla jsem teď týden pryč z republiky a zcela záměrně, abych si srovnala v hlavě myšlenky, pokusila se získat nadhled a přemýšlet, co dál. Četla jsem celou diskusi a naskakuje mi husí kůže z toho, kolik z vás řeší nebo řešil stejný problém. Lilko, snažím se bojovat, ale bojím se, že už nedokážu nikdy nikoho milovat. A vlastně ani nevím, jestli chci ještě někdy někoho tak milovat. Ten rozchod TAK BOLÍ!!!!Majko, myslíš si, že mají ti dva něco společného, že se nastěhovali k jiný a po čase zase k jiný a tak dále? Tohle mně vůbec nenapadlo! Ve své naivitě pořád věřím,že se vrátí ke mně. Strašně mi (nám) chybí. Syn říká, mami, tak si pro něj zajedeme a přivezeme domů. Po týdnu jsem sama nad sebou prohrála a napsala mu. Odepsal, že si to nemám brát osobně, ale že je mezi námi dálka. Liberec-Praha. Je to daleko??!! Miluju ho,ale ničím sebe a dál se úspěšně trápím. Přesně jak píše Majka v poslední větě...Jsem ve stavu, kdy si nevím rady, ale moc mi pomáhá se tady "vypsat z problému" a vědět, že v tom nejsem sama. Díky vám.....

Mariano.To že dal přednost před tebou něco napovídá.On ví že ho miluješ a přesto to udělal.
Já to zažila také.Na rozdíl od tebe měla jsem rodinu.Pak se objevil on a já když jsem měla milujícího manžela jsem se rozhodla pro něj.Nasliboval mi hory doly,byl milý hodný,pozorný.Snažil se snést promne modré z nebe.Když jsem zařídila pro nás nové hnízdečko a opustila rodinu začal se měnit.
Nejprve po létech se zase začal stýkat se svými dětmi a potom i se svou bývalou.Po pár dnech mi oznámil že se k nim vrací a já ať se vrátím k rodině.
Poslechla jsem ho.
On si vzal tu svou místo mne.Po půl roku se ovšem od ní znova odstěhoval zase k jiné.Ta má totiž vlastní byteček.
Dnes vím že si chtěl semnou užít,ale hlavně se chtěl odstěhovat z ubytovny ve které žil.
To že se mu to nepovedlo je však zásluha muže který ihned pochopil o co mu ve skutečnosti jde. S dětmi se postavili pro ti mě a jemu i když jsme si mysleli že proti tomu on nebude mít obranu.
I když jsem ho milovala a miluji ho do dnes k tomu přibyla i nenávist.Připadám si jako bych byla mezi dvěma mlýnskými koly.
Tak že jestli že se chceš trápit tak na něj neustále mysli.Jestliže chceš být opravdu šťastná tak si najdi jiného.

zuj

Určitě toho využiješ. Čím víc času budeš mít na to přemýšlet a vzpamatovávat se, tím větší získáš odstup a myslím, že už si poradíš :) Mariana si určitě pro sebe vezme i něco z našeho psaní, neboj :)

Chudince Marianě jsme asi svou diskuzí moc nepomohli. Mariano vydrž a bojuj - ZA SEBE!!!!!( ŽE MÁMY BOJUJÍ ZA SVÉ DĚTI JE JAKSI SAMOZŘEJNÉ, ALE NA SEBE ČASTO ZAPOMÍNAJÍ)

OK, drž mi palce, ať to co jsem zažila dokážu u využít!!!!

Lilko, díky! Je fakt, že na spoustu věcí mám asi dost nechlapskej náhled. Třeba jsem věrnej až za hrob a mnohým připadám cáklej :)) ale já prostě svý ženy ctím.
A Lilko, i když nebudeš mít chlapa, až (pokud) se ten tvůj vrátí, zkus mít alespoň nějakej koníček. Něco, o co se dá opřít. Ať tě nedostane zpátky tak snadno. Musíš znát svou cenu a neprodávat se pod cenou. Platí?

myslím, že jsi to vystihl přesně- s tím jiným světem. Doufám, že kdyby se chtěl opravdu vrátit, tak už budu mít jinýho chlapa, protože jinak jak jsem stará, tak jsem blbá, a asi bych ho vzala zpátky, i když jsem na něj naštvaná a mám silný řeči!!!
Děkuji za pokec, moc se mi stebou hezky povídalo, je fajn to slyšet od chlapa, takových možností moc není. Škoda, že nejsi volný....:-))

Hm, problém byl asi v tom, že tys zůstala stejná a on poznal jinej svět, jinej život, do kterýho jsi ty už tolik nezapadala. Otázkou je, jestli do něj časem bude sám zapadat..ono je fajn čuchnout k něčemu novýmu, ale člověk, kterej 20 let žije ve spokojeném vztahu, ve kterém mu nic zásadního nechybí, se jen tak zgruntu nezmění...novej svět ho na chvíli nadchne, má pocit, že bude šťastnější, ale i ten novej svět má svý mouchy a chyby a i na ty si bude muset zvykat. Může se proto stát, že mu za čas dojde, že opustil dobrý a jistý, zavedený bydlo. Ale to už může mít smůlu...protože bych se nedivil, kdybys ho už zpátky nechtěla.

10 let jsme spolu dělali - v jeho firmě, a bylo to fajn, věděli jsme o sobě všechno, kde jsme, co děláme a kdy budeme doma..., plánovali jsme spolu a rozvíjeli firmu, všechno klapalo, a PAK MEZI NÁS VSTOUPILA ONA

nezakazoval, ale já to nedělala, neměla jsem potřebu, vystačili jsme si spolu, a chodoli spolu, ale postupně ho začalo pohlcovat podnikání a tak měl stále méně času a chuti. A taky mi to potom vmetl, že máme každý jiný potřeby, a jiný hodnoty.

Lilko, to nemusíš omlouvat, že sis občas někam chtěla vyrazit, to je přece naprosto správný a přirozený. Můžu toho druhýho milovat sebevíc, ale občas prostě potřebuju bejt sám nebo s jinýma lidma. A on ti předtím něco zakazoval nebo dělal dusno, když jsi někam šla?

mimochodem, ta společnost byla vesměs pracovní kolektiv( dělali jsme spolu v jedné firmě) nebo rodina.....žádné vyhazování z kopýtka, nebo tlachání s kámoškama

no, přesně ty, který jsi popisoval výše, ty drobné něžnosti, a pak byl až příliš milý a na vše se usmíval, vše mi toleroval, že jdu občas sama do společnosti, když on má práci a nechce se mu, to dřív nebývalo, ale já blbka si myslela, že už pochopil, že nemůžu jen sedět doma, když on se mnou nemůže a že mi dopřává. A on zatím myslel na někoho jinýho a vlastně mu bylo jedno co dělám.

Lilko, jaký signály to byly? A to, že sis byla moc jistá, to asi chyba byla z toho pohledu, že tvůj chlapík potřeboval víc dávat najevo, že je pro tebe výjimečnej, že není samozřejmost. Ale to ho samozřejmě neomlouvá. Jen je to asi v jeho případě jedna z příčin, proč se nechal zblbnout. A taky důvod, abys nelitovala, že je pryč, i když nevidím do vašeho vztahu a znám to jen z tvého skromného vyprávění. On by možná mluvil jinak a z jeho pohledu bys zase ty vypadala bůhví jak. Vždycky to každá strana vnímá po svém a sebe sama vnímá a podává jako oběť. Proto je nutná komunikace a každej, i sebemenší problém hned probrat a vyřešit, aby neklíčil, nebobtnal a za chvíli z něj nebyl obr problém, u kterýho vlastně už ani nevíš, kde začal.
Ale je dobře, že neztrácíš naději. Čas opravdu zahojí skoro úplně všechno...a za nějakou dobu si možná řekneš - ještě že to tak dopadlo. Nebýt jeho zblbnutí, neměla bych se teď tak dobře. :)

a taky vůně jsou mrchy, já jak ucítím Fahrenhait, tak se mi podlamují kolena ......