Reklama

Partnerské vztahy aneb lepší žít ve dvou nebo sám?

jitka (Út, 24. 6. 2003 - 08:06)

Ahoj Vladi,ráda bych ti napsala, co je nejlepší, ale to nejde.Jsem ale přesvědčená, že tvá nejistota jak nyní pokračovat je naprosto normální a že svědčí o nějakém vývoji vašeho vztahu. Dále tvrdím, že až přijde ten správný okamžik (kdy? to nevím ani já, ani ty ani nikdo jiný, ale přijde), tak budeš vědět a to s naprostou jistotou, co máš udělat a co chceš. Vyžaduje to čas, možná více, možná méně.Tvé srdíčko, rozum i dušička se jednou spojí v "jedno" a sami ti ukážou cestu....Doba před tímto okamžikem je přinejmenším nepříjemná, znejisťující, na druhou stranu ti něco dává, něčím tě obohacuje. Teď už záleží na tobě, jak a co budeš schopna odkrýt.Přeju ti jen to NEJ...Jitka

Vlaďka (Po, 23. 6. 2003 - 15:06)

Byla jsem 2 roky sama a věřila, že svou lásku si najdu. Opravdu se mi to podařilo. Je mezi námi věkový rozdíl 3,5 roku (jemu je 23 let, mně 27 let).Vše mezi námi klapalo. Já jsem si našla byt, abychom měli více soukromí, on mi ho pomohl celý vybudovat, ale jeho domov u maminky si stále chránil. Vídali jsme se ale často. Byt platím sama a postupem času mi začalo vadit, že se finančně nepodílí, přestože u mě přebývá čím dál tím častěji. S prací to u něho není moc růžové, sice za tím stojí povodně, ale on se moc nesnaží jeho finanční situaci zlepšit, tudíž stále neměl peníze. Pokud něco vydělal, snažil se mi to vynahradit, ale těch okamžiků zase tolik nebylo. Jemu zase začalo vadit, že na něho tlačím, přestože je mladý a do 30ti let na vybudování kariéry má ještě čas (není hloupý, má střední školu s maturitou). Zásadní zlom v našem vztahu však nastal před 10ti dny, kdy jsme rozebírali naši společnou budoucnost. Plánovala jsem za dva roky mít dítě, ale on mi řekl, že se cítí ještě mladý na rodinu a děti a nezvládl by to ani finančně. Dost mě to ranilo a začala jsem se chovat chladně. On to vycítil a včera mi řekl, že mě miluje, je se mnou moc rád, ale nechce mi ublížit, protože máme rozdílný pohled na naši budoucnost a on nechce, abych byla nešťastná. Moc ho miluji, proto jsme se dohodli, že tuto otázku nebudeme teď řešit a necháme všemu volný průběh. Myslíte, že jsem udělala dobře a nebo to mám urychleně ukončit, ať se netrápím ještě víc?

j. (Ne, 22. 6. 2003 - 18:06)

Jsem dost naivní abych věřila, že mi nechtěl ublížit, a smířit se s tím, že mne znal tak málo, aby neodhadl čím mi ublíží víc. nechce se mi moc věřit tomu, že se vyžíval v mém trápení, to už raději uvěřím že jsem mu potom byla lhostejná a proto nepovažoval za nutné mluvit pravdu a jednat se mnou na rovinu. Opravdu jsou muži takoví aby řekli, není to tvá vina ale budeme jen kamarádi a vůbec je nenapadne, že žena to za vyřízené nepovažuje?

iva (Ne, 22. 6. 2003 - 10:06)

nerekla bych...ja bych rekla, ze je to sobeckost toho muze a ze to chce hrat svym zpusobem na obe strany...tedy mit otevrena pripadne zadni vratka, kdyby to nevyslo...protoze kdyby to priznal, byla by to horsi pozicetake jsem mela pritele x let a pak jsem ho zacala vidat s jinou zenou, jak je do neho zavesena, jak si ji vodi domu...on mi tvrdil, ze je to jen kamaradka, ze s ni nesuka ani se nemiluje...ale ja tomu neverim...kamaradka, ktera by prisla navonena, ze jeste 2 hodiny potom smrdi vytah, byla tam u neho od 16 hodin az do 2. dne do 14 hodin...a to se opakuje zhruba kazdy mesic, nekdy i casteji, pritom ma jen jednu postel...takze jsem radeji vycouvala, protoze me to strasne nicilo, ranovalo a ....myslim si, ze bych snesla pravdu, kdyby ji rekl. clovek by si pobrecel a bylo by...ale takhle lhat do oci...copak si chlapy opravdu mysli, ze zeny jsou hloupe, kdyz takhle lzou...

deko (Ne, 22. 6. 2003 - 01:06)

co ho vede k tomu aby zapíral? láska.. ¨nevyřešený vztah k tomu, k němuž cíil hlubší cit... něco pro co nechce bývalou partnerku ranit...Nebudu nalhávat, určitě tu nynější má rád, ale přesto cítí určité závazky vůči té minulé...

j. (Ne, 22. 6. 2003 - 01:06)

Hledám odpověď na jednu otázku: můj přítel jednoho dne přišel a vybral si měsíc pauzu, zničeho nic bez varování. Po měsíci se už vrátit nechtěl. Pokoušela jsem se být kamarádská, miluji ho proto jsem mu ráda na blízku. Občas jsme si i povídali, ale i na přímé otázky jestli někoho má odpovídal že je sám. Až teď nedávno jsem se dověděla, že ve skutečnosti se pokusil dát si schpzku s kolegyní z práce a vyšlo mu to, teď je s ní šťastný a miluje ji víc než kdy miloval mne - řekl mi to přímo a dokazuje to také tím co pro ni dělá. Víte ňěkdo co vede muže k tomu aby prostě zapíral, vždyť stačilo říci mám jinou a měli by jsme oba větší klid

Návštěvník (Út, 16. 4. 2002 - 15:04)

Ahojky :)! Ano, je důležité, co bys chtěla, ale protože tohle píšeš, tak asi hledáš něco hlubšího.Já jsem člověk spíš obětavý ale i hrdý. Dost často jsem ze sebe dělal vola a pak zjistil, že pro nic za nic. To naštve. Nedávno jsem poznal slečnu, která je hrozně hodná a nesobecká a tak je to vzájemné. Vim, že nezpychne.Odpověď si z toho vem sama :o).Mějte se hezky!

Návštěvník (Út, 11. 9. 2001 - 13:09)

Ahoj Natalie. I me trapi podobne otazky. Myslim, ze je velmi tezke najit cloveka, se kterym by nam bylo dobre, ale nemyslim si, ze by to bylo nemozne. Podle meho nazoru je lepsi byt chvili sam, mit sve pratele, praci, konicky a ujasnit si, co od zivota chci, nez se trapit s nekym, ke komu se vubec nehodim. Nemyslim si, ze je dobre rezignovat na partnerske vztahy, ale upnout se na nekoho za kazdou cenu, jen abych nebyla sama, take neni dobre. Myslim, ze ve vztahu je dulezite, aby se nejak vyvijel, zlepsoval. Zda se mi strasne, kdyz vedle sebe dva lide ziji a vlastne uz nevi proc a ani jeden nenachazi silu ani odvahu s tim neco udelat. Na Tvou otazku, zda zit ve dvou nebo sam, odpovidam, ze zalezi na okolnostech. Pokud je vztah hezky, tak urcite ve dvou, pokud nestoji za nic, tak urcite sam.

Návštěvník (Pá, 7. 9. 2001 - 10:09)

Vzhledem k tomu,že se mi v partnerských vztazích nedaří,tak jak bych chtěla,sama vím,že to není jen můj problém,ráda bych znala názor ostatních.Do jaké míry jste tolerantní,co si myslíte,že je normální nechat si líbit a pro co je lepší radši ze vztahu odejít?Našli jste tu správnou hranici?Kdo ve vašem vztahu často ustupuje?Napadá vás někdy myšlenka,že i vy se můžete rozejít,mluvíte o tom nahlas?Je lepší částečně se omezovat a přizpůsobit nebo být jen svým pánem?Jak se vyrovnat s rozchodem a ztrátou člověka?Uvítala bych vaše postřehy z partnerkých vztahů,zkušenosti a rady.Předem všem děkuji.

Reklama

Přidat komentář